9 C 127/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 27.901,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 27.901,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.359 Kč od 21. 3. 2020 do 30. 6. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.600 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.600 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.600 Kč od 21. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.102 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.844,45 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 2. 11. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 27.901,80 Kč s příslušenstvím, kterou odůvodnil uzavřením nájemní smlouvy dne 1. 2. 2020. Předmětem nájmu byla jednotka [číslo] o celkové výměře [anonymizováno] m² v 5. nadzemním podlaží budovy [adresa], na adrese [ulice a číslo] v [obec] Nájemní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou a nájemné bylo sjednáno na částku 8.600 Kč měsíčně se splatností do 20. dne kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za který je nájemné hrazeno a záloha za služby byla splatná společně s nájemným ve výši 2.759 Kč měsíčně. Dohodou o ukončení nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 2020 se účastníci řízení dohodli na ukončení nájemní smlouvy ke dni 30. 6. 2020. K tomuto dni žalovaná uznala dlužné nájemné ve výši 34.400 Kč s tím, že žalobce vyúčtoval žalované služby, od dlužných částek odečetl žalovanou složenou jistotu ve výši 17.200 Kč s tím, že žalovaná dluží žalobci za nájemné za měsíc březen 2020, jakožto i na nedoplatku za služby celkovou částku 27.804,25 Kč s příslušenstvím.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 1. 12. 2020, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 17. 3. 2021 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o nájmu ze dne 1. 2. 2020, dohodou o ukončení smluv o nájmu bytu a uznání dluhu ze dne 30. 6. 2020, předžalobní výzvou žalované ze dne 15. 10. 2020, podacím lístkem právního zástupce žalobce ze dne 15. 10. 2020, konečným vyúčtováním za dobu od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020, přehledem o přijatých platbách žalované na účet žalobce ze dne 15. 7. 2020.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2246 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, dle něhož strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

5. Neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných podmínek.

6. Podle § 2247 odst. 1 odst. 2 odst. 3 odst. 4 občanského zákoníku si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odst. 2.

7. Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, popřípadě provoz výtahu.

8. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

9. Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

10. Podle § 2249 odst. 2 občanského zákoníku prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti a postup pro zjištění srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě.

11. Podle § 2251 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do 5. dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

12. Pronajímatel nesmí požadovat po nájemci jiná plnění než uvedená v odst. 1, ať již ve formě vkladu nebo jinak, ani platbu nájemného později datovaným šekem nebo jiným obdobným způsobem.

13. Podle § 2252 odst. 2 občanského zákoníku nedoplatek i přeplatek záloh na poskytnuté služby jsou splatné k témuž dni; není-li ujednána jiná doba, jsou splatné do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v § 2252 odst. 1 občanského zákoníku, tedy do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období.

14. Podle § 2053 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., uzná-li někdo svůj dluh, co důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu znání v době uznání trvá.

15. Podle § 2054 odst. 1, odst. 2, odst. 3, zákona č. 89/2012 Sb., placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí.

16. Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

17. Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

18. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 1973 občanského zákoníku dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

21. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

23. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jejich právním posouzením, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

24. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 1. 2. 2020 smlouvu o nájmu, jejímž předmětem byla bytová jednotka [číslo] o velikosti 2+KK a celkové podlahové výměře [anonymizováno] m², nacházející se v 5. nadzemním podlaží budovy [adresa], na adrese [ulice a číslo] v k. ú. [obec]. Žalobce pronajal žalované bytovou jednotku za účelem bydlení a smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku ode dne podpisu smlouvy, tedy od 1. 2. 2020. Účastníci se dohodli na měsíčním nájemném ve výši 8.600 Kč splatným spolu se zálohami na služby v celkové výši 2.759 Kč, nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce, za který je nájemné a záloha za služby hrazena s tím, že v nájemní smlouvě byl specifikován účet žalobce, na který žalovaná byla povinna nájemné a zálohy za služby měsíčně platit. Ve čl. 4 bylo mezi účastníky řízení dohodnuto, že žalovaná složí pronajímateli jistotu ve výši dvou měsíčních nájmů, tj. částku ve výši 17.200 Kč za účelem zajištění pohledávek pronajímatele vůči nájemci vyplývajících z této smlouvy nebo s ní související.

