9 C 180/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného 2. název žalovaného anonymizováno stát. instituce se sídlem adresa zastoupená právnická osoba anonymizováno 6 slov , IČO se sídlem adresa , anonymizována dvě slova obec , se sídlem adresa o náhradu škody nezákonným rozhodnutím státu a soudního exekutora

I. Žaloba žalobce o 151.487,20 Kč, o 231.427,16 Kč, o 400.000 Kč s příslušenstvím, o 75.504 Kč s příslušenstvím a o 60.461 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne 14. 1. 2019 k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 žalobu proti [exekutorský úřad], soudnímu exekutorovi, [celé jméno žalovaného], kterou se domáhal zaplacení celkové částky ve výši 631.427,16 Kč, když tuto částku v průběhu celého soudního řízení opakovaně měnil, aniž by jednotlivé částky řádně, jasně a srozumitelně zdůvodnil.

2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 10. 7. 2020, vyslovil Obvodní soud pro Prahu 4 svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Litoměřicích jako soudu místně příslušnému.

3. Žalobce v průběhu celého řízení podával, kromě žaloby, další podání dne 19. 2. 2019, 8. 10. 2019, 4. 3. 2020, 22. 4. 2020, 25. 8. 2020 a 30. 9. 2020 s tím, že ve všech těchto podáních v zásadě opakuje svá žalobní tvrzení a popřípadě mění částky, jejichž zaplacení se v původní žalobě domáhá.

4. Žalobce tedy v průběhu celého tohoto soudního řízení poukázal na to, že v jeho věci, vedené u Obvodního soudu Praha 4, kterou ani řádně neoznačil spisovou značkou, byla vedena proti žalobci, jakožto povinnému, protiprávní a protiústavní exekuce, kdy tímto způsobem došlo k vymáhání pohledávky. Žalobce tvrdí, že vymáhaná pohledávka nikdy neexistovala a poukázal na to, že žalovaný soudní exekutor, jakožto i soudy, které ve věci rozhodovaly, zneužili práva, realizovali svoji svévoli a zneužili své pravomoci. Exekutor vydával exekuční příkazy o provedení exekuce tímto způsobem a žalobci tak vznikla škoda jednak na zdraví, jednak škoda morální. Pokud jde o škodu na zdraví tak žalobce, v důsledku takto vedeného exekučního řízení, onemocněl cukrovkou, mozkovým infarktem, trpí dismobilitou, zadrháváním řeči, má poruchy paměti a poruchy chůze. Škodu morální odůvodnil duševními útrapami, neboť soudy rozhodly nespravedlivě, účelově, vadně, zmatečně, bez jediného důkazu, zneužily práva a pravomoci.

5. Exekutor vydával exekuční příkazy o provedení exekuce srážkami ze mzdy povinného a přikázáním pohledávky z osobního vkladového účtu povinného, konkrétně z vkladní knížky žalobce. Činil tak i přesto, že směnka neexistovala, respektive byla protiústavní a absolutně neplatná. Žádná pohledávka ze směnky nikdy neexistovala, exekuce byla vedena nespravedlivě, protiprávně a protiústavně. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jsou protiprávní a absolutně neplatná. Žalobce poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 9Cmo 284/2013-126, na rozhodnutí Městského soudu v Praze 23Cm 481/2011-56, kdy exekutor si protiústavnosti a absolutní neplatnosti těchto rozhodnutí musel být vědom. Žalobce poukázal na to, že podal návrh na zastavení exekuce. Žalobce v podání, doručeném soudu dne 19. 2. 2019, učinil předmětem řízení majetkovou škodu ve výši 174.186,80 Kč a náklady předchozího řízení 57.243,36 Kč, takže předmětem tohoto řízení učinil celkovou částku 231.427,16 Kč, bez toho, že by vysvětlil, z čeho tato majetková škoda sestává a jakým konkrétním způsobem mu byla způsobena. Rovněž vymezil nemajetkovou újmu na ublížení na zdraví ve výši 300.000 Kč, na poškození morální ve výši 100.000 Kč. Uvedl, že byl závažně poškozen u třetích osob, dostal se do stresů v osobním a rodinném životě, jakožto i v očích zaměstnavatele. Také rozsáhle odkazoval na svoji zdravotní dokumentaci, která obsahuje lékařské zprávy.

