9 C 274/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 261 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 261 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 1. 11. 2016 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 17. 2. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 2 261 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 14. 8. 2019 uzavřel se [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], smlouvu o postoupení pohledávek, takže proto podává tuto žalobu. Žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce se [právnická osoba], se sídlem [adresa] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky původního věřitele. Žalovaný byl osobou nepodnikající a smlouvu uzavřel dne 30. 9. 2016, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 1 800 Kč. Úvěr měl být splacen dne 31. 10. 2016. Žalovaný úvěr čerpal na svůj účet a zavázal se vrátit věřiteli tuto částku, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 461 Kč. Žalovaný úvěr nevrátil ve lhůtě splatnosti, tedy do 31. 10. 2016, ačkoliv mu bylo písemně oznámeno, že pohledávka byla postoupena na žalobce a dluh nesplatil. Proto byl předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 12. 5. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 31. 7. 2020 zrušen.

3. Žalobce předložil k žalobě listinné důkazy, a to smlouvu o úvěru, uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 30. 9. 2016 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, dohodu o odeslání předžalobních výzev ze dne 3. 1. 2019, podací lístek právního zástupce žalobce ze dne 18. 11. 2019, část bankovního účtu původního věřitele ze dne 30. 9. 2016, smlouvu o postoupení pohledávek, uzavřenou dne 14. 8. 2019, oznámení ze dne 18. 11. 2019 o postoupení pohledávky na žalobce a předžalobní výzvu právního zástupce žalobce k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 11. 2019.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

5. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle § 1879 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

15. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

17. Podle § 1841 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

18. Podle § 1842 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

19. S ohledem na to, že smlouva mezi účastníky tohoto řízení byla uzavřena tzv. distančním způsobem, soud prvého stupně má zato, že je namístě uvést, že z důvodové zprávy k § 1841 a k § 1842 novely občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., vyplývá, že pokud jde o tzv. distanční smlouvu, pak tento zákon upravuje těmito ustanoveními zákona, každou smlouvu, uzavřenou mezi spotřebitelem a profesionálem v rámci organizovaného systému prodeje nebo poskytování služeb na dálku bez současné fyzické přítomnosti obou smluvních stran výlučným použitím jedné nebo několika technik komunikace na dálku až do okamžiku uzavření smlouvy a včetně tohoto okamžiku.

20. Zvláštní ochrana náleží spotřebiteli, je-li s ním uzavírána smlouva za použití prostředků komunikace na dálku a je-li s ním uzavřena smlouva mimo obchodní prostory. V navržených ustanoveních jde o provedení té části směrnice 2011 /83/ o právech spotřebitelů, která zakotvuje ochranu spotřebitele shodnou pro oba dva způsoby uzavírání smluv.

21. Teorie i praxe označují smlouvy uzavírané za použití prostředků komunikace na dálku jako smlouvy distanční. Z toho důvodu se v novele občanského zákoníku, zvolil takový název, který vystihuje, že jde o ustanovení o smlouvách uzavíraných distančním způsobem.

22. Prostředky ochrany spotřebitele, spočívají v povinnosti podnikatele, sdělit spotřebiteli další předsmluvní informace nad rámec informací stanovených v § 1811 odst.

2. Zákon též stanoví některé sankce spojené s tím, že informace nebyly spotřebiteli sděleny. V souladu se směrnicí 2011 /83/ o právech spotřebitelů se jedná o nemožnost požadovat po spotřebiteli daně a náklady, které nejsou zahrnuty do ceny, pokud o nich podnikatel spotřebitele neinformoval, a o možnosti prodloužení lhůty pro odstoupení, nebyl-li spotřebitel o právu na odstoupení poučen.

23. Dalším prostředkem je nezměnitelnost předsmluvních informací. Uzavřená smlouva musí být v souladu s těmito údaji. Údaje se mohou odlišovat jen na základě výslovného ujednání smluvních stran, jinak se za obsah smlouvy považuje údaj pro spotřebitele příznivější.

24. Úprava § 1841, občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., provádí ustanovení směrnice 2002 /65/ o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku, zejména tedy pokud jde o poskytování bankovních služeb, úvěrových služeb a služeb platební povahy, investičních služeb a pojišťovacích služeb.

25. Ustanovení 1841 až 1851, občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., se použijí na smlouvy o finančních službách uzavřené distančním způsobem, tedy za použití prostředků dálkové komunikace - např. uzavřené na základě návrhu smlouvy rozšiřovaného formou letáku nebo inzerátu, nebo uzavřené na základě faxové nebo telefonické nabídky, s využitím internetu apod. Účelem této právní úpravy je zajistit ochranu spotřebitele - zajistit jeho informovanost, poskytnout mu možnost obrany před nevyžádanými službami, založit mu právo ve stanovené lhůtě od smlouvy odstoupit a další. Problematika smluv uzavíraných distančním způsobem a jejich právní úpravy souvisí s rozvojem tzv. e-commerce a vyžaduje ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany. Návrh stanovuje podnikateli jako silnější smluvní straně některé povinnosti (zejména povinnost spotřebiteli před uzavřením smlouvy sdělit a po uzavření smlouvy potvrdit určité údaje) a spotřebiteli se zakládají zvláštní práva, mezi nimiž má zásadní význam právo odstoupit od smlouvy.

