8 C 363/2019

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudců Mgr. Tomáše Hodného a Mgr. Oldřicha Krkošky ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovité věci, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne datum , č. j. 8 C 363/2019-121, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne datum , č. j. 8 C 363/2019-141

I. Rozsudek okresního soudu se a) ve výroku I. potvrzuje v tom správném znění, že se určuje, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], druh pozemku trvalý travní porost, v [katastrální uzemí], obci [obec], který vznikl oddělením od pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí], u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, a to geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba], sídlem [adresa svědka], [číslo] jenž ověřil úředně oprávněný zeměměřický inženýr [celé jméno svědka] dne [datum] pod [číslo] uvedený geometrický plán je přílohou tohoto rozsudku; b) ve výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec a číslo].

1. Napadeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, okresní soud rozhodl výrokem I. takto:„ Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku označeného jako [adresa] o rozloze [výměra] v obci [obec], k. ú. [obec] u [obec], vyznačeném v geometrickém plánu [číslo] ze dne [datum] okres [okres], [územní celek], k. ú. [obec] u [obec], mapový list [obec a číslo] vypracovaném společností [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec], pro Katastrální úřad pro Ústecký kraj, KP [okres]. Výše uvedené geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku.“ Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnictví části sousedních pozemkových parcel č. parc. [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a obci [obec]. Pro účely sporu a zápisu do katastru nemovitostí byl sporný pozemek vymezen geometrickým plánem a označen jako pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra]. Žalobkyně tvrdila, že se její právní předchůdci ujali držby této části zemského povrchu v dobré víře již v roce 1947, když nabyli jako příděl přilehlé pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] které začali užívat, mimo jiné, právě v hranicích sporné parcely. Takto žalobkyně pozemky užívá dosud. Žalovaná v řízení zdůrazňovala především stav zápisu v katastru nemovitostí a zpochybňovala splnění podmínek pro případné vydržení vlastnického práva. Okresní soud provedl k tvrzením žalobkyně obsáhlé dokazování listinnými důkazy i svědeckými výpověďmi, které v odůvodnění rozsudku popsal. Měl za prokázané zejména to, že předchůdci žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nabyli v roce 1947 do vlastnictví jako příděl pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] Tyto pozemky oplotili a užívali je jako sad. Takto pozemky užívali i potomci původních vlastníků, tedy rodiče žalobkyně a posléze i žalobkyně sama. V důsledku chyby v zákresu pozemků do katastru nemovitostí a následnou digitalizací došlo k tomu, že„ část parcely [číslo] a [číslo] – nově v Geometrickém plánu označeno jako [číslo] byla v katastru uvedena jako součást parcely [číslo] a [číslo]“. Žalovaná pronajala pozemek [číslo] v roce 2008 [celé jméno svědka], který však užívá jen tu část pozemku, jež je pastvinou. Spornou část, kde se nachází sad, užívá výhradně žalobkyně. Žalovaná podle § 15 zákona č. 95/1999 Sb. zveřejnila zamýšlený převod pozemku parc. [číslo] přičemž ze strany třetích osob nebyly podány námitky. Okresní soud v rámci právního posouzení věci nejprve shledal naléhavý právní zájem žalobkyně dle § 80 o. s. ř. na požadovaném určení, má-li být„ napraveno pochybení v evidenci katastru nemovitostí a postaven na jisto rozsah vlastnictví žalobkyně“. Dále vycházel z toho, že pokud právní předchůdci žalobkyně (prarodiče) získali na základě dekretu prezidenta republiky a přídělové listiny v roce 1947 pozemek označený jako parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], tyto pozemky jimi byly nepřetržitě v dobré víře užívány, stejně tak rodiči žalobkyně a samotnou žalobkyní, všichni se chovali k těmto pozemkům jako k věci vlastní. Užívání těchto pozemků bylo a je v rozsahu, jak je vyznačeno v geometrickém plánu a jak vyplývá z ortofotomap. Rozsah užívání byl potvrzen svědky a byl patrný i při místním šetření – sporný pozemek je užíván v celém svém rozsahu jako sad. Nebylo prokázáno, že by sporný pozemek užíval někdo jiný než žalobkyně a její předci. Námitce žalované, že se žalobkyně nepřihlásila na výzvu dle § 15 zákona č. 95/1999 Sb., okresní soud nepřisvědčil, protože žalobkyně nemohla, vzhledem k rozsahu a velikosti sporných pozemků, rozpoznat, že by užívala cizí pozemek, domnívala se, že užívá pozemek jako její předci v souladu se zápisem v katastru nemovitostí. Rozpor mezi skutečným stavem a zápisem v katastru nemovitostí je podle názoru okresního soudu patrný až při porovnání zákresu území v katastrální mapě s ortofotomapou, což pro laika nemusí být na první pohled zřejmé. Byl to stát, kdo způsobil chybný zápis pozemků žalobkyně do katastru nemovitostí. To, že sporný pozemek žalovaný pronajal, ještě„ atributy vlastnického práva nenaplňuje“. Nájemce potvrdil, že sice věděl o rozsahu, ve kterém mu byl sporný pozemek pronajat, fakticky jej ale takto nikdy neužíval. Okresní soud proto uzavřel, že žalobkyně a její předci„ byli a jsou vlastníky sporného pozemku“ od roku 1947, a to v rozsahu, jak je uvedeno v geometrickém plánu. I kdyby byla pochybnost o rozsahu vlastnického práva, tak podle názoru okresního soudu„ došlo k vydržení sporného pozemku“, neboť pozemek užívala žalobkyně a její předci nepřetržitě, nerušeně a v dobré víře od roku 1947, tedy více než stanoví zákonná úprava (s poukazem na § [číslo] odst. 2 a § 1092 občanského zákoníku) O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž právo na jejich náhradu přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni. Jednotlivé položky nákladů řízení v odůvodnění rozsudku vypočetl.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Především zdůraznila, že přestože byl většinou svědků shodně tvrzen průběh oplocení z 50. let s tím, že od této doby se nic nezměnilo a křoviska, která vysadil rovněž pan [příjmení], kopírují hranici užívanou právními předchůdci žalobkyně, okresní soud nevzal dostatečně v potaz svědeckou výpověď nájemce [celé jméno svědka]. Tento svědek si je vědom průběhu skutečné hranice pozemku, neboť jej od žalované koupil, avšak ke vkladu vlastnického práva (alespoň prozatím) nedošlo. Věděl, jaké pozemky kupuje, ale respektuje přirozenou hranici těchto pozemků s tím, že takto daný stav ponechává a byl si rovněž vědom toho, že mu za přirozenou hranici občas zaběhnou ovce. Žalovaná proto trvá na tom, že prokázala tvrzení, že se spornými částmi pozemků nakládá jako vlastník přinejmenším již od zamýšleného převodu zveřejněného v roce 2007, kdy následně realizovala (opět jako vlastník) prodej pozemku (neproběhl vklad) a nyní se realizuje právo vlastníka fakticky„ skrze užívání pozemku [celé jméno svědka]“. Žalované nikdo nezpochybnil výkon vlastnického práva sporných částí pozemků, a to prokazatelně více než 10 let (bráno od vyvěšení zamýšleného převodu). Žaloba byla ve věci podána až v roce 2019. Není také pravdou, že žalobkyně nemohla z ortofotomapy rozpoznat závadový stav. Z náhledu je naopak i pro laika zřejmé, jaký je průběh hranic pozemků a že tyto jsou zcela mimo„ přirozenou“ hranici bývalého oplocení a keřů. V tomto smyslu je rozdíl zcela patrný a je tedy uvěřitelné tvrzení svědka [celé jméno svědka], že ví, co kupoval, neboť rozloha sporných pozemků je skutečně markantní a nelze tvrdit, že si tohoto tvrzeného rozporu nebylo možno všimnout. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobkyně v rámci vyjádření k napadenému rozsudku a k odvolání žalované navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Zdůraznila, že svědeckými výpověďmi bylo potvrzeno, že rodina žalobkyně drží pozemky, které jsou předmětem sporu, od jejich přídělu v roce 1947, nepřetržitě je užívá a obhospodařuje v přesvědčení, že se jedná o jejich pozemky. Tyto pozemky od roku 1947, resp. od 50. let, kdy děda žalobkyně postavil po obvodu pozemků oplocení, jehož zbytky se na místě stále nachází, tvořily a stále tvoří funkční celek s přilehlými nemovitostmi žalobkyně (jedná se o sad). Od roku 1947 nikdo ohledně průběhu hranice mezi spornými pozemky nevznesl jakýkoliv nárok. Poukázala na splnění podmínek pro vydržení.

5. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal na základě odvolání žalované napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející, a odvolání žalované neshledal důvodným. Přesto odvolací soud přistoupil k nápravě pochybení, nepřesností a nedostatků, jichž se okresní soud dopustil ve výrokové části rozsudku, jakož i při jeho zdůvodnění.

6. Okresní soud nejprve správně shledal, že žalobkyně má ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení vlastnického práva naléhavý právní zájem, pokud je její právní postavení k žalobou vymezené pozemkové parcele nejisté (je tvrzen nesoulad mezi stavem katastru nemovitostí a skutečným stavem) a náprava vyžaduje zápis do katastru nemovitostí.

7. V daném případě je dále nepochybné, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] a pozemku parc. [číslo] nacházejících se v [katastrální uzemí], obci [obec]. Žalovaná je vlastníkem bezprostředně sousedících pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]. Pro rozhodnutí věci je pak podstatné především skutkové zjištění, že právní předchůdci žalobkyně (její prarodiče a rodiče) užívali a žalobkyně dosud užívá své pozemky včetně části sousedních pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]. Tento„ zábor“ pozemků žalované byl pro účely tohoto sporu a zápisu do katastru nemovitostí vymezen geometrickým plánem a označen jako pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] O rozsahu užívání vlastních pozemků žalobkyní (jejími právními předchůdci), včetně části pozemků sousedních, svědčí stejný způsob užívání (sad) i přirozená krajinná hranice užívání tvořená keři, vzrostlými stromy i zbytky dřevěného plotu postaveného právními předchůdci žalobkyně zřejmě již v 50. letech minulého století. Tato zjištění okresní soud správně učinil na základě ohledání na místě samém i z výpovědí řady svědků. Rovněž nebyl důvod pochybovat o tvrzení žalobkyně, že pozemky jsou takto nepřetržitě užívány od doby, kdy výše uvedené pozemky právní předchůdci žalobkyně v roce 1947 nabyli jako příděl.

8. Pokud jde o právní posouzení věci, pak odvolací soud vycházel z toho, že zákonným předpokladem vydržení jakožto originárního způsobu nabytí vlastnictví k věci je vedle uplynutí vydržecí doby i oprávněnost držby. Držba je oprávněná, pokud je držitel v dobré víře, že mu věc patří. Existence dobré víry se posuzuje objektivně; jde o to, zda držitel neměl a nemohl mít při běžné opatrnosti pochybnost, že věc ve skutečnosti patří někomu jinému. Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů, a to vůle s věcí nakládat jako s vlastní a faktické ovládání věci. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí. Toto právní panství však nemohou vykonávat dvě či více osob současně. Má-li věc v držbě jedna osoba, může se někdo jiný chopit držby až poté, co držba dosavadního držitele zanikne, buď fakticky, nebo jasným vyjádřením úmyslu se jí vzdát. V daném případě je nepochybné, že spornou část území (v mezích parcely [číslo] o výměře [výměra]) drží nepřetržitě od roku 1947 právní předchůdci žalobkyně a nyní sama žalobkyně, čemuž napomáhá a nasvědčuje výše zmíněná fyzická hranice (tvořená stromy, keři a zbytky plotu) oddělující sad od zbylých částí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] které jsou využívány jiným způsobem. Nebylo prokázáno, že by v uvedeném období držel pozemky (včetně území zahrnující parcelu parc. [číslo]) někdo jiný, tedy ani žalovaný stát, například prostřednictvím nájemce, jak namítá v odvolání. Žalovaná nemá sporný pozemek v držbě ani nyní. Bylo již zdůrazněno výše, že právní panství nad věcí nemohou vykonávat současně dvě osoby. Nelze hovořit o držbě, pokud se za keře a zbytky plotu jen zaběhnou ovce, které nájemce žalované pase na zbylých částech pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] byť si je dobře vědom katastrálních hranic pozemků.

9. V souvislosti s držbou pozemků žalobkyní a jejími právními předchůdci je dále podstatné, že pokud jednali v omylu a neuvědomovali si, že administrativní hranice jejich pozemků, k nimž mají řádný nabývací titul, se neshoduje s hranicí držby a skutečného užívání pozemků, pak je tento omyl omluvitelný, vzhledem ke specifikům území, v němž se dotčené pozemky nacházejí. Jestliže se právní předchůdci žalobkyně, stejně jako jejich sousedé, v rámci nově zakládaných vlastnických vztahů v poválečném období ujali v roce 1947 držby přidělených pozemků, není již zřejmé, zda to bylo zcela v souladu s tehdy platnými pozemkovými mapami a knihami. Z map, jimiž byl okresním soudem proveden důkaz, i z technické zprávy o zaměření skutečného stavu hranice užívání v dané oblasti však vyplývá, že skutečný stav rozhrad, nejen dotčených pozemků, je hrubě v nesouladu se zákresem v katastrální mapě z roku 1963. Jedná se o posuny o 8 - 20 metrů, což několikanásobně překračuje maximální přípustnou odchylku pro tento typ mapy a spíše svědčí o chybném zákresu. Je tedy možné, že právní předchůdci žalobkyně se ujali držby pozemků ve správných hranicích, tato správnost však byla narušena následným chybným mapováním dané oblasti tehdejší státní organizací Středisko geodézie [okres], jímž byl ovšem závazně vymezen nový právní rámec pozemků obsažený v evidenci nemovitostí. To ale nic nemění na tom, že právní předchůdci žalobkyně drželi a užívali dotčené pozemky stále ve stejných mezích a hranicích, přičemž jejich oprávněná držba nebyla rušena od roku 1947, a to nejméně do roku 2007 v souvislosti se zveřejněním zamýšleného převodu pozemků ze strany státu. V této souvislosti je významné, že i oprávněnou držbu před [datum] je možné započíst do vydržecí doby. Před tímto datem platilo, že pozemek (a to jakýkoliv pozemek) nebyl až do [datum], kdy nabyla účinnosti novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. Pokud se však do dobré víry započetla dobrá víra právních předchůdců, došlo k vydržení předmětné části pozemku (nyní parcely [číslo]) již ke dni účinnosti zákona č. 509/1991 Sb., tj. k [datum]. I kdyby se tak nestalo, tak i od tohoto data do výše zmíněného roku 2007 postačovala délka oprávněné držby právními předchůdci žalobkyně a žalobkyní překračující deset let k naplnění podmínek vydržení vlastnického práva dle § 134 odst. 1 a 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013. V daném případě byly podmínky vydržení splněny.

10. Z vyložených důvodů okresní soud rozhodl ve výroku věcně správně, pokud určil, že žalobkyně je vlastníkem předmětného pozemku parc. [číslo] odvolací soud toto rozhodnutí dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Upravil pouze správné znění tohoto výroku tak, aby byl pozemek řádně konkretizován a bylo zřejmé, že se jedná o pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra], druh pozemku trvalý travní porost, v [katastrální uzemí], obci [obec], který vznikl oddělením od pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro obec Velemín, [katastrální uzemí], u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, a to geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba], sídlem [adresa svědka], [číslo] jenž ověřil úředně oprávněný zeměměřický inženýr [celé jméno svědka] dne [datum] pod [číslo]. Zároveň odvolací soud zhojil nedostatek spočívající v tom, že okresní soud nepřiložil oddělovací geometrický plán ke svému rozsudku. Určuje-li soud vlastnické právo k části pozemku, která není samostatně evidována v katastru nemovitostí, musí podle ustálené soudní praxe tuto část pozemku vždy zřetelně vymezit oddělovacím geometrickým plánem, na který ve výroku rozhodnutí odkáže a učiní jej přílohou soudního rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 75/2016, ze dne 20. 4. 2016). Odvolací soud proto rozhodl, že uvedený geometrický plán je přílohou tohoto rozsudku a k rozsudku jej skutečně přiložil.

11. Pokud jde o výrok II. napadeného rozsudku (ve znění opravného usnesení), o náhradě nákladů řízení, odvolací soud rozsudek okresního soudu v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. rovněž potvrdil jako správný. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí okresním soudem odvolací soud v podrobnostech odkazuje.

12. Odvolání žalované nebylo úspěšné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto má podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. zcela úspěšná žalobkyně. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v odvolacím řízení tvoří odměna za právní zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalované a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), každý za [částka] (celkem [částka]) dle § 9 odst. 4 písm. b), ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). S tím souvisí dvě paušální náhrady hotových výdajů po [částka] (celkem [částka]) dle § 13 odst. 1, 4 téže vyhlášky. Žalobkyně a její právní zástupkyně dále vynaložily na cestu k jednání odvolacího soudu osobním automobilem celkovou částku [částka] (dle správného vyúčtování v podání ze dne [datum]). Právní zástupkyni žalobkyně náleží v souvislosti s cestou náhrada za promeškaný čas v rozsahu šesti půlhodin po [částka] (celkem [částka]) dle § 14 advokátního tarifu. Mezi náklady žalobkyně odvolací soud zahrnul také částku [částka], kterou žalobkyně (dle předloženého příjmového pokladního dokladu) vynaložila na pořízení stejnopisů geometrického plánu jako příloh rozsudku. Odvolací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] v přiměřené lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).