6. Žalobce ve svém podání, doručeném soudu dne 8. 10. 2019, založeném na č.l. 82, navrhl v žalobním petitu, aby žalovaný č. 2 byl uznán povinným, zaplatit žalobci částku ve výši 151.487,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále navrhoval, aby žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 byli uznáni povinnými společně a nerozdílně žalobci zaplatit částku ve výši 231.427,16 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rovněž navrhoval, aby žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 byli uznáni povinnými zaplatit žalobci nerozdílně náhradu nemajetkové újmy, a to částku ve výši 400, 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V tomto podání žalobce vymezil spisové značky exekuční věci jako č.j. [spisová značka] a [spisová značka]. Poukázal na to, že exekutor začal provádět zcela nepřípustnou, účelově vykonstruovanou exekuci na jeho majetek, ačkoliv měl učinit kroky potřebné k zastavení exekučního řízení. Zavinil tak devastaci zdravotního stavu žalobce. Žalobce jasným a konkrétním způsobem nevymezil majetkovou újmu na své osobnosti ve výši 400.000 Kč, z toho na ublížení na zdraví ve výši 300.000 Kč a na poškození morálním ve výši 100.000 Kč.

7. Žalobce následně, prostřednictvím ustanovené právní zástupkyně z řad advokátů, ve svém podání, ze dne 4. 3. 2020, vymezil žalobní petit tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobci majetkovou újmu ve výši 60.504 Kč s příslušenstvím od uplatnění nároku u soudu, majetkovou újmu ve výši 60.461 Kč včetně příslušenství od uplatnění nároku u soudu, majetkovou újmu ve výši 400.000 Kč s příslušenstvím od uplatnění nároku u soudu s tím, že opětovně vymezil v tomto podání jako osobu žalovanou pouze žalovaného soudního exekutora a nikoliv [2. žalovaný] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], a to i přesto, že v předchozích podáních, konkrétně v podání doručeném Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 8. 10. 2019, vymezil jako žalovaného stát - [žalovaný č. 2], [anonymizováno] [stát. instituce].

8. Žalovaný č. 1, soudní exekutor, [celé jméno žalovaného] se k věci vyjádřil v podání k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, ze dne 30. 4. 2020, ve kterém navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Žalovaný č. 1 poukázal na to, že žaloba byla podána pro náhradu škody v důsledku domnělého nesprávného úředního postupu soudního exekutora. Podle § 14 odst. 1, § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. platí, že byla-li škoda způsobena soudním exekutorem, jedná v této věci jménem státu Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Vznesl námitku nedostatku své pasivní legitimace. Poukázal na exekuční tituly, jimiž jsou: směnečný platební rozkaz, č.j. 23 Cm 481/2011-13, vydaný Městským soudem v Praze dne 11. 11. 2011 a který nabyl právní moci dne 4. 4. 2014, rozsudek, č.j. 23 Cm 481/2011-56, který vydal Městský soud v Praze dne 29. 1. 2013 a který nabyl právní moci dne 4. 4. 2014 a rozsudek, č.j. 9Cmo 284/2013-126, který vydal Vrchní soud v Praze dne 7. 3. 2014 a který nabyl právní moci dne 4. 4. 2014. Uvedl, že vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, č.j. [číslo jednací], který byl jako bezvadný potvrzen usnesením exekučního soudu ze dne 5. 1. 2018, č.j. [číslo jednací]. Stručně popsal průběh exekučního řízení s tím, že nakonec byla exekuce zastavena usnesením, č.j. [číslo jednací]. Přezkum existence pohledávky oprávněného a zákonnost exekučních titulů je otázka, která má být řešena v nalézacím řízení. Zákonnost zahájení a vedení exekuce byla opakovaně potvrzena v rámci řízení před exekučním i odvolacím soudem. V průběhu řízení nebyl exekutor žádným z účastníků vyrozuměn o úhradě vymáhané pohledávky, ani zcela, ani zčásti. Proti žalobci je vedeno celkem šest exekučních řízení, přičemž výše vymáhaných pohledávek souhrnně přesahuje částku 1 mil. Kč. Exekutor nedisponuje pravomocí přezkoumávat existenci vymáhané pohledávky.

9. Žalovaný č. 2 se k věci vyjádřil v podání, doručeném soudu dne 7. 10. 2020 tak, že obdobně jako exekutor navrhoval, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaný [číslo] potvrdil, že žalobce dne 26. 8. 2020 uplatnil nárok na náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce své podání doplnil přípisem ze dne 31. 8. 2020, který byl doručen žalovanému č. 2 dne 2. 9. 2020. Žalobce namítal nesprávný úřední postup soudního exekutora [titul] [celé jméno žalovaného] a domáhal se škody ve výši 231.427,16 Kč a nemajetkové újmy ve výši 400.000 Kč. Žalobce pak v podání ze dne 31. 8. 2020 namítal i nesprávný úřední postup jiného soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a domáhal se další náhrady škody ve výši 475.505 Kč, 535.965 Kč a 395.496 Kč. Žalovaný nárokům nevyhověl a pro zmatečnost se jimi nemohl věcně zabývat.

