9 C 111/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 36.259,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7.134 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od 4. 9. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku o 29.125,98 Kč s příslušenstvím zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne 16. 4. 2021 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 36.259,98 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 23. 3. 2020 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalobce poukázal na sjednání úvěru elektronicky a popsal způsob sjednání smlouvy. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná byla dohodnuta ve výši 18.521 Kč (10.000 Kč jistina a 8.521 Kč sjednané úroky). Žalovaný byl povinen zaplatit tuto částku žalobci 72 splátkách měsíčně, vždy ve výši 257 Kč a úroková sazba byla dohodnuta na 23 % p.a. Žalobce poukázal na sjednanou doplňkovou službu PODPORA, kterou podrobně rozvedl co do jejího obsahu. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář, dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 6. 2020, proto mu žalobce zaslal upomínky ze dne 20. 6. 2020 a ze dne 5. 7. 2020, když za zaslané upomínky požaduje celkem částku 1.000 Kč Náklady na první upomínku ve výši 300 Kč nepožaduje, neboť tyto byly uhrazeny. Požaduje pouze náklady za další 2 upomínky vždy po á 500 Kč. Žalobci nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit k zesplatnění úvěru a vyzvat žalovaného dlužníka s ohledem na porušení smlouvy k úhradě celkového dluhu ve výši 36.346,89 Kč, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne 21. 7. 2020. Žalobce uvedl, že dlužná jistina úvěru představuje částku ve výši 10.000 Kč, když žalovaný zaplatil celkem 2 splátky, a to částku ve výši 866 Kč. Žalobce uvedl, že předmětem žaloby je zbylá část jistiny 9.867,61 Kč, zbylá část úroků 8.138,56 Kč, zbylá část inkasní služby 2.940 Kč (70 splátek po 42 Kč), zbylá část doplňkové služby PODPORA, a to PODPORA – odklad 2.100 Kč (70 splátek po 30 Kč), PODPORA – nemoc 3.640 Kč (70 splátek po 52 Kč), PODPORA – práce 3.640 Kč (70 v pátek po 32 Kč). Žalobce poukázal na smluvní pokutu ve výši 83,82 Kč a na smluvní úroky za prodlení ve výši 2,73 Kč, které ovšem nejsou součástí předmětu tohoto řízení. Žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 4.933,81 Kč.

2. Žalobce se v žalobě zabývá podrobným popisem žalované zbylé části úroků, nákladů na upomínání doplňkové služby PODPORA, inkasní služby. U smluvní pokuty zdůraznil zákon o spotřebitelském úvěru, který připouští a uznává hranici smluvní pokuty ve výši 50 % z dosud nesplacené výše jistiny, nejvýše však částku 200.000 Kč. Dílčí žalovaná částka 4.933,81 Kč tudíž představuje zákonný nárok žalobce v podobě poloviny nezaplacené jistiny poskytnutého úvěru. Zbylou část úroku 8.138,56 Kč nárokuje žalobce po žalovaném zaplatit bez příslušenství.

3. Žalobce žalobu doplnil podáním, doručeným soudu 4. 6. 2021, ve kterém neuvedl žádná nová skutková žalobní tvrzení. Podrobně rozvedl závěry znaleckého posudku, který soudu předložil, jednorázové náklady, popsal údaje ke sjednané inkasní a doplňkové službě, zdůraznil zákon o spotřebitelském úvěru ve vztahu k ročním procentům sazby nákladů. Částečně citoval závěry rozsudků Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 2. 2019, Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 4. 2019 a stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 203/2013, zabýval se dovětkem k doplňkové službě PODPORA, zopakoval údaje o uzavření smlouvy a zdůraznil, že je nezpochybnitelné, že žalovaný uzavřel dne 23. 3. 2020 úvěrovou smlouvu číslo. Zabýval se znovu otázkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

4. Žalovaný se písemně k věci samé nevyjádřil.

