9 C 214/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 809 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 23 809 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 241,78 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 720,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 764,87 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně, s úrokem 19,98 % ročně z částky 14 764,87 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 405 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 28. 11. 2019 k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 23 809 Kč s příslušenstvím, když tamější soud dne 17. 12. 2019 ve vydaném usnesení vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc byla postoupena Okresnímu soudu v Litoměřicích dne 10. 1. 2020.

2. Okresní soud v Litoměřicích následně vydal dne 17. 3. 2020 elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 2. 7. 2020 zrušen.

3. Žalobce připojil k podané žalobě listinné důkazy, a to smlouvu o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi právnická osoba, IČO a žalobcem dne 24. 6. 2019, výpis z obchodního rejstříku žalobce, vedený Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka číslo výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, předcházející žalobě, právního zástupce žalobce ze dne 24. 10. 2019, smlouvu o půjčce, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 25. 10. 2013, smluvní podmínky smlouvy o půjčce, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, podací lístky právního zástupce žalobce ze dne 17. 7. 2019 a 24. 10. 2019, přehled o postoupených pohledávkách.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 3028, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. Podle § 3028, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 497 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 502, odst. 1, odst. 2 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.

8. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není-li stanovena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

9. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., se touto částí zákona bez ohledu na povahu účastníků řídí závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru, podle § 497 obchodního zákoníku.

10. Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obch. zákoníku dohodou, podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštní právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhézních smlouvách a jiná ustanovení, směřující k ochraně spotřebitele, je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinnosti z těchto vztahů podle občanského zákoníku.

11. Podle § 517 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., má žalobce vedle práva na zaplacení dlužné pohledávky také právo na úrok z prodlení. Výše příslušenství pohledávky žalobce s účinností od 1. 7. 2013, je stanovena nařízením vlády ČR č. 180/2013 Sb. ze dne 26. 6. 2013, dle něhož podle čl. 1 v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle Občanského zákoníku, je uvedeno nové ustanovení § 1, dle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Toto ustanovení nabylo účinnosti dnem 1. 7. 2013.

12. Podle § 524 a následujících občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka, postoupit písemnou smlouvou jinému, když s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

13. Podle § 122, odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

14. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

15. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč dle zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k podané žalobě a po jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

17. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění, spočívající v tom, že právní předchůdce žalobce, právnická osoba, IČO, uzavřel se žalobcem dne 24. 6. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, když žalobce je zapsán v obchodním rejstříku, vedený Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka číslo. Žalobce je akciovou společností s identifikačním číslo.

18. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 25. 10. 2013 smlouvu o půjčce, která však byla uzavřena nejenom dle platného občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., ale také dle dříve platného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který byl novelizován zákonem č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobce, tedy věřitel, se dohodl se žalovaným na půjčce ve výši 25 000 Kč, když tuto částku žalovaný převzal od svého věřitele v hotovosti v den podpisu smlouvy o půjčce, tedy v den 25. 10. 2013. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli půjčenou částku, ve výši 25 000 Kč, jakožto i smluvený úrok ve výši 3 193 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 751 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 958 Kč. Žalovaný se zavázal tyto částky vrátit původnímu věřiteli v celkem 60 týdenních hotovostních splátkách po 766 Kč s tím, že poslední splátka byla dohodnuta za částku ve výši 708 Kč. Žalovaný byl v prodlení se splátkami spotřebitelského úvěru, když poslední splátku zaplatil teprve dne 7. 8. 2017, ačkoliv celý sjednaný spotřebitelský úvěr byl povinen zaplatit původnímu věřiteli dne 19. 12. 2014.

19. Právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 24. 6. 2019 oznámil žalovanému písemně, že pohledávka byla postoupena na žalobce, když v tomto dopisem specifikoval výši dlužné pohledávky na 23 809 Kč bez příslušenství. Právní předchůdce žalobce v tomto dopise vyzval žalovaného, aby uvedenou částku zaplatil ve lhůtě do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu, když žalovaný na tuto výzvu nereagoval, takže byl dopisem právního zástupce žalobce ze dne 24. 10. 2019 vyzván k zaplacení žalované pohledávky nejpozději do 31. 10. 2019 s tím, že žalovaný byl výslovně upozorněn, že pokud neobdrží žalobce v této lhůtě žalovanou částku, pak se s jejím vymáháním obrátí na příslušný soud.