10. Soud provedl důkaz čtením výpisu ze systému ARES o zápisu žalovaného č. 1 v seznamu ekonomických subjektů, rozhodnutím Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 2. 2019 o nepřiznání výplaty nemocenského žalobci po uplynutí podpůrčí doby, závěrem lékařské zprávy [zdravotnické zařízení] [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 21. 1. 2019 se závěrečnou diagnózou žalobce, potvrzením Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 19. 1. 2015, 9. 7. 2012, 29. 9. 2006, výpisem z centrální evidence exekucí o exekucích žalobce ze dne 16. 4. 2018, oznámením o uznání osoby invalidní ze dne 30. 4. 2019 [anonymizováno] správou sociálního zabezpečení, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 9. 2016 č.j. [číslo jednací], usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2017 č.j. 69 Co 449/2016-93, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2018 č.j. [číslo jednací], usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018 č. j. 69 Co 163/2018-196, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2014 č.j. Cmo 284/2013-126, a to jeho výrokové části, pověřením soudního exekutora ze dne 12. 5. 2016 č.j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013 č.j. 23 Cm 481/2011-50, a to jeho výrokovými částmi, směnečným platebním rozkazem ze dne 11. 11. 2011 č.j. 23 Cm 481/2011-13 vydaným Městským soudem v Praze, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 6. 2020, které nabylo právní moci dne 10. 7. 2020 č.j. 16 C 11/2019-218, a to jeho výrokové části, posudkem o invaliditě žalobce ze dne 2. 5. 2019, a to posudkového závěru, informací Ministerstva spravedlnosti ČR žalobci k žádosti o odškodnění ze dne 25. 9. 2020, exekučním návrhem oprávněného [právnická osoba] ze dne 18. 3. 2016, exekutorského úřadu [celé jméno žalovaného], kopií směnky vystavené žalobcem se splatností 14. 10. 2011 s datem vystavení 16. 3. 2009, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 3. 2017 č.j. [číslo jednací], usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2017 č.j. 69 Co 449/2016-93, které nabylo právní moci dne 29. 6. 2017, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 11. 2017 č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 9. 12. 2017, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 1. 2018 č.j. [číslo jednací], usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 3. 2018 č.j. [číslo jednací], usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 3. 2020 Kč č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 15. 4. 2020, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne. 5. 6. 2020 č.j. [číslo jednací], usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 10. 2020 č.j. [číslo jednací], usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021 č.j. 21 Co 49/2021-550, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 10. 2020 č. j. [číslo jednací] a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021 č. j. 21 Co 49/2021-550.

11. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 1, odst. 3, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dle něhož stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 2, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Podle § 5, zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutí mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle § 8 odst. 1, odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

17. Podle § 31a odst. 1, odst. 2, odst. 3, zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Podle § 13 odst. 1, odstavec 2 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Podle § 32 odst. 3, zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

22. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

23. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že [ulice] správa sociálního zabezpečení, se sídlem [adresa], písemně dopisem, ze dne 30. 4. 2019, oznámila žalobci, že je uznán osobou invalidní pro invaliditu III. stupně. Žalobce tento přípis převzal osobně dne 10. 6. 2019. Tento skutkový závěr vyplývá z oznámení Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 4. 2019 žalobci.

24. Městský soud v Praze dne 11. 11. 2011 rozhodl směnečným platebním rozkazem, č.j. [číslo jednací], ve věci žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [anonymizováno] [číslo], proti žalovanému [celé jméno žalobce], narozenému [datum] tak, že soud uložil žalovanému, aby do tří dnů ode dne doručení tohoto směnečného platebního rozkazu zaplatil žalobci směnečný peníz ve výši 78.510,20 Kč s úroky ve výši 6 % ročně z této částky od 15. 10. 2011 do zaplacení, odměnu ve výši 261,70 Kč a k rukám jeho advokáta náklady řízení ve výši 25.240 Kč nebo, aby v téže lhůtě podal u zdejšího soudu odůvodněné námitky, v nichž musí uvést vše, co proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 4. 2014 a stalo se tímto dnem vykonatelné. Tento skutkový závěr vyplývá ze směnečného platebního rozkazu vydaného Městským soudem v Praze dne 11. 11. 2011, č.j. [číslo jednací].

25. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 4. 4. 2014 a tímto dnem byl vykonatelný, Městský soud v Praze rozhodl ve věci žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [anonymizováno] [číslo], proti žalovanému [celé jméno žalobce], narozenému [datum] tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 11. 11. 2011, č.j. [číslo jednací], se ponechává v celém rozsahu v platnosti. Žalovaný byl uznán povinným, zaplatit žalobci náklady námitkového řízení ve výši 363 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho advokáta. Městský soud v Praze, v odůvodnění rozsudku, vyhodnotil všechny námitky žalovaného, [celé jméno žalobce], proti směnečnému platebnímu rozkazu tak, že tvrzené námitky a okolnosti týkající se směnky, podepsané žalovaným [celé jméno žalobce], žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, přičemž neprokázal, že aktuální výše jeho dluhů činí přibližně 40.000 Kč. Přesvědčení žalovaného o tom, že žalobce nemá nárok na úrok ve výši 6 % z dlužné částky, je mylné. Pro nárok uplatněný žalobcem tento má oporu přímo v zákoně, a to v ustanovení článku I. § 48 odst. 1 bod 2 ZSŠ. Bránil-li se žalovaný také dalšími tvrzeními, zejména pak tím, že předmětnou směnku nepodepsal, tato tvrzení nejsou pro rozhodnutí věci významná. Žalovaným byla uplatněna opožděně, v důsledku čehož k takovým námitkám nelze, podle § 175 odst. 4 o.s.ř., přihlížet. Nárok žalobce na uplatnění požadované částky v souladu se směnkou je odůvodněn také podpisem žalovaného na směnce předložené soudu. Městský soud v Praze tedy měl k dispozici všechny námitky [celé jméno žalobce] proti směnečnému platebnímu rozkazu ve své dispozici a tyto zhodnotil jednak po stránce skutkové a jednak po stránce právní, což vyplývá ze shora citovaného rozsudku. Tento skutkový závěr vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013 č.j. [číslo jednací].

26. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2014, č.j. [číslo jednací], v právní věci žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [anonymizováno] [číslo], proti žalovanému, [celé jméno žalobce], narozenému [datum], o zaplacení směnečné pohledávky 75.510,20 Kč s příslušenstvím a směnečné odměny 261,70 Kč, o odvolání žalovaného do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013, č.j. [číslo jednací], rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013, č.j. [číslo jednací], se potvrzuje. Dále rozhodl tak, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v rozsudku uvedl, že posuzoval, zda soud prvního stupně včas uplatněné námitky vyhodnotil správně. Závěry soudu prvého stupně, na nichž rozsudek stojí, odvolací soud vyhodnotil jako správné. Odvolací soud neshledal ani, že by soud zatížil řízení vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, takže rozsudek potvrdil jako správný. Odvolací soud se rovněž seznámil s námitkami žalovaného [celé jméno žalobce], jednak proti rozsudku soudu prvého stupně, jednak proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu, přičemž tyto námitky vyhodnotil jako nedůvodné a těmito námitkami se naprosto řádně a podrobně zabýval. Tyto závěry, jakožto i skutkový stav ve věci směnečného řízení vyplývají jasně z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2014, č.j. [číslo jednací].

27. Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 12. 5. 2016, pověření soudního exekutora, č.j. [číslo jednací], ve věci oprávněného, [právnická osoba] proti povinnému, [celé jméno žalobce], narozenému 4. 5. 1964, k návrhu o pověření k nařízení exekuce ze dne 21. 3. 2016, k uspokojení peněžité pohledávky ve výši 47.112,20 Kč s příslušenstvím, dále pro směnečnou odměnu ve výši 261,70 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 25.240 Kč a pro náklady námitkového řízení ve výši 363 Kč, pověření podle § 43a odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, kterým se soudní exekutor [celé jméno žalovaného], [exekutorský úřad], [ulice a číslo], [obec], pověřuje vedením exekuce podle vykonatelného exekučního titulu, který vydal Městský soud v Praze dne 11. 11. 2011, č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013, č.j. [číslo jednací] a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2014, č.j. [číslo jednací]. Tento skutkový závěr vyplývá z pověření soudního exekutora, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 12. 5. 2016, č.j. [číslo jednací], se spisovou značkou exekutora [spisová značka].

28. Ministerstvo spravedlnosti České republiky dopisem ze dne 25. 9. 2020, informovalo žalobce o tom, že vzhledem ke zmatečnému obsahu žalobcových podání, není možné se s žalobcovými požadavky dále zabývat. Ministerstvo spravedlnosti ČR odkázalo na probíhající soudní řízení před Okresním soudem v Litoměřicích, které je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Tento skutkový závěr vyplývá z informace Ministerstva spravedlnosti ČR žalobci o vyřízení jeho žádosti o odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne 25. 9. 2020.

29. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 9. 2016, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 29. 6. 2017, byl návrh povinného [celé jméno žalobce], narozeného [datum], ve vztahu k oprávněnému, [právnická osoba], [IČO], na zastavení exekuce, jejímž provedením Obvodní soud pro Prahu 4 dne 12. 5. 2016, pod č.j. [číslo jednací], pověřil soudního exekutora [celé jméno žalovaného], [exekutorský úřad], se zamítá. Dále byl návrh povinného na odklad exekuce, jejímž provedením Obvodní soud pro Prahu 4 dne 12. 5. 2016, pod č.j. [číslo jednací], pověřil soudního exekutora [celé jméno žalovaného], [exekutorský úřad], byl zamítnut.

