9 C 144/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3.800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3.208 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 11. 1. 2020 do 14. 10. 2020, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku o 592 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 11. 1. 2020 do 14. 10. 2020 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne 14. 10. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 3.800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil uzavřením smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, s počátkem pojištění od 3. 4. 2019. Jednalo se o vozidlo Škoda Octavia, [registrační značka]. První pojistné bylo sjednáno ve výši 5.915 Kč a pojistné období bylo sjednáno v délce půlroční. Žalovaný dluží za dobu od 3. 10. 2019 do 10. 1. 2020 pojistné a dlužné poplatky, 2 x 300 Kč.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 24. 11. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne 16. 3. 2021 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

3. Soud provedl důkaz sazebníkem nákladů na vymáhání pojistného produktu bez podpisu žalovaného, upomínkou k zaplacení dlužného pojistného ze dne. 18. 11. 2019, pojistnou smlouvou ze dne 3. 4. 2019, pokusem o smír ze dne 18. 2. 2020, sdělením o ukončení pojistné smlouvy ze dne 23. 1. 2020, bilancí pojistné smlouvy vypracovanou žalobcem dne 29. 7. 2020, podacím archem právní zástupkyně žalobce ze dne 29. 5. 2020 a předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobce ze dne 29. 5. 2020.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

5. Podle § 2765 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění; pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného zájmu dozvěděl.

6. Podle § 2782 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

7. Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé.

8. Podle § 2783 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy.

9. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.

10. Podle § 2804 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.

11. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

14. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

16. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jejich právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

17. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 3. 4. 2019 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla žalovaného, osobním automobilem Škoda Octavia, [registrační značka]. Účastníci se dohodli na počátku pojištění od 3. 4. 2019 na dobu neurčitou a na celkovém ročním pojistném ve výši 11.829 Kč, splatné po šesti měsících. Žalovaný se pak zavázal platit pololetní pojistné ve výši 5.915 Kč.

18. Žalobce dopisem ze dne 18. 11. 2019 vyzval žalovaného k zaplacení dlužného pojistného do 9. 1. 2020 s upozorněním, že jinak jeho pojištění zanikne.

19. Žalobce sdělil žalovanému dopisem ze dne 23. 1. 2020, že žalovanému sděluje ukončení pojistné smlouvy uplynutím dne 9. 1. 2020 z důvodu nezaplacení pojistného.

20. Žalobce v dalším dopise ze dne 18. 2. 2020 vyzval žalovaného k zaplacení dluhu 3.200 Kč a nákladů na vymáhání 600 Kč, když dopis označil jako pokus o smír.

21. Právní zástupkyně žalobce dopisem ze dne 29. 5. 2020 vyzvala žalovaného k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že jinak se žalobce s vymáháním této pohledávky obrátí na příslušný soud.

22. Žalobce v podané žalobě neoznačil jednoznačně období, kdy žalovaný začal být v prodlení se zaplacením pololetního pojistného, ale připojil své výpisy o předepsaném pojistném ze dne 29. 7. 2020. Z tohoto přehledu vyplývá jednoznačně, že žalovaný zaplatil částku ve výši 5.915 Kč za pojistné období od 3. 4. 2019 do 2. 10. 2019. Žalovaný nezaplatil další pojistné na další pololetní období, které bylo splatné dne 3. 10. 2019. Žalobce sdělil žalovanému, že pro neplacení pojistného, jeho pojištění zaniklo dne 9. 1. 2021. Na základě těchto soudem zjištěných okolností bylo třeba učinit závěr o tom, že žalovaný nezaplatil pojistné za dobu od 3. 10. 2019 do 9. 1. 2020, kdy jeho pojištění zaniklo, avšak v tomto období žalobce pojistil vozidlo ve vlastnictví žalovaného. Při sjednaném ročním pojistném účastníky řízení v pojistné smlouvě ze dne 3. 4. 2019 na částku ve výši 11.829 Kč, tak při 365 kalendářních dnech, každého kalendářního roku, připadá na každý den trvání pojištění částka ve výši 32, 408219 Kč. Žalovaný měl své vozidlo žalobcem pojištěno ve shora uvedeném období, tedy po dobu 99 dnů, avšak pojistné nezaplatil, takže dlužné pojistné tak činí částku ve výši 3.208 Kč.

23. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 3.208 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení celkové částky 3.800 Kč s příslušenstvím, avšak s ohledem na dlužné pojistné ve výši 3.208 Kč, soud zamítl žalobcův požadavek na zaplacení částky ve výši 592 Kč s příslušenstvím jako nedůvodný. Tato částka nepochybně dle žalobních tvrzení představuje poplatky, které si žalobce účtoval na základě sazebníku nákladů na vymáhání pojistného u produktu neživotního pojištění, účinného od 1. 6. 2019. Žalovaný nebyl s tímto sazebníkem a se svojí platební povinností seznámen řádně v pojistné smlouvě, kterou vlastnoručně podepsal. Žalobce neprokázal, že žalovaného seznámil se shora uvedeným sazebníkem, přičemž soud k tomuto závěru dospěl z toho důvodu, že žalobce sazebník předložil k důkazu, avšak sazebník není opatřen vlastnoručním podpisem žalovaného. Ze všech těchto důvodů tedy žaloba musela být ve zbytku žalované pohledávky zamítnuta, tak jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

25. Soud poukazuje na to, že při svém rozhodování o požadavku žalobce na zaplacení poplatků, vycházel rovněž v souladu s názorem Ústavního soudu České republiky, vyjádřeného v jeho usnesení I. ÚS 3512/2011, kdy tento dovodil, že, mimo jiné obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit, sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Obchodní podmínky mohou být sestaveny některou ze smluvních stran nebo i třetím subjektem, tato praxe je výslovně upravena ve vztazích řídících se § 273 obchodního zákoníku, kdy oproti tomu občanský zákoník takovou explicitní úpravu neosahuje. Tuto praxi lze dovodit zejména z principu autonomie vůle stran a z toho odvozené zásady smluvní volnosti, která je jedním z vůdčích principů závazkového práva, uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti dle § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Za takové ustanovení se považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit. Základním předpokladem přijetí všeobecných obchodních podmínek oblátem je zahrnutí těchto všeobecných obchodních podmínek do návrhu, k tomu může dojít několika způsoby. Prvním způsobem je zopakování celého jejich textu například ve formuláři smlouvy, má-li se závaznost obchodních podmínek pro daný právní vztah odvíjet od souhlasu smluvních stran, pouhý odkaz na obchodní podmínky ve smlouvě nestačí, musí k němu přistoupit seznámení s jejich obsahem. Obchodní podmínky, na které smlouva odkazuje a jež jsou k ní připojeny nebo jsou smluvním stranám známy, nemusí být samostatně podepisovány účastníky smluvního vztahu, v pochybnostech však musí ten, kdo se jich dovolává prokázat, že byly ke smlouvě připojeny, nebo že byly druhé straně známy. K těmto závěrům dospěl i Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 24.2.1998 ve věci vedené pod sp. zn. 5 Cmo 318/97 anebo Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 3.6.2013 ve věci vedené pod sp. zn. 32 Cdo 3183/2012. Samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzuli pro uplatnění obchodních podmínek sám o sobě nepostačuje, nýbrž je třeba, aby zároveň byl i naplněn druhý předpoklad, tedy známost smluvních podmínek či jejich přiložení. Důkazní břemeno prokázání naplnění uvedených předpokladů přitom leží na osobě, která se ustanovení obchodních podmínek dovolává.

26. Povinností pojistitele seznámit pojištěného s všeobecnými, zvláštními i doplňkovými pojistnými podmínkami, se zabýval i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017. Uvedený soud dospěl k závěru, že pokud § 4 odst. 4 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Z toho, že pojistník byl informován o možnosti kdykoliv nahlédnout do pojistných podmínek, resp. že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele, neplyne, že byl prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami.

27. Soud vycházel dále z toho, že Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 27. února 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, jednoznačně uvedl, že pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost, vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Sdělení místa, kde se s pojistnými podmínkami může pojistník seznámit, nesvědčí o tom, že byl pojistník s pojistnými podmínkami (tj. s jejich obsahem) prokazatelně seznámen, nýbrž pouze o tom, že byl pojistník seznámen s místem, kde se pojistné podmínky nachází.

28. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle § 142 odst. 2, o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že jde o tzv. bagatelní pohledávku, kdy žalobce neměl ve věci plný úspěch, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.