9 C 290/2016

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa svědka, žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa svědka, žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení , příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno celé jméno svědka se sídlem adresa o zdržení se nadměrného obtěžování imisemi, hlukem a pachem z chovu zvířat

I. Žaloba, že žalovaný je povinen zdržet se obtěžování žalobců hlukem a pachem, vznikajícím v souvislosti s chovem ptactva z pozemku, p. č. st. [anonymizováno], o výměře [výměra] – zastavěná plocha a nádvoří, [parcelní číslo], o výměře [výměra] – ostatní plocha, to vše zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek], vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, [stát. instituce], jejímž je žalovaný vlastníkem, pronikající na pozemek p. č. st. [anonymizováno] o výměře [výměra] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa svědka], to vše zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek], vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, [stát. instituce], jehož vlastnící jsou žalobci, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému, společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení ve výši 35 942 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobci jsou povinni, společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích nedoplatek znalečného ve výši 2 305 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci jsou povinni, zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích, náklady za odborný posudek ve výši 17 726 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podle § 157 odst. 2 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, dle něhož, není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

2. Dle shora uvedených, výkladových závěrů § 157 odst. 2 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, je soud povinen odůvodnit každý rozsudek, tedy i rozsudek vydaný po jeho zrušení nadřízeným soudem, v podobě, jak je tato specifikována v uvedeném ustanovení zákona a dle závazných závěrů Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Zákon tedy neumožňuje, aby soud, za shora označené situace, tedy po zrušení rozhodnutí nadřízeným soudem a vrácení věci k dalšímu projednání a rozhodnutí, opomenul, v každém dalším rozhodnutí, uvést čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení všech provedených důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce.

3. Proto tedy okresní soud odůvodňuje své rozhodnutí následujícím způsobem: Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], byla žaloba žalobců, že žalovaný je povinen zdržet se obtěžování žalobců hlukem a pachem, vznikajícím v souvislosti s chovem ptactva z pozemku, p. č. st. [anonymizováno], o výměře [výměra] – zastavěná plocha a nádvoří, [parcelní číslo], o výměře [výměra] – ostatní plocha, to vše zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek], vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, [stát. instituce], jejímž je žalovaný vlastníkem, pronikající na pozemek p. č. st. [anonymizováno] o výměře [výměra] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa svědka], to vše zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek], vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, [stát. instituce], jehož vlastnící jsou žalobci, zamítnuta.

4. Ve výroku II. shora citovaného rozsudku pak byli žalobci uznáni povinnými zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení a ve výroku III., zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích nedoplatek znalečného ve výši 2 305 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 7. 3. 2019, č. j. [číslo jednací] tak, že rozsudek okresního soudu se zrušuje a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Nadřízený soud, ve svém zrušujícím usnesení mimo jiné uvedl, že nejen zjištění míry přiměřené poměrům je pro rozhodnutí ve věci podstatné. Nelze totiž vyloučit, že místní poměry budou hovořit ve prospěch zachování chovu exotického ptactva a domácího kuru (respektive nevyhovění žalobě), nicméně je třeba zjistit a posoudit i míru obtěžování žalovanými imisemi. Ani případně zjištění, že obec Bohušovice nad Ohří je venkovem, kde se předpokládá zvýšený„ hluk“, vyvolávaný zpěvem ptactva a vydáváním zvuků domácích hospodářských zvířat, nemusí ve svém důsledku znamenat, že„ zpěv“ žalovaným chovaných cizokrajných ptáků, s ohledem na jeho množství a hlasitost projevů, může automaticky zapadnout do koloritu venkova. Limity hluku stanoví veřejné právo v hygienických předpisech (vyhláška číslo 148/2006 Sb.) a posouzení míry hluku je otázkou odbornou, k níž soud nemá dostatek odborných znalostí. Jestliže žalobci brojí proti síle zvuků v brzkých ranních hodinách, zjevně se okresní soud pro posouzení míry obtěžování neobejde bez znaleckého posudku či odborného vyjádření. Znalecký posudek [znalecký ústav] [anonymizováno 7 slov] [obec], [anonymizováno 5 slov], nemá pro posouzení věci, podle názoru nadřízeného soudu, žádnou důkazní hodnotu. I ohledně otázky míry obtěžování tedy nevycházel okresní soud z úplně a správně zjištěného skutkového stavu, čímž se dopustil stejné vady řízení, která mu je vytknuta v předchozím bodě tohoto usnesení.