30. Toto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2017, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 29. 6. 2017, potvrzeno, s odůvodněním, že k zastavení exekuce nebyl dán důvod, a to ani podle § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř., s ohledem na tvrzení povinného, týkající se jeho nemajetnosti, jak soud prvního stupně správně konstatoval. Odvolací soud shledal jako správným rozhodnutí soudu prvého stupně, který byl zamítnut návrh povinného na odklad exekuce. Tento skutkový závěr vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 9. 2016, č.j. [číslo jednací] a z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2017, č.j. [číslo jednací].

31. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 5. 1. 2018, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 6. 2. 2018, ve věci oprávněného, [právnická osoba], [IČO] a povinného, [celé jméno žalobce], narozeného [datum], pro 47.112,20 Kč s příslušenstvím, pro směnečnou odměnu ve výši 261,70 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 25.240 Kč a pro náklady námitkového řízení ve výši 363 Kč, k námitkám povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 14. 10. 2017, č.j. [číslo jednací], rozhodl tak, že příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 14. 10. 2017, č.j. [číslo jednací], se potvrzuje. Tento skutkový závěr vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 1. 2018, č.j. [číslo jednací].

32. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2018, č.j. [číslo jednací], ve věci oprávněného, [právnická osoba], [IČO] proti povinnému, [celé jméno žalobce], narozenému [datum], pro 47.112,20 Kč s příslušenstvím, pro směnečnou odměnu ve výši 261,70 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 25.240 Kč a pro náklady námitkového řízení ve výši 363 Kč, návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 27. 10. 2017, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 tak, že návrh povinného na zastavení exekuce, jejímž provedením zdejší soud dne 12. 5. 2016, pod č.j. [číslo jednací], pověřil soudního exekutora [celé jméno žalovaného], [exekutorský úřad], se zamítá. Tento skutkový závěr vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2018, č.j. [číslo jednací].

33. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018, které nabylo právní moci dne 30. 7. 2018, k odvolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 23. 2. 2018, č.j. [číslo jednací], bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že soud prvého stupně byl uznán povinným znovu se zabývat návrhem povinného na zastavení exekuce pro nemajetnost. Od exekutora si musí vyžádat aktuální zprávu o zjištění postižitelného majetku povinného a průběhu exekuce, včetně nákladů exekuce a bude se zabývat otázkou, zda exekuce je reálně prováděna alespoň v takovém rozsahu, že postačí k pokrytí nákladů exekuce. Nebude-li zjištěn postižitelný majetek povinného, který by byl vyšší, než předpokládané náklady exekuce v projednávané věci, a provedení exekuce nemůže být v dohledné době reálně uskutečňováno, budou zde důvody pro zastavení exekuce pro nemajetnost povinného, bez ohledu na případné spekulativní úvahy, že povinný může získat v budoucnu postižitelný majetek a na to, že oprávněný nesouhlasí se zastavením exekuce. Nelze připustit, aby exekuční řízení bylo vedeno několik let, a přitom, aby exekuce nebyla prováděna z důvodu, že zde není postižitelný majetek povinného. Buďto lze exekuci provést, nebo ji pro nedostatek majetku provést nelze a pak je třeba ji zastavit. Tento skutkový závěr vyplývá z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018, které nabylo právní moci dne 30. 7. 2018.

34. Obvodní soud pro Prahu 4, na základě pokynu odvolacího soudu, zajistil přehled exekucí [celé jméno žalobce], narozeného [datum], od [právnická osoba] s.r.o., která sdělila, že od 6. 2. 2018 je povinný v dlouhodobé pracovní neschopnosti a z tohoto důvodu nejsou prováděny srážky ze mzdy na žádnou exekuci, které jsou v dopise zaměstnavatele povinného [celé jméno žalobce] specifikovány, co do exekučních úřadů, které tato rozhodnutí vydaly, čísel jednacích, data doručení s tím, že na [celé jméno žalobce] byla vedena exekuční řízení pro celkové pohledávky ve výši 1.586.103 Kč. Tento skutkový závěr vyplývá z přehledu exekučních řízení [celé jméno žalobce], vypracovaného zaměstnavatelem jmenovaného s uvedením celkem šesti exekučních řízení.

35. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 3. 2020, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 15. 4. 2020, ve věci oprávněného, [právnická osoba], [IČO], proti povinnému, [celé jméno žalobce], narozenému [datum], pro 47.112,20 Kč s příslušenstvím, pro směnečnou odměnu ve výši 261,70 Kč, a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 25.240 Kč a pro náklady námitkového řízení ve výši 363 Kč, k návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 27. 10. 2017, ve spojení s návrhem ze dne 27. 5. 2019, ve znění jejich doplnění ze dne 13. 11. 2019, bylo rozhodnuto tak, že exekuce, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. [spisová značka], se v rozsahu celé uplatněné pohledávky zastavuje. Povinnému byla uložena povinnost zaplatit oprávněné na náhradu nákladů exekučního řízení částku ve výši, která bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Povinnému byla uložena povinnost nahradit soudnímu exekutorovi [celé jméno žalovaného], [exekutorský úřad], náklady exekuce ve výši, která bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že obvodní soud se řídil pokyny odvolacího soudu a zejména se zabýval otázkou majetkových poměrů povinného. Dospěl k závěru, že předmětná exekuce není prováděna v takovém rozsahu, aby postačila alespoň k pokrytí nákladů exekuce a provedení exekuce tak nemůže být v dohledné době reálně uskutečňováno. Proto tedy soud rozhodl o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. kdy důvodem pro toto rozhodnutí soudu je nemajetnost povinného, respektive skutečnost, že průběh exekuce nasvědčuje tomu, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí samotných nákladů exekuce. Tento skutkový závěr vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 12. 3. 2020, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 15. 4. 2020.

36. Soud se při svém rozhodování především musel zabývat otázkou aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků tohoto řízení.

37. Podle § 90 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.

38. Vymezení účastníků řízení se v § 90 zakládá čistě procesním způsobem, neboť závisí výlučně na údajích obsažených v žalobě. Skutečnost, zda žalobce nebo žalovaný jsou nositeli tvrzeného hmotného práva, zejména zda žalobci přísluší podle hmotného práva nárok vůči žalovanému, nemá na vymezení okruhu účastníků řízení, na tzv. procesní legitimaci vliv. Jde o otázku tzv. věcné legitimace. Týká-li se tato otázka žalobce, jde o aktivní věcnou legitimaci a týká-li se žalovaného, jde o pasivní věcnou legitimaci. Věcná legitimace je předmětem dokazování a její nedostatek je důvodem pro zamítnutí žaloby.

39. Soud prvého stupně se v tomto řízení tedy zabýval otázkou, zdali žalobce je aktivně, věcně legitimován k podání této žaloby, když dospěl k závěru, že s ohledem na jeho veškerá žalobní tvrzení, která realizoval v rámci tohoto soudního řízení, je k tomuto sporu aktivně, věcně legitimován. Jinak je to však s otázkou pasivní, věcné legitimace žalovaných.

40. Žalobce ve svém podání doručeném soudu dne 8. 10. 2019, a to konkrétně Obvodnímu soudu pro Prahu 4, označil zcela jasně jako žalované účastníky, jednak soudního exekutora [celé jméno žalovaného] a jednak stát - [žalovaný č. 2] [anonymizováno] [stát. instituce]. Žalobce se podanou žalobou domáhá, dle obsahu všech jeho podání k soudům, zaplacení náhrady škody a náhrady nemajetkové újmy s tím, že z obsahu žalobcových podání jasně vyplývá, že žalobce podal žalobu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Soud tedy dospěl k názoru, že žalovaný č. 2 je ve sporu pasivně věcně legitimován, neboť podle § 6 odst. 1, odst. 2 písm. a) shora uvedeného zákona, ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách, jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady, když úřadem je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení. V dané věci žalobce ve svých podáních tvrdí, že v rámci exekučního řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4, byl poškozen, vznikla mu jednak škoda a jednak nemajetková újma, takže žalovaný č. 1, soudní exekutor, [celé jméno žalovaného], nemůže být a není v této právní věci pasivně věcně legitimován. Žalovaný č. 1 ve svém písemném vyjádření k žalobě, ze dne 30. 4. 2020, vznesl námitku nedostatku své pasivní legitimace s tím, že platí, byla-li škoda způsobena soudním exekutorem, jedná v této věci jménem státu Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Soud prvého stupně se naprosto ztotožnil s tímto názorem žalovaného soudního exekutora, a proto ve vztahu k žalovanému č 1 žalobu zamítnul z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného soudního exekutora v tomto řízení.

41. Soud prvého stupně se dále zabýval žalobcovými tvrzeními, která spočívala v tom, že soudní exekutor a soudy, jednak v nalézacím řízení a jednak v exekučním řízení, zneužily práva, dopustily se svévolného jednání, porušily své pravomoci a v exekučním řízení došlo k protiprávnímu a protiústavnímu vedení a vymáhání pohledávky po žalobci. Žalobce dále tvrdil, že směnka neexistovala, respektive byla protiústavní a absolutně neplatná.

