9 C 165/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 182 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 532 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do [datum], to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, o 650 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne [datum] k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 8 182 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil uzavřenou pojistnou smlouvou s datem počátkem pojištění od [datum] na dobu určitou. Předmětem smlouvy bylo životní pojištění. První pojistné bylo splatné ke dni [datum], pojistné bylo sjednáno v délce měsíční a dále na částku ve výši 1 883 Kč. Žalovaný nezaplatil pojistné od [datum] do [datum] a žalobce požaduje v rámci žalobního nároku také poplatek ve výši 350 Kč za předčasné ukončení smlouvy a poplatek za upomínku 300 Kč.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum], který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne [datum] zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

3. Soud provedl důkaz pojistnou smlouvou ze dne [datum], záznamem z jednání ze dne [datum], sazebníkem bez podpisu žalovaného, upomínkou k zaplacení dlužného pojistného ze dne [datum], dodejkou svědčící o vhození zásilky žalobce žalovanému do schránky dne [datum], žádostí žalovaného o ukončení smlouvy doručenou žalobci [datum], bilancí žalobce ze dne [datum], sdělením žalobce o ukončení pojistné smlouvy ze dne [datum], podacím archem ze dne [datum] právní zástupkyně žalobce.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

5. Podle § 2765 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění; pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného zájmu dozvěděl.

6. Podle § 2782 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

7. Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé.

8. Podle § 2783 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy.

9. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.

10. Podle § 2804 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.

11. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

14. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

16. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

17. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo životní pojištění žalovaného. Účastníci smlouvy se dohodli na počátku pojištění od [datum] na dobu určitou a to do dosažení věku žalovaného 66 let. Žalovaný se dohodl se žalobcem na měsíčním pojistném ve výši 1 883 Kč.

18. Žalobce písemnou upomínkou ze dne [datum] vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 3 766 Kč nejpozději do [datum] s upozorněním, že v opačném případě pojištění žalovaného zanikne. Tato upomínka byla žalovanému doručena dne [datum], vhozením zásilky žalobce do domovní schránky žalovaného.

19. Žalovaný písemně požádal žalobce o ukončení pojistné smlouvy [číslo] když tato žádost byla žalobci doručena dne [datum].

20. Žalobce sdělil dopisem ze dne [datum] žalovanému, že dne [datum], z důvodu výpovědi pojistníka ke konci pojistného období, bylo ukončeno pojištění žalovaného u žalobce. Žalobce sdělil žalovanému, že na ukončené smlouvě eviduje dlužnou částku 7 882 Kč, která zahrnovala poplatek ve výši 300 Kč.

21. Právní zástupkyně žalobce předžalobní upomínkou ze dne [datum], vyzvala žalovaného k zaplacení částky, která je předmětem tohoto řízení, když tato předžalobní upomínka byla právní zástupkyní žalovanému odeslána dne [datum] jako doporučené psaní prostřednictvím České pošty, státního podniku. Právní zástupkyně žalovaného upozornila na to, že pokud ve stanovené lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto dopisu žalovanou částku nezaplatí, žalobce se obrátí s vymáháním této částky na příslušný soud.

22. Při rozhodování o žalobním nároku soud vycházel z ujednání účastníků v pojistné smlouvě uzavřené dne [datum], ve které se žalovaný dohodl se žalobcem na měsíčním pojistném ve výši 1 883 Kč.

23. Žalovaný nezaplatil pojistné za měsíc leden a únor [rok], což bylo prokázáno z upomínky žalobce žalovanému ze dne [datum], neboť v této upomínce žalobce sdělil žalovanému, že eviduje dluh ve výši 3 766 Kč, což je měsíční pojistné ve výši 1 883 Kč, za celkem dva měsíce, tedy za leden [rok] a za únor [rok]. Žalovaný nezaplatil další pojistné, k jehož placení se v pojistné smlouvě zavázal a to za měsíce březen a duben [rok], s tím že ke dni [datum] došlo k zániku pojištění výpovědí žalovaného doručenou žalobci dne [datum], kdy z této výpovědi jasně vyplývá, že žalovaný vypověděl pojistnou smlouvu [číslo] která byla účastníky uzavřena dne [datum]. Žalovaný tedy dluží žalobci za 4 měsíce pojistné vždy ve výši 1 883 Kč, celkem tedy dlužné pojistné ve výši 7 532 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 %, za dobu od [datum] do [datum], když žalovaný byl v prodlení se zaplacením této částky dne [datum] a žalobce se tak právem domáhá shora specifikovaného, zákonného úroku z prodlení, ve shora uvedené výši, za shora uvedené období.

24. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 7 532 Kč ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. Soud prvého stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby ve zbytku žalované pohledávky, o 650 Kč s příslušenstvím. Soud rozhodoval v souladu s názorem Ústavního soudu České republiky vyjádřeného v jeho usnesení I. ÚS 3512/2011, kdy tento dovodil, že, mimo jiné obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit, sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Obchodní podmínky mohou být sestaveny některou ze smluvních stran nebo i třetím subjektem, tato praxe je výslovně upravena ve vztazích řídících se § 273 obchodního zákoníku, kdy oproti tomu občanský zákoník takovou explicitní úpravu neosahuje. Tuto praxi lze dovodit zejména z principu autonomie vůle stran a z toho odvozené zásady smluvní volnosti, která je jedním z vůdčích principů závazkového práva, uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti dle § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Za takové ustanovení se považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit. Základním předpokladem přijetí všeobecných obchodních podmínek oblátem je zahrnutí těchto všeobecných obchodních podmínek do návrhu, k tomu může dojít několika způsoby. Prvním způsobem je zopakování celého jejich textu například ve formuláři smlouvy, má-li se závaznost obchodních podmínek pro daný právní vztah odvíjet od souhlasu smluvních stran, pouhý odkaz na obchodní podmínky ve smlouvě nestačí, musí k němu přistoupit seznámení s jejich obsahem. Obchodní podmínky, na které smlouva odkazuje a jež jsou k ní připojeny nebo jsou smluvním stranám známy, nemusí být samostatně podepisovány účastníky smluvního vztahu, v pochybnostech však musí ten, kdo se jich dovolává prokázat, že byly ke smlouvě připojeny, nebo že byly druhé straně známy. K těmto závěrům dospěl i Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 24. 2. 1998 ve věci vedené pod sp. zn. 5 Cmo 318/97 anebo Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 3. 6. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. 32 Cdo 3183/2012. Samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzuli pro uplatnění obchodních podmínek sám o sobě nepostačuje, nýbrž je třeba, aby zároveň byl i naplněn druhý předpoklad, tedy známost smluvních podmínek či jejich přiložení. Důkazní břemeno prokázání naplnění uvedených předpokladů přitom leží na osobě, která se ustanovení obchodních podmínek dovolává.

26. Povinností pojistitele seznámit pojištěného s všeobecnými, zvláštními i doplňkovými pojistnými podmínkami, se zabýval i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017. Uvedený soud dospěl k závěru, že pokud § 4 odst. 4 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Z toho, že pojistník byl informován o možnosti kdykoliv nahlédnout do pojistných podmínek, resp. že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele, neplyne, že byl prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami.

27. Soud vycházel dále z toho, že Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 27. února 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, jednoznačně uvedl, že pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost, vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Sdělení místa, kde se s pojistnými podmínkami může pojistník seznámit, nesvědčí o tom, že byl pojistník s pojistnými podmínkami (tj. s jejich obsahem) prokazatelně seznámen, nýbrž pouze o tom, že byl pojistník seznámen s místem, kde se pojistné podmínky nachází.

28. V dané věci žalobce neprokázal, že žalovaný byl seznámen se všeobecnými pojistnými podmínkami a sazebníkem soudních poplatků, když žádnou listinu o výši poplatků, a to poplatku za předčasné ukončení smlouvy ve výši 350 Kč a poplatku za náklad za upomínání ve výši 300 Kč, soudu nepředložil s podpisem žalovaného. Jen na základě takové listiny by žalobce byl oprávněn po žalovaném požadovat tvrzenou částku 650 Kč. Z pojistné smlouvy, předložené žalobcem a podepsané žalovaným, nemohl žalovaný zjistit výši konkrétních poplatků, které bude muset žalobci platit s ohledem na uzavřenou pojistnou smlouvu ze dne [datum] v případě, že nezaplatí sjednané a zároveň splatné pojistné.

29. Proto tedy soud žalobu žalobce v tomto rozsahu zamítl tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle § 142 odst. 2, o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že jde o tzv. bagatelní pohledávku, kdy žalobce neměl ve věci plný úspěch, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.