5. Žalobce připojil k žalobě listinné důkazy, a to znalecký posudek znalce příjmení jméno příjmení ze dne 7. 5. 2018, reprezentativní příklad pro ČSA kreditní kartu, sdělení bankovní ústav příjmení příjmení o expresní půjčce, online kalkulačku půjčky, listinu s názvem„ férová půjčka“,„ první rychlá půjčka“ do 9.000 Kč zcela zdarma, návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru mezi právnická osoba, a úvěrovanou jméno příjmení, rodné číslo ze dne 25. 8. 2015, výstupy z internetu o právnická osoba anonymizováno, listiny bankovní ústav s obsahu o funkčním popisu, instalace aplikace. Žalobce rovněž předložil smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 23. 3. 2020 číslo s nedílnými přílohami k této smlouvě, a to s přílohou č. 1, roční procentní sazba nákladů s jejich výpočty, přílohou č. 2, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přílohou č. 3 s tabulkou umoření s první splátkou splatnou dne 15. 4. 2020, přílohou č. 5, dotazníkem k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), s metodikou a vysvětlivkami k vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele, přílohou č. 6, smlouvou o zřízení doplňkové služby PODPORA, přílohou č. 7, souhlas se zpracováním osobních údajů, se žádostí o inkasní službu a se žádostí o doplňkové služby PODPORA žalovaného, emailovou zprávu ze dne 23. 3. 2020, potvrzení o vyplacení úvěru s opakovanou platební instrukcí ze dne 24. 3. 2020, upomínku ze dne 5. 5. 2020, detail pohybu na svém účtu ze dne 24. 3. 2020, sdělení právního zástupce žalobce o zesplatnění úvěru ze dne 21. 7. 2020, sdělení právního zástupce žalobce o zesplatnění úvěru s předžalobní upomínkou ze dne 21. 7. 2020, podací lístky ze dne 21. 7. 2020 a 5. 5. 2020, upomínku ze dne 20. 6. 2020 a 5. 7. 2020, podací lístky ze dne 20. 6. 2020 a 5. 7. 2020, listinu z internetu s názvem„ Člověk v tísni“ zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček, aktuální zprávu produktu – spotřebitelský úvěr, metodiku a vysvětlivky k vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, licenci ČNB, certifikáty žalobce, výstup z insolvenčního rejstříku ze dne 22. 3. 2020, dopis ČNB ze dne 18. 11. 2019, výsledek lustrace žalovaného ze dne 22. 3. 2020, výpis z nebankovního registru o žalovaném, výpis o kontrole číslo obč. průkazu v neplatných dokladech MV ČR, výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, vložka číslo výpis z účtu, jméno příjmení ze dne 28. 2. 2020 č. účtu bankovní účet, dispoziční oprávnění pro majitele účtu číslo bankovní ústav příjmení příjmení ze dne 20. 3. 2020, kopií občanského průkazu žalovaného, kopií řidičského průkazu žalovaného, mzdové listy žalovaného od„ právnická osoba“ za leden 2020 a únor 2020, potvrzení platby bankovní ústav příjmení příjmení ze dne 23. 3. 2020 vystavené jméno příjmení a výstup o zadání limitu inkasa ve výši 1.732 Kč s platností od 24. 3. 2020, na účtu č. bankovní účet.

6. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 1796 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

9. Podle § 588 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

14. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

16. Při posuzování splnění zákonné povinnosti věřitelem, uvedené v § 9 odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, soud vycházel především z důvodové zprávy a z komentáře, shora uvedeného zákona, ze kterých vyplývá, že novým a velmi důležitým institutem, který přinesl zákon o spotřebitelském úvěru, je povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

17. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, je odborná péče definována jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele, ve vztahu ke spotřebiteli, rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Další definice odborné péče lze nalézt např. v § 32 odst. 1 nebo § 41 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Podle těchto definic, vynaložení odborné péče především znamená, že příslušný poskytovatel finanční služby jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, přičemž zejména plní povinnosti podle příslušné části zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

20. Z výše uvedených příkladů vyplývá, že tento pojem zahrnuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž tato osoba plní všechny povinnosti stanovené zákonem, současně jedná čestně a spravedlivě, resp. v souladu se zásadami dobré víry a poctivého obchodního styku, a v nejlepším zájmu zákazníka, tedy spotřebitele, potenciálního úvěrového dlužníka.

21. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací, nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr, jako například opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů, nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru.

22. Zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Nejvyšší soud ve svém usnesení, ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, uvedla závěr, že věřitel se nemůže s informacemi, získanými od spotřebitele, bez dalšího, spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit.

23. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši.

24. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje.

25. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp.

26. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele, žádajícího o spotřebitelský úvěr.

27. Splátky spotřebitelského úvěru by tak neměly být dopočítány "úplně nadoraz" na veškeré zdánlivě disponibilní finanční prostředky domácnosti, neboť v případě jakéhokoliv i sebedrobnějšího dalšího výdaje, jako je například náklad na opravu pračky, žehličky apod., by bylo řádné splácení spotřebitelského úvěru, ohroženo.

28. Obecně se při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti.

29. Nejde však přitom o získání stoprocentní jistoty, že úvěr bude v budoucnu splacen, neboť není většinou možno s jistotou vyloučit, že spotřebitel obdrží výpověď z pracovního poměru, dlouhodobě onemocní, rozvede se nebo že jeho zaměstnavatel skončí v úpadku.

30. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele však musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

31. Věřitel je povinen úvěruschopnost žadatele o úvěr, ověřovat z veřejně dostupných rejstříků, obchodního rejstříku, registru živnostenského podnikání, insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí i katastru nemovitostí 32. Pokud jde o neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, zakotvenou v § 9 odst. 1 větě poslední, citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, nabytím účinnosti občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., došlo k její zásadní proměně.

33. Porušení povinnosti, stanovené v § 9 odst. 1, nebude mít vždy za následek absolutní neplatnost takto sjednané smlouvy. V souladu s § 586 odst. 2 občanského zákoníku, z. č. 89/2012 Sb., je na spotřebiteli, aby se případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dovolal. Současně je nutno ustanovení o neplatnosti vnímat, podle § 586 odst. 1 občanského zákoníku, z. č. 89/2012 Sb., jako ustanovení na ochranu zájmu spotřebitele. Proto je to výlučně spotřebitel, a nikoliv věřitel, kdo se neplatnosti smlouvy může dovolat. V závislosti na míře naplnění znaků stanovených v § 588 občanského zákoníku, z. č. 89/2012 Sb., však nelze vyloučit, že v některých konkrétních případech bude nutné jednání věřitele považovat za zjevně se příčící dobrým mravům nebo zjevně narušující veřejný pořádek, a tudíž smlouva bude neplatná absolutně.

34. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

35. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 23. 3. 2020 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr jako spotřebiteli ve výši 10.000 Kč. Žalobce se zavázal tuto částku poskytnout žalovanému ve splátkách, a to tak, že 8.000 Kč se zavázal vyplatit na účet spotřebitele č. bankovní účet do pěti pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy a pro případ nedodržení tohoto ujednání si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z výše spotřebitelského úvěru za každý den prodlení poskytovatele. Částka ve výši 2.000 Kč měla být dle sjednání účastníků ve smlouvě započtena na náklady poskytovatele, které byly specifikovány jako náklady na zaslání smlouvy ve výši 360 Kč jako náklady na lustrum v centrální evidenci exekucí ve výši 60 Kč, jako náklady na lustrum v insolvenčním rejstříku ve výši 30 Kč, jako náklady na lustrum v registru odcizených dokladů ve výši 70 Kč, jako náklady na lustrum v registrech spojených s AML ve výši 50 Kč, jako náklady na lustrum v nebankovním registru ve výši 80 Kč, jako odměna za sjednání smlouvy vázaného zástupce, samostatného zprostředkovatele, obchodního zástupce či jiného obdobného pracovníka společnosti ve výši 400 Kč (4 % z výše poskytovaného úvěru) a jako ostatní administrativní náklady poskytovatele blíže nespecifikované ve výši 1.270 Kč. Žalovaný se zavázal splatit žalobci poskytnutý úvěr a úrok ve výši 8.521 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkovou částku ve výši 18.521 Kč v měsíčních splátkách po 257 Kč po dobu 72 měsíců tak, že poslední splátka byla splatná ke dni 15. 3. 2026. Tento skutkový závěr vyplývá ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 23. 3. 2020, č. úvěru číslo.

36. Přílohou č. 4 shora označené smlouvy o sjednání spotřebitelského úvěru je rovněž smlouva účastníků tohoto řízení o inkasní službě, která byla uzavřená v den 23. 3. 2020. V této smlouvě spotřebitel prohlásil, že pro účely úhrady spotřebitelského úvěru, který mu byl poskytnut smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 23. 3. 2020, má zřízen účet č. bankovní účet, vedený u bankovní ústav Inkasní služba je hrazenou nepovinnou službou. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za výkon inkasní služby po dobu trvání úvěru částku ve výši 3.024 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 42 Kč měsíčně, když částka byla splatná současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 23. 3. 2020 do 15. 3. 2026, respektive na dobu platnosti smlouvy o poskytování spotřebitelského úvěru ze dne 23. 3. 2020. Tento skutkový závěr vyplývá ze smlouvy o inkasní službě sjednané účastníky řízení dne 23. 3. 2020.

37. Přílohou č. 6 sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 3. 2020 je smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, která byla uzavřená účastníky tohoto řízení dne 23. 3. 2020. Spotřebitel prohlásil, že pro účely úhrady spotřebitelského úvěru, který bude poskytnut smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 23. 3. 2020, má zřízen účet č. bankovní účet, vedený u bankovní ústav Doplňková služba PODPORA je hrazenou nepovinnou službou. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za výkon doplňkové služby PODPORA za dobu trvání úvěru částku ve výši 9.648 Kč, a to v měsíčních splátkách po 134 Kč měsíčně splatnými současně s měsíčními splátkami úvěru. Tento skutkový závěr vyplývá ze smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA ze dne 23. 3. 2020.

38. Součástí a nedílnou přílohou smlouvy o sjednání spotřebitelského úvěru ze dne 23. 3. 2020, je příloha č. 3, a to tabulka umoření, když z této tabulky vyplývá, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkem 72 měsíčních splátek po 257 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 15. 4. 2020 a poslední splátka byla splatná dne 15. 3. 2026. Tento skutkový závěr vyplývá z tabulky umoření, která je přílohou č. 3 smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené účastníky řízení dne 23. 3. 2020.

39. Přílohou čí. 5 sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 3. 2020 je dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele). V tomto dotazníku jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, včetně rodného čísla, čísla občanského průkazu a rodinného stavu o tom, že je svobodný. Nejvyšší vzdělání žalovaného je vyučení a žalovaný byl v době uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru zaměstnancem zaměstnavatele právnická osoba, IČO, kde pracoval v dělnické profesi, měl sjednán hlavní pracovní poměr na dobu určitou s tím, že byl zaměstnán od srpna 2019. Žalobce v dotazníku vyplnil, že žalovaný nevlastní žádné nemovitosti a jeho příjem ze závislé činnosti vymezil na částku ve výši 26.432 Kč Náklady spotřebitele vymezil na 6.800 Kč, náklady na bydlení žalovaného označil částkou 2.000 Kč. Dále zde uvedl splátky úvěru 5.504 Kč, splátky úvěru 3.728 Kč, splátky úvěru 1.543 Kč, splátky úvěru 19 Kč, kreditka 810 Kč. Uvedl, že v centrální evidenci exekucí žalovaný je bez záznamu a z výpisu z nebankovního registru vyplývá, že je úvěrovatelný. Žalobce uvedl měsíční zůstatek žalovaného na 5.595 Kč s poznámkou, že je úvěrovatelný. Tento skutkový závěr vyplývá z dotazníku k posouzení bonity žadatelé (spotřebitele), tedy z přílohy číslo ke smlouvě o spotřebitelském úvěru uzavřené účastníky řízení dne 23. 3. 2020.

40. Žalobce dopisem ze dne 24. 3. 2020, potvrdil žalovanému výplatu úvěru a vymezil splátky úvěru v celkové výši 433 Kč s datem první splátky ke dni 15. 4. 2020 a s datem poslední splátky ke dni 15. 3. 2026. Žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné splátky dopisem ze dne 5. 5. 2020. Tyto skutkové závěry vyplývají z dopisů žalobce žalovanému ze dne 24. 3. 2020 a ze dne 5. 5. 2020.

