9 C 120/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8.490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 490 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 383,45 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 106,10 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 431,23 Kč od 7. 12. 2019 zaplacení, s 23,72 % úrokem ročně z částky 6 431,23 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 23. 7. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 8.490 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena dne 1. 3. 2016 smlouva o půjčce, na základě které žalovanému byly půjčeny peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti, což stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal zaplatit půjčené peněžní prostředky, jakožto úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Zvolil si doplňkovou službu životního pojištění a zavázal se tak zaplatit poplatek ve výši 290 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené částky uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 4. 2017. Žalobce na úhradu dlužné pohledávky zaplatil 9.200 Kč a ke dni postoupení dluží žalobci jistinu ve výši 6.431,23 Kč, dlužné úhrady za sjednané poplatky 2.057,77 Kč, dlužný kapitalizovaný úrok ve výši 4.106,10 Kč, dlužný kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.383,45 Kč a žalobce požaduje sjednaný úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 6.431,23 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a ze stejné částky za stejné období pak zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronický platebním rozkazem ze dne 3. 11. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 24. 2. 2021 zrušen a ve věci nařízeno ústní jednání.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, žádostí žalovaného o úvěr ze dne 1. 3. 2016, seznamem postupovaných pohledávek, výzvou právního zástupce žalobce k plnění ze dne 7. 5. 2020, výpisem z obchodního rejstříku žalobce, smlouvou o půjčce ze dne 1. 3. 2016, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, informací o zpracování osobních údajů ze dne 6. 12. 2019, podacím lístkem žalobce ze dne 7. 1. 2020, podacím lístkem právního zástupce žalobce ze dne 10. 5. 2021, výpisem z obchodního rejstříku obchodní firmy [právnická osoba], [IČO].

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

5. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle § 1879 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle § 122, odst.1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

13. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

14. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč dle zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

18. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

20. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

21. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že žalobce uzavřel dne 6. 12. 2019 s obchodní firmou [právnická osoba], [IČO], smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla do vlastnictví žalobce pohledávka za žalovaným ve výši 8.490 Kč s příslušenstvím.

22. Pohledávka vznikla tím, že žalovaný uzavřel dne 1. 3. 2016 s právním předchůdcem žalobce smlouvu o půjčce, na základě které úvěrující poskytla žalovanému finanční prostředky v částce 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku úvěrujícímu spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, se sjednaným úrokem ve výši 1.400 Kč za dobu trvání smlouvy, když úrok byl požadován v roční sazbě 23,72 % z jistiny úvěru, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč a za pojištění částku ve výši 290 Kč. Žalovaný se tedy zavázal zaplatit úvěrujícímu celkovou částku ve výši 17.690 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splatnost sjednané týdenní splátky byla stanovena na 11. 4. 2017. Žalovaný zaplatil na jistinu částku 3.568,77 Kč, na sjednaný úrok 1.400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2.000 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.080,41 Kč a na poplatek za životní pojištění 150,82 Kč, celkem tedy částku ve výši 9.200 Kč, když úhrada byla žalovaným realizována naposledy dne 26. 2. 2018.

23. Původní věřitel sdělil žalovanému dopisem ze dne 6. 12. 2019, že dlužná pohledávka byla převedena do vlastnictví žalobce a žalovaný byl vyzván, aby do 10 dnů od obdržení dopisu zaplatil žalobci částku, která je předmětem tohoto řízení.

24. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 7. 5. 2020 k úhradě žalované pohledávky s tím, že žalovaný byl upozorněn pro případ nezaplacení dlužné částky na to, že částka bude vymáhána prostřednictvím příslušného soudu.

25. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný ke dni podání žaloby dluží na jistině úvěru částku ve výši 6.431,23 Kč, dlužné poplatky za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.058,77 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 4.106,10 Kč, vypočtený z roční sazby 23,72 % z jistiny ve výši 6.431,23 Kč za dobu od 12. 4. 2017, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky až do dne postoupení pohledávky na žalobce, tj. do dne 6. 12. 2019, jakožto i za stejné období ze stejně uvedené jistiny ve výši 6.431,23 Kč, dále požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení vypočtený na 1.383,45 Kč. Žalobce se rovněž domáhá zaplacení sjednaného úroku ve výši 23,72 % ročně z jistiny ve výši 6.431,23 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.431,23 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

26. Ve smlouvě o úvěru, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou.

27. V souladu se shora uvedeným ustanovením § 122, odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., rozhodoval o nákladech a smluvní pokutě při prodlení dlužníka se splácením spotřebitelského úvěru, jak NS ČR, tak Ústavní soud ČR.

28. Civilní kolegium Nejvyššího soudu České republiky, ve svém stanovisku, sp.zn. Cpjn 203/2013, ze dne 23.4.2014, zaujalo názor, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje výčet činností, za něž je poplatek sjednán a že na ujednání o poplatku, se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, které v rozporu s požadavkem dobré víry, znamenají k újmě spotřebitele, značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rovněž uvedl, že je nerozhodné, zda předmětný poplatek, kryje též náklady na vnitřní činnost úvěrového věřitele, zda úvěrový věřitel poskytl úvěrovému dlužníku konkrétní protiplnění, nebo zda správu úvěru vykonává převážně ve svém zájmu a že na správě úvěru má zájem nejen sám věřitel, ale rovněž spotřebitel.

29. Obdobně i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu, sp. zn. III. ÚS 3725/13, ze dne 10. 4. 2014, neshledal poplatek za sjednání úvěru protiústavním, když obecný soud dospěl k závěru, že jde o běžný paušální poplatek, hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a že není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti, byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany. Konstatoval, že smyslem ochrany spotřebitele je zejména chránit spotřebitele před skrytým ujednáním, přičemž je potřeba respektovat smluvní volnost stran. Na základě tohoto názoru, tedy soud přiznal žalobci právo na zaplacení poplatku za správu úvěru.

30. Tyto závěry je, podle názoru soudu, možno aplikovat i ohledně, takzvaného poplatku za hotovostní inkaso splátek, který je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady původního věřitele, související s výběrem každé jednotlivé splátky, s řádnou péčí o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele.

31. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 8.490 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

33. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1, písm. d) citované vyhlášky, celkem tedy částku 600 Kč.

34. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 900 Kč.

35. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 189 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 1.489 Kč.