9 C 137/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1.126 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 15. 10. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaný nereagoval na výzvu žalobce k přihlášení poplatníka televizních poplatků, takže byl žalobcem písemně vyrozuměn, že byl zařazen do evidence plátců televizního poplatku ode dne 1. 9. 2019. Žalovaný byl povinen platit měsíční televizní poplatek ve stanovené výši, tj. 135 Kč. Žalovaný nezaplatil tento poplatek za měsíce září, říjen, listopad, prosinec 2019 a za leden 2020, takže celkem z tohoto důvodu dluží žalobci 675 Kč s příslušenstvím.

2. Soud provedl důkaz výzvou žalobce k přihlášení poplatníka České televize ze dne 21. 5. 2019 včetně čestného prohlášení, specifikací žalobce výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, upomínkami žalobce ze dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020, 15. 7. 2020 a dopisem žalobce ze dne 28. 8. 2019.

3. Na základě těchto shora označených a soudem provedených důkazů bylo zjištěno a prokázáno, že žalovaný byl držitelem televizního přijímače, když se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence dne 1. 9. 2019. Žalovaný byl povinen platit měsíční televizní poplatek po 135 Kč, když nezaplatil za měsíce září, říjen, listopad, prosinec 2019 a za leden 2020, takže celkem z tohoto důvodu dluží žalobci na nezaplaceném televizním poplatku částku 675 Kč s příslušenstvím.

4. Při právním věci soud rozhodoval podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., dle kterého poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.

5. Podle § 7 odst. 2 věta prvá uvedeného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce.

6. Podle § 12 odst. 5 zákona, měsíční výše televizního poplatku činí od 1. ledna 2007 120 Kč a podle § 12 odst. 6 uvedeného zákona, měsíční výše televizního poplatku činí od 1. ledna 2008 135 Kč.

7. Podle § 10 zák. č. 348/2005, nezaplatí-li poplatník televizní poplatek, na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve kterém bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu, včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpis práva občanského.

8. Podle § 8 odst. 2 cit. zákona je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem a to do 15 dnů od dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení.

9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 1973 občanského zákoníku dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

11. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

13. Po zhodnocení listinných důkazů a právním posouzení věci, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

14. Žalovaný neprokázal, že žalobci dlužnou částku ve výši 675 Kč s příslušenstvím zaplatil, takže soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení od 16. 9. 2019 pouze do podání žaloby, takže soud i v tomto rozsahu žalobě vyhověl, neboť žalobce žalobou uplatnil příslušenství žalované pohledávky v nižším rozsahu, než-li v jakém měl právo se příslušenství domáhat.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

16. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč, tedy za dva úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 400 Kč.

17. Dále soud přiznal dva režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 200 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 600 Kč.

18. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 126 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 1.126 Kč.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku s tím, že žalobce byl zastoupen advokátem. Důvodem pro takové rozhodnutí soudu je znění § 24 odst. 1 věta prvá o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, dle něhož, účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí.

20. Podle § 25 odst. 1 shora citovaného o. s. ř., zástupcem si účastník může ještě zvolit advokáta. Advokátu lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení (dále jen„ procesní plná moc“).

21. Ve vztahu k zastupování České televize advokátem bylo rozhodováno v mnoha případech Ústavním soudem České republiky.

22. Okresní soud v Litoměřicích při svém rozhodování o náhradě nákladů řízení žalobce, zastoupeného advokátem, vycházel kromě shora uvedených ustanovení o. s. ř. také z nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 1588/12, ze dne 24. 7. 2012. V tomto nálezu uvedl Ústavní soud, že Česká televize je sice veřejnoprávní instituce, které zákon ukládá plnění specifických úkolů, leč nejde o subjekt hospodařící s majetkem státu, nýbrž s majetkem svým tak, jak to vyplývá zejména z § 1 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. Na státu a státním rozpočtu je Česká televize nezávislá, je financovaná prostřednictvím televizních poplatků vybíraných na základě zákona č. 348/2005 Sb., v platném znění, a příjmy z vlastní podnikatelské činnosti. Je tedy také jejím ekonomickým kalkulem, uvážením a rizikem, zda bude k vymáhání svých pohledávek angažovat extrémní odborníky, či k této činnosti využije vlastních pracovníků. Rozhodne-li se přitom nechat se v řízení zastoupit advokátem, má jí být přiznána plná náhrada nákladů řízení.

23. Na shora uvedené usnesení Ústavního či soudu České republiky pak navázal i II. senát Ústavního soudu ještě další usnesením, sp. zn. II. ÚS 2104/12, ze dne 9. 10. 2002 Ústavní soud zdůraznil, že Česká televize neodpovídá za závazky státu a stát neodpovídá za její závazky. Taková zákonná charakteristika právnické osoby veřejného práva odpovídá na státu a jeho orgánech neodvislému postavení České televize, která nemůže mít povahu„ subordinace“ ve vztahu k dalším orgánům veřejné moci. Česká televize plní veřejnoprávní úkony, které však nelze hodnotit jako výkon veřejné moci. Proto Ústavní soud nedospěl k závěru, v posledně uvedeném usnesení, že sjednání advokáta pro zastupování před soudem ve věci vymáhání televizních poplatků, ztělesňuje náklad neúčelný, který by soudy bez dalšího neměly České televizi přiznat.

24. Okresní soud v Litoměřicích při svém rozhodování o nákladech řízení žalobce, zastoupeného advokátem, vycházel také ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu České republiky, ve věci vedené pod sp. zn. 21 Cdo 756/2014, když Nejvyšší soud, mj. vyslovil závěr o tom, že odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou samy o sobě vždy náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje (srov. § 2 o. s. ř.), by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník. V tomto případě by sice účastník jednal v mezích svého práva nechat se v řízení zastoupit advokátem, ale prostřednictvím svého chování jinak právem dovoleného by sledoval poškození jiného účastníka; šlo by proto o výkon práva, kdy jednání a jeho výsledek se snad zcela shodují s výsledkem, který mělo právo na zřeteli, ale kdy jednání bylo učiněno nikoliv za účelem dosažení výsledků, k jejichž docílení byla jednajícímu účastníku propůjčena ochrana, nýbrž aby bylo dosaženo výsledků jiných, které jsou jinak považovány za nevítaný vedlejší následek tohoto jednání. Takový výkon práva, i když je se zákonem formálně v souladu, je ve skutečnosti výkonem práva jen zdánlivým, neboť účelem zde není vykonat právo, ale poškodit jiného, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou zůstává pro jednajícího účastníka vedlejší a je z jeho hlediska bez významu.

25. Podle názoru soudu I. stupně žalobce nikterak nezneužívá svého právního zastoupení advokátem k tomu, aby mu soudem byly přiznány náklady řízení proti druhému účastníkovi řízení, neboť Česká televize, jak je obecně známo, je právnickou osobou s velkým množstvím pracovníků, kteří jsou povinni svojí činností přispívat k naplnění všech funkcí České televize a tudíž je právě v tomto případě zcela namístě, že se obrací s uplatněním svých pohledávek vůči poplatníkům, neplnícím své finanční závazky vůči žalobci, na extrémní odborníky z řad advokátů, kteří se mohou věnovat výhradně této obsáhlé činnosti a vymáhat tak dlužné televizní poplatky po účastnících, kteří je vždy v tom, kterém žalovaném období neplatili, ačkoliv byli podle platných právních předpisů povinni takové poplatky žalobci realizovat.