9 C 143/2018

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Šlapalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem adresa , o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části, tj. pro částku 70 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 60 152 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení jednak nemajetkové újmy ve výši 81 754 Kč s 8,75% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacené způsobené mu nepřiměřeně dlouhou délkou řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp.zn. [spisová značka] a jednak nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč s 8,75% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení vzniklé mu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Tvrdil, že pro trestný čin krádeže bylo proti němu zahájeno dne [datum] trestní stíhání, s nímž nesouhlasil s tím, že od počátku popíral, že by se trestné činnosti dopustil, a rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl nakonec obžaloby pravomocně zproštěn.

2. O požadované nemajetkové újmě ve výši 81 754 Kč s příslušenstvím z titulu nepřiměřeně dlouhé délky řízení soud již pravomocně rozhodl, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Předmětem dalšího řízení tak zůstala již jen nemajetková újma ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a rozhodnutí o nákladech celého řízení.

3. Žalovaná se ve vztahu k nemajetkové újmě za nezákonné rozhodnutí vyjádřila tak, že tento nárok žalobce neuznala, když již zadostiučinění žalobci poskytla mimosoudně ve formě konstatování porušení práva a zároveň se žalobci omluvila. Dále poukázala na to, že trestní stíhání žalobce probíhalo na svobodě, k celému řízení zaujal spíše pasivní postoj a v minulosti byl již trestán pro trestný čin krádeže. K žádné stigmatizaci žalobce nedošlo a jako nejzávažnější se proto jeví samotná délka trestního stíhaní, která již byla odškodněna.

4. Z provedených listinných důkazů a z nesporných tvrzení účastníků má soud primárně za prokázané, že usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 4. písm. a) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zák. Stížnost žalobce proti tomuto usnesení byla jako nedůvodná zamítnuta. Žalobce při svém výslechu jako obviněný u Policie České republiky uvedl, že využívá svého práva nevypovídat a totéž uvedl i při výslechu před okresním soudem dne [datum]. Poprvé k věci vypovídal před soudem při hlavním líčení konaném dne [datum] tak, že nic neudělal, obec, kde mělo dojít k trestné činnosti, nezná, nikdy tam nebyl, spoluobžalovaného zná dle vidění. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl žalobce uznán vinným dle obžaloby a k jeho odvolání byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] napadený rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl žalobce obžaloby zproštěn, neboť po provedeném dokazování nebylo prokázáno, že právě žalobce byl pachatelem trestného činu. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne [datum] k úhradě zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 233 004 Kč a žalovaná vyplatila žalobci náhradu za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení částku 51 250 Kč.

5. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu, výše náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, přičemž významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy).

6. Žalobce byl trestně stíhán pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 4. písm. a) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zák a jeho trestní stíhání skončilo zproštěním obžaloby, neb nebylo prokázáno, že by skutek spáchal právě žalobce (viz výše). Za tento trestný čin mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let.

7. Žalobce ve vztahu k požadované nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání tvrdil, že v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo k narušení a rozvratu jeho osobních, kamarádských, společenských i rodinných vztahů, kdy žil a žije na malé vesnici, kde se všichni znají. Trestním stíháním byl značně stigmatizován, žil pod tlakem a v neustálém stresu, přičemž mu reálně hrozil vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody a s tím spojené propuštění z práce, ztráta příjmu a existenční ohrožení celé jeho rodiny.

8. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že tehdejší družka žalobce [jméno] [příjmení] byla od [datum] v insolvenci, kdy dne [datum] byl zjištěn její úpadek jako dlužnice a povoleno řešení úpadku oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Žalobce se v rámci insolvenčního řízení zavázal přispívat na splátky [jméno] [příjmení] částkou 2 000 Kč měsíčně (prokázáno daty z insolvenčního rejstříku).

