9 C 17/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 39 601,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 39 601,43 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 873,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 837,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 803,83 od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a úrok 15 % z částky 14 148,56 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 692,80 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 10. 12. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 39.601,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], [IČO] dne 24. 6. 2020 s účinností ke dni 8. 7. 2020.

2. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] dne 28. 2. 2018, když na základě této smlouvy poskytl žalovanému finanční částku 30.000 v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný potvrdil převzetí této částky podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 13.500 Kč, jakožto úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, dále částku 2.770 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, částku 5.400 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti. Žalovaný se rovněž zavázal vrátit půjčenou částku 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal celkem vrátit žalobci částku 54.558 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3.897 Kč, když poslední splátka byla splatná do 28. 4. 2019. Žalovaný splátky splácel s tím, že naposledy zaplatil částku 2.500 Kč dne 21. 2. 2019. Žalovaný vyčíslil dlužnou pohledávku na jistinu úvěru 14.148,56 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 655,27 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2.430,68 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru 1.246,79 Kč a částku za umožnění platit splátky v hotovosti 6.076,71 Kč. Žalobce poukázal, že žalovaný byl povinen, v případě nesplacení úvěrových splátek, zaplatit žalobci 15 % úrok, jakožto i zákonný úrok z prodlení. Žalovaný byl písemně vyzván k úhradě žalované pohledávky s tím, že dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 11. 11. 2020.

3. Z úředního záznamu vyššího soudního úředníka ze dne 22. 1. 2021 vyplývá, že na základě jeho právním posouzení věci není možné návrhu vyhovět.

4. Žalobce připojil k žalobě listinné důkazy, a to dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek uzavřený dne 13. 7. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny za postupované pohledávky ze dne 29. 7. 2020, smlouvu o postoupení pohledávek podepsanou dne 18. 6. 2020 postupitelem a dne 24. 6. 2020 postupníkem, výzvu právního zástupce žalobce k zaplacení před podáním žaloby ze dne 11. 11. 2020, seznam postupovaných pohledávek, smlouvu o úvěru ze dne 28. 2. 2018, přílohu č. 1 ke smlouvě o úvěru s předpisem splátek, ujednání o zpracování osobních údajů ze dne 24. 6. 2020, přehled jednotlivých měsíčních splátek úvěru vypracovaným žalobcem, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020, výpis z obchodního rejstříku žalobce a podací lístek právního zástupce žalobce ze dne 11. 11. 2020.

5. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

6. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

7. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle § 1879 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

15. Podle § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

16. Podle § 122, odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

17. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

18. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

19. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

22. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

24. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud I. stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívající v tom, že žalobce uzavřel dne 24. 6. 2020 s účinností ke dni 8. 7. 2020 se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla do vlastnictví žalobce pohledávka za žalovaným ve výši 39.601,43 Kč s příslušenstvím.

25. Pohledávka vznikla tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem dne 28. 2. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč a tuto částku žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Účastníci smlouvy o úvěru se dohodli na tom, že žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr ve výši 30.000 Kč, dále se zavázal zaplatit úrok ve výši 2.888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 13.500 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2.770 Kč a inkasní poplatek za splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 5.400 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli celkovou částku ve výši 54.558 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3.897 Kč, když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu této smlouvy. Žalovaný se zavázal v případě, že nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, zavazuje se zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, a to za každý den prodlení s tím, že smluvní pokuta je splatná v den následující po dni splatnosti. Žalovaný se rovněž zavázal zaplatit zápůjčné, úrokovou sazbu 15 % ročně, když přílohou č. 1 ke smlouvě o úvěru byl předpis měsíčních splátek, k jejichž zaplacení se žalovaný písemně zavázal.

26. Žalovaný splácel původnímu věřiteli měsíční splátky v hotovostních platbách 4.000 Kč v den 1. 3. 2018, 30. 4. 2018, 27. 5. 2018, 30. 6. 2018, 31. 7. 2018, 22. 10. 2018. Žalovaný rovněž zaplatil částku 3.000 Kč v hotovosti dne 24. 9. 2018, částku ve výši 500 Kč v hotovosti dne 21. 12. 2018 a částku 2.500 Kč v hotovosti dne 21. 2. 2019. Ode dne následujícího po dni 21. 2. 2019 již žalovaný na úhradu dlužné pohledávky nezaplatil žádnou částku.

