9 C 114/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 38.310 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 38.310 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.139,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.871,28 Kč, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 24.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 24.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.711 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 25. 9. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 38.310 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dne 6. 4. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, když na základě této smlouvy obdržel žalovaný v hotovosti finanční prostředky ve výši 24.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit sjednaný úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.360 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4.800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.600 Kč. Dále se zavázal zaplatit životní pojištění ve výši 580 Kč. Žalovaný byl povinen podle sjednané smlouvy uhradit uvedené částky v 58 týdenních splátkách po 730 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 5. 2018. Žalovaný zaplatil naposledy dne 21. 1. 2019 částku na úhradu dlužných splátek s tím, že celkem zaplatil 4.030 Kč. Žalovaný tedy dluží žalobci jednak jistinu ve výši 24.000 Kč, dále dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 383,12 Kč, sjednané poplatky za administrativní činnost 4.800 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8.606,88 Kč, dlužný poplatek za životní pojištění 520 Kč, přičemž žalobce dále požaduje z dlužné jistiny jednak zákonný úrok z prodlení od 30. 11. 2019 do zaplacení a sjednaný úrok z dlužné jistiny ve výši 23,72 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 21. 10. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 19. 2. 2021 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

3. Soud provedl důkaz seznamem postupovaných pohledávek, žádostí žalovaného o zápůjčku ze dne 6. 4. 2017, výpisem z obchodního rejstříku žalobce, výzvou k plnění právního zástupce žalobce ze dne 30. 4. 2020, smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 4. 2017, oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky na žalobce ze dne 29. 11. 2019, informací o zpracování osobních údajů ze dne 29. 11. 2019, podacími lístky ze dne 13. 12. 2019 a 1. 5. 2020, smlouvou o postoupení pohledávek podepsanou postupitelem dne 3. 11. 2019 a postupníkem dne 29. 11. 2019.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

5. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle § 1879 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle § 122, odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

13. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

14. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč dle zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

18. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

20. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

21. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že původní věřitel, firma [právnická osoba], [IČO], jakožto postupitel, podepsal dne 3. 11. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek se žalobcem, který smlouvu podepsal dne 29. 11. 2019 Touto smlouvou byla převedena do vlastnictví žalobce pohledávka za žalovaným ve výši 38.310 Kč s příslušenstvím.

22. Pohledávka vznikla tím, že žalovaný uzavřel dne 6. 4. 2017 s původním věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému hotovostní úvěr ve výši 24.000 Kč a žalovaný podpisem úvěrové smlouvy potvrdil příjem uvedené částky. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli půjčený úvěr ve výši 24.000 Kč, dále úrok ve výši 3.360 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek v bydlišti žalovaného ve výši 9.600 Kč, poplatek ve výši 4.800 Kč a pojištění ve výši 580 Kč, v celkem 58 týdenních splátkách po 730 Kč. Žalovaný za dobu trvání smlouvy o úvěru zaplatil pouze částku 4.030 Kč, kterou původní věřitel započítal na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.976,88 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 993,12 Kč a na poplatek za životní pojištění ve výši 60 Kč Poslední platba žalovaného byla původním věřitelem získána dne 21. 1. 2019.

23. Původní věřitel oznámil žalovanému dopisem ze dne 29. 11. 2019, že pohledávka byla postoupena na žalobce a zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení postoupené pohledávky na účet žalobce.

24. Právní zástupce žalobce v předžalobní výzvě k plnění ze dne 30. 4. 2020 vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v opačném případě se obrátí s vymáháním dluhu na příslušný soud.

25. Soud prvého stupně na základě listinných důkazů dospěl k závěru, že žalovaný dluží žalobci nesplacenou jistinu, která ke dni postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce, tedy ke dni 29. 11. 2019, představovala dlužnou částku ve výši 24.000 Kč. Žalovaný dluží žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 24.000 Kč za dobu od 18. 5. 2018, tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky až do data postoupení pohledávky na žalobce, tedy do dne 29. 11. 2019, když kapitalizovaný úrok tak činí 8.871,28 Kč. Za stejné období ze shora uvedené jistiny pak žalobce požaduje a žalovaný mu dluží kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3.139,33 Kč ze zákonné sazby stanovené Českou národní bankou za uvedené období. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána roční úroková sazba 23,72 %, přičemž žalovaný je tedy povinen tento úrok žalobci zaplatit z dlužné jistiny 24.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a je rovněž povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení v roční sazbě 8,5 % z dlužné jistiny 24.000 Kč od 30. 11. 2019, to vše až do úplného zaplacení.

26. Ve smlouvě o úvěru, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou.

27. V souladu se shora uvedeným ustanovením § 122, odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., rozhodoval o nákladech a smluvní pokutě při prodlení dlužníka se splácením spotřebitelského úvěru, jak NS ČR, tak Ústavní soud ČR.

28. Civilní kolegium Nejvyššího soudu České republiky, ve svém stanovisku, sp.zn. Cpjn 203/2013, ze dne 23.4.2014, zaujalo názor, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje výčet činností, za něž je poplatek sjednán a že na ujednání o poplatku, se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, které v rozporu s požadavkem dobré víry, znamenají k újmě spotřebitele, značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rovněž uvedl, že je nerozhodné, zda předmětný poplatek, kryje též náklady na vnitřní činnost úvěrového věřitele, zda úvěrový věřitel poskytl úvěrovému dlužníku konkrétní protiplnění, nebo zda správu úvěru vykonává převážně ve svém zájmu a že na správě úvěru má zájem nejen sám věřitel, ale rovněž spotřebitel.

29. Obdobně i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu, sp. zn. III. ÚS 3725/13, ze dne 10. 4. 2014, neshledal poplatek za sjednání úvěru protiústavním, když obecný soud dospěl k závěru, že jde o běžný paušální poplatek, hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a že není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti, byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany. Konstatoval, že smyslem ochrany spotřebitele je zejména chránit spotřebitele před skrytým ujednáním, přičemž je potřeba respektovat smluvní volnost stran. Na základě tohoto názoru, tedy soud přiznal žalobci právo na zaplacení poplatku za správu úvěru.

30. Tyto závěry je, podle názoru soudu, možno aplikovat i ohledně, takzvaného poplatku za hotovostní inkaso splátek, který je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady původního věřitele, související s výběrem každé jednotlivé splátky, s řádnou péčí o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele.

31. Proto tedy soud vyhověl žalobci, pokud žalobce požadoval dlužný poplatek za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek v bydlišti žalovaného.

32. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 38.310 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

34. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty od 30.000 Kč do 50.000 Kč částku 500 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 1.500 Kč.

35. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 300 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 1.800 Kč.

36. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 378 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 1.533 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 3.711 Kč.