9 C 109/2020

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a soudců JUDr. Lenky Jirglové a JUDr. Petra Erby ve věci žalobce celé jméno žalobce , narozeného dne datum , bytem adresa žalobce , právně zastoupeného advokátem Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa žalobce proti žalované celé jméno žalované , narozené dne datum , bytem adresa žalované a žalobce , právně zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa , o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích z 30. 8. 2021, č. j. 9 C 109/2020 – 146,

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že ze společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce zůstatek na účtu vedeném u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet], zůstatek na účtu vedeném u ČSOB Penzijní společnosti, č. účtu [číslo] a zůstatek na účtu vedeném u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet].

II. Ze společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované zůstatek na účtu vedeném u [obec] pyramidy, stavební spořitelny, a.s., č. účtu [číslo], zůstatek na účtu vedeném u [právnická osoba], č. účtu 115 [bankovní účet] a zůstatek na účtu vedeném u Komerční banky, Penzijní společnosti, č. účtu [číslo].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Shora citovaným rozsudkem vypořádal okresní soud v žalobou a vyjádřením žalované vymezeném rozsahu (zůstatků bankovních účtů účastníků) společné jmění účastníků jako bývalých manželů tak, že do vlastnictví žalobce přikázal zůstatek 390 234,06 Kč ke dni [datum] na účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba], zůstatek 135 000 Kč na účtu č. [bankovní účet] k [datum], zůstatek na témže účtu ve výši 5 063,51 Kč k [datum] a zůstatek 3 157,77 Kč na účtu č. [bankovní účet] k [datum]. Do vlastnictví žalované pak přikázal zůstatek 5 885,49 Kč na účtu [číslo] u [obec] [anonymizováno], stavební spořitelny, a.s., zůstatek 69 723,21 Kč na účtu [číslo] [bankovní účet] u [právnická osoba], zůstatek 86 434,83 Kč na účtu [číslo] u Komerční banky, Penzijní společnosti a současně zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobci na vyrovnání podílů obou účastníků v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 19 332,14 Kč. Žádnému z účastníků nepřiznal okresní soud náhradu nákladů řízení. Okresní soud dospěl po provedeném listinném dokazování k závěru, že účastníci disponovali k datu zániku jejich manželství na svých účtech výše uvedenými aktivy, resp. žalobce za trvání manželství ještě krátce před rozvodem manželství účastníků převedl mezi svými účty dne [datum] částku 135 000 Kč a k datu [datum] vybral z účtu u [právnická osoba], celou naspořenou částku 390 234,06 Kč. S přihlédnutím k součtu všech těchto částek (a odpočtu pojistného plnění z úrazu vyplaceného dne [datum] ve výši 433 443 Kč žalobci) se k zániku manželství dostalo žalobci částky 123 379,25 Kč, žalované částky 162 043,53 Kč a okresní soud tedy při respektu k zásadě rovnosti podílů manželů uložil zaplatit žalované výše již zmíněnou částku 19 332,14 Kč žalobci. Negativní výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil okresní soud v zásadě stejným úspěchem a neúspěchem účastníků řízení, kteří ostatně ani nenavrhli konkrétní částky ke svému vypořádání. Oba účastníci napadli rozsudek prvostupňového soudu odvoláním. Žalobce v odvolání namítl, že žalovaná podle důkazu výpisu ze svého běžného účtu u [právnická osoba] přeposlala poměrně vysokou částku, o které žalobce nevěděl. Do společného jmění manželů patří vedle bankovních účtů účastníků i další věci, např. akcie, která žalovaná vlastní, když mnoho let ze svého účtu posílá měsíčně po 500 Kč na tři investiční fondy. Tyto investiční prostředky nebyly v průběhu řízení zmíněny, není však možné je nezapočítat do prostředků, které by nespadaly k vypořádání společného jmění manželů. Žalovaná tyto prostředky užila bez žalobcova souhlasu, polovina z těchto prostředků by měla připadnout žalobci a ten v této souvislosti navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se naopak v podaném odvolání domnívá, že jestliže do výlučného žalobcova vlastnictví byly přikázány peněžní prostředky 556 822,25 Kč, od kterých byla odečtena