26. Spotřebitel má právo kdykoli za trvání závazku požadovat po podnikateli poskytnutí stanovených informací v tištěné podobě i právo měnit prostředek komunikace na dálku, pokud to neodporuje povaze poskytované finanční služby.

27. Zákonná úprava zajišťuje spotřebiteli při uzavírání smluv o finančních službách distančním způsobem co největší informovanost. Poskytuje mu tak příležitost k uváženému rozhodnutí a dává mu možnost od uvedených smluv bez uvedení důvodu a bez sankce odstoupit ve lhůtě čtrnácti dnů a jedná-li se o životní pojištění, pak ve lhůtě třiceti dnů. Po dobu, kdy tato lhůta běží, nesmí podnikatel spotřebiteli finanční služby poskytovat, ledaže by o to spotřebitel sám požádal. Poskytne-li podnikatel spotřebiteli klamavé údaje, bude mít spotřebitel právo odstoupit od smlouvy v subjektivní tříměsíční lhůtě. Právo odstoupit od smlouvy nemá spotřebitel v případech, kdy cena finanční služby závisí na výkyvech finančních trhů, které podnikatel nemůže ovlivnit. Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, je podnikatel oprávněn požadovat po spotřebiteli zaplacení jen za službu již uskutečněnou a jen v přiměřeném rozsahu - úplata tedy zejména nesmí být taková, aby nahrazovala smluvní pokutu nebo jinou sankci za odstoupení od smlouvy. Dojde-li k odstoupení od smlouvy, vrátí si strany navzájem plnění, která si předtím případně poskytly. Jedná se o veškerá plnění, která si strany poskytly na základě jejich závazkového vztahu. K tomu se stanovuje třicetidenní lhůta.

28. Zákon chrání spotřebitele před nevyžádanými službami. Při poskytnutí takových služeb spotřebiteli nevzniknou žádné povinnosti, zvláště ne povinnost za služby zaplatit.

29. Poskytovatelem služby je jakákoli fyzická nebo právnická osoba, veřejnoprávní nebo soukromá, která je v rámci své obchodní nebo profesní činnosti smluvním poskytovatelem služeb na základě smluv uzavřených na dálku.

30. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku, z. č. 89/2012 Sb., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

31. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, z. č. 89/2012 Sb., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

32. Podle § 122, odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze: a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

33. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

34. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k žalobě a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

35. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že žalobce uzavřel dne 14. 8. 2019 se [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], smlouvu o postoupení pohledávek, na základě se stal vlastníkem pohledávky za žalovaným ve výši 2 261 Kč s příslušenstvím. Tato pohledávka vznikla tím, že původní věřitel, [právnická osoba], se sídlem [adresa], uzavřela se žalovaným dne 30. 9. 2016 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru. Žalovaný v této smlouvě uvedl, že akceptoval dne 15. 7. 2016 věřitelovy všeobecné podmínky poskytování úvěru a požádal o poskytnutí úvěru a uzavření úvěrové smlouvy. Na základě této žádosti byla mezi původním věřitelem a žalovaným dne 30. 9. 2016 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel převedl do vlastnictví žalovaného úvěrovanou částku ve výši 1 800 Kč, která byla odepsána z účtu původního věřitele na účet žalovaného dne 30. 9. 2016 jako bezhotovostní převod elektronického bankovnictví. Žalovaný se zavázal vrátit tuto finanční částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 461 Kč do 31. 10. 2016. Žalovaný však tyto finanční prostředky nevrátil a to ani přesto, že byl v písemném oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2019 upozorněn na to, že novým věřitelem se stává žalobce a dále že je povinen, do tří pracovních dnů od obdržení tohoto dopisu, vrátit žalobci dlužnou částku, která je předmětem tohoto řízení. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval, takže byl v předžalobní výzvě právního zástupce žalobce ze dne 18. 11. 2019 vyzván, aby ve lhůtě do tří dnů zaplatil na bankovní účet, specifikovaný ve výzvě, dlužnou částku, která je předmětem tohoto řízení s upozorněním, že v opačném případě se žalobce obrátí na příslušný soud.

36. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 2 261 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

38. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částku 200 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1, písm. d) citované vyhlášky, celkem tedy částku 600 Kč.

39. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 900 Kč.

40. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 189 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 1 489 Kč.