41. Žalobce z účtu č. bankovní účet, poukázal dne 24. 3. 2020, na protiúčet č. bankovní účet částku ve výši 8.000 Kč s poznámkou„ příjmení žalovaného úvěr“. Tento účet je účtem jméno příjmení, která byla majitelkou účtu ke dni 24. 3. 2020. Tento skutkový závěr vyplývá z detailů pohybu žalobcova účtu ze dne 24. 3. 2020 a z potvrzení o provedené platbě bankovní ústav příjmení příjmení ze dne 23. 3. 2020. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 21. 7. 2020 k zaplacení částky ve výši 43.317 Kč. Tento skutkový závěr vyplývá z dopisu právního zástupce žalobce ze dne 21. 7. 2020.

42. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 21. 7. 2020 k zaplacení celkové dlužné částky, která je předmětem tohoto řízení, tedy částky ve výši 36.346,89 Kč předžalobní upomínkou a oznámením o převzetí právního zastoupení. Tento skutkový závěr vyplývá z dopisu právního zástupce žalobce ze dne 21. 7. 2020.

43. Žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení jednotlivých úvěrových splátek dopisy ze dne 20. 6. 2020 a ze dne 5. 7. 2020, když tyto skutkové závěry vyplývají z přípisů žalobce žalovanému ze dne 20. 6. 2020 a ze dne 5. 7. 2020. 44. bankovní ústav, IČO potvrdila dispoziční oprávnění pro majitele účtu číslo kterým byla jméno příjmení s tím, že žalovaný měl dispoziční právo k tomuto účtu. Tento skutkový závěr vyplývá z potvrzení bankovní ústav ze dne 20. 3. 2020 o dispozičním oprávnění pro majitele účtu.

45. Majitelka účtu č. bankovní účet, jméno příjmení, měla ve výpise z tohoto účtu ze dne 28. 2. 2020 počáteční zůstatek na účtu částku – 6.739,95 Kč a konečný zůstatek na tomto účtu ke dni 28. 2. 2020 činil - 6.612,12 Kč. Dne 10. 2. 2020 byla na tento účet připsána částka ve výši 26.432 Kč od právnická osoba s.r.o. Tento skutkový závěr vyplývá z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 28. 2. 2020.

46. Žalobce měl k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného číslo s údajem o tom, že žalovaný je svobodný. Dále měl k dispozici fotokopii řidičského průkazu žalovaného č. EM508604. Tyto skutkové závěry vyplývají z fotokopií občanského a řidičského průkazu žalovaného.

47. Žalobce měl k dispozici výplatní pásky vystavené právnická osoba s.r.o. v lednu 2020 žalovaného, který měl čistou mzdu ve výši 23.650 Kč a v únoru 2020 s čistou mzdou žalovanému ve výši 24.051 Kč Tyto skutkové závěry vyplývají z výplatních lístků žalovaného z ledna 2020 a z února 2020. 48. bankovní ústav potvrdila dne 23. 3. 2020 jméno příjmení, že byla provedena platba plátce účtu bankovní účet, a to částky ve výši 10 Kč na bankovní účet příjemce, tedy žalobce, č. účtu bankovní účet, pod variabilním symbolem číslo. Ve zprávě pro příjemce bylo uvedeno„ tímto souhlasím s návrhem smlouvy číslo“. Tento skutkový závěr vyplývá z potvrzení bankovní ústav dne 23. 3. 2020.

49. Soud prvého stupně se především zabýval tím, jakým konkrétním způsobem žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného, když z úvěrové smlouvy číslo vyplývá, že její součástí je dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), jakožto i metodika a vysvětlivky k vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele.