částka pojistného plnění 433 443 Kč, nešlo o správný výpočet, když z přijatého pojistného plnění žalobce již dne [datum] přeposlal na svůj další účet č. [bankovní účet] nejprve částku 33 966,85 Kč a poté ještě dne [datum] částku 260 000 Kč a dne [datum] částku 135 000 Kč, z přeposlané částky 260 000 Kč pak ještě [datum] přeposlal 200 000 Kč na účet svého stavebního spoření a částku 60 000 Kč vybral v hotovosti a patrně daroval svým dětem. Z výpisu z účtu stavebního spoření žalobce pak je patrné, že bezprostředně před jeho zrušením poslal na účty svých dětí nejen oněch 200 000 Kč ale i částku 190 234,06 Kč, která byla naspořena ze společného jmění manželů. Fakticky tedy byly do výlučného vlastnictví žalobce přikázány peněžní prostředky v celkové výši 421 822,75 Kč, žalované 162 043,55 Kč, žalobce by měl na vyrovnání podílů uhradit žalované částku 29 889,61 Kč a žalovaná navrhla takto změnit napadený rozsudek s tím, že žalobci bude rovněž uloženo nahradit jí náklady řízení s ohledem na její úspěch ve věci. Odvolací soud přezkoumal k odvoláním účastníků rozsudek okresního soudu. Zopakoval důkaz výpisy z účtů vedených u peněžních ústavů během manželství na oba účastníky. Šlo nejen o účty, které byly aktivní ke dni zániku společného jmění účastníků právní mocí rozvodu jejich manželství ke dni [datum] ale i o žalobcem bezprostředně před zánikem společného jmění zrušený účet stavebního spoření ([datum]), tedy o účty, které k vypořádání rozhodnutím soudu vymezili sami účastníci. Zjistil tak, že zůstatky těchto účtů ke dni zániku SJM (s výjimkou žalobcova účtu stavebního spoření, kde se jedná o datum [datum]) odpovídaly částkám vztaženým k jednotlivým účtům ve výroku napadeného rozsudku okresního soudu. [příjmení] soudem prvého stupně zmiňovaným pohybům na účtech účastníků zjistil, že mezi běžné účetní transakce resp. trvalé příkazy na běžném účtu žalované ještě za trvání manželství patřily i měsíční nákupy (patrně podílů) investičních fondů (3x 500 Kč), konkrétně IKS Dluhopisového Plus, [právnická osoba], KB Absolutních výnosů a IKS Akciového fondu Střední a Východní Evropa. Běžným obratům účtu se pak vymyká převodem z nespecifikovaného účtu přijatá částka 154 740,38 Kč dne [datum] a [datum] žalovanou poukázaná částka 100 000 Kč na účet [právnická osoba] – [příjmení] [jméno]. Ne zcela obvyklé transakce jsou ale zaznamenatelné i na účtech žalobce. Vedle již zmiňovaného přeposílání pojistného plnění 433 443 Kč z [datum] na běžný účet č. [bankovní účet] (přeposláno dne [datum] v částce 200 000 Kč na účet stavebního spoření, dne [datum] v částce 135 000 Kč na účet č. [bankovní účet]) či výběrů hotovosti 60 000 Kč dne [datum] nebo 135 000 Kč dne [datum] z účtu č. [bankovní účet], šlo např. o převod částky 65 035 na žalobcův (prvý z obou shora uvedený) běžný účet z nespecifikovaného transformovaného fondu v červnu 2014, nebo mimořádné výběry peněžních částek (tedy výběry nekorespondující poukazovanému důchodu žalobce na druhý z obou shora uvedený účet) např. v částce 25 000 Kč v říjnu 2015, 22 000 Kč v březnu 2016 nebo 30 000 Kč v prosinci 2016. Účastníci sami tyto popsané peněžní operace nesměřující k úhradě pravidelných plateb či výběrům hotovosti k úhradě nákladů společné domácnosti nekomentovali, při odvolacím jednání přítomný žalobce si nedokázal vzpomenout, zda popisované platby mohly mít souvislost s nějakým jeho dalším majetkem či příjmem, kromě drobného kapesného dával manželce i v posledních letech celý důchod a k soudem konstatovaným netypickým pohybům na účtu se nedokázal vyjádřit. Dospěl-li okresní soud po provedeném dokazování k závěru, že rozdíl výše zůstatků účtů účastníků ke dni zániku jejich společného jmění (s přihlédnutím pojistného plnění poskytnutého výlučně žalobci a zůstatku žalobcova účtu stavebního spoření zrušeného zjevně účelově ještě krátce před tímto momentem) odůvodňuje vyplacení částky 19 332,14 Kč žalovanou žalobci, nejde o závěr, se kterým by se odvolací soud po zopakování důkazu podstatnými listinami (výpisy z účtů obou účastníků v letech předcházejících konci jejich manželství i společného jmění) mohl ztotožnit. Z důkazů i vyjádření obou účastníků je zřejmé, že zejména v těchto