9 C 134/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2.000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 4. 11. 2015 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce podal dne 2. 7. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 2.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21. 12. 2017. Původní věřitel [právnická osoba], se sídlem na [země], uzavřela se žalovaným dne 2. 10. 2015 pomocí elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách původního věřitele smlouvu o zápůjčku, když v tento den převedla na účet dlužníka, jakožto žadatele, částku 2.000 Kč. Žalovaný byl povinen tuto částku vrátit původnímu věřiteli dne 3. 11. 2015 s poplatkem, který není předmětem žaloby.

2. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužné částky.

3. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 13. 11. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 11. 3. 2021 zrušen.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, potvrzením o zaplacení částky na účet žalovaného dne 2. 10. 2015, podacím archem ze dne 14. 4. 2020, oznámením o postoupení pohledávky žalovanému ze dne 19. 1. 2018, předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobce ze dne 2. 4. 2020, poštovním podacím archem, fakturou [číslo] ze dne 2. 10. 2015.

5. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

6. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2999 odst. 1, odst. 2, odst. 3 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

8. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

11. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

13. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

14. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že žalobce uzavřel se zahraniční [právnická osoba] [příjmení] p. l. c., zapsanou v zahraničním obchodním rejstříku, se sídlem na [země], dne 21. 12. 2017, smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla do vlastnictví žalobce pohledávka za žalovaným ve výši 2.000 Kč. Tato pohledávka vznikla tím, že právní předchůdce žalobce převedl dne 2. 10. 2015 na účet žalovaného č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo] částku ve výši 2.000 Kč. Původní věřitel vyúčtoval žalovanému částku ve výši 2.000 Kč fakturou [číslo] vystavenou dne 2. 10. 2015, splatnou dne 3. 11. 2015. V této faktuře je údaj o trvání půjčky od 2. 10. 2015 do 3. 11. 2015. Ve faktuře je vyúčtován i poplatek ve výši 660 Kč.

15. Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému dopisem ze dne 19. 1. 2018, že uzavřel se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, takže žalovaný byl vyzván k zaplacení pohledávky specifikované v oznámení na účet, který byl identifikován v této písemnosti.

16. Právní zástupkyně žalobce dopisem ze dne 2. 4. 2020 vyzvala žalovaného o zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v opačném případě se žalobce bude domáhat zaplacení prostřednictvím příslušného soudu.

17. Žalobce neprokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce dne 2. 10. 2015, neboť žádnou takovou smlouvu o zápůjčce soudu k důkazu nepředložil. Žalobce pouze prokázal, že převedl na účet č. [bankovní účet] dne 2. 10. 2015 částku ve výši 2.000 Kč a že tuto částku vyúčtoval žalovanému ve faktuře ze dne 2. 10. 2015. Proto tedy soud žalovanou pohledávku posoudil jako právní nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný se ve výši žalované částky bezdůvodně obohatil na účet žalobce.

18. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 2.000 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

20. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1, písm. d) citované vyhlášky, celkem tedy částku 600 Kč.

21. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 900 Kč.

22. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 189 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 1.489 Kč.