42. Soud prvého stupně považuje za nezbytné na tomto místě zdůraznit, že podle § 159a odst. 1, odst. 3, odst. 4 o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

43. V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.

44. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

45. Proto tedy Okresní soud v Litoměřicích je povinen, dle shora citovaných ustanovení o. s. ř., vycházet z toho, že nalézací řízení, které bylo realizováno před Městským soudem v Praze a před Vrchním soudem v Praze, bylo realizováno naprosto v souladu se všemi platnými právními předpisy. Městský soud v Praze vydal dne 11. 11. 2011, směnečný platební rozkaz, č.j. [číslo jednací], proti kterému žalobce uplatnil námitky, přičemž o námitkách bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 4. 4. 2014, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2014, č.j. [číslo jednací] Tyto rozsudky jsou nejenom pro Okresní soud v Litoměřicích v této věci právně závazné a soud není oprávněn závěry nalézacích soudů zpochybňovat, a stejně tak tyto rozsudky, jakožto exekuční tituly, byly a jsou právně závazné pro Obvodní soud pro Prahu 4. Uvedený obvodní soud tedy, v souladu s občanským soudním řádem, dle paragrafů 251 a následujících, zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, nařídil a prováděl výkon rozhodnutí s tím, že dne 12. 5. 2016, rozhodl o pověření soudního exekutora, žalovaného č. 1 v tomto řízení, č.j. [číslo jednací] vedením exekuce, podle vykonatelného exekučního titulu, který vydal Městský soud v Praze dne 11. 11. 2011, č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013, č. j. 23 Cm 481/2011-56 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2014, č.j. [číslo jednací]. Správnost tohoto postupu nelze zpochybnit nekonkrétními tvrzeními žalobce o tom, že soudy a exekutor zneužili práva, dopustili se svévole a porušili své pravomoci. Žalobce neprokázal jediným důkazem, že exekuce byla vedena protiprávně a protiústavně.

46. Žalobce ve svých podáních poukazoval na protiprávní rozhodnutí a vedení nalézacího řízení před Městským soudem v Praze, před Vrchním soudem v Praze a exekučního řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4.

47. Žádné rozhodnutí shora jmenovaných soudů, nelze vyhodnotit jako rozhodnutí protiprávní ve vztahu k žalobě žalobce, podané podle zákona č. 82/1998 Sb. Podle § 8 odst. 1 citovaného zákona, totiž nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

48. Ani v nalézacím, ani v exekučním řízení nebylo pravomocné rozhodnutí soudů shora označených, pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. Jak již je uvedeno shora v tomto odůvodnění rozsudku, Městský soud v Praze, rozsudkem ze dne 29. 1. 2013, č.j. [číslo jednací], rozhodl tak, že směnečný platební rozkaz, vydaný Městským soudem v Praze dne 11. 11. 2011, č.j. [číslo jednací], se ponechává v celém rozsahu v platnosti a v rámci řádného odvolacího řízení, na základě žalobcova odvolání proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze, pak Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozhodl o odvolání žalobce rozsudkem ze dne 7. 3. 2014, č.j. [číslo jednací] tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2013, č.j. [číslo jednací], se potvrzuje. Žádným rozhodnutím nebyla tato rozhodnutí Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze po nabytí právní moci a vykonatelnosti zrušena, anebo změněna příslušným orgánem.

49. Obdobně pak je tomu tak i v exekučním řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. [spisová značka]. Žádným rozhodnutím příslušného orgánu nebylo změněno ani zrušeno pověření, vydané Obvodním soudem pro Prahu 4, dne 12. 5. 2016, soudního exekutora, [celé jméno žalovaného], č.j. [spisová značka]. Toto exekuční řízení bylo vedeno tak, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 12. 3. 2020, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 15. 4. 2020, byla exekuce zastavena a povinnému [celé jméno žalobce], narozenému [datum], uložena povinnost zaplatit oprávněné, [právnická osoba], [IČO], náhradu nákladů exekučního řízení a dále mu byla uložena povinnost nahradit soudnímu exekutorovi, [celé jméno žalovaného], náklady exekuce. Toto pravomocné rozhodnutí nebylo žádným příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno, anebo změněno.

50. S ohledem na shora uvedené závěry, dospěl soud k názoru, že žalobci nelze přiznat žádnou náhradu škody ani náhradu nemajetkové újmy, neboť v občanském soudním řízení, jak v nalézacím řízení, tak v exekučním řízení, nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které po právní moci bylo zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, aby tak žalobci bylo možno vyhovět a přiznat mu z tohoto důvodu náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy.

