9 C 145/2016

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupenému advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovitých věcí, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 31. srpna 2021, č. j. 9 C 145/2016 - 126,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce Mgr. jméno příjmení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen„ okresní soud“ či„ soud prvého stupně“) uložil žalovanému povinnost vyklidit nemovitost zapsanou na listu vlastnictví číslo pro obec Křesín, okres okres, katastrální uzemí, a to pozemek p. č. st. anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří o výměře anonymizováno m², jehož součástí je stavba rodinného domu adresa, a vyklizenou nemovitost odevzdat žalobkyni ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. V projednávané věci se žalobkyně žalobou podanou u okresního soudu dne datum domáhala vyklizení předmětné nemovité věci, přičemž uvedla, že se žalovaným v minulosti udržovala partnerský vztah, za jehož trvání výstavba domu adresa v anonymizováno probíhala. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí této nemovité věci; žalovaný ji užívá bez právního důvodu, čímž do vlastnického práva žalobkyně zasahuje.

3. Žalovaný odmítl nemovitou věc vyklidit a namítal, že předmětný rodinný dům byl vybudován za účelem společného soužití účastníků. Žalovaný v době jeho výstavby nebyl rozvedený, žalobkyně byla vedena v evidenci úřadu práce a pobírala sociální dávky. Účastníci se proto dohodli, že pozemek zakoupený za účelem výstavby bude„ napsán“ na matku žalobkyně. Kupní cenu za pozemek ovšem zaplatil žalovaný. ulice povolení na stavbu domu bylo vydáno rovněž pro matku žalobkyně, faktickými stavebníky ale byli účastníci řízení. Žalovaný zaplatil stavební práce na rodinném domě ze svých prostředků, žalobkyně ani její matka neplatily nic. Žalobkyně si později našla jiného muže, v anonymizováno roku rok žalovaného i dům opustila, žalovaný žije od té doby v domě sám. Žalovaný následně své vyjádření doplnil tak, že předmětný pozemek neužívá vůbec a rodinný dům jen zčásti – užívá obývací pokoj, kuchyň, koupelnu a záchod. Je na žalobkyni, aby prokázala, že žalovaný užívá vše, co žádá žalobkyně vyklidit.

4. Okresní soud vyšel po provedeném dokazování ze zjištění, podle nichž je žalobkyně zapsána jako výlučná vlastnice nemovitostí na listu vlastnictví číslo pro územní celek, okres okres, katastrální území Levousy, a to mj. parcely p. č. st. anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 282 m², jejíž součástí je rodinný dům adresa. Vlastnictví žalobkyně nabyla na základě darovací smlouvy ze dne datum, s právními účinky vkladu ke dni datum rozhodnutí, číslo jednací.

5. Žalovaný podal u soudu prvého stupně žalobu o určení podílového spoluvlastnictví k nyní vyklizovanému domu, kde žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalované; věc byla vedena pod sp. zn. spisová značka. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, byla žaloba, na jejímž základě mělo být určeno, že je žalobce (v nyní projednávané věci žalovaný) podílovým spoluvlastníkem domu adresa, na stavební parcele číslo se spoluvlastnickým podílem o velikosti ½ vzhledem k celku, v katastrální území Levousy, zamítnuta. Žalobce jméno celé jméno žalovaného podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo jím podané dovolání odmítnuto.

6. Žalovaný následně u soudu prvého stupně zahájil nové řízení o určení vlastnictví, toto řízení bylo usnesením okresního soudu ze dne 18. 6. 2021, č. j. číslo jednací, jež nabylo právní moci dne datum, zastaveno. K zastavení řízení došlo pro překážku věci pravomocně rozsouzené, neboť předmětem řízení bylo opět určení vlastnictví k ideální polovině domu adresa, na stavební parcele číslo v katastrální uzemí.

7. Jako účastník řízení ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka žalovaný uvedl, že v domě žije již 10 let a nechce se z něj odstěhovat., manželka žalovaného jako svědkyně uvedla, že žalovaný bydlí v domě v anonymizováno, patrně proto, že tam hodlal žít se žalobkyní. Asi od roku rok až rok tam bydlí sám.

