9 C 109/2020

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a soudců JUDr. Lenky Jirglové a JUDr. Petra Erby ve věci žalobce celé jméno žalobce, narozeného dne datum, bytem adresa žalobce, právně zastoupeného advokátem Mgr. jméno příjmení, se sídlem adresa žalobce proti žalované celé jméno žalované, narozené dne datum, bytem adresa žalované a žalobce, právně zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení, se sídlem adresa, o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích z 30. 8. 2021, č. j. 9 C 109/2020 – 146,

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že ze společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce zůstatek na účtu vedeném u právnická osoba, č. účtu bankovní účet, zůstatek na účtu vedeném u ČSOB Penzijní společnosti, č. účtu číslo a zůstatek na účtu vedeném u právnická osoba, č. účtu bankovní účet.

II. Ze společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované zůstatek na účtu vedeném u obec pyramidy, stavební spořitelny, a.s., č. účtu číslo, zůstatek na účtu vedeném u právnická osoba, č. účtu 115 bankovní účet a zůstatek na účtu vedeném u Komerční banky, Penzijní společnosti, č. účtu číslo.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Shora citovaným rozsudkem vypořádal okresní soud v žalobou a vyjádřením žalované vymezeném rozsahu (zůstatků bankovních účtů účastníků) společné jmění účastníků jako bývalých manželů tak, že do vlastnictví žalobce přikázal zůstatek 390 234,06 Kč ke dni datum na účtu č. bankovní účet u právnická osoba, zůstatek 135 000 Kč na účtu č. bankovní účet k datum, zůstatek na témže účtu ve výši 5 063,51 Kč k datum a zůstatek 3 157,77 Kč na účtu č. bankovní účet k datum. Do vlastnictví žalované pak přikázal zůstatek 5 885,49 Kč na účtu číslo u obec anonymizováno, stavební spořitelny, a.s., zůstatek 69 723,21 Kč na účtu číslo bankovní účet u právnická osoba, zůstatek 86 434,83 Kč na účtu číslo u Komerční banky, Penzijní společnosti a současně zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobci na vyrovnání podílů obou účastníků v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 19 332,14 Kč. Žádnému z účastníků nepřiznal okresní soud náhradu nákladů řízení. Okresní soud dospěl po provedeném listinném dokazování k závěru, že účastníci disponovali k datu zániku jejich manželství na svých účtech výše uvedenými aktivy, resp. žalobce za trvání manželství ještě krátce před rozvodem manželství účastníků převedl mezi svými účty dne datum částku 135 000 Kč a k datu datum vybral z účtu u právnická osoba, celou naspořenou částku 390 234,06 Kč. S přihlédnutím k součtu všech těchto částek (a odpočtu pojistného plnění z úrazu vyplaceného dne datum ve výši 433 443 Kč žalobci) se k zániku manželství dostalo žalobci částky 123 379,25 Kč, žalované částky 162 043,53 Kč a okresní soud tedy při respektu k zásadě rovnosti podílů manželů uložil zaplatit žalované výše již zmíněnou částku 19 332,14 Kč žalobci. Negativní výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil okresní soud v zásadě stejným úspěchem a neúspěchem účastníků řízení, kteří ostatně ani nenavrhli konkrétní částky ke svému vypořádání. Oba účastníci napadli rozsudek prvostupňového soudu odvoláním. Žalobce v odvolání namítl, že žalovaná podle důkazu výpisu ze svého běžného účtu u právnická osoba přeposlala poměrně vysokou částku, o které žalobce nevěděl. Do společného jmění manželů patří vedle bankovních účtů účastníků i další věci, např. akcie, která žalovaná vlastní, když mnoho let ze svého účtu posílá měsíčně po 500 Kč na tři investiční fondy. Tyto investiční prostředky nebyly v průběhu řízení zmíněny, není však možné je nezapočítat do prostředků, které by nespadaly k vypořádání společného jmění manželů. Žalovaná tyto prostředky užila bez žalobcova souhlasu, polovina z těchto prostředků by měla připadnout žalobci a ten v této souvislosti navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se naopak v podaném odvolání domnívá, že jestliže do výlučného žalobcova vlastnictví byly přikázány peněžní prostředky 556 822,25 Kč, od kterých byla odečtena částka pojistného plnění 433 443 Kč, nešlo o správný výpočet, když z přijatého pojistného plnění žalobce již dne