9 C 262/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 439 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 10. 7. 2019 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, o 61 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 10. 7. 2019 do zaplacení, a o 200 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne 9. 4. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 1 700 Kč s příslušenstvím. Žalobce poukázal na číslo pojistné smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena na dobu neurčitou a na to, že pojistné bylo splatné pololetně. Žalovaný neuhradil pojistné od 26. 2. 2019 do 9. 7. 2019, kdy byla smlouva ukončena, takže v žalobě tvrdil, že žalovaný dluží na nezaplaceném pojistném částku ve výši 1 500 Kč a částku 200 Kč, jakožto poplatek za upomínání.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 11. 5. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 30. 7. 2020 zrušen.

3. Žalobce žalobu doplnil písemně dne 3. 12. 2020 tak, že uvedl, že pojistná smlouva byla uzavřena dne 25. 2. 2019 s počátkem pojištění od 26. 2. 2019 na dobu neurčitou. Předmětem bylo škodové pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání. Žalovaný se zavázal platit roční pojistné 4 536 Kč, které bylo splatné vždy k 26. dni února a srpna roku. Žalovaný nezaplatil pojistné, splatné dne 26. 2. 2019, když následně zaplatil pouze částku 226 Kč. Žalobce znovu poukázal na období neplacení pojistného žalovaným s tím, že znovu zopakoval, že dlužné pojistné představuje částku 1 500 Kč a dále pak 200 Kč požaduje za upomínání. Žalobce rovněž poukázal na to, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužného pojistného, když ve stanovené lhůtě pojistné nezaplatil, takže proto byl písemně informován o zániku pojištění.

4. Žalobce předložil k žalobě listinné důkazy, a to poštovní podací arch ze dne 9. 3. 2020, pojistnou smlouvu ze dne 25. 2. 2019, předžalobní upomínku právní zástupkyně žalobce ze dne 29. 11. 2019, výzvu žalobce k zaplacení dlužného pojistného ze dne 14. 5. 2019, další předžalobní upomínku právní zástupkyně žalobce ze dne 9. 3. 2020, předžalobní upomínku žalobce ze dne 27. 8. 2019, notářský zápis ze dne 21. 12. 2019, sdělení o zániku pojištění ze dne 17. 7. 2019, přehled předpisů a plateb pojistného bez data, sazebník administrativních poplatků od 1. 1. 2019 bez podpisu žalovaného a pojistné podmínky žalobce platné od 10/2018 bez podpisu žalovaného.

5. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

6. Podle § 2765 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění; pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného zájmu dozvěděl.

7. Podle § 2782 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

8. Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé.

9. Podle § 2783 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy.

10. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.

11. Podle § 2804 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.

12. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

15. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

17. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k žalobě a jejich právním dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

18. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 25. 2. 2019 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti žalovaného, jakožto zaměstnance při výkonu zaměstnání a pojistná smlouva byla uzavřena od 26. 2. 2019 na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal platit roční pojistné ve výši 4 536 Kč, které bylo splatné vždy ke každému 26. dni měsíce února a srpna každého kalendářního roku po dobu trvání smlouvy.

19. Žalovaný nezaplatil pojistné dne 26. 2. 2019 a na úhradu pojistného splatného v uvedený den zaplatil pouze částku ve výši 226 Kč. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 14. 5. 2019 k zaplacení dlužného pojistného ve výši 2 386 Kč do 8. 7. 2019 s upozorněním, že v opačném případě dne 9. 7. 2019 pojištění zanikne. Žalovaný na výzvu nereagoval, takže byl žalobcem v dopise, ze dne 17. 7.2019 informován o tom, že jeho pojištění zaniklo dne 9. 7. 2019 ve 24 hodin z důvodu neplacení pojistného. Žalobce vyčíslil nedoplatek pojistného na 1 726 Kč a vyzval žalovaného, aby tuto částku zaplatil nejpozději do 31. 7. 2019. Žalobce vyzval žalovaného v předžalobní upomínce ze dne 27. 8. 2019 k zaplacení dlužné částky ve výši 1 700 Kč do 10. 9. 2019 s upozorněním, že jinak se obrátí s vymáháním dlužné částky na příslušný soud.

20. Právní zástupkyně žalobce v předžalobní upomínce ze dne 29. 11. 2019 a v další předžalobní upomínce ze dne 9. 3. 2020 vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, kdy v posledně jmenované upomínce vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 4 946 Kč a žalovaný byl opětovně upozorněn na možnost zániku pojištění. Žalobce nepředložil k důkazu sazebník poplatků a pojistné podmínky s podpisem žalovaného, takže nebylo prokázáno, že žalovaný byl s pojistnými podmínkami žalobce, jakožto i se sazebníkem poplatků, seznámen.