27. Původní věřitel oznámil žalovanému dopisem ze dne 24. 7. 2020, že pohledávka byla postoupena na žalobce s tím, že ke dni 20. 4. 2020 činila dlužná částka 44.813 Kč a žalovaný byl vyzván k zaplacení této částky na účet v dopise specifikovaný.

28. Právní zástupce žalobce dopisem ze dne 11. 11. 2020 vyzval žalovaného k plnění žalované pohledávky ve lhůtě do 26. 11. 2020 s tím, že v opačném případě se žalobce obrátí s vymáháním částky na příslušný soud. Tento dopis byl podán na příslušném doručovacím orgánu, a to na České poště s.p. [obec] dne 11. 11. 2020 jako doporučené psaní.

29. Žalovaný tak dluží žalobci nezaplacenou jistinu ve výši 14.148,56 Kč a vyčíslený úrok ve výši 15 % ročně za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 655,27 Kč. Dále pak žalovaný dluží nedoplatek částky za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2.430,68 Kč, nedoplatek poplatků za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1.246,79 Kč a poplatek za splátky v hotovosti ve výši 6.076,71 Kč. Žalobce se rovněž domáhá zaplacení smluvní pokuty vyčíslené na 15.043,42 Kč za dobu ode dne prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru až do podání žaloby, a to z nezaplacené jistiny úvěru. Žalobce rovněž požaduje částku 2.837,80 Kč vypočtenou jako 15 % roční úrok z dlužné jistiny od 29. 4. 2019 do postoupení pohledávky na žalobce, tedy do 8. 7. 2020 a za stejné období z nesplacené jistiny úvěru zákonný úrok z prodlení vyčíslený žalobcem na 1.873,60 Kč. Žalobce se pak žalobou domáhá smluveného úroku z nezaplacené jistiny úvěru ve výši 14.148,56 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14.803,83 Kč, která sestává z jistiny úvěru 14.148,56 Kč a z úroku ve výši 655,27 Kč, a to od 21. 2. 2020 do zaplacení.

30. Ve smlouvě o úvěru, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou.

31. Civilní kolegium Nejvyššího soudu České republiky, ve svém stanovisku, sp.zn. Cpjn 203/2013, ze dne 23.4.2014, zaujalo názor, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje výčet činností, za něž je poplatek sjednán a že na ujednání o poplatku, se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, které v rozporu s požadavkem dobré víry, znamenají k újmě spotřebitele, značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rovněž uvedl, že je nerozhodné, zda předmětný poplatek, kryje též náklady na vnitřní činnost úvěrového věřitele, zda úvěrový věřitel poskytl úvěrovému dlužníku konkrétní protiplnění, nebo zda správu úvěru vykonává převážně ve svém zájmu a že na správě úvěru má zájem nejen sám věřitel, ale rovněž spotřebitel.

32. Obdobně i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu, sp. zn. III. ÚS 3725/13, ze dne 10. 4. 2014, neshledal poplatek za sjednání úvěru protiústavním, když obecný soud dospěl k závěru, že jde o běžný paušální poplatek, hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a že není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti, byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany. Konstatoval, že smyslem ochrany spotřebitele je zejména chránit spotřebitele před skrytým ujednáním, přičemž je potřeba respektovat smluvní volnost stran. Na základě tohoto názoru, tedy soud přiznal žalobci právo na zaplacení poplatku za správu úvěru.

33. Tyto závěry je, podle názoru soudu, možno aplikovat i ohledně, takzvaného poplatku za hotovostní inkaso splátek, který je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady původního věřitele, související s výběrem každé jednotlivé splátky, s řádnou péčí o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele.

34. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 39.604,43 Kč ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

36. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 39.601,43 Kč částku 2.660 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 7.980 Kč.

37. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy částku, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 8.880 Kč.

38. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 1.864,80 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 1.948 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 12.692,80 Kč.