9 C 135/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4.938,06 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku ve výši 4.000 Kč b) částku ve výši 938,06 Kč, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5.119 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 12. 10. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 4.938,06 Kč.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce se stal nástupnickou společností [právnická osoba], na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění zanikající společnosti. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě které právní předchůdce žalobce žalovanému zapůjčil MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (SN: MAC: [anonymizováno] a STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN: [číslo] [příjmení]). Převzetí těchto zařízení žalovaný stvrdil svým podpisem na zakázkovém listu. Žalovaný neplatil sjednané ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací řádně a včas, takže právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy dne 8. 2. 2019. Žalovaný byl povinen vrátit zapůjčené zařízení, přičemž tato zařízení nevrátil, a proto žalobce požaduje za každé nevrácené zařízení smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč. Žalobce se dále domáhá zaplacení částky 140 Kč za pronájem uvedeného zařízení, jak byla tato částka vyúčtována ve faktuře splatné 5. 10. 2018, 5. 11. 2018, 5. 12. 2018, 5. 1. 2019. Ve vyúčtování splatném 20. 1. 2019 žalobce požadoval poplatek za odpojení pro neplacení služeb elektronických komunikací ve výši 500 Kč a za pronájem zařízení částku 60,92 Kč, celkem 2 x za 2 ks pronajatého zařízení. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 12. 5. 2020 vyzván o zaplacení žalované pohledávky, avšak na výzvu nereagoval.

3. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 20. 11. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne 11. 3. 2021 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

4. Soud provedl důkaz sdělením ze dne 8. 9. 2019 o odstoupení od smlouvy, zakázkovým listem ze dne 30. 5. 2017, fakturou splatnou 5. 10. 2018, předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 12. 5. 2020, fakturou splatnou 5. 11. 2018, fakturou splatnou 5. 12. 2018, podacím archem právního zástupce žalobce ze dne 12. 5. 2020, fakturou splatnou 5. 11. 2019, fakturou splatnou 20. 1. 2021, smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb komunikací ze dne 29. 5. 2017.

5. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

7. Podle § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

8. Podle § 2201 odst. 1, občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

9. Podle § 2202 odst. 1 věta prvá, občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou.

10. Podle § 2213, občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.

11. Podle § 2217 odst. 1 odst. 2, občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

12. Má-li být nájemné podle ujednání stran plněno jinak než v penězích, je rozhodná majetková hodnota poskytovaného plnění vyjádřená v penězích.

13. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1973 občanského zákoníku dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

16. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

18. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

19. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že účastníci řízení s tím, že žalobce se stal nástupnickou společností [právnická osoba], ke dni 1. 4. 2020, uzavřeli dne 29. 5. 2017 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě které mj. žalobce pronajal žalovanému MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (SN: MAC: [anonymizováno] a STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN: [číslo] [příjmení]). Za pronájem každého zařízení byla dohodnuta měsíční částka ve výši 70 Kč. Obě shora specifikovaná zařízení byla žalovanému dodána dne 30. 5. 2017, když od té doby uvedená zařízení žalovaný užíval. Žalovaný pronajatá zařízení převzal do své dispozice dne 30. 5. 2017, protože v tento den podepsal zakázkový list s číslem objednávky [číslo].

20. Žalobce sdělil žalovanému dopisem ze dne 8. 2. 2019, že odstupuje od smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené dne 29. 5. 2017, ke dni 20. 2. 2019 z důvodu neplacení vyúčtovaných služeb žalovaným. V tomto dopise byl žalovaný vyzván k vrácení pronajatého zařízení, a to MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (SN: MAC: [anonymizováno] a STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN: [číslo] [příjmení]) do 6. 3. 2019. Žalovaný byl vyzván, aby obě zařízení zaslal na adresu [právnická osoba], [obec], [ulice a číslo], nebo je vrátil osobně. Žalovaný byl upozorněn na to, že v případě nevrácení zařízení, bude žalobce požadovat smluvní pokutu v celkové výši 4.000 Kč. Žalobce ve vyúčtování splatném 5. 11. 2018, 5. 12. 2018, 5. 1. 2019, vyúčtoval žalovanému za pronájem každého ze zapůjčených shora označených zařízení částku ve výši 70 Kč, takže celkem požadoval nájemné ve výši 140 Kč.

21. Žalobce ve vyúčtování splatném dne 20. 1. 2019, vyúčtoval žalovanému poplatek za odpojení z důvodu neplacení sjednaných služeb elektronických komunikací, částku ve výši 500 Kč a dále vyúčtoval žalovanému za pronájem každého, shora specifikovaného pronajatého zařízení částku vždy ve výši 60,97 Kč. Žalobce tedy v tomto vyúčtování požadoval po žalovaném zaplacení celkové částky ve výši 378,06 Kč.

22. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobce ze dne 12. 5. 2020 vyzván k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v opačném případě se žalobce s vymáháním pohledávky obrátí na příslušný soud.

23. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 4.938,06 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

25. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty od 1.000 Kč do 5.000 Kč částku 1.000 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 3.000 Kč.

26. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 3.900 Kč.

27. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 819 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 5.119 Kč.

28. Soud prvního stupně rozhodoval o výši odměny advokáta, podle § 14b odst. 1vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč – 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč – 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč – 500 Kč.

29. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se v souladu s ust. § 1 odst. 2 advokátního tarifu za použití § 151 odst. 2 o.s.ř. určí odměna za zastupování advokátem v zásadě podle sazby mimosmluvní odměny stanovené v ust. § 7 advokátního tarifu. V řízeních zahájených počínaje 1. 7. 2014 (čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.), která splňují předpoklady stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, se však odměna za zastupování určí„ sníženou“ sazbou. Jedním z obligatorních předpokladů pro určení snížené sazby odměny je skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.„ Ustálený vzor“ návrhu na zahájení řízení s „ formulářovou žalobou“, byl jakožto pojem vtažen do českého právního prostředí Ústavním soudem. Přijetí vyhlášky č. 120/2014 Sb., která nově vložila do advokátního tarifu ust. § 14b, bylo zjevně z hlediska věcného i časového ovlivněno právě judikaturou Ústavního soudu. Ten v nálezu, ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, zveřejněném na jeho webových stránkách, k pojmu formulářová žaloba uvedl, že se„ zpravidla bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej "odhalí" i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby“. Vymezení pojmu„ formulářová žaloba“ Ústavním soudem, bylo inspirací pro zákonodárce v okamžiku, kdy vymezoval předpoklady pro určení snížené sazby odměny, podle § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu poté, co Ústavní soud nálezem dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (vyhlášen pod č. 116/2013 Sb.), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., kterou se určovaly paušální sazby odměny za zastupování advokátem pro celé řízení v jednom stupni.

30. Pro formulářové žaloby je typické, že jsou podávány opakovaně stejným žalobcem. I ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu vyžaduje, aby šlo o návrhy„ opakovaně podávané týmž žalobcem“. Právě uvedená opakovanost, vedla jistě Ústavní soud a zřejmě i zákonodárce k závěru, že sepsání návrhu v takových případech, je spíše administrativním úkonem, než provedení úkonu právní služby, a proto výše odměny přiznané za takový úkon, musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění, které je předmětem řízení, jako v případě sazby odměny podle § 7 advokátního tarifu.

31. Pro soudy prvního stupně je složité ověřit četnost případů, ve kterých stejný žalobce podává opakovaně návrhy na zahájení řízení, za použití ustáleného vzoru. Vymezení předpokladů v ustanovení § 14b advokátního tarifu totiž nebrání, aby návrhy byly podávány u obecných soudů na území celé České republiky. Neexistence jednotné databáze podaných návrhů na zahájení řízení v České republice je důsledkem, že soudy musí při své rozhodovací praxi vycházet v zásadě pouze z věcí projednávaných u nich samotných. Četnost případů, ve kterých byl u tohoto senátu, podán žalobcem návrh na zahájení řízení na stejném vzoru, ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané, soud prvého stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci nejde o skutkově obdobné věci.

32. Skutkovou obdobnost, ve smyslu § 14b advokátního tarifu, je nezbytné vykládat stejně, jak to učinil Ústavní soud v případě obsahového vymezení formulářových žalob. Musí jít o takové skutkové vymezení nároku, jenž se bude jen v minimální míře odlišovat od jiných návrhů na zahájení řízení podaných stejným žalobcem. Právě tato minimální míra odlišností činí, ze sepsání návrhu na zahájení řízení, pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší, než obvyklá, odměna za úkon právní služby. Byť jde ve všech návrzích žalobce o vymáhání obdobného plnění, tak vymezení skutkových tvrzení v návrhu vystihuje individualitu každého případu. V návrzích je zohledněna skutečnost, že s každým žalovaným subjektem byla uzavřena smlouva v jiný den, na jinou částku, s jinými termíny splatnosti částek, s jinými daty prodlení osob porušujících uzavřenou smlouvu se žalobcem a s jinými nároky v odlišné výši. Přesné vymezení těchto rozhodujících skutečností je základem pro úspěch žalobce ve věci. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud v citovaném nálezu rozhodoval ve věci dlužného přepravného za osobní přepravu v městské hromadné dopravě, kde obsah skutkových tvrzení nebyl nikterak přizpůsoben konkrétnímu případu a jednotlivé žaloby se od sebe odlišovaly pouze změnou v osobě žalovaného. A o takový případ v projednávané věci nejde. Protože v této právní věci nejde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech, tak soud prvého stupně přiznal úspěšnému žalobci odměnu advokáta, podle § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky, č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši uvedené shora v odůvodnění tohoto rozsudku.

33. K tomuto závěru, dospěl soud prvního stupně, na základě názorů Městského soudu v Praze, tedy soudu vyššího stupně, např. ve věcech vedených pod sp. zn. 93 Co 681/2014, 91 Co 7/2015.