21. Soud při svém rozhodování vycházel především ze dvoustranného právního jednání účastníků řízení, tedy z pojistné smlouvy, uzavřené dne 25. 2. 2019. Žalovaný se zavázal platit žalobci roční pojistné ve výši 4 536 Kč. Žalovaný nezaplatil pojistné za 3 dny v měsíci únoru 2019, dále pak za všechny kalendářní dny v měsíci březnu, dubnu, květnu, červnu 2019 a za 9 dnů v červenci 2019, takže žalobce pojistil žalovaného za celkovou dobu 134 kalendářních dnů, avšak žalovaný za toto období zaplatil pouze na úhradu pojistného částku 226 Kč v den 2. 8. 2019. Při dohodě účastníků o ročním pojistném ve výši 4 536 Kč tak připadá na každý den trvání pojištění na pojistném částka ve výši 12, 427397 Kč, takže žalovaný byl povinen za dobu trvání pojištění, tedy za celkem 134 dnů, zaplatit žalobci na pojistném částku ve výši 1 665, 2711 Kč, zaokrouhleně tedy částku ve výši 1 665 Kč. Žalovaný však na úhradu této částky zaplatil teprve dne 2. 8. 2019 částku ve výši 226 Kč, takže mu zbývá povinnost zaplatit žalobci na nedoplatku pojistného částku ve výši 1 439 Kč, když žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení teprve od 10. 7. 2019 do zaplacení, ačkoliv má právo na požadavek zákonného úroku z prodlení ode dne splatnosti dlužné pohledávky. Proto tedy soud žalobě ve výroku I. vyhověl v celém rozsahu, když žalovaný neprokázal, že dlužnou částku ve výši 1 439 Kč ve lhůtě splatnosti žalobci zaplatil.

22. S ohledem na shora uvedené závěry soudu pak musel soud ve zbytku, pro 61 Kč s příslušenstvím žalobu zamítnout, neboť žalobce neprokázal, že dlužné pojistné za dobu od 26. 2. 2019 do 9. 7. 2019 představovalo částku ve výši 1 500 Kč.

23. Soud prvého stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby ve zbytku žalované pohledávky, o 200 Kč. Soud rozhodoval v souladu s názorem Ústavního soudu České republiky vyjádřeného v jeho usnesení I. ÚS 3512/2011, kdy tento dovodil, že, mimo jiné obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit, sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Obchodní podmínky mohou být sestaveny některou ze smluvních stran nebo i třetím subjektem, tato praxe je výslovně upravena ve vztazích řídících se § 273 obchodního zákoníku, kdy oproti tomu občanský zákoník takovou explicitní úpravu neosahuje. Tuto praxi lze dovodit zejména z principu autonomie vůle stran a z toho odvozené zásady smluvní volnosti, která je jedním z vůdčích principů závazkového práva, uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti dle § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Za takové ustanovení se považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit. Základním předpokladem přijetí všeobecných obchodních podmínek oblátem je zahrnutí těchto všeobecných obchodních podmínek do návrhu, k tomu může dojít několika způsoby. Prvním způsobem je zopakování celého jejich textu například ve formuláři smlouvy, má-li se závaznost obchodních podmínek pro daný právní vztah odvíjet od souhlasu smluvních stran, pouhý odkaz na obchodní podmínky ve smlouvě nestačí, musí k němu přistoupit seznámení s jejich obsahem. Obchodní podmínky, na které smlouva odkazuje a jež jsou k ní připojeny nebo jsou smluvním stranám známy, nemusí být samostatně podepisovány účastníky smluvního vztahu, v pochybnostech však musí ten, kdo se jich dovolává prokázat, že byly ke smlouvě připojeny, nebo že byly druhé straně známy. K těmto závěrům dospěl i Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 24. 2. 1998 ve věci vedené pod sp. zn. 5 Cmo 318/97 anebo Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 3. 6. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. 32 Cdo 3183/2012. Samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzuli pro uplatnění obchodních podmínek sám o sobě nepostačuje, nýbrž je třeba, aby zároveň byl i naplněn druhý předpoklad, tedy známost smluvních podmínek či jejich přiložení. Důkazní břemeno prokázání naplnění uvedených předpokladů přitom leží na osobě, která se ustanovení obchodních podmínek dovolává.

24. Povinností pojistitele seznámit pojištěného s všeobecnými, zvláštními i doplňkovými pojistnými podmínkami, se zabýval i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017. Uvedený soud dospěl k závěru, že pokud § 4 odst. 4 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Z toho, že pojistník byl informován o možnosti kdykoliv nahlédnout do pojistných podmínek, resp. že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele, neplyne, že byl prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami.

25. Soud vycházel dále z toho, že Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 27. února 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, jednoznačně uvedl, že pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost, vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Sdělení místa, kde se s pojistnými podmínkami může pojistník seznámit, nesvědčí o tom, že byl pojistník s pojistnými podmínkami (tj. s jejich obsahem) prokazatelně seznámen, nýbrž pouze o tom, že byl pojistník seznámen s místem, kde se pojistné podmínky nachází.

26. V dané věci žalobce neprokázal, že žalovaný byl seznámen se všeobecnými pojistnými podmínkami, když žádnou listinu o výši poplatků – paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 200 Kč soudu nepředložil s podpisem žalovaného. Jen na základě takové listiny by žalobce byl oprávněn po žalovaném požadovat tvrzenou částku 200 Kč. Z pojistné smlouvy, předložené žalobcem a podepsané žalovaným, nemohl žalovaný zjistit výši konkrétních poplatků, které bude muset žalobci platit s ohledem na uzavřenou pojistnou smlouvu ze dne 25. 2. 2019 v případě, že nezaplatí sjednané a zároveň splatné pojistné.

27. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle § 142 odst. 2, o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že jde o tzv. bagatelní pohledávku, kdy žalobce neměl ve věci plný úspěch, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.