8. Dům, který je předmětem projednávané žaloby o vyklizení, je součástí pozemku p. č. st. anonymizováno, přičemž je samostatně stojící přízemní nemovitostí o dispozici 5 + KK s přístavbou garáže. Pozemek je oplocený, o výměře (včetně zastavěné plochy) asi 1 anonymizováno m². Na zahradě je otevřené zahradní posezení. V rodinném domě je situován pokoj s kuchyňským koutem, spíž, chodba, WC, technická místnost, koupelna, 3 pokoje, šatna a druhá koupelna, dům je plně vybaven nábytkem.

9. Okresní soud neprovedl důkaz vyjádřením žalovaného ve věci spisová značka, kde uváděl, v jakém rozsahu dům užívá. Provedení tohoto důkazu považoval okresní soud za nadbytečné, neboť rozsah užívání měl již za prokázaný ostatními provedenými důkazy. Nadbytečným shledal okresní soud též provedení důkazu spisem sp. zn. spisová značka, kde je předmětem řízení nahrazení projevu vůle žalované.

10. Po právní stránce posuzoval okresní soud věc jako tzv. vlastnickou žalobu podanou na základě § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Konstatoval, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť je vlastnicí předmětného rodinného domu i pozemku, jehož je dům součástí, a to na základě výše specifikované darovací smlouvy. Platnost darovací smlouvy žalovaný v řízení nezpochybnil a neučinil tak ani v řízení, jehož předmětem bylo určení vlastnictví k ideální polovině rodinného domu. Tvrdil pouze, že je podílovým spoluvlastníkem domu, nikoliv však pozemku, na němž je rodinný dům vystavěn. S tvrzeními žalovaného se již vypořádaly soudy v řízení, které bylo vedeno u okresního soudu pod sp. zn. spisová značka. V tomto řízení jak okresní soud, tak krajský soud jako soud odvolací uzavřely, že rodinný dům byl vybudován na základě smlouvy o dílo, kde objednatelem byla matka žalobkyně (v řízení spisová značka žalované), která se jako taková se stala vlastnicí domu. Žalovaný (v řízení spisová značka žalobce) proto mohl nabýt vlastnictví pouze derivativně, způsoby uvedenými v § 132 dříve účinného občanského zákoníku (tj. zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Žalovaný takové nabytí vlastnického práva v řízení neprokázal.

11. Okresní soud proto uzavřel, že je žalobkyně výlučnou vlastnicí vyklizované nemovitosti a žalovaný ji užívá, aniž by k tomu měl právní důvod. Tvrzení o tom, že žalovaný užívá pouze část této nemovitostí, považoval okresní soud za účelové, motivované snahou vyhnout se platbě bezdůvodného obohacení, které žalobkyně žádá zaplatit v jiném souběžně vedeném řízení. Žalovaný dříve sám potvrdil, že v domě žije sám, o tom, že by měl užívat jen část domu, nehovořila ve výpovědi ani svědkyně jméno příjmení.

12. Oddělit užívání jednotlivých částí domu ostatně ani podle soudu prvého stupně zcela nelze, neboť žalovaný nepochybně užívá jako přístupovou a příjezdovou cestu k domu také stavební parcelu, jejíž je dům součástí, jistě užívá také automobil, který parkuje v garáži. Stejně tak žalovaný musí užívat pomocné místnosti jako je technická místnost, šatna, spíž, a to z účelem obsluhy a údržby domu i za účelem uskladnění svých věcí, přičemž do všech místnosti vstupuje chodbou. Přesný způsob užívání domu ostatně ani žalobkyně podle okresního soudu zjistit nemůže, neboť do domu nedochází, žije v něm žalovaný. Okresní soud vychází s ohledem na uvedené z toho, že žalovaný užívá dům jako celek a žalobkyni tak v užívání domu brání. Podané žalobě na vyklizení předmětných nemovitostí proto vyhověl.

13. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle úspěchu ve věci, který je zcela na straně žalobkyně. Té byly proto přiznány náklady řízení před soudem prvého stupně v plné výši, konkrétně odměna advokáta určená podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb, advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen AT), z tarifní hodnoty částka, tedy za čtyři a půl úkonu advokáta (příprava a převzetí zastoupení, 2x písemný návrh ve věci samé – žaloba a podání žalobkyně ze dne datum, jednoduchá výzva k plnění a účast u dvou ústních jednání před soudem), celkem částka, dále pět režijních paušálů ke shora označeným úkonům právní služby po částka podle § 13 odst. 3 AT, tj. částka, to vše spolu s 21% DPH ve výši částka a zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka, v součtu tedy částka.

14. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítal, že mu byla uložena povinnost pozemek s rodinným domem vyklidit, ač navrhoval důkazy prokazující, že dům neužívá. Tyto důkazy však okresní soud neprovedl a vycházel výhradně z tvrzení žalobkyně. Žalovaný vymezil části domu, které užívá, ani tímto jeho tvrzením se však okresní soud nezabýval a neprovedl důkazy k němu se vztahující. Soud prvého stupně naopak nahrazoval procesní aktivitu žalobkyně a provedl i důkazy žalobkyní nenavrhované; v řízení tedy nepostupoval nestranně a mezi účastníky svým postupem vnesl nerovnováhu. Svědkyně příjmení v domě nikdy nebyla a k rozsahu jeho užívání se tak vyjádřit nemohla. Žalovaný se k rozsahu svého užívání domu vyjádřil ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. spisová značka, tímto vyjádřením měl být proveden důkaz, v řízení ve věci sp. zn. 9 C 218/2016 byl totiž jeho výslech zaměřen převážně na proces výstavby domu, jednalo se o určení vlastnického práva, nikoliv o to, kdo má kde v domě umístěny své věci. Závěry okresního soudu o tom, že žalovaný užívá pozemek a dům celý, proto nemá oporu ani v těch důkazech, které okresní soud provedl, a tyto jsou tak pouhou spekulací, stejně tak jako úvahy o tom, že žalobkyně ani nemá možnost rozsah užívání zjistit. Žalovaný z vyložených důvodů navrhl, aby byl napadený rozsudek pro nepřezkoumatelnost zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

15. Žalobkyně v podaném vyjádření k odvolání žalovaného navrhla napadený rozsudek potvrdit. Zdůraznila, že žalovaný užívá předmětnou nemovitost bez jakéhokoliv právního důvodu, za její užívání nic nehradí a brání tak výkonu vlastnického práva žalobkyně.

16. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění /dále jen o. s. ř./), osobou oprávněnou (§ 201, 203 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání v mezích uvedených v § 212 a 212a o. s. ř. v rámci nařízeného jednání a dospěl k tomu, že odvolání žalovaného není důvodné.

17. Podle § 1042 odst. 1 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

18. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

19. Podle § 135 odst. 2 o. s. ř. jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

20. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.

21. Otázky, o nichž přísluší rozhodovat jinému orgánu, může soud s výjimkou případů uvedených v § 135 odst. 1 o. s. ř. posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (§ 135 odst. 2 o. s. ř.). Za rozhodnutí jiného orgánu je třeba podle konstantní judikatury považovat i rozhodnutí soudu. V případě, že jde o rozhodnutí soudu, je třeba ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. vykládat v kontextu s ustanovením § 159a o. s. ř. I když je podle § 159a odst. 1 a 4 o. s. ř. závazný výrok rozsudku, nikoliv jeho odůvodnění, v případě zamítavého výroku je nutno z hlediska závěru, zda předběžná otázka ve sporu mezi účastníky byla již závazně pravomocně rozhodnuta či nikoliv, posoudit rozsudečný výrok v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 15. 12. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3053/2011 a prejudikaturu v něm označenou, vše dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu webová adresa).

22. Odvolací soud se při věcném posouzení sporu ztotožnil se závěrem okresního soudu o skutkovém stavu v rozsahu, který je pro právní posouzení věci významný. Tedy se závěrem, podle nějž je žalobkyně na základě darovací smlouvy zapsána jako vlastnice vyklizované nemovitosti. Žalovaný se domáhal určení vlastnictví k ideální polovině vyklizovaného domu, avšak jeho žaloba byla již pravomocně zamítnuta, přičemž jím podané dovolání v téže věci bylo odmítnuto. Žalovaný připouští, že dům, byť jen částečně, užívá, tedy nevyklidil jej a žalobkyni jej vyklizený nepředal. V řízení o vyklizení není rozhodné, zda žalovaný dům s pozemkem, který je z právního hlediska jedinou věcí nemovitou (srov. § 506 o. z. ve spojení s § 3054 o. z.), užívá celý. Podstatné je, zda jej užívá, či nikoli, neboť neoprávněným užíváním i jen části věci nemovité dochází k zásahu do vlastnického práva k této věci jakožto celku. Okresní soud tedy nepochybil, pokud ve vztahu ke zjištění rozsahu užívání vyklizovaných nemovitých věcí neprovedl důkazy označené žalovaným.

23. Odvolací soud se zcela ztotožňuje též s podstatnými právními závěry soudu prvého stupně, neboť pro poskytnutí ochrany na základě vlastnické žaloby je nezbytné prokázání vlastnického práva a prokázání skutečnosti, že žalovaný do výkonu tohoto práva neoprávněně zasahuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 26 cdo 2450/2010, aplikovatelné též za stávající právní úpravy, dostupné na stránkách www.nsoud.cz). Žalobkyně tedy skutečně je jako výlučná vlastnice vyklizovaného pozemku a domu, který je jeho součástí, oprávněna se vlastnickou žalobou podle shora citovaného § 1 042 o. z. domáhat ochrany svého vlastnického práva prostřednictvím žaloby na vyklizení. Vlastnictví žalobkyně, které bylo v řízení prokázáno, se žalovanému v jím zahájeném řízení o určení vlastnického práva k ideální polovině domu, kde tvrdil, že faktickými stavebníky byli účastníci tohoto řízení, neboť dům stavěli s úmyslem mít jej pro sebe, resp. že hradil stavební práce, nepodařilo zpochybnit, vyšlo totiž najevo, že dům byl vybudován na základě smlouvy o dílo uzavřené matkou žalobkyně. Jiná tvrzení, která by vlastnické právo žalobkyně vylučovala, žalovaný v nyní vedeném řízení o vyklizení neuplatnil.

24. Jak plyne z ustanovení § 135 o. s. ř. i citované judikatury, rozhodnutí okresního soudu č. j. číslo jednací a Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 9 Co 157/2020 - 331 jsou pro účastníky i soud závazná, tvrdí-li tedy žalovaný nadále, že je vlastníkem jedné ideální poloviny domu z důvodů, které již v uvedených řízeních uplatnil, nemůže být k totožné argumentaci v nyní projednávané věci přihlédnuto; jinak řečeno uvedená rozhodnutí zakládají pro posouzení totožné otázky jakožto otázky předběžné překážku věci rozsouzené.

25. Pro rozhodnutí o vyklizení rodinného domu sestávajícího z více obytných místností a dalších„ pomocných“ místností jako je technická místnost, chodba, šatna i garáž, je podstatné, že dům je jako takový žalovaným užíván, není rozhodné, že žalovaný nemá pro některé z pokojů využití. Užívání domu i pozemku spočívá v tom, že žalovaný dům nevyklidil a žalobkyni nepředal od takto vyklizeného domu klíče, neboť za tohoto stavu žalobkyně nemá možnost své vlastnické práva realizovat. Užívá-li žalovaný dům, pak je nepochybně též uživatelem zastavěné plochy tvořící stavební parcelu číslo závěr okresního soudu je v tomto směru logický. Žalovaný tedy do vlastnického práva žalobkyně nepochybně zasahuje, žalobkyně proto ve sporu unesla na ní ležící důkazní břemeno a okresní soud proto rozhodl správně, jestliže žalovanému uložil povinnost předmětné nemovité věci vyklidit.

26. Rozhodnutí okresního soudu bylo proto podle § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně správného nákladového výroku, na jehož odůvodnění v rozsudku okresního soudu odvolací soud tímto pro stručnost odkazuje.

27. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží žalobkyni, která v něm byla zcela úspěšná. Žalobkyni vznikly za odvolacího řízení náklady sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní pomoci po částka podle § 7, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 AT, spočívající ve vyjádření žalobkyně k podanému odvolání (11 odst. 1 písm. k/ AT) a účasti u odvolacího jednání dne datum (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT), spolu se dvěma paušálními náhradami výdajů po částka podle § 13 odst. 1, odst. 4 AT, zpátečním cestovným z obec do obec ve výši částka, náhradou za ztrátu času za dvě započaté půlhodiny ve výši částka podle § 14 odst. 1, odst. 3 AT a náhradou za 21% DPH, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, v součtu tedy náklady (po zaokrouhlení) ve výši částka.

28. Tyto je žalovaný povinen žalobkyni nahradit ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 věta před středníkem, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší nebo povolení splátek, přičemž platební místo je určeno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích, jestliže Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.