7. Nadřízený soud vytknul soudu prvého stupně, že k místním poměrům a k nepřiměřenosti hlukových imisí, navrhli účastníci výslechy svědků, [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] s tím, že bez provedení výslechu těchto svědků, skutková zjištění okresního soudu jsou neúplná. Napadené rozhodnutí okresního soudu vyšlo z tohoto neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Další výtka nadřízeného soudu směřovala proti čtení obsahu úředního záznamu soudu, založeného na čísle listu 88 spisu, když tímto postupem soud odepřel účastníkům možnost, kterou jim zaručuje § 122 o. s. ř. Okresní soud tímto postupem vyloučil účastníky řízení z účasti u provedení tohoto důkazu, ale z tohoto důkazu činil skutková zjištění, z nichž pak dovodil závěr o nedůvodnosti žaloby.

8. Nadřízený soud uložil podřízenému soudu, aby tento nejprve doručil žalovanému (jeho zástupci), řádně opravenou žalobu do vlastních rukou.

9. Tento závazný pokyn nadřízeného soudu splnil Okresní soud v Litoměřicích dne 3. 4. 2019, kdy opravená žaloba byla doručena datovou schránkou k rukám právního zástupce žalovaného, jak to vyplývá z doručenky, připojené na čísle listu 229 soudního spisu.

10. Nadřízený soud rovněž uložil podřízenému soudu, aby se tento zaměřil na zjištění místních poměrů z hlediska přiměřenosti žalovaných imisí. Za tím účelem uložil soudu prvého stupně, aby provedl účastníky navržené důkazy, jakož i důkaz místním šetřením. Následně pak bylo soudu uloženo, že je povinen provést dokazování ke zjištění míry obtěžování žalovanými imisemi. Uvedl, že na zodpovězení této otázky okresnímu soudu zřejmě nezbude, než ustanovit nového znalce, se specializací měření a hodnocení hluku k provedení objektivního měření hluku, které musí realizováno za přesně stanovených a objektivních podmínek. Skutečnost, že v oblasti veřejného práva se za hluk nepovažuje zvuk způsobený hlasovým projevem zvířete, není podstatná. Podstatné je pouze to, že zvuk, vydávaný zvířaty, je měřitelnou veličinou, která je způsobilou imisí, ve smyslu § 1013, odstavec 1 občanského zákoníku. Po zjištění míry přiměřené poměrům a míry obtěžování v dané věci je třeba oboje porovnat.

11. Dle shora uvedeného, ustanovení § 157, odstavec 2, občanského soudního řádu, zákona číslo 99/1963 Sb., v platném znění, je povinností soudu, aby v odůvodnění rozsudku uvedl, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů, jak se ve věci vyjádřil žalovaný nebo jiný účastník řízení. S ohledem na tuto zákonnou povinnost, tedy soud uvádí, že žalobci podali dne 23. 9. 2016 k Okresnímu soudu v Litoměřicích, žalobu proti žalovanému, o zdržení se nadměrného obtěžování imisemi hluku a pachu a zasahování do vlastnických práv, když žalobní petit, původně uvedený v žalobě, na výzvu soudu opravili v podání svého právního zástupce, doručeného soudu dne 26. 6. 2017 tak, jak jejich žalobní petit je uveden ve výroku I. rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích, ze dne 27. 11. 2018, č. j. [číslo jednací]. Z podání žalobců vyplývá, že tito jsou vlastníky stavební parcely [číslo] v k. ú. [obec], která je zapsána na [list vlastnictví], jakožto i budovy, postavené na tomto pozemku, domu [adresa]. Žalovaný je vlastníkem stavební parcely [číslo] o výměře [výměra] a pozemkové parcely [číslo] o výměře [výměra], když tyto nemovitosti jsou zapsány na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] a nemovitosti účastníků spolu bezprostředně sousedí. Poté, co se žalovaný z dané lokality odstěhoval, začal na pozemcích chovat cizokrajné a domestikované ptactvo, asi 50 až 60 kusů kohoutů, papoušků a další. Toto ptactvo vydává v nočních i v denních hodinách nadměrné imise hluku, vysoké impulzní tóny a specifického pachu, což narušuje občanské soužití, pohodu bydlení žalobců v dané lokalitě a jejich vlastnická práva. Žalobci zdůraznili, že nadměrný hluk jsou nuceni snášet denně, od časných ranních hodin, a to asi od 4:00 hodin až do 4:30 hodin, jakožto také do pozdních večerních hodin. Jsou nuceni snášet nadměrný pach, a to nepřetržitě. Žalobci poukázali a specifikovali všechna protihluková opatření, která provedli v jejich domě.

