9 C 257/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 183 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 844 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 30. 3. 2019 do 10. 2. 2020, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, o 339 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 30. 3. 2019 do 10. 2. 2020, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne 10. 2. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 2 183 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 13. 9. 2018 uzavřel se žalovaným pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla prostřednictvím dálkové komunikace a k jejímu uzavření došlo okamžikem zaplacení prvního pojistného. Předmětem bylo pojištění vozidla [značka automobilu], [registrační značka], kdy první pojistné bylo ve výši 1 587 Kč a pojistné období bylo sjednáno v délce kvartální. Pojistná smlouva zanikla ke dni 29. 3. 2019 pro neplacení pojistného, k čemuž došlo od 13. 12. 2018 do 29. 3. 2019. Žalobce požaduje žalovanou částku, do které zahrnuje i poplatky ve výši 320 Kč.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 4. 5. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne 28. 7. 2020 zrušen.

3. Žalobce předložil k žalobě listinné důkazy, a to sdělení o zániku pojištění ze dne 9. 4. 2019, dodejku svědčící o vhození zásilky žalobce do domovní schránky žalovanému dne 26. 2. 2019, pojistnou smlouvu ze dne 13. 9. 2018, přehled o předepsaném pojistném vypracovaným žalobcem, podací arch právního zástupce žalobce ze dne 19. 7. 2019, předžalobní upomínku právního zástupce žalobce ze dne 19. 7. 2019, upomínku žalobce žalovanému s upozorněním na zánik pojištění ze dne 4. 2. 2019.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

5. Podle § 2765 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění; pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného zájmu dozvěděl.

6. Podle § 2782 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

7. Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé.

8. Podle § 2783 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy.

9. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.

10. Podle § 2804 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.

11. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

14. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

16. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k žalobě a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

17. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 13. 9. 2018 pojistnou smlouvu s počátkem pojištění od 13. 9. 2018 na dobu neurčitou. Předmětem této pojistné smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla žalovaného, [značka automobilu], [registrační značka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit žalobci roční pojistné ve výši 6 349 Kč ve čtvrtletních splátkách po 1 587 Kč, když zaplatil pouze první splátku ročně sjednaného pojistného, a to za pojistné období od 13. 9. 2018 do 12. 12. 2018.

18. Žalobce vyzval žalovaného upomínkou ze dne 4. 2. 2019 k zaplacení dlužného pojistného ve výši 1 587 Kč a nákladů, spojených s vymáháním pojistného, ve výši 240 Kč, ve lhůtě do 28. 3. 2019 s upozorněním, že jinak tento den jeho pojištění zanikne.

19. Žalobce sdělil žalovanému dopisem ze dne 9. 4. 2019, že s ohledem na nezaplacení pojistného jeho pojištění zaniklo dne 28. 3. 2019 ve 24:00 hodin a vyzval žalovaného k zaplacení dlužného pojistného s upozorněním, že v opačném případě se s vymáháním částky obrátí na příslušný soud.

20. Právní zástupce žalobce v předžalobní upomínce ze dne 19. 7. 2019 vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a žalovaný byl rovněž upozorněn, že pokud tuto částku nezaplatí ve stanovené lhůtě, pak, se žalobce s uplatněním pohledávky obrátit na příslušný soud.

21. Soud při rozhodování o žalobním nároku žalobce vycházel z dohody účastníků, tedy z právního jednání, které je obsahem pojistné smlouvy, uzavřené dne 13. 9. 2018. Žalovaný se v této smlouvě výslovně zavázal platit žalobci roční pojistné ve výši 6 349 Kč, takže při celkem 365 dnech každého kalendářního roku připadá na pojistné částka ve výši 17, 39452 Kč. Žalovaný neplatil pojistné od 13. 12. 2018 do 28. 3. 2019 včetně, ačkoliv jeho vozidlo bylo žalobcem pojištěno. Žalovaný tedy neplatil pojistné po dobu celkem 106 dnů trvání pojištění, takže při denní sazbě pojistného ve výši 17, 39452 Kč tak připadá na uvedené období povinnost žalovaného zaplatit žalobci na pojistném částku ve výši 1 843, 8191 Kč, zaokrouhleně, tedy na pojistném částku ve výši 1 844 Kč.

22. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 1 844 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. Soud prvého stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby ve zbytku žalované pohledávky, o 339 Kč s příslušenstvím. Soud rozhodoval v souladu s názorem Ústavního soudu České republiky vyjádřeného v jeho usnesení I. ÚS 3512/2011, kdy tento dovodil, že, mimo jiné obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit, sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Obchodní podmínky mohou být sestaveny některou ze smluvních stran nebo i třetím subjektem, tato praxe je výslovně upravena ve vztazích řídících se § 273 obchodního zákoníku, kdy oproti tomu občanský zákoník takovou explicitní úpravu neosahuje. Tuto praxi lze dovodit zejména z principu autonomie vůle stran a z toho odvozené zásady smluvní volnosti, která je jedním z vůdčích principů závazkového práva, uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti dle § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Za takové ustanovení se považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit. Základním předpokladem přijetí všeobecných obchodních podmínek oblátem je zahrnutí těchto všeobecných obchodních podmínek do návrhu, k tomu může dojít několika způsoby. Prvním způsobem je zopakování celého jejich textu například ve formuláři smlouvy, má-li se závaznost obchodních podmínek pro daný právní vztah odvíjet od souhlasu smluvních stran, pouhý odkaz na obchodní podmínky ve smlouvě nestačí, musí k němu přistoupit seznámení s jejich obsahem. Obchodní podmínky, na které smlouva odkazuje a jež jsou k ní připojeny nebo jsou smluvním stranám známy, nemusí být samostatně podepisovány účastníky smluvního vztahu, v pochybnostech však musí ten, kdo se jich dovolává prokázat, že byly ke smlouvě připojeny, nebo že byly druhé straně známy. K těmto závěrům dospěl i Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 24. 2. 1998 ve věci vedené pod sp. zn. 5 Cmo 318/97 anebo Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 3. 6. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. 32 Cdo 3183/2012. Samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzuli pro uplatnění obchodních podmínek sám o sobě nepostačuje, nýbrž je třeba, aby zároveň byl i naplněn druhý předpoklad, tedy známost smluvních podmínek či jejich přiložení. Důkazní břemeno prokázání naplnění uvedených předpokladů přitom leží na osobě, která se ustanovení obchodních podmínek dovolává.

24. Povinností pojistitele seznámit pojištěného s všeobecnými, zvláštními i doplňkovými pojistnými podmínkami, se zabýval i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017. Uvedený soud dospěl k závěru, že pokud § 4 odst. 4 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Z toho, že pojistník byl informován o možnosti kdykoliv nahlédnout do pojistných podmínek, resp. že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele, neplyne, že byl prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami.

25. Soud vycházel dále z toho, že Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 27. února 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, jednoznačně uvedl, že pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost, vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Sdělení místa, kde se s pojistnými podmínkami může pojistník seznámit, nesvědčí o tom, že byl pojistník s pojistnými podmínkami (tj. s jejich obsahem) prokazatelně seznámen, nýbrž pouze o tom, že byl pojistník seznámen s místem, kde se pojistné podmínky nachází.

26. V dané věci žalobce neprokázal, že žalovaný byl seznámen se všeobecnými pojistnými podmínkami, když žádnou listinu o výši poplatků – paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 339 Kč soudu nepředložil s podpisem žalovaného anebo s jiným potvrzením žalovaného o tom, že byl s výší poplatků pro případ nezaplacení splatného pojistného, žalobcem seznámen. Jen na základě takové listiny by žalobce byl oprávněn po žalovaném požadovat tvrzenou částku 339 Kč. Z pojistné smlouvy, předložené žalobcem, nemohl žalovaný zjistit výši konkrétních poplatků, které bude muset žalobci platit s ohledem na uzavřenou pojistnou smlouvu ze dne 13. 9. 2018 v případě, že nezaplatí sjednané a zároveň splatné pojistné.

27. Proto tedy soud musel žalobu ve zbytku, o 339 Kč s příslušenstvím zamítnout tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle § 142 odst. 2, o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že jde o tzv. bagatelní pohledávku, kdy žalobce neměl ve věci plný úspěch, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.