50. Z metodiky vyplývá, že žalobce úvěru schopnost posuzoval podle občanského průkazu úvěrované osoby nebo případně cestovního pasu, rodného, řidičského průkazu nebo zbrojního průkazu, z výpisu z účtu ne staršího než 2 měsíce, z dokladů o příjmech, z výpisu centrální evidence exekucí, z výpisu z insolvenčního rejstříku, z výpisu nebankovního registru, z výpisu obchodního rejstříku zaměstnavatele, z náhledu do katastru nemovitostí, z LV, z ověření doloženého občanského průkazu, z telefonického ověření žadatele u jeho zaměstnavatele. Žalobce tak vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného tak, že zjistil, že žalovaný pracuje ve právnická osoba s.r.o. IČO, která je zapsána v obchodním rejstříku, vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, v oddílu C, vložka číslo. Žalobce zjistil ze mzdového lístku žalovaného za leden 2020, že mu byla zaměstnavatelem vypočtena čistá mzda na částku ve výši 23.650 Kč, za únor 2020 čistá mzda ve výši 24.051 Kč. V dotazníku k posouzení bonity žadatelů (spotřebitele), v příloze č. 5, však žalobce uvádí, že příjem ze závislé činnosti žalovaného činí 26.432 Kč. Žalobce si ověřil osobní údaje žalovaného s kopií občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného. Z občanského průkazu žalovaného si tedy zjistil, že žalovaný je svobodný, což je také uvedeno žalobcem v dotazníku k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), který je nedílnou přílohou č. 5 smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené účastníky řízení dne 23. 3. 2020.

51. Žalobce zjistil z výstupu z insolvenčního rejstříku, a to z portálu webová adresa, že ke dni 22. 3. 2020 žalovaný s rodné číslo nebyl v insolvenčním rejstříku nalezen. Žalobce měl k dispozici výsledek lustrace z internetové stránky webová adresa, když žalovaný se shora uvedeným rodným číslem neměl ve výsledku lustrace žádný záznam. Žalobce zjistil z nebankovního webová adresa, že žalovaný jako lustrovaného osoba ke dni 22. 3. 2020 splňuje požadavky AML zákona. Žalobce rovněž zjistil, že číslo obč. průkazu není evidováno v neplatných dokladech MV ČR. Žalobce rovněž zjistil z výpisu z účtu jméno příjmení ze dne 28. 2. 2020, č. účtu bankovní účet, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil - 6.739,95 Kč a konečný zůstatek ke dni 28. 2. 2020 činil - 6.612,12 Kč. Žalobce rovněž zjistil z potvrzení bankovní ústav, IČO ze dne 20. 3. 2020, že žalovaný má dispoziční právo k účtu, jméno příjmení, číslo.

52. Žalobce nezjišťoval konkrétní náklady spotřebitele, tedy žalovaného, a přesto v dotazníku k posouzení bonity žadatele (spotřebitele) uvedl, že náklady žalovaného činí 6.800 Kč, jeho náklady na bydlení činí 2.000 Kč, přičemž vyznačil splátky úvěru na celkovou částku ve výši 10.794 Kč a částku na kreditku ve výši 810 Kč. Již takto, v dotazníku specifikované částky, přesahují částku ve výši 11.000 Kč měsíčně, takže žalobce, aniž by zjistil konkrétní měsíční výdaje žalovaného, uvedl, že žalovaný je úvěrovatelný, protože mu měsíčně zůstává částka ve výši 5.595 Kč. Tento závěr žalobce je však v přímém rozporu s výpisem z účtu ze dne 28. 2. 2020, účtu č. bankovní účet, k němuž měl žalovaný dispoziční právo, neboť na tomto účtu byl počáteční zůstatek minusový a ke dni 28. 2. 2020 byl zůstatek na tomto účtu rovněž minusový, kdy účet vykazoval částku ve výši - 6.612,12 Kč, a to i přesto, že dne 10. 2. 2020 na tento účet byla připsána částka 26.432 Kč od právnická osoba s.r.o. s poznámkou:„ mzda na účet – %“.

53. Žalobce tak nesplnil svoji zákonnou povinnost, která je mu uložena v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a z tohoto důvodu je tedy smlouva o spotřebitelském úvěru, jakožto i smlouva o doplňkových službách, smlouva o inkasní službě, smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA právně neplatná.

54. Soud navíc smlouvu o poskytování spotřebitelském úvěru, sjednanou účastníky řízení, považuje za smlouvu lichevní s tím, že v případě lichvy vyplývá neplatnost shora specifikované úvěrové smlouvy přímo ze zákona. Jde o neplatnost podle § 580 odst. 1 a podle § 586 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., protože jde nepochybně o důvod neplatnosti stanovený k ochraně znevýhodněné smluvní strany. Toto svědčí o relativní neplatnosti s tím, že v dané věci lichevní jednání žalobce odporuje zcela evidentně dobrým mravům, takže soud i bez návrhu přihlédl k absolutní neplatnosti uvedené úvěrové smlouvy v souladu s § 588 občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb.

