9 C 201/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne datum žalobu proti žalovanému o zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil uzavřením smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací dne datum. Žalobce poskytoval žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu do datum, kdy byla smlouva ukončena. Zároveň zapůjčil žalovanému zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo anonymizováno. Převzetí tohoto technického zařízení žalovaný stvrdil svým podpisem na sjednané smlouvě s tím, že po ukončení smlouvy technické zařízení nevrátil, takže žalobce nárokuje smluvní pokutu v žalované výši.

2. Žalobce navrhoval, aby soud rozhodl platebním rozkazem, když tomuto návrhu bylo vyhověno, a soud vydal dne datum platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením ze dne datum zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

3. Soud provedl důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobce, smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne datum, zvláštními podmínkami pro službu kombinované televize anonymizována dvě slova účinné datum, výzvou k vrácení technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty ze dne datum a předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne datum.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

5. Podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

6. Podle § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2 nařízení vlády České republiky číslo kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

11. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že žalobce je zapsán v obchodním rejstříku vedeným Městským soudem v Praze v oddílu C, vložka číslo, jako společnost s ručením omezeným, s IČO.

13. Žalobce uzavřel dne datum se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které se zavázal poskytovat žalovanému příjem digitální televize prostřednictvím technického zařízení označeného ve shora uvedené smlouvě jako anonymizována tři slova s tím, že žalovaný v této smlouvě zároveň toto technické zařízení od žalobce pronajal. Žalovaný se zavázal mj. zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši částka za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení.

14. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne datum k vrácení technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty ve výši částka. Žalobce uvedl, že žalovanému zapůjčil technické zařízení označené ve smlouvě ze dne datum s tím, že toto zařízení žalovaný nevrátil. Žalovaný byl vyzván, aby pokutu zaplatil, anebo vrátil technické zařízení do 10 dnů od doručení této výzvy.

15. Právní zástupce žalobce v předžalobní upomínce ze dne datum vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty s upozorněním, že v opačném případě se žalobce s vymáháním částky obrátí na příslušný soud.

16. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku částka ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

18. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu by mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty od částka do částka částku částka, tedy za dva a půl úkonu advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za jednoduchou výzvu k plnění, ½ úkonu (§ 11 odst. 2 písm. h) citované vyhlášky), celkem tedy částku částka.

19. Dále by soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á částka podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za jednoduchou výzvu k plnění, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši částka. Soud by tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku částka.

20. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu by soud přiznal žalobci další částku ve výši částka, za zaplacený soudní poplatek pak částku částka Celkem by tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku částka.

21. Právní zástupce žalobce se však žalobou domáhal přiznání náhrady nákladů řízení pouze ve výši částka, takže proto o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto, tak jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání podle § 202 odst. 2, občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, dle něhož odvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující částka, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.