8 C 589/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 79 924 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení: pohledávky ve výši 53609 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 80872 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum], se zákonným úrokem prodlení z částky 70 909,59 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum], se zákonným úrokem prodlení z částky 59909,59 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum], se zákonným úrok prodlení z částky 53609,59 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 25,14 % p.a z částky 65 349,91 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 25,14 % p.a z částky 59 909,59 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 59 909,59 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 53 609,50 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Řízení se zastavuje v části, ve které žalobkyně po žalovaném požaduje uhradit 7990 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11. 75% ročně z částky 7990 Kč od [datum] do [datum], z částky 15.979,41Kč od [datum] do [datum], z částky 23 968,82 Kč od [datum] do [datum], z částky 31 958,23 Kč od [datum] do zaplacení, co do částky 18 325,70 Kč, úrok ve výši 76,95% p.a. z částky 65349,91 Kč od [datum] do [datum], částky 59 909,59 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11. 75 % ročně z částky 5440.32 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11. 75 % ročně z částky 11 740,32 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 102,59% ročně z částky [číslo] od [datum] do [datum].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 29.053 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky 79924 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] a na základě této smlouvy byla žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 107 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 102,09 % ročně a splácet úvěr ve 30 měsíčních splátkách ve výši 9963 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2020. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem na splátkách částku 199.260 Kč, když poslední splátku žalovaná uhradila dne [datum]. Jelikož se dostala žalovaná do prodlení s úhradou, došlo k sesplatnění celého úvěru. Žalobkyně kromě jistiny úvěru požaduje smluvní pokutu ve výši 18 325,70 Kč a úrok ve výši 102,09% ročně. Žalobkyně uvedla, že žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy. Doplnila, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované.

2. Písemným podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 7990 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11. 75% ročně z částky 7990 Kč od [datum] do [datum], z částky 15.979,41Kč od [datum] do [datum], z částky 23 968,82 Kč od [datum] do [datum], z částky 31 958,23 Kč od [datum] do zaplacení, co do částky 18 325,70 Kč, úrok ve výši 76,95% p.a. z částky 65349,91 Kč od [datum] do [datum], částky 59 909,59 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11. 75 % ročně z částky 5440.32 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11. 75 % ročně z částky 11 740,32 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 102,59% ročně z částky [číslo] od [datum] do [datum].

3. Žalovaná k věci uvedla, že uzavřená smlouva o úvěru je od počátku absolutně neplatná a to hned z několika důvodů. Podle žalované se v dané věci jedná o lichvu ve smyslu § 1796 občanského zákoníku, neboť RPSN byla sjednána ve výši 237,67%. Je zřejmé, že dle smlouvy žalobkyně poskytla žalované plnění, jenž bylo v hrubém nepoměru k majetkové hodnotě, která byla žalované poskytnuta. Ze samotné smluvní dokumentace pak vyplývá, že žalovaná smlouvu uzavřela v časové tísni, respektive ve velice krátké časové návaznosti, když v 16:56 hod. bylo podepsáno„ prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“, v 16:57 hod.„ předsmluvní formulář“, v 17:02 hod.„ hodnocení klienta“ a 17:07 hod. již návrh smlouvy, což zcela vyloučilo možnost žalované se řádně seznámit s obsahem smlouvy. Tíseň lze spatřovat i v tom, že žalovaná uzavírala smlouvu z důvodu financování léčení dnes již zemřelého otce. Žalovaná uvedla, že teprve po řádném přečtení smluvní dokumentace doma zjistila výši úroku, chtěla od smlouvy odstoupit, ale telefonicky jí bylo sděleno, že to již nelze. Doplnila, že je smlouva v rozporu s dobrými mravy a rovněž má žalovaná za to, že nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované. Uvedené údaje ve smluvní dokumentaci neodpovídají skutečným majetkovým poměrům žalované. Smlouva podle žalované zakládá nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, tedy žalované. Žalovaná označila za nesporné, že uhradila žalobkyni na splátkách celkem částku 199 260 Kč. Z těchto důvodů žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby z důvodu neplatnosti smlouvy, když žalovaná žalobkyni uhradila celou půjčenou částku 107 000 Kč. [příjmení] pak představuje podle názoru žalované bezdůvodné obohacení ze strany žalobkyně.

4. Z listinných důkazů a to zejména z listiny označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná akceptovala (podepsala) návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána 107 000 Kč s úrokem ve výši 166,38 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že celkovou částku, kterou má žalovaný zaplatit je 298890 Kč, výše splátky byla sjednána 9963 Kč měsíčně. Návrh na uzavření smlouvy žalovaná podepsala dne [datum] v 17:08h.

5. Z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně oznámila žalované, že akceptovala návrh na uzavření úvěrové smlouvy s celkovou výší úvěru 107 000 Kč, v oznámení je uvedena i částka, jenž má žalovaná celkem zaplatit a to 298 890 Kč ve splátkách po 9963 Kč měsíčně.

6. Z listiny označené jako předsmluvní formulář soud ověřil, že tento žalovaná podepsala dne [datum] v 16:57, v této listině jsou uvedeny informace ohledně podmínek úvěru a rovněž sankce za neplnění smlouvy o úvěru.

7. Z dokladu o úhradě bylo soudem ověřeno, že žalovaná obdržela od žalobkyně jistinu na svůj účet.

8. Z listiny označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Z této listiny se podává, že žalovaná měla ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem 20 500 Kč. Z této listiny, pak vyplývá, že žalobkyně vycházela z toho, že má žalovaná celkové měsíční výdaje 5910 Kč. Žalobkyně z daného vyhodnotila, že žalovaná má volné zdroje ve výši 13 590 Kč.