55. Soud prvého stupně vycházel totiž především z toho, že v úvěrové smlouvě ze dne 23. 3. 2020 se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 10.000 Kč, avšak zároveň ze samotné smlouvy vyplývá, že jde o naprosto nepravdivou částku.

56. Z označené smlouvy vyplývá, že žalobce v žádném případě neposkytl žalovanému úvěr 10.000 Kč, protože ve smlouvě uvedl, že žalovanému na jeho účet vyplatí pouze částku ve výši 8.000 Kč. Jestliže tedy z úvěrové smlouvy vyplývá, že žalobce žalovanému poskytnul částku 8.000 Kč, tak mu poskytl úvěr v této výši a nikoliv ve výši 10.000 Kč, jak je nepravdivě v úvěrové smlouvě uvedeno.

57. Podle názoru soudu prvého stupně je naprosto v rozporu s dobrými mravy, aby si žalobce ponechával ve své dispozici další částku 2.000 Kč pod záminkou, že touto částkou žalovaný uhradí potřebné, účelně vynaložené náklady žalobce, vynaložené na vyřizování úvěru pro spotřebitele. Tyto náklady žalobce specifikoval v úvěrové smlouvě ze dne 23. 3. 2020 jako náklady na zaslání smlouvy, a to v dané věci zabezpečené odeslání elektronicky, když částku vyčíslil na 360 Kč. Zabezpečené elektronické odesílání není žalobcem vůbec prokázáno ve výši 360 Kč, přesto však tuto částku žalovanému nevyplatil, ačkoliv se k její výplatě zavázal v bodu IV. tím, že uvedl, že žalovanému poskytuje úvěr ve výši 10.000 Kč.

58. Dále pak žalovanému účtuje další náklady na lustrum z centrální evidence exekucí 60 Kč, na lustrum v insolvenčním rejstříku 30 Kč, na lustrum v registru odcizených dokladů 70 Kč, na lustrum v registrech spojených s AML výši 50 Kč a náklady na lustrum nebankovním registru ve výši 80 Kč Tyto náklady vůbec neprokázal. Celkem se jedná o další částku ve výši 390 Kč.

59. Soud považuje jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy, aby po žalovaném požadoval odměnu ve výši 400 Kč, kterou žalobce vyplatí svému obchodnímu zástupci, či zprostředkovateli tohoto úvěru. Žalobce vymezil ostatní administrativní náklady na 1.270 Kč, ačkoliv tyto ostatní náklady vůbec žalovanému nespecifikoval.

60. Žalobce, tedy po žalovaném požadoval již 23. 3. 2020 částku o více než 100 % vyšší, než-li mu zapůjčil, jak to vyplývá z detailů pohybu na účtu žalobce ze dne 24. 3. 2020.

61. Za tohoto skutkového a právního stavu nelze tedy žalobě v celém rozsahu vyhovět a soud věc posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce v celkové výši 8.000 Kč. Z této částky žalovaný vrátil žalobci celkovou částku 866 Kč, neboť žalobci uhradil 2 splátky po 433 Kč, což vyplývá z potvrzení žalobce o vyplacení úvěru a z opakované platební instrukce žalobce ze dne 24. 3. 2020. Tuto částku samotný žalobce v žalobě přiznává jako částku za úhradu dle úvěrové smlouvy sjednané se žalovaným dne 23. 3. 2020. Proto tedy žalovanému zbývá povinnost zaplatit žalobci zbývající nedoplatek částky, o kterou se na úkor žalobce obohatil, tedy 7.134 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4. 9. 2020 do zaplacení tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbytku pak musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak je to specifikováno ve výroku II. tohoto rozsudku.

62. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, dle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

63. Žalobce měl zcela nepatrný úspěch ve věci, žalovaný měl převážný úspěch ve věci, avšak nebyl zastoupen advokátem, žádné náklady žalovanému nevznikly, takže proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je to uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.