25. Účastníci řízení uzavřeli dne 30. 6. 2020 dohodu o ukončení smlouvy o nájmu bytu a dohodu o uznání dluhu, na základě které se účastníci dohodli na ukončení nájemní smlouvy ke dni 30. 6. 2020. Žalovaná tímto uznala co do důvodu a výše svůj dluh na nájemném ve výši 34.400 Kč za období měsíců březen 2020, duben 2020, květen 2020, a červen 2020. Dále se účastníci dohodli, že kauce složená nájemcem k rukám pronajímatele v souladu s nájemní smlouvou ve výši 17.200 Kč bude pronajímatelem použita na úhradu vyúčtování záloh a služeb. Žalovaná se zavázala ke dni ukončení nájemní smlouvy odevzdat vyklizený byt žalobci.

26. Žalobce písemně vyúčtoval nájemné a zálohy za služby za dobu od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020 žalované, přičemž nedoplatek představoval částku ve výši 45.101,80 Kč a na úhradu tohoto nedoplatku, žalobce započetl ve prospěch žalované jistotu ve výši 17.200 Kč. Právní zástupce žalobce ve výzvě před podáním žaloby ze dne 15. 10. 2020 vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky do 7 dnů od doručení tohoto dopisu s upozorněním, že v opačném případě se žalobce obrátí s vymáháním dlužné částky na příslušný soud.

27. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 27.901,80 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, z. č. 99/1963 Sb., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

29. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 27.901,80 Kč částku 2.220 Kč, tedy za 4 úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za účast u jednání před soudem dne 25. 10. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky), celkem tedy částku 8.880 Kč.

30. Dále soud přiznal 4 režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, za písemný návrh ve věci samé a za účast na jednání před soudem, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 1.200 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 10.080 Kč.

31. Soud přiznal také podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. ve znění novely č. 276/2006 Sb. náhradu za promeškaný čas advokáta, stráveným jízdou z Prahy k Okresnímu soudu v Litoměřicích a zpět, za každou započatou půlhodinu 100 Kč, celkem za 4 půlhodin částku 400 Kč.

32. Soud přiznal jízdné advokáta podle § 157, odstavec 3 zákoníku práce, zákona číslo 262/2006 Sb., v platném znění, a to základní náhradu za používání silničních motorových vozidel za každý km jízdy (amortizace vozu), která činí ve spojení s § 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb. 4,40 Kč za každý ujetý km, takže za celkem ujetých 140 km činí tato náhrada 616 Kč, a to za zastoupení ujednání před soudem dne 25. 10. 2021.

33. Soud přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty podle shora citovaného ustanovení zákona, ve spojení s § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/ 2020, a to náhradu za benzín 95 oktanů, částku 27,80 Kč za 1 litr benzínu (náhradu částku 31,50 Kč).

34. Právní zástupce žalobce prokázal, že k jízdě použil služební motorové vozidlo Škoda Octavia, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 6,4 litry benzínu 95 oktanů na 100 ujetých km, takže za celkem ujetých 140 km spotřeboval 8,96 litrů benzínu 95 oktanů, když za jeden litr požadoval částku 27,80 Kč, a to za jízdu ke zdejšímu soudu, soud tedy přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty ve výši 249, 080 Kč a náhradu za amortizaci vozu ve výši 616 Kč, jízdné advokáta zaokrouhleně celkem 865 Kč.

35. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci částku 2.382,45 Kč a dále částku 1.117 Kč za zaplacený soudní poplatek, celkem tedy náklady řízení ve výši 14.844,45 Kč, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.