datum přeposlal na svůj další účet č. bankovní účet nejprve částku 33 966,85 Kč a poté ještě dne datum částku 260 000 Kč a dne datum částku 135 000 Kč, z přeposlané částky 260 000 Kč pak ještě datum přeposlal 200 000 Kč na účet svého stavebního spoření a částku 60 000 Kč vybral v hotovosti a patrně daroval svým dětem. Z výpisu z účtu stavebního spoření žalobce pak je patrné, že bezprostředně před jeho zrušením poslal na účty svých dětí nejen oněch 200 000 Kč ale i částku 190 234,06 Kč, která byla naspořena ze společného jmění manželů. Fakticky tedy byly do výlučného vlastnictví žalobce přikázány peněžní prostředky v celkové výši 421 822,75 Kč, žalované 162 043,55 Kč, žalobce by měl na vyrovnání podílů uhradit žalované částku 29 889,61 Kč a žalovaná navrhla takto změnit napadený rozsudek s tím, že žalobci bude rovněž uloženo nahradit jí náklady řízení s ohledem na její úspěch ve věci. Odvolací soud přezkoumal k odvoláním účastníků rozsudek okresního soudu. Zopakoval důkaz výpisy z účtů vedených u peněžních ústavů během manželství na oba účastníky. Šlo nejen o účty, které byly aktivní ke dni zániku společného jmění účastníků právní mocí rozvodu jejich manželství ke dni datum ale i o žalobcem bezprostředně před zánikem společného jmění zrušený účet stavebního spoření (datum), tedy o účty, které k vypořádání rozhodnutím soudu vymezili sami účastníci. Zjistil tak, že zůstatky těchto účtů ke dni zániku SJM (s výjimkou žalobcova účtu stavebního spoření, kde se jedná o datum datum) odpovídaly částkám vztaženým k jednotlivým účtům ve výroku napadeného rozsudku okresního soudu. příjmení soudem prvého stupně zmiňovaným pohybům na účtech účastníků zjistil, že mezi běžné účetní transakce resp. trvalé příkazy na běžném účtu žalované ještě za trvání manželství patřily i měsíční nákupy (patrně podílů) investičních fondů (3x 500 Kč), konkrétně IKS Dluhopisového Plus, právnická osoba, KB Absolutních výnosů a IKS Akciového fondu Střední a Východní Evropa. Běžným obratům účtu se pak vymyká převodem z nespecifikovaného účtu přijatá částka 154 740,38 Kč dne datum a datum žalovanou poukázaná částka 100 000 Kč na účet právnická osoba – příjmení jméno. Ne zcela obvyklé transakce jsou ale zaznamenatelné i na účtech žalobce. Vedle již zmiňovaného přeposílání pojistného plnění 433 443 Kč z datum na běžný účet č. bankovní účet (přeposláno dne datum v částce 200 000 Kč na účet stavebního spoření, dne datum v částce 135 000 Kč na účet č. bankovní účet) či výběrů hotovosti 60 000 Kč dne datum nebo 135 000 Kč dne datum z účtu č. bankovní účet, šlo např. o převod částky 65 035 na žalobcův (prvý z obou shora uvedený) běžný účet z nespecifikovaného transformovaného fondu v červnu 2014, nebo mimořádné výběry peněžních částek (tedy výběry nekorespondující poukazovanému důchodu žalobce na druhý z obou shora uvedený účet) např. v částce 25 000 Kč v říjnu 2015, 22 000 Kč v březnu 2016 nebo 30 000 Kč v prosinci 2016. Účastníci sami tyto popsané peněžní operace nesměřující k úhradě pravidelných plateb či výběrům hotovosti k úhradě nákladů společné domácnosti nekomentovali, při odvolacím jednání přítomný žalobce si nedokázal vzpomenout, zda popisované platby mohly mít souvislost s nějakým jeho dalším majetkem či příjmem, kromě drobného kapesného dával manželce i v posledních letech celý důchod a k soudem konstatovaným netypickým pohybům na účtu se nedokázal vyjádřit. Dospěl-li okresní soud po provedeném dokazování k závěru, že rozdíl výše zůstatků účtů účastníků ke dni zániku jejich společného jmění (s přihlédnutím pojistného plnění poskytnutého výlučně žalobci a zůstatku žalobcova účtu stavebního spoření zrušeného zjevně účelově ještě krátce před tímto momentem) odůvodňuje vyplacení částky 19 332,14 Kč žalovanou žalobci, nejde o závěr, se kterým by se odvolací soud po zopakování důkazu podstatnými listinami (výpisy z účtů obou účastníků v letech předcházejících konci jejich manželství i společného jmění) mohl ztotožnit. Z důkazů i vyjádření obou účastníků je zřejmé, že zejména v těchto několika posledních letech vedení společné domácnosti neměli společný ani běžný účet ale prostřednictvím oddělených běžných účtů, kterými procházely jejich důchody a zhruba v