8 C 46/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7500 Kč od 9.5.2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 1569,66 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1437,5 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 640 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 6.2.2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 7500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 9.5.2017. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovaným úvěrovým rámcem 35000 Kč. Kromě Jistiny ve výši 7500 Kč žalobkyně po žalovaném požaduje zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok ve výši 1569,66 Kč a náklady s uplatněním pohledávky ve výši 1437,5 Kč.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

5. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně dne 18.12.2019 postoupila svou pohledávku za žalovaným přechodnému věřiteli a z něj pak došlo k postoupní pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19.12.2019 a tato skutečnost byla oznámena žalovanému.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6.2.2017 vyplývá, že bylo vyhotoveno znění smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným datovaným dnem 6.2.2017, kterým se věřitel zavazuje úvěrujícímu poskytnout finanční prostředky, smlouva není opatřena řádným podpisem žalovaného. Z všeobecných obchodního podmínek, vyplývá bližší úprava práv a povinností mezi poskytovatelem úvěru a dlužníkem, podmínky nejsou opatřeny řádným podpisem žalovaného.

8. Dále bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla ve dnech 6.2.2017 až 8.3.2017 zaslána od předchůdce žalobkyně částka 7500 Kč.

9. Výzvou před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

10. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, vyhotovil smlouvu o úvěru mezi ním a žalovaným, kdy jsou sjednány podmínky poskytnutí úvěru s úvěrovým rámcem 35 000 Kč, smlouva není opatřena řádným podpisem žalovaného. Předchůdce žalobkyně zaslal částku 7500 Kč na účet žalovaného. Žalobkyně uzavřela dne 16.12.2019 s právním předchůdcem smlouvu o postoupení pohledávek a tuto skutečnost oznámila žalovanému.

11. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

12. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud po zhodnocení provedených dospěl k následujícímu závěru:

16. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru včetně ujednání o poplatku za čerpání úvěru mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky.„ Smlouva o úvěru“ ze dne 6.2.2017 není opatřena popisem žalovaného, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah.

17. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena. V řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když nebylo prokázáno, že by ji žalovaný podepsal elektronicky dle zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu a změně některých dalších zákonů.

18. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání smlouvy o úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

19. Soud má v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 7500 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor předchůdce žalobkyně ve výši 7500 Kč bezdůvodně obohatil, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši 7500 Kč žalovanému poskytl bez právního důvodu a ten na svůj dluh ničeho neuhradil. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradila částku ve výši 7500 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení. Úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z.

20. Ve zbytku žaloby týkající se smluvních úroků a poplatků soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen z části, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 43% celkových nákladů řízení, jež činí 1 489 Kč, tedy částku 640 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

22. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.