51. Žalobce v průběhu tohoto řízení rovněž tvrdil, že ve shora označeném postupu soudů, které vedly protiprávní a protiústavní exekuci, tímto způsobem po něm vymáhaly pohledávku, která nikdy neexistovala, zneužily práva, dopustily se svévole a porušily pravomoci, došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

52. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, která nevede k vydání rozhodnutí. Podle konkrétních okolností může být nesprávný úřední postup představován jakoukoliv činností spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro jeho počínání nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. Aby šlo o postup„ úřední“, musí tak postupovat osoby, které plní úkoly státního orgánu.

53. Soud prvého stupně již shora, v odůvodnění tohoto rozsudku, poukázal na to, že soudy postupovaly naprosto v souladu s občanským soudním řádem a jinými právními předpisy, jak v nalézacím tak v exekučním řízení, neporušily žádné právní normy, a tudíž dospěl k závěru, že se nedopustily, při své rozhodovací činnosti, jakéhokoliv nesprávného úředního postupu.

54. Nesprávný úřední postup může spočívat rovněž v porušení práva na přiměřenou délku řízení. Žalobce ve všech svých podáních v této právní věci netvrdil, že nalézací a exekuční řízení trvala nepřiměřeně dlouho a netvrdil ani to, že v těchto řízeních docházelo k průtahům. Proto ani z tohoto důvodu nebylo možno dovodit závěr o nesprávném úředním postupu soudů.

55. Ze shora uvedených důvodů se tedy soud již nezabýval tím, že žalobce nevysvětlil a neprokázal, že mu skutečně vznikla majetková škoda ve výši, kterou měnil tak, že nakonec tvrdil, že jde o majetkovou škodu ve výši 231.427,16 Kč, která sestává z částky ve výši 174.186,80 Kč a z částky 57.240,36 Kč. Žalobce blíže nespecifikoval ani majetkovou újmu, kterou učinil předmětem tohoto řízení ve výši 151.487,20 Kč a majetkovou škodu ve výši 135.965 Kč, která sestává z částky 75.504 Kč a z částky 60.461 Kč. Žalobce jasně vymezil nemajetkovou újmu 400.000 Kč, avšak tuto specifikoval pouze tak, že za ublížení na zdraví požaduje částku 300.000 Kč a za poškození morální požaduje částku 100.000 Kč. Na požadované částky nemá žalobce žádný právní nárok, neboť neprokázal pravdivost svých tvrzení o tom, že soudy jednaly protiprávně, vydávaly protiprávní rozhodnutí a dopustily se nesprávného úředního postupu.

56. Soud prvého stupně vzal při svém rozhodování v úvahu i skutečnost, že žalobce, po pravomocném zastavení exekučního řízení Obvodním soudem pro Prahu 4, dne 26. 8. 2020, uplatnil nárok na náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

57. Žalovaný [číslo] [anonymizováno] ze dne 25. 9. 2020, informoval žalobce o tom, že jeho podání byla zmatečná a v důsledku toho se tedy nemůže žalobcovými požadavky dále zabývat. Žalobcův požadavek na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy byl předběžně projednán u příslušného úřadu, tedy u Ministerstva spravedlnosti České republiky, a to v době po podání žaloby žalobcem, tedy v průběhu tohoto řízení, takže toto řízení nebylo třeba zastavovat, podle § 104 odst. 2 o. s. ř. Soud tedy žalobu projednal a byl nucen ve věci rozhodnout tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

58. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 150 o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb., dle něhož, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

59. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, avšak soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které neuznal žalobce povinným, zaplatit jim náklady tohoto řízení. Žalobce je totiž nemajetný, dokonce v takovém rozsahu, že Obvodní soud pro Prahu 4, musel svým usnesením ze dne 12. 3. 2020, č.j. [číslo jednací], exekuci zastavit. Obvodní soud pro Prahu 4 vycházel ze zjištění, že od 15. 12. 2018 je žalobce v pracovní neschopnosti z důvodu mozkové mrtvice, jež vyústila v invaliditu III. stupně. O nemajetnosti žalobce svědčí mj. i to, že soudní exekutor dosud na žalobci, v exekučním řízení, nevymohl žádnou částku. Žalobce nepobírá dávky nemocenského pojištění ani důchodového pojištění, což Obvodní soud pro Prahu 4 zjistil ze sdělení České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 23. 1. 2020. Žalobci byl přiznán od 9. 5. 2019, příspěvek na péči ve výši 880 Kč s tím, že v exekučním řízení žalobce zaplatil pouze částku 50 Kč, jak toto potvrdil žalovaný č. 1 Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Uvedený soud dospěl k závěru o naprosté nemajetnosti žalobce, kdy výtěžek z exekuce by nepostačil ani ke krytí samotných exekučních nákladů. Oba žalovaní jsou v daleko lepší ekonomické situaci, než-li žalobce, takže nepřiznání náhrady nákladů žalovaným, nemůže ohrozit jejich samotnou existenci, ani významně poškodit jejich majetkové poměry. Proto tedy soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.