několika posledních letech vedení společné domácnosti neměli společný ani běžný účet ale prostřednictvím oddělených běžných účtů, kterými procházely jejich důchody a zhruba v poměru výše obou důchodů, platili či vybírali hotovost na náklady společného bydlení, hospodaření a ostatních životních potřeb. Současně se zbytkem takto nevyčerpané částky každý z účastníků v zásadě volně nakládal, konkrétně u žalované šlo o pokyn k pravidelnému drobnému investování, u obou účastníků k výše popsaným a nevysvětleným převodům či výběrům částek z účtů, oba účastníci rovněž zcela autonomně a za souhlasného mlčení k těmto otázkám spořili na účtech stavebního a penzijního pojištění. Jak správně vyložil v důvodech svého rozhodnutí okresní soud, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich v souladu s ust. § 740 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. navrhnout, aby rozhodl soud podle stavu, kdy nastaly účinky zániku společného jmění. Správně prvostupňový soud připomněl i základní zásady takového vypořádání, zejména pak zásadu rovnosti podílů obou na vypořádávaném majetku (srv. ust. § 742 odst. 1 o. z.). Současně je však potřeba zdůraznit, že tuto zásadu rovnosti objektivně nelze chápat účetně ani izolovaně k dalším skutkovým zjištěním či konkrétním specifikům hospodaření manželů. V posuzované věci, ať už bude metodika výpočtu (založená navíc s ohledem na neobjasnění všech účetních operací, přihlížející i k určitým výše popsaným spekulativním přesunům částek a zohledňující i jiné časové momenty než zánik společného jmění) nahlížena způsobem zvoleným soudem prvého stupně anebo žalovanou jako odvolatelkou, vycházejí oba účastníci z vypořádání poté, kdy jim byly do výlučného vlastnictví přikázány ty účty, které během trvání manželství a společného jmění sami a pod svým jménem spravovali, v zásadě nastejno, rozdíly takto výlučně přikázaných hodnot oběma účastníkům jsou marginální a navíc, jak již bylo řečeno, skutková zjištění v tomto směru ani po provedeném řízení nejsou dostatečná k tomu, aby v rámci vypořádání byla výše takto přikázaných podílů určena zcela jednoznačně a ve vztahu k oběma účastníkům spravedlivě. Pro úplnost pak lze k podaným odvoláním, resp. zde k odvolání žalobce uvést, že účastníci vymezili sami v možné zákonné tříleté lhůtě od zániku jejich společného jmění předmět vypořádání tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku a požaduje-li snad žalobce dnes vypořádání ještě dalších tvrzených hodnot ve společném jmění (konkrétně podílových listů v investičních fondech), není to již s ohledem na ust. § 741 občanského zákoníku možné. Změnil tedy z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku (srv. ust. § 220 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy přikázáním zůstatků bankovních účtů k zániku společného jmění manželů do výlučného vlastnictví toho kterého z nich, a to bez uložení povinnosti jednomu vůči druhému vyplatit vyrovnání takto získaných podílů každým z účastníků. Součástí provedené změny je i absence výroku o přikázání částky 135 000 Kč převáděné mezi účty žalobce ještě za trvání manželství účastníků stejně jako tehdy zaniklý účet se zůstatkem stavebního spoření žalobce. Neexistovaly-li tyto hodnoty k okamžiku zániku společného jmění manželů, tedy k právní moci rozsudku o rozvodu jejich manželství, nelze je objektivně vypořádat, navíc k těmto a jim podobným čerpáním částek či rušení účtu ještě před samotným vypořádáním a pod vlivem jeho očekávání bylo soudem beztak při vypořádání přihlédnuto, jak uvedeno shora. V důsledku změny napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Nepřiznal-li, podobně jako soud prvého stupně, ve vzájemném vztahu účastníkům náhradu nákladů, vycházel jak ze skutečnosti tzv. iudicia duplex, kdy v řízení o vypořádání společného jmění manželů mají obě procesní strany postavení žalobců a žalovaných, tak z okolností případu, kdy skutečné zůstatky účtů obou stran k rozhodnému okamžiku a pohyby na účtech v období vypořádání předcházejícím mohly být zjištěny až k vyžádání soudem v tomto vedeném řízení (srv. ust. § 150 o. s. ř.). Ze stejných hledisek pak vycházel odvolací soud i pro náhradu nákladů ve fázi odvolacího řízení.