9. Z potvrzení o zaměstnání vyplývá, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy zaměstnána jako kuchařka u společnosti [právnická osoba], kdy za období od září 2019 do listopadu 2019 měla průměrný měsíční příjem ve výši 21 175 Kč.

10. Z kopie výplatních dokladu je patrno, že žalovaná obdržela za měsíc listopad 2019 mzdu ve výši 23056 Kč.

11. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovanou, že neuhradila splátky a vyzvala ji, aby uhradila svůj dluh spolu se smluvními pokutami a upozornila na možnost sesplatnění celého dluhu.

12. Z listiny ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyhověla žádosti žalované (ze dne [datum]) o odklad splátek, přičemž jednotlivé splátky vyplývají z upraveného splátkového kalendáře ze dne [datum], na této listině však absentuje podpis žalované.

13. Z oznámení ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně sesplatnila celou úvěrovou částku a vyzvala žalovanou k její úhradě i se sankcemi.

14. Žalovaná byla vyzvána znovu k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum].

15. Totožnost žalované pak žalobkyně ověřila kopií občanského průkazu.

16. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalované jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).

17. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům [číslo] směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum], v řízení OPR- [právnická osoba] proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

25. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobkyně své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

26. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče. Žalobkyně vycházela ze situace, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem [částka]. Vycházela pak z předpokladu, že žalovaná hradí 2000 Kč za bydlení, dále pak vycházela z částky 3 410 Kč jako životní minimum, které by mělo žalované stačit na celý měsíc na jídlo, dopravu léky, ošacení a podobně. Podle názoru soudu závěry žalobkyně, že žalovaná je schopen měsíčně hradit částku 9963 Kč je nesprávný. Obecně částka 3 410 Kč na měsíc na všechny potřeby žalované je nedostačující a rovněž částka za bydlení ve výši 2000 Kč je určena nesprávně, navíc není nikterak doložena. Splátka ve výši 9963 Kč vzhledem k výši příjmů žalované se jeví soudu jako příliš vysoká, když žalobkyně ani řádně nezkoumala výdaje žalované. Při pracovní neschopnosti se pak žalovaná dostala do potíží se splácením. To, že se žalovaná dostala do potíží z hrazením splátek vyplývá rovněž z žádosti o úpravu splátkového kalendáře, kdy se žalovaná díky nemoci dostala do problémů s hrazením sjednané splátky. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo pouze formální a žalobkyně nedostála zákonné povinnosti. Důkazy, jenž předložila žalobkyně neprokazují, zda žalobkyně též ověřovala a vyhodnocovala skutečné výdaje žalované. Žalobkyně se omezila-li v rámci předsmluvního hodnocení klienta na administrativní údaj životního minima, který o skutečných výdajích žalované ničeho nevypovídá. Za takového stavu lze proto uzavřít, že žalobkyně zcela rezignovala na povinnost ověřit výdaje žalované, a tudíž je na místě závěr, že žalobkyně při uzavírání posuzované smlouvy o úvěru s odbornou péčí nejednala. Důsledkem toho je, že předmětná smlouva o úvěru je neplatná a žalobkyně na„ sjednaný“ úrok ani smluvní pokuty právo nemá.

28. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; jelikož žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 199 260 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalované nevzniklo.

29. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v plném rozsahu (výrok I.) z důvodu neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy a na základě návrhu žalobce částečně řízení zastavil v souladu s dispozitivním projevem žalobce dle ustanovení § 96, odst. 1, 2 o. s. ř. tak jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

30. Ostatními žalovanou namítanými důvody neplatnosti se soud podrobně nezabýval, neboť bylo jednoznačně zjištěno nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy. K tomu soud pouze podotýká, že i kdyby nebyla smlouva neplatná, tak sjednaná výše úroků z úvěru ve výši 166,38 % za rok je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy převyšující úrokovou částku nad 35% za rok. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce (úvěru) jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Požadavek na nepřiměřené smluvní úroky současně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu lichvy, a to za předpokladu, že jde (má jít) o plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že věřitel přitom zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka. Dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy, nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech). Zásadně proto není v rozporu s dobrými mravy ujednání o tom, že právní předchůdce žalobkyně, jež má v předmětu podnikání poskytování peněžních prostředků, poskytne půjčku za úplatu, protože by bylo nevyvážené tvrdit, že ten, kdo půjčuje v rámci své podnikatelské činnosti finanční prostředky jinému, byť nepodnikateli, je může půjčovat jen "zadarmo" a aby poskytnuté plnění dostal zpět po dohodnuté době bez nároku na zisk, neboť pak by ten, jemuž byl úvěr poskytnut, byl v neoprávněné výhodě, které by se mu nedostalo ani tehdy, pokud by si půjčku obstaral od jiného poskytovatele úvěru, např. u bank. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně půjčila 107 000 Kč s dohodnutým úrokem z úvěru ve výši 166,38 % za dobu splatnosti, představuje částka 191 890 Kč hrubý zisk žalobce za 30 měsíců a je podle soudu nemravná nad částku, která představuje celkem 35 % zisku za 30 měsíců, v němž je zahrnut jak úrok z úvěru, tak i odměna za sjednání (k tomu srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 101 VSPH 14/2012).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 29 053 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 79 924 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za každý z pěti úkonů (příprava a převzetí, porada s klientem, nahlížení do spisu, vyjádření ve věci samé, účast na jednání) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 1 011 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 011 Kč ve výši 5 042,31 Kč.

32. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.