20. Žalovaný tedy splácel sjednaný spotřebitelský úvěr od 25. 10. 2013 do 7. 8. 2017, avšak sjednané splátky řádně a včas neplatil, a to i přesto, že poslední splátka byla splatná dne 19. 12. 2014.

21. Žalovaný tak ke dni postoupení pohledávky na žalobce, tedy ke dni 24. 6. 2019, dlužil na nezaplacené jistině částku ve výši 14 764,87 Kč a nesplacené poplatky za hotovostní inkaso ve výši 9 044,13 Kč. Žalobce se dále domáhá sjednaných úroků ve výši úrokové sazby, uvedené ve smluvních podmínkách spotřebitelského úvěru právního předchůdce žalobce, které činí 19,98 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 14 764,80 Kč a žalobce tyto úroky požaduje až ode dne 26. 11. 2017. Úroky tak žalobce vypočetl na celkovou částku 4 720,03 Kč za dobu od 26. 11. 2017 do 24. 6. 2019, tedy do dne, kdy byla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, postoupena do vlastnictví žalobce. Žalobce pak rovněž za toto období vypočítal dlužný zákonný úrok z prodlení v roční sazbě 8,05 % z jistiny ve výši 14 764,87 Kč, a to za dobu od 15. 8. 2017 do 24. 6. 2019, takže žalobce se domáhá z tohoto důvodu další částky ve výši 2 241,78 Kč.

22. Žalobce se domáhá zaplacení poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 044,13 Kč, když tato částka, spolu s nesplacenou jistinou úvěru ve výši 14 764,87 Kč představuje celkovou částku ve výši 23 809 Kč.

23. Soud žalobci přiznal i jím požadované poplatku za hotovostní inkaso splátek ve shora uvedené výši 9 044,13 Kč, ve smyslu novelizovaného zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., a to v souladu s § 122 odst. 1 citovaného zákona.

24. V souladu se shora uvedeným ustanovením citovaného zákona, rozhodoval o nákladech a smluvní pokutě při prodlení dlužníka se splácením spotřebitelského úvěru, jak Nejvyšší soud České republiky, tak Ústavní soud České republiky.

25. Civilní kolegium Nejvyššího soudu České republiky, ve svém stanovisku, sp. zn. Cpjn 203/2013, ze dne 23. 4. 2014, zaujalo názor, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje výčet činností, za něž je poplatek sjednán a že na ujednání o poplatku, se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, které v rozporu s požadavkem dobré víry, znamenají k újmě spotřebitele, značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rovněž uvedl, že je nerozhodné, zda předmětný poplatek, kryje též náklady na vnitřní činnost úvěrového věřitele, zda úvěrový věřitel poskytl úvěrovému dlužníku konkrétní protiplnění, nebo zda správu úvěru vykonává převážně ve svém zájmu a že na správě úvěru má zájem nejen sám věřitel, ale rovněž spotřebitel.

26. Obdobně i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu, sp. zn. III. ÚS 3725/13, ze dne 10. 4. 2014, neshledal poplatek za sjednání úvěru protiústavním, když obecný soud dospěl k závěru, že jde o běžný paušální poplatek, hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a že není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti, byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany. Konstatoval, že smyslem ochrany spotřebitele je zejména chránit spotřebitele před skrytým ujednáním, přičemž je potřeba respektovat smluvní volnost stran. Na základě tohoto názoru, tedy soud přiznal žalobci právo na zaplacení poplatku za správu úvěru.

27. Tyto závěry je, podle názoru soudu, možno aplikovat i ohledně, takzvaného poplatku za hotovostní inkaso splátek, který je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady původního věřitele, související s výběrem každé jednotlivé splátky, s řádnou péčí o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele.

28. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 23 809 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

30. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky číslo Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty od 10 000 Kč do 30 000 Kč částku 300 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 900 Kč.

31. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 300 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 1 200 Kč.

32. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 252 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 853 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 2 405 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.