12. Žalobci se opakovaně k věci samé vyjádřili v podání, doručeném dne 14. 9. 2020. V tomto podání vyjádřili svůj názor na provedené místní šetření soudu, které se konalo dne 2. 9. 2020 na místě samém. Poukázali na to, že šetření proběhlo až v 10 hodin dopoledne, kdy ptactvo nevydává ten největší hluk a naopak je v útlumu. Žalobci tento vadný postup vytýkali již znaleckému ústavu, který rovněž prováděl místní šetření až v 10 hodin ráno. Žalobci poukázali na výsledky místního šetření soudem, které vyhodnotili nikoliv jako objektivní a nestranné analýzy všech relevantních skutečností bez specifikace konkrétních závažných důvodů pro takové hodnocení. Poukázali na to, že měření znalcem bylo uskutečněno v relevantní době od 4 hodiny 35 minut do šesti hodin ráno. Zopakovali závěry měření hluku Zdravotním ústavem se sídlem v [obec], a to že naměřené hodnoty byly naměřeny i poté, co žalovaný odstranil větší část nejhlučnějšího ptactva. Zopakoval, že hluk a imise z pozemku žalovaného byly v době podání nesnesitelné. Poukázali na výpovědi žalovaného a jeho syna, na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky. Dále uvedli, že bylo prokázáno, že žalovaný obtěžuje žalobce hlukem a pachem na základě dosavadních výsledků provedeného dokazování a že existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu, ačkoliv toto konkrétní nebezpečí nespecifikovali a nevysvětlili žádným bližším údajem.

13. Žalovaný se k věci vyjádřil ve dvou písemných podáních, která byla soudu doručena dne 18. 11. 2016 a 9. 4. 2017, když z jeho podání vyplývá, že navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaný poukázal na kontrolu, provedenou [stát. instituce], která mu doporučila, aby si nepořizoval dalšího kohouta, a to v době, kdy vlastnil jeden jeho kus. Žalovaný tedy poukázal na to, že vlastní pouze jednoho kohouta a na zahradě chová exotické ptactvo, jehož chov významně omezil o větší druhy papoušků, aby eliminoval obtěžování imisemi hluku v denní dobu. V noci ptactvo spí. Chová tedy malé druhy exotického ptactva v omezeném množství, a to ve voliérách, opravených izolačními deskami, k omezení případného rušení sousedů. Žalovaný nechová slepice a poukázal na to, že ve stejné ulici jsou chováni jinými sousedy nejméně další tři kohouti. Poukázal na to, že jde o část malého města, zastavěného rodinnými domy, když tato část spíše připomíná venkov. Kokrhání od nepaměti patří k normálnímu koloritu vesnice. Exotické ptactvo není chováno ve venkovních voliérách, ale přebývá převážně ve vybudovaných kůlnách. Ptáci neruší noční klid. Žalobcům mohou být projevy ptáků subjektivně nepříjemné, což ale neznamená, že by šlo o obtěžování v objektivním slova smyslu. Žalovaný neslyšel od žádných jiných sousedů sebemenší stížnosti.

14. Další zákonnou povinností soudu je v rozsudku uvést důkazy, soudem provedené.

15. Soud, v průběhu celého tohoto řízení, provedl důkazy, jak jsou tyto specifikovány v bodu [číslo] jeho rozsudku ze dne 27. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], když z těchto listinných důkazů při svém novém rozhodování, po vydání zrušujícího usnesení nadřízeného soudu, ze dne 7. 3 2019, č. j. [číslo jednací], také vycházel. Soud navíc vycházel i z dalších provedených důkazů, a to z výpovědi svědků [celé jméno svědka], narozeného [datum], svědkyně [celé jméno svědkyně], narozené dne [datum], svědkyně [celé jméno svědkyně], narozené dne [datum], svědkyně [celé jméno svědkyně], narozené [datum], svědka [celé jméno svědka], narozeného dne [datum], z místního šetření soudu, provedeného v místě nemovitostí všech účastníků tohoto řízení dne 2. 9. 2020, jakožto i z protokolu [číslo] Zdravotního ústavu se sídlem v [obec] ze dne 3. 6. 2020.

16. V souladu se závazným pokynem nadřízeného soudu, soud provedl důkaz, účastníky navrhovanými svědky, a to výslechem svědka [celé jméno svědka], svědkyně [celé jméno svědkyně], u jednání konaného před soudem dne 15. 10. 2019, jakožto i výslechem svědků [celé jméno svědkyně] a svědkyně [celé jméno svědkyně], u jednání konaného dne 10. 3. 2020.

17. Na základě rozhodnutí soudu pak byl proveden u jednání, konaného dne 11. 5. 2020, důkaz výslechem svědků, starostky [územní celek], [celé jméno svědkyně] a místostarosty [územní celek], [titul, celé jméno svědka].

18. Svědek [celé jméno svědka], narozen 18. 4. 1964, vyslechnutý u jednání před soudem dne 15. 10. 2019, po výslovném poučení podle § 126 o. s. ř., uvedl, že poučení porozuměl a že vypovídat bude. Sdělil, že bydlí v rodinném domě umístěném na stejné straně chodníku, jako jsou nemovitosti účastníků, které zná. Z čelního pohledu na nemovitost žalobců je možné vlevo vidět nemovitost žalovaného, vedle jeho pozemku má umístěnou garáž a hned vedle vlevo je dům, ve kterém bydlí. Uvedl, že žádné kohouty ani ptáky neslyší a necítí z těchto zvířat žádný zápach. Se žádným ze sousedů na téma hluku ptáků a zápachu nikdy nehovořil a nikdo ze sousedů si na to nestěžoval.

19. Svědkyně [celé jméno svědkyně], [datum narození], byla vyslechnuta u ústního jednání před soudem, konaného 15. 10. 2019, kdy po výslovném poučení soudu, podle § 126 o. s. ř. uvedla, že poučení porozuměla a že vypovídat bude. Uvedla, že bydlí úplně mimo, neví tedy, co tam žalovaný chová. Kohouty, anebo hluk ptactva se slyší od úplně jiných sousedů a ne od žalovaného. Je to asi tak, že to nevnímá. S nikým ze sousedů se nebavila o tom, že by byly rušeni kohouty nebo hlukem ptáků. Sama žádný zápach necítí.

20. Svědkyně [celé jméno svědkyně], narozena [datum], uvedla po výslovném poučení soudu podle § 126 o. s. ř., že vypovídat bude a že poučení porozuměla. Sdělila, že jí nevadí kokrhání kohouta, protože bydlí na vesnici a bere to tak, že to patří ke koloritu venkova. Po nahlédnutí do ortofotomapy specifikovala dům, ve kterém bydlí, zvuky exotického ptactva slýchává, ale neví, jestli jsou to zvuky z nemovitosti žalovaného, anebo z další nedaleké nemovitosti, kde také někdo chová ptactvo. Žádný zápach necítí. Její nemovitost je vzdálena od voliér žalovaného asi 25 m. Další vlastník chová ptactvo ve vzdálenosti asi 100 m. Slýchává kohouta žalovaného, ale slýchává i kokrhání dalšího kohouta z nemovitosti, situované z