9 C 232/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o příslušenství z částky 875,38 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 875,38 Kč za dobu od 6. 8. 2019 do 26. 4. 2020, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8,04 Kč, bez určení lhůty k plnění, neboť v této částce, byly již náklady řízení žalobci žalovanou uhrazeny a dále částku ve výši 3 295,96 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 11. 2. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 975,38 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobu odůvodnil smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30. 8. 2016, na základě které dodával žalované elektrickou energii do její domácnosti na adrese [obec a číslo]. Žalobce spotřebu vyúčtoval fakturou splatnou dne 5. 8. 2019 na nedoplatek ve výši 875,38 Kč a rovněž vyúčtoval smluvní pokutu za prodlení se zaplacením této faktury ve výši 100 Kč.

3. Usnesení ze dne 9. února 2021 č. j. 9 C 232/2020-59, které nabylo právní moci dne 31. 3. 2021, bylo na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobcem, řízení částečně, o 975,38 Kč zastaveno, neboť žalovaná tuto částku žalobci zaplatila, přičemž na náhradě nákladů řízení žalobci zaplatila částku ve výši 8,04 Kč, jak to soudu bylo sděleno v podání právního zástupce žalobce doručeném 23. 11. 2020.

4. Žalobce učinil předmětem tohoto řízení pouze zákonný úrok z prodlení z částky 875,38 Kč za dobu od 6. 8. 2019 do 26. 4. 2020.

5. Žalobce připojil k podané žalobě listinné důkazy a to: smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30. 8. 2016, informace pro zákazníka – spotřebitele ze dne 8. 12. 1991, fakturu splatnou dne 5. 8. 2019 na částku ve výši 875, 308 Kč, fakturu na částku 100 Kč, tedy smluvní pokutu za nezaplacenou fakturu [číslo] která byla splatná 5. 8. 2019, předžalobní upomínku žalobce bez data, jakožto i poštovní podací arch žalobce ze dne 11. 9. 2020.

6. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

7. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

9. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

11. Po zhodnocení listinných důkazů připojených k žalobě a právním posouzení věci, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Účastníci řízení totiž uzavřeli dne 30. 8. 2016 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které žalobce dodával žalované do její domácnosti situované v odběrném místě [obec a číslo], elektrickou energii. Žalobce spotřebu elektřiny vyúčtoval fakturou [číslo] splatnou dne 5. 8. 2019 na částku ve výši 875,38 Kč za fakturační období, kdy smlouva mezi účastníky byla platná a účinná, tedy za dobu od 24. 4. 2019 do 1. 7. 2019. Žalovaná tuto fakturu nezaplatila, takže žalobce po ní požadoval smluvní pokutu ve výši 100 Kč.

13. Žalovaná po podání žaloby celkem žalobci uhradila žalovanou částku ve výši 975,38 Kč, takže proto řízení muselo být částečně zastaveno.

14. Žalobce však po žalované požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 875,38 Kč až do dne 26. 4. 2020, neboť tento den žalovaná částku za spotřebu elektrické energie ve výši 875,38 Kč žalobci zaplatila.

15. Žalovaná nevznesla proti této části žalobního nároku žádné připomínky, neprokázala, že příslušenství žalované částky ve výši 875,38 Kč žalobci již zaplatila, takže soud musel žalobě v tomto rozsahu vyhovět tak, jak je to uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

16. Podle § 96 odst. 1., odst. 2 věta prvá o. s. ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

17. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

18. Protože žalobce vzal dne 6. 11. 2020 žalobu v celém rozsahu zpět kromě zákonného úroku z prodlení z uvedené částky, soud řízení zastavil tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

19. Podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.

20. Výjimky z této zásady občanský soudní řád stanoví v ust. § 146 odst.

2. Podle § 146 odst. 2 věty 1. o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Podle věty 2. téhož ustanovení byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný.

21. Citované ustanovení vyjadřuje zásadu, že k náhradě nákladů řízení je povinen vždy ten účastník, který procesně zastavení řízení zavinil. Za zavinění v procesním smyslu se ustálenou judikaturou považuje zpětvzetí žaloby. Protože v posuzované věci žalobce potvrdil, že se žalovaná, po podání žaloby, zachovala podle jeho žalobního požadavku, jde o situaci, kterou zákon předpokládá v ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., kdy je na žalované, aby účelně vynaložené náklady žalobci uhradila.

22. Žalobce měl pak plný úspěch ve zbytku žalované pohledávky, a to o příslušenství z částky ve výši 875,38 Kč, když zákonný 10 % úrok z prodlení požadoval za dobu od 6. 8. 2019, kdy žalovaná již byla v prodlení se zaplacením nedoplatku za spotřebu elektrické energie ve výši 875,38 Kč a zákonný úrok z prodlení požadoval až do 26. 4. 2020, neboť tento den žalovaná nedoplatek elektřiny žalobci zaplatila.

23. Soud tedy rovněž vycházel z toho, že žalobce byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty od 500 Kč do 1.000 Kč částku 500 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) 2x za písemný návrh ve věci samé a to za žalobu a za zpětvzetí žaloby, (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 1.500 Kč.

24. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, 2x za písemný návrh ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 2.400 Kč.

25. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 504 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 3.304 Kč, avšak z této částky žalovaná již zaplatila 8,04 Kč v den 26. 4. 2020, takže proto tedy soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8,04 Kč bez určení lhůty k plnění, neboť v této částce byly již náklady řízení žalobci žalovanou uhrazeny.

26. Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007). Platba nákladů řízení byla tudíž v době jejího uskutečnění žalovanou poskytnuta bez právního důvodu, který vznikne až právní mocí rozhodnutí o nákladech řízení. Protože nelze o nároku žalobce na náhradu nákladů řízení rozhodnout negativně, je třeba platbu poskytnutou žalovanou na náhradu nákladů řízení zohlednit přímo ve výroku rozhodnutí tak, že pokud jde o zaplacené náklady řízení, nebude již žalované ohledně těchto stanovena lhůta k plnění, tudíž takto přiznané náklady řízení nemohou být již žalobcem exekučně vymáhány.

27. Dále pak ve výroku II. tohoto rozsudku soud uložil žalované povinnost zaplatit nedoplatek nákladů řízení ve výši 3 295,96 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.