9. Žalobce dále navrhl k prokázání svých tvrzení výslechy svědků, konkrétně [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), jeho tehdejší družky a současné manželky. [celé jméno svědka] vypověděl, že půjčoval manželce žalobce nějaké peníze na splátky její insolvence a že mu žalobce s jeho manželkou sdělili, že žalobce byl obviněn z něčeho, co nespáchal. Dále již nic konkrétního neuvedl, svědčil na žádost žalobce s tím, aby mu pomohl u soudu, kdy měl říci, jak se žalobce cítil (viz výpověď svědka na čl. 137 spisu). Manželka žalobce [jméno] [příjmení] vypověděla, že se s nimi přestali v době trestního stíhání žalobce stýkat někteří jejich známí a byly i nějaké neshody s jejími rodiči. Dále poukázala na svou insolvenci a na žalobce jako živitele rodiny (viz výpověď svědkyně na čl. 142-143 spisu).

10. Výslechy svědků, s ohledem na zcela zjevný vztah obou svědků k žalobci i na obsah obou výpovědí, nemají přílišnou relevanci, přičemž žádný citelnější zásah do osobní sféry žalobce neprokazují.

11. Soud provedl řešerši judikatury ve věci náhrad nemajetkové újmy za účelem nalezení typově obdobných případů a nalezl rozsudek vydaný Obvodním soudem pro Prahu 2 dne 10. 12. 2020 pod č.j. [číslo jednací] (založen na čl. 293-298 spisu). V tomto řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 se žalobce domáhal po státu mimo jiné nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč (stejně jako v této věci) z titulu nezákonného trestního stíhání pro zločin krádeže podle § § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 4. písm. c) trestního zákoníku (stejně jako v této věci), jež skončilo zproštěním obžaloby z důvodu, že nebylo prokázáno, že by skutek spáchal žalobce (stejně jako v této věci). Za tento trestný čin hrozil žalobci trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let (stejný jako v této věci). Trestní stíhání trvalo po dobu 4 let a 3 měsíců (obdobně jako v této věci). Žalobce v rámci trestního řízení čelil domovní prohlídce a byl zatčen (v této věci žalobce žádným takovým trestním nástrojům vystaven nebyl). V důsledku trestního stíhání se s žalobcem rozešla jeho přítelkyně (v tomto řízení k žádnému rozchodu či rozvodu nedošlo). Obvodní soud pro Prahu 2 dospěl k závěru, že za této skutkové situace je na místě žalobce odškodnit částkou 30 000 Kč.

12. Zbývá ještě dodat, že sám žalobce v žalobě poukázal na jiné z jeho pohledu obdobné případy, jež byly rovněž vedeny u Obvodního soudu pro Prahu 2, a to pod sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]. Soud si rozsudky vydané v těchto věcech opatřil, nicméně dospěl k závěru, že se ani v podstatných znacích s projednávanou věcí neshodují (v podrobnostech soud odkazuje na obsah všech uvedených rozsudků, jež jsou založeny na čl. 259-292 spisu). Žalobcem uvedené případy proto soud z komparace vyloučil a věc porovnal toliko se shora uvedenou věcí sp.zn. [spisová značka], jejíž podstatné znaky jsou s projednávanou věcí identické.

13. Soud na danou věc aplikoval následující ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a shora uvedené judikatorní závěry. Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem (§ 5 zákona). Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda (§ 7 odst. 1 zákona). Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (§ 8 odst. 1 zákona). Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 zákona). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (§ 31a odst. 2 zákona).

