9 C 286/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno příjmení , se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o neplatnost výpovědi nájemní smlouvy o pronájmu zemědělských pozemků

I. Žaloba, aby soud určil, že výpověď smlouvy [číslo], daná žalovaným žalobci dne 12. 11. 2019 je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 140 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal dne 1. 10. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému ve věci ukončení užívání nájemní smlouvy. Poukázal na smlouvu [číslo], která byla nájemní smlouvou, přičemž 12. 11. 2019 byla žalobci doručena výpověď. Dne 31. 8. 2020 na pracoviště do [obec] zaslal nesouhlas s výpovědí. Smlouva nemůže být ukončena z důvodu, že o její užívání mají zájem druzí.

2. S ohledem na podstatné vady žaloby, které ji činily neprojednatelnou, usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 6. 10. 2020, č. j. 9C 286/2020-4, byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě do 30 dnů opravil vady žaloby s tím, že v usnesení byl poučen o tom, které údaje v opraveném podání je povinen soudu uvést, zároveň byl vyzván o předložení listinných důkazů k prokázání svých žalobních tvrzení.

3. Žalobce, na základě shora označené výzvy soudu, doručil dne 7. 12. 2020 další podání, kterým žalobu opravil s tím, že zopakoval údaj o uzavření nájemní smlouvy a o doručení výpovědi. Uvedl, že na základě výzvy k úhradě nájemného toto zaplatil. K výpovědi z pozemků uvedl, že tato není opodstatněná, nejsou naplněny podmínky pro výpověď. Podmínky pro výpověď, jak vyplývá z tohoto podání, žalobce spatřoval pouze tím, že v minulosti dlužil částku na nájemném, avšak veškeré dluhy zaplatil.

4. Žalovaný se vyjádřil k žalobě dvěma podáními, doručenými soudu dne 9. 2. 2021 a dne 1. 3. 2021. V obou svých písemných vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobce neuznává. Žalovaný sdělil, že žalobce si výpověď nájemní smlouvy přebral dne 13. 11. 2019, a že výpověď byla zcela v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb. Poukázal a rozvedl do podrobnosti, že žalobce opakovaně porušoval nájemní smlouvu v tom, že neplatil nájemné. Nájemného se pak žalovaný musel domáhat u zdejšího soudu, kdy ve věci sp. zn. 15C 287/2017, byl vydán rozsudek pro uznání, ve kterém žalovaný uznal částku na dlužném nájemném ve výši 105 998,83 Kč s příslušenstvím. Žalovaný uvedl, že žalobce byl povinen za roční období od 1. 10. 2019 do 30. 9. 2020 zaplatit nájemné ve výši 9 936 Kč, když tuto částku nezaplatil a navíc dlužil další nedoplatek ve výši 1 130 Kč. Žalovaný, na výslovný dotaz soudu sdělil, že předmětem nájemní smlouvy byly pozemky, které byl žalovaný oprávněn využívat za účelem hospodaření s pozemky pro zemědělské účely. Předmětné pozemky byly součástí uživatelských půdních bloků žalobce. Tyto pozemky byly ke dni 15. 3. 2000 zapsány na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] a pro k. ú. [obec].

5. Soud nařídil ústní jednání na den 4. 5. 2021, když u tohoto jednání provedl důkaz čtením podstatného obsahu listinných důkazů založených ve spise, a to sdělení žalobce žalovanému ze dne 30. 9. 2020, sdělení k nesouhlasu, ze dne 23. 9. 2020, žalovaného žalobci, výpověď z nájemní smlouvy [číslo], ze dne 12. 11. 2019, nájemní smlouvu [číslo], ze dne 28. 2. 2020 a přílohu k této nájemní smlouvě, ve které jsou specifikovány pozemky, jež byly předmětem sjednané nájemní smlouvy. Rovněž byl proveden důkaz čtením podstatného obsahu sdělení nesouhlasu [žalovaná] [anonymizována dvě slova] žalobci, ze dne 9. 10. 2020, dohody o zaplacení splatného nájemného, ze dne 24. 2. 2000, žaloby žalovaného k Okresnímu soudu v Litoměřicích ze dne 26. 10. 2017, o 105 998,83 Kč, výroky rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích pro uznání, ze dne 21. 8. 2018, č. j. 15C 287/2017-65, výpis údajů z katastru nemovitostí, ze dne 15. 3. 2000, [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] a pro k. ú. [obec].

6. Při právním posouzení věci se soud především zabýval podstatnými důvody, které žalobce vedly k podání určovací žaloby o neplatnost výpovědi nájemní smlouvy, která byla účastníky řízení uzavřená dne 28. 2. 2000.

7. Podle § 80 o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Po zhodnocení listinných důkazů a právním posouzení věci, dospěl soud k názoru, že žaloba není důvodná.

9. Soud vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 28. 2. 2000, pachtovní smlouvu, kdy šlo o zemědělský pacht pozemků, specifikovaných v příloze ke sjednané smlouvě, která byla označena jako smlouva nájemní, [číslo]. Z obsahu této nájemní smlouvy vyplývá zcela jednoznačně, že smlouva byla smlouvou o zemědělském pachtu, byť byla pojmenovaná dle dříve platné právní úpravy a smlouva byla sjednána v roce 2020, tedy za účinnosti novely občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení má sjednaný podstatný obsah, který je požadován v § 2332 odst. 1, novely občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. Podle tohoto ustanovení zákona, pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a používání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu věci.

10. Účastníky sjednaná nájemní smlouva je rovněž sjednána, co do svého obsahu v souladu s § 2339 odst. 1, odst. 2, novely občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. V těchto označených ustanoveních zákona, pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v šestiměsíční výpovědní době tak, aby skončil koncem pachtovního roku. Byla-li smlouva uzavřená v písemné formě, vyžaduje i výpověď písemnou formu. Má se za to, že u zemědělského pachtu je pachtovní rok období od 1. 10. do 30. 9. následujícího roku, u ostatních pachtů jde o kalendářní rok.

11. Obsah účastníky sjednané nájemní smlouvy je rovněž zcela v souladu s § 2345 odst. 1, novely občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož je-li propachtován zemědělský nebo lesní pozemek, je ujednán zemědělský pacht.

12. Podle § 2346 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., pachtovné se platí ročně pozadu a je splatné k 1. 10.

13. Podle § 2347 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v dvanácti měsíční výpovědní době.

14. Všem, těmto shora uvedeným ustanovením novely občanského zákoníku, tedy zcela odpovídá obsah označené nájemní smlouvy, uzavřené účastníky řízení dne 28. 2. 2020. V této nájemní smlouvě je uvedeno, že [žalovaná] [anonymizováno] České republiky spravuje nemovitosti uvedené v příloze č. 1, která je nedílnou součástí této smlouvy, ve vlastnictví státu. Pronajímatel přenechává nájemci nemovitost uvedenou v článku I. do užívání, za účelem hospodářského využití. V této nájemní smlouvě byly sjednány povinnosti nájemce a smlouva byla sjednána od 28. 2. 2020 na dobu neurčitou. V článku IV. bodu 2 je výslovně uvedeno, že právní vztah založený touto smlouvou lze ukončit dohodou nebo písemnou výpovědí. Účastníci smlouvy se dohodli na jednoměsíční výpovědní lhůtě, a to vždy jen k 1. 10. běžného roku výpovědí, doručenou nejpozději do jednoho měsíce před tímto dnem. Splatnost nájemného byla sjednána pozadu k 1. 10. běžného roku. Roční nájemné bylo účastníky dohodnuto na částku ve výši 3 972 Kč. Prodlení nájemce s úhradou nájemného delší než 60 dnů se považuje za porušení smlouvy, které zakládá právo pronajímatele od smlouvy odstoupit.

15. Z přílohy k nájemní smlouvě [číslo] a z výpisu údajů z katastru nemovitostí ke dni 15. 3. 2000, o nemovitostech, zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] a pro k. ú. [obec] bylo prokázáno, že žalovaný užíval jako nájemce (jako pachtýř) pozemkové parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a parcely [číslo] v k.ú. [obec], a to za nájemné, sjednané ve smlouvě, uzavřené dne 28. 2. 2000.

16. Tyto skutkové závěry vyplývají z nájemní smlouvy [číslo], ze dne 28. 2. 2000, z přílohy k nájemní smlouvě [číslo] a z výpisu údajů z katastru nemovitostí vyhotoveného ke dni 15. 3. 2000, z [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] a pro k.ú. [obec]. Shora uvedené skutkové závěry pak rovněž vyplývají z nesporných tvrzení obou účastníků řízení.

17. Žalovaný, dopisem ze dne 12. 11. 2019, sdělil žalovanému, že na základě nájemní smlouvy [číslo], užívá pozemky v obci [obec], v k. ú. [část obce], parcely čísla dle pozemkového katastru [číslo] část [číslo], [číslo], 845, 846, 847, [číslo] a [číslo] a k.ú. [obec], parcelní čísla dle katastru nemovitostí [číslo]. Žalovaný sdělil žalobci, že mu označenou smlouvu vypovídá k 1. 10. 2019 s tím, že nájemní vztah skončí dnem 30. 9. 2020. Tato výpověď nájemní smlouvy byla doručena žalobci, dle tvrzení žalovaného, dne 13. 11. 2019 a dle tvrzení žalobce dne 12. 11. 2019. Soud tedy vycházel při svém rozhodování z toho, že žalobce výslovně, v podání doručeném soudu dne 7. 12. 2020 potvrdil, že dne 12. 11. 2019 mu byla doručena výpověď ze smlouvy [číslo], ze dne 28. 2. 2000, kterou žalovaný tuto nájemní smlouvu vypověděl.

18. Ve vztahu k žalobcem uplatněné neplatnosti výpovědi z nájemní smlouvy [číslo], ze dne 28. 2. 2000, je soud prvého stupně toho názoru, že věc nelze žalovat na určení neplatnosti úkonu. Žalobce vznesl tento požadavek, neboť v jeho podání, doručeném soudu dne 7. 12. 2020, je výslovně uvedeno, že žádá, aby soud určil neplatnost výpovědi smlouvy [číslo], která byla daná žalovaným žalobci dne 12. 11. 2019. Žalobce tedy, tento shora označený žalobní požadavek u tohoto soudu uplatnil, ale v daném případě nejde o žalobu na určení existence práva nebo právního vztahu. Rozhodnutí o platnosti či neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy nemá vliv na právní postavení žalobce a není tedy zejména splněna podmínka existence naléhavého právního zájmu.

19. Soud prvého stupně poukazuje na standardní a ustálenou judikaturu, zejména Nejvyššího soudu České republiky, když podle této judikatury, určovací žaloba podle § 80 o. s. ř., je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení, práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, dále v případech, ve kterých určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky, vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu. Funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Soud z obsáhlé judikatury považuje za vhodné odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 3. 1997, ve věci vedené pod sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1997, pod č.

21. V tomto rozsudku mimo jiné, také Nejvyšší soud zdůraznil, že žaloba na určení není zpravidla namístě tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti.

20. V daném případě posouzení platnosti výpovědi z nájmu smlouvy [číslo], uzavřené dne 28. 2. 2020, vypovězené žalovaným žalobci dopisem ze dne 12. 11. 2011, je posouzením pouze předběžné otázky, které přechází závěru o tom, zda nájemní vztah nadále trvá nebo trval, jelikož touto výpovědí platně ukončen nebyl. Žalobce se však nedomáhal touto žalobou vydání takového rozhodnutí, ale žalobou, jak již bylo opakovaně v odůvodnění tohoto rozsudku soudu uvedeno, se domáhal pouze určení neplatnosti výpovědi z nájmu smlouvy [číslo].

21. Soud ještě ve vztahu ke svým závěrům považuje za správné poukázat rovněž na judikaturu, dle které se nelze domáhat určení neplatnosti výpovědi z nájmu, jak o tom bylo rozhodnuto již ve věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky, pod sp. zn. 29 Cdo 539/2003, přičemž je třeba odkázat i na rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí jako R 68/01. Ze shora označených judikatorních závěrů jasně vyplývá, že otázka neplatnosti právního jednání má povahu otázky předběžné ve vztahu k existenci právního poměru nebo práva a nemůže řešit celý obsah nebo dosah sporného právního poměru nebo práva.

22. Právě ze shora rozvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

23. Nad rámec tohoto názoru soudu prvého stupně, vyjádřeného shora v odůvodnění tohoto rozsudku, pak ještě soud poukazuje na to, že ani z hlediska hmotně-právního nelze vůbec uvažovat o neplatnosti písemné výpovědi nájemní smlouvy [číslo], neboť účastníci jasně, ve článku IV. v bodu 2, uvedené smlouvy sjednali to, že právní vztah, založený touto smlouvou lze ukončit dohodou nebo písemnou výpovědí. Žalovaný vypověděl tuto nájemní smlouvu ve sjednané lhůtě. Z výpovědi nájemní smlouvy [číslo], ze dne 12. 11. 2019, jasně vyplývá, že výpověď byla žalovaným žalobci udělená již v listopadu 2019, přičemž k účinnosti výpovědi došlo až ke dni 1. 10. 2020. V této souvislosti není, podle názoru soudu prvého stupně, vůbec podstatné, zda-li žalobce dlužil, anebo nedlužil jakékoliv nájemné, takže i kdyby žalobce žádné nájemné nedlužil, žalovaný měl právo, podle písemného ujednání v nájemní smlouvě, smlouvu vypovědět.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

25. Podle § 151/3 o.s.ř., účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

26. Zvláštním právním předpisem je vyhláška č. 254/2015 Sb. ze dne 23. září 2015, o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3, občanského soudního řádu a podle § 89a, exekučního řádu.

27. Podle § 2 odst. 1 odst. 3 citované vyhlášky, při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely § 151 odst. 3, občanského soudního řádu výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon.

28. V případech neuvedených v odst. 1 a 2, činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3, občanského soudního řádu, a pro účely § 89a, exekučního řádu, 300 Kč za každý úkon.

29. Podle § 1 odst. 2 citované vyhlášky, pro určení hodnoty sporu se použijí obdobně ustanovení o tarifní hodnotě podle advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb.

30. Podle § 1 odst. 3 citované vyhlášky, se pro účely vyhlášky úkonem rozumí zejména: j) písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění, k ) příprava účastí na jednání, l) účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny, m) jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny, n) návrh na předběžné opatření, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim, o) odvolání, návrh na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost, p) návrh na zajištění důkazu nebo dědictví, q) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek, nebo k plnění ve splátkách, r) účast při přípravě jednání.

31. Vyhláška č. 254/2015 Sb., tedy v § 2 odst. 1 a v § 2 odst. 3, stanoví výši paušální náhrady buďto 100 Kč za každý úkon anebo 300 Kč za každý úkon.

32. S ohledem na to, že účastník tohoto řízení, nezastoupený advokátem, měl ve věci plný úspěch, přiznal mu soud paušální částku ve výši 300 Kč za jedno písemné podání ve věci samé, za písemné vyjádření, za přípravu k jednání a za účast u jednání před soudem dne 4. 5. 2021, tj. celkem částku ve výši 900 Kč.

33. Soud prvého stupně při tomto rozhodování vycházel ze závazného právního názoru svého nadřízeného soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem v usnesení ze dne 15. března 2016, č.j. 10 Co 737/2015-49.

34. Žalovaný dne 5. 5. 2021 předložil vyúčtování nákladů řízení, když v rámci vyúčtování požadoval paušální odměnu za 4 úkony, neboť požadoval i odměnu ve výši 300 Kč za vyjádření k usnesení, ze dne 11. 2. 2021. Toto vyjádření soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad tohoto soudního řízení a za skutečné podání k soudu ve věci samé. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil neúplně v tom smyslu, že byl povinen jasně vymezit, že pozemky, které byly předmětem uzavřené nájemní smlouvy mezi účastníky řízení, byly přenechány žalobci k užívání jako pozemky zemědělské, protože ve vyjádření žalovaného nebyl uveden tento podstatný údaj. Jenom z tohoto důvodu musel být žalovaný vyzván k uvedení označeného údaje, protože je rozdíl mezi pachtem zemědělských pozemků a pachtem nezemědělských pozemků. V tomto směru ani příloha č. 1 k nájemní smlouvě nevyjadřovala precizně charakter propachtovaných pozemků, což ovšem obsahovat měla, přičemž za tento obsah je odpovědný žalovaný. Proto tedy soud, jak je shora v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedeno, přiznal úspěšnému žalovanému, pouze 3 paušální náhrady tohoto řízení po 300 Kč.

35. Žalovaný rovněž dne 5. 5. 2021, požadoval jízdné ve výši 834 Kč s tím, že použil k cestě k Okresnímu soudu v Litoměřicích a zpět do [obec], k nařízenému ústnímu jednání, osobní služební automobil Škoda Octavia, takže požadoval náhradu za amortizaci vozidla a za spotřebu pohonných hmot.

36. Tento náklad soud žalovanému nemohl přiznat, neboť o nákladech žalovaného účastníka řízení, bylo rozhodováno podle § 29 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb., v platném znění, o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Dle tohoto ustanovení, k hotovým výdajům účastníka náleží jízdné, stravné a nocležné.

37. Podle § 30 odst. 1 citované vyhlášky, nárok na jízdné má jen účastník, který nebydlí, nebo nepracuje v místě, kde se řízení koná, nebo je předvolán z místa, kde se dočasně zdržuje.

38. Podle § 30 odst. 2 citované vyhlášky, účastníku se hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Pokud s předchozím souhlasem soudu použil účastník vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu, tedy podle zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách. Protože žalovaný předem nepožádal soud o možnost použití služebního motorového vozidla k ústnímu jednání, které bylo nařízeno na den 4. 5. 2021, soud nepřiznal žalovanému jízdné v celkové výši 834 Kč.

39. Soud si zjistil z internetu, že v současné době, tedy v květnu 2021, cena jízdného autobusem z [obec] do [obec] činila 117,87 Kč, takže přiznal úspěšnému žalovanému jízdné v zaokrouhlené výši 120 Kč za jednu cestu z [obec] do [obec] a dále jízdné ve výši 120 Kč za jednu cestu z [obec] do [obec]. Soud tedy přiznal žalovanému jízdné v celkové výši 240 Kč.

40. Proto bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, tak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.