poměru výše obou důchodů, platili či vybírali hotovost na náklady společného bydlení, hospodaření a ostatních životních potřeb. Současně se zbytkem takto nevyčerpané částky každý z účastníků v zásadě volně nakládal, konkrétně u žalované šlo o pokyn k pravidelnému drobnému investování, u obou účastníků k výše popsaným a nevysvětleným převodům či výběrům částek z účtů, oba účastníci rovněž zcela autonomně a za souhlasného mlčení k těmto otázkám spořili na účtech stavebního a penzijního pojištění. Jak správně vyložil v důvodech svého rozhodnutí okresní soud, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich v souladu s ust. § 740 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. navrhnout, aby rozhodl soud podle stavu, kdy nastaly účinky zániku společného jmění. Správně prvostupňový soud připomněl i základní zásady takového vypořádání, zejména pak zásadu rovnosti podílů obou na vypořádávaném majetku (srv. ust. § 742 odst. 1 o. z.). Současně je však potřeba zdůraznit, že tuto zásadu rovnosti objektivně nelze chápat účetně ani izolovaně k dalším skutkovým zjištěním či konkrétním specifikům hospodaření manželů. V posuzované věci, ať už bude metodika výpočtu (založená navíc s ohledem na neobjasnění všech účetních operací, přihlížející i k určitým výše popsaným spekulativním přesunům částek a zohledňující i jiné časové momenty než zánik společného jmění) nahlížena způsobem zvoleným soudem prvého stupně anebo žalovanou jako odvolatelkou, vycházejí oba účastníci z vypořádání poté, kdy jim byly do výlučného vlastnictví přikázány ty účty, které během trvání manželství a společného jmění sami a pod svým jménem spravovali, v zásadě nastejno, rozdíly takto výlučně přikázaných hodnot oběma účastníkům jsou marginální a navíc, jak již bylo řečeno, skutková zjištění v tomto směru ani po provedeném řízení nejsou dostatečná k tomu, aby v rámci vypořádání byla výše takto přikázaných podílů určena zcela jednoznačně a ve vztahu k oběma účastníkům spravedlivě. Pro úplnost pak lze k podaným odvoláním, resp. zde k odvolání žalobce uvést, že účastníci vymezili sami v možné zákonné tříleté lhůtě od zániku jejich společného jmění předmět vypořádání tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku a požaduje-li snad žalobce dnes vypořádání ještě dalších tvrzených hodnot ve společném jmění (konkrétně podílových listů v investičních fondech), není to již s ohledem na ust. § 741 občanského zákoníku možné. Změnil tedy z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku (srv. ust. § 220 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy přikázáním zůstatků bankovních účtů k zániku společného jmění manželů do výlučného vlastnictví toho kterého z nich, a to bez uložení povinnosti jednomu vůči druhému vyplatit vyrovnání takto získaných podílů každým z účastníků. Součástí provedené změny je i absence výroku o přikázání částky 135 000 Kč převáděné mezi účty žalobce ještě za trvání manželství účastníků stejně jako tehdy zaniklý účet se zůstatkem stavebního spoření žalobce. Neexistovaly-li tyto hodnoty k okamžiku zániku společného jmění manželů, tedy k právní moci rozsudku o rozvodu jejich manželství, nelze je objektivně vypořádat, navíc k těmto a jim podobným čerpáním částek či rušení účtu ještě před samotným vypořádáním a pod vlivem jeho očekávání bylo soudem beztak při vypořádání přihlédnuto, jak uvedeno shora. V důsledku změny napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Nepřiznal-li, podobně jako soud prvého stupně, ve vzájemném vztahu účastníkům náhradu nákladů, vycházel jak ze skutečnosti tzv. iudicia duplex, kdy v řízení o vypořádání společného jmění manželů mají obě procesní strany postavení žalobců a žalovaných, tak z okolností případu, kdy skutečné zůstatky účtů obou stran k rozhodnému okamžiku a pohyby na účtech v období vypořádání předcházejícím mohly být zjištěny až k vyžádání soudem v tomto vedeném řízení (srv. ust. § 150 o. s. ř.). Ze stejných hledisek pak vycházel odvolací soud i pro náhradu nákladů ve fázi odvolacího řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Je proti němu přípustné dovolání, dospěje-li dovolací soud na základě jeho podání k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.