9 C 263/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 24. 12. 2014 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce podal dne 8. 4. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel s obchodní společností hlásku [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem na [země], dne 21. 12. 2017 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které podává tuto žalobu. [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] uzavřela se žalovaným dne 1. 12. 2014 smlouvu o zápůjčce a poskytla mu půjčku ve výši 2 000 Kč převodem na bankovní účet dlužníka. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře a žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem do 23. 12. 2014. Původní věřitel žalovanému vyúčtoval dlužnou částku fakturou, když částka byla splatná nejpozději do 23. 12.

201. Žalovaný pohledávku nezaplatil a žalobce se nyní domáhá jejího zaplacení bez toho, že by po žalovaném požadoval i poplatek za poskytnutí zápůjčky.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 13. 5. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne 30. 7. 2020 zrušen.

3. Žalobce předložil k žalobě listinné důkazy, a to smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, prohlášení [číslo] ze dne 1. 12. 2014, fakturu na částku 2 460 Kč, splatnou dne 23. 12. 2014, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2018, výzvu právní zástupkyně žalobce před podáním žaloby ze dne 13. 2. 2020 a podací archy ze dne 27. 2. 2020 a 22. 1. 2018.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

5. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 2999 odst. 1, odst. 2, odst. 3 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

7. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

10. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

12. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k žalobě a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že žalobce uzavřel dne 21. 12. 2017 se zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], sídlem na [země], zapsanou v zahraničním rejstříku pod číslem [číslo] [číslo]. Žalobce se na základě této smlouvy stal vlastníkem pohledávky za žalovaným ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel převedl na účet žalovaného částku ve výši 2 000 Kč a žalovaný ve svém prohlášení [číslo] potvrdil, že tuto částku od původního věřitele obdržel a úvěr přijímá. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutou finanční částku a dále poplatek za úvěr ve výši 460 Kč ve lhůtě do 21. 12. 2014.

14. Původní věřitel vystavil žalovanému fakturu [číslo] dne 1. 12. 2014 s datem splatnosti 23. 12. 2014, ve které vyúčtoval žalovanému jistinu ve výši 2 000 Kč a poplatek ve výši 460 Kč.

15. Původní věřitel dopisem ze dne 18. 1. 2018 oznámil žalovanému, že pohledávka byla postoupena na žalobce a vyzval žalovaného, aby částku ve výši 4 665,70 Kč zaplatil na účet žalobce. Právní zástupkyně žalobce v předžalobní upomínce ze dne 13. 2. 2020 vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 6 351,38 Kč ve lhůtě do sedmi dnů od doručení výzvy s tím, že v opačném případě se žalobce obrátí s vymáháním částky na příslušný soud.

16. Při posouzení věci soud vycházel výhradně z listinných důkazů předložených žalobcem v příloze podané žaloby, kdy prohlášení žalovaného, spočívající v tom, že původní věřitel mu poskytuje úvěr 2 000 Kč a že žalovaný úvěr přijímá, nesplňuje základní právní náležitosti ani smlouvy o zápůjčce peněz ani úvěrové smlouvy. Proto tedy věc posoudil jako bezdůvodné obohacení, protože žalovaný obdržel na svůj účet částku ve výši 2 000 Kč a nevrátil ji v den její splatnosti, tj. 21. 12. 2014.

17. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 2 000 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

19. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částku 200 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1, písm. d) citované vyhlášky, celkem tedy částku 600 Kč.

20. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 300 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 900 Kč.

21. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 189 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 1 489 Kč.