14. Žalobce má dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na přiměření zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání, přičemž vzhledem k tomu, že šlo o trestní stíhání, musí být zadostiučinění poskytnuto dle ustanovení odstavce 2 v penězích, neb pouhé konstatování porušení práva a omluva žalobci nejsou dostačující. Výši tohoto peněžního zadostiučinění soud stanovil v komparaci se shora uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. [číslo jednací], když tento rozsudek se ve všech podstatných znacích s touto věcí shoduje (viz výše) a liší se toliko intenzitou zásahu trestního stíhání do osobní sféry žalobce. Žalobce v komparované věci čelil domovní prohlídce a následnému zatčení a v důsledku trestního stíhání se s ním rozešla přítelkyně. Žalobce v této věci žádným takovým intenzivním trestním nástrojům vystaven nebyl a ani nedošlo k rozpadu jeho partnerského vztahu, když toliko byl vystaven ekonomické nejistotě ve vztahu k insolvenčnímu řízení jeho nynější manželky, které přispíval na insolvenční splátky částkou 2 000 Kč měsíčně. Tvrzení žalobce o tom, že došlo k narušení a rozvratu jeho osobních, kamarádských, společenských i rodinných vztahů, kdy žil a žije na malé vesnici, kde se všichni znají, že trestním stíháním byl značně stigmatizován, žil pod tlakem a v neustálém stresu, přičemž mu reálně hrozil vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody a s tím spojené propuštění z práce, ztráta příjmu a existenční ohrožení celé jeho rodiny, byla provedenými důkazy značně relativizována. Soud nijak nezpochybňuje, že žalobce byl v důsledku trestního stíhání v nejistotě sociální i ekonomické, nicméně tvrzení žalobce o tom, že došlo přímo k rozvratu všech jeho vztahů, značné stigmatizaci a reálně mu hrozilo propuštění z práce, jsou tvrzení ryze účelová a nepodložená motivovaná zjevně snahou domoci se vysokého odškodnění. Provedené důkazy, zejména výslechy svědků, žádné takové citelné zásahy do sféry žalobce nepotvrdily.

15. Vzhledem k tomu, že Obvodní soud pro Prahu 2 dospěl v typově obdobné věci k výši odškodnění 30 000 Kč, nicméně za situace, kdy zásah do osobní sféry žalobce byl o dost citelnější (domovní prohlídka, zatčení, rozchod s přítelkyní), soud v této věci po vyhodnocení všech shora uvedených aspektů dospěl k částce 20 000 Kč jako přiměřenému zadostiučinění žalobce za vzniklou nemajetkovou újmu. Nelze však současně přehlédnout, že toto kompenzační řízení probíhalo neúměrně dlouhou dobu a i délka tohoto řízení by měla být při stanovení výše nemajetkové újmy zohledněna. Soud proto částku 20 000 Kč navýšil o 10 000 Kč na částku 30 000 Kč, když tato částka zohledňuje jak nezákonné trestní stíhání žalobce, tak i délku tohoto kompenzačního řízení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 30 000 Kč (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.). Co se týče úrokového příslušenství, soud přiznal úrok z prodlení v zákonné výši z přisouzené částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, tedy ode dne následujícího po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku u žalované.

16. Pro úplnost zbývá závěrem konstatovat, že soud se zabýval pouze důkazy z pohledu předmětu řízení vymezeného žalobou relevantními. Proto se soud jako nadbytečnými a bezpředmětnými vůbec nezabýval dalšími v průběhu řízení provedenými důkazy.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž jeho základ rovněž vychází z judikatury Nejvyššího soudu. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3378/2013 se odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a podle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2707/2013 výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše. Byť tedy žalobce nebyl z hlediska výše žalobou uplatněných nároků zcela úspěšný, má dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení.

18. Náklady řízení žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta za níže uvedené úkony právní služby, paušální náhrada hotových výdajů advokáta za níže uvedené úkony právní služby, náhrada cestovních výdajů advokáta žalobce za jednu cestu osobním vozidlem k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 259,20 Kč (dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu) a náhrada advokáta za promeškaný čas v počtu dvou půlhodin ve výši 200 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu). Při stanovení výše odměny vycházel soud z tarifní hodnoty 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), kdy odměna za jeden úkon právní služby činí z této tarifní hodnoty 3 100 Kč (§ 7 advokátního tarifu). Advokát žalobce učinil v celém řízení celkem 14 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, uplatnění nároků u žalované, písemné vyjádření ve věci ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], odvolání proti rozsudku ze dne [datum], písemné vyjádření ve věci ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum], účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum] a účast na jednání před soudem dne [datum]), za něž náleží odměna ve výši 43 400 Kč a náhrada hotových výdajů v paušální výši 4 200 Kč (§ 13 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu). K odměně, náhradě hotových a cestovních výdajů a náhradě za promeškaný čas pak soud připočetl DPH ve výši 21%, neb zastupující advokát je plátcem této daně. Celkem tak náklady žalobce včetně DPH činí 60 152 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.

19. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř..