8 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 11 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalované uhradit částku částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, náklady s uplatněním pohledávky ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, úrok ve výši 36 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Lhůta k plnění dle výroku I. se stanoví v měsíčních splátkách ve výši částka do zaplacení, a to do 25. dne měsíce počínaje prvním celým měsícem po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod sankcí ztráty výhody splátek.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by jí byla přiznána částka částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru den datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. N základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku částka a ta se zavázala do datum uhradit žalované kromě jistiny, úroky a sjednané poplatky. V podání ze dne datum žalobkyně doplnila, že ověřovala řádně úvěruschopnost žalované a to tak, že ověřila čistý měsíční příjem žalované, jenž činil částka, dále vycházela z toho, že má žalovaná náklady částka měsíčně na bydlení, dále hradí částku částka na splátky jiných nebankovních úvěrů, a tudíž dle názoru žalobkyně byla schopna uhradit sjednaný úvěr. K výhradám žalované uvedla, že sjednaný úrok ve výši 36 % ročně není nepřiměřený. Žalovaná dále sdělila, že souhlasí případně s tím, že dlužná částka bude žalovaná hradit ve splátkách po částka měsíčně. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila.

2. Žalovaná k věci uvedla, že sjednaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Sdělila, že s žalobkyní uzavřela během roku 2025 další 3 úvěrové smlouvy, když načerpala celkem částky částka a uhradila na splátkách částka. Dále uvedla, že smlouva je neplatná i z důvodu rozporu s dobrými mravy kvůli vysokému úroku a z důvodu toho, že na smlouvě chybí ověřený zaručený podpis žalované. Z těchto důvodů navrhla, aby soud přiznal žalované pouze jistinu, a to s možností hradit dluh ve splátkách po částka, z důvodu špatné finanční situace žalované.

3. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listiny označené jako smlouva o úvěru, že žalovaný a žalobkyně sjednali smlouvu o revolvingovém úvěru v online prostředí, což žalovaná nezpochybňovala. Z důkazů bylo zjištěno, že žalovaná dne datum uzavřela s žalobkyní smlouvu, jejímž předmětem byl závazek poskytnout žalované peníze na její účet. Žalovaná uzavření smlouvy potvrdila a rovněž potvrdila, že jí byl na její účet zaslána částka částka. Žalovaná se zavázala celkem vrátit žalobkyni jistinu spolu s úroky a poplatky. Žalovaná uhradila žalobkyni na splátce částka. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky upomínkou a vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila úvěr řádně a včas poskytnutý úvěr sesplatnila. Následně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.

4. Ohledně důkazů o zkoumání úvěruschopnosti, bylo zjištěno, tak žalobkyně nepředložila, žádný důkaz o tom, že řádně zkoumala příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně předložila pouze kopii žádosti žalované o úvěr, z níž vyplynulo, že žalovaná v kolonce čistý měsíční příjem neuvedla žádnou částku a byly zde uvedeny pouze výdaje ve výši částka, jenž nebyly specifikované. Naopak žalovaná předložila u jednání soudu výplatní pásky, z nichž je patrno, že žalovaná byla od července do prosince 2025 v pracovní neschopnosti a mzdu nepobírala. Žalobkyně k jednání soudu zaslala listinu, kde je uvedeno, že žalovaná má příjem částka, a to v souvislosti s žádostí o úvěr datum, nicméně kde žalobkyně čerpala informace o příjmu žalované soud nezjistil, neboť důkazy k tomu žalobkyně nedoložila. Jelikož se žalovaná k jednání soudu nedostavila, soud ji v tomto smyslu nemohl poučit.

5. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).

6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:

9. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. hodnota a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne datum ve věci C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v adresa ze dne datum, v řízení OPR-právnická osoba. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

15. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně v rozporu se zákonem řádně neověřila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o příjmech či výdajích žalované v době uzavírání úvěrové smlouvy. Pouze bylo zjištěno, že žalovaná ve formuláři uvedla, že příjem nemá a že má výdaje na bydlení ve výši částka a hradí měsíčně částku částka jako splátku jiným nebankovním institucím. Žalovaná potvrdila při jednání, že potvrzení o příjmu žalované nedávala, ani jiné důkazy ohledně jejích výdajů. Soud k tomu konstatuje, že už skutečnost, že žalovaná hradila splátku částka měsíčně jiným nebankovním institucím, je problematické z hlediska schopnosti žalované úvěr splácet, a to i v případě, že by žalovaná měla žalobkyní tvrzený příjem částka. Je jasné, že žalovaná měla další měsíční náklady, nejen na bydlení a na splátky úvěrů, a to jídlo, ošazení apod. které v žádosti uvedeny nebyly a žalobkyně s nimi při posuzování úvěruschopnosti nepočítala. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti bylo ze strany žalobkyně pouze formální a žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti.

16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu po předchozí omluvě nedostavila, nemohl ji soud poskytnout poučení ve smyslu § 118a o.s.ř., aby své tvrzení, že úvěruschopnost zkoumala, prokázala a předložila k tomu důkazy.

17. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí částka, neboť žalovaná z částky, kterou jí poskytla žalobkyně (částka) uhradila částku částka. Ve zbytku soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy.

18. Z výše uvedených důvodů se soud pak nezabýval argumenty žalované ohledně posouzení procesu uzavírání smlouvy ani posouzením souladu sjednaných úroků s dobrými mravy.

19. Ohledně zákonných úroků, tak z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Toto ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

20. Ustanovení § 87 lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Proto soud žalobu zamítl i v části, ve kterých žalobkyně po žalované požadovala zákonné úroky z prodlení.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť obě účastnice byly ve věci úspěšné zhruba stejným dílem, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

22. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. k žádosti žalované o splátky s ohledem na snížené příjmy, neboť rozložení plnění do takto určených splátek není dle názoru soudu nepřiměřeným zásahem do majetkových práv žalobkyně a navíc žalobkyně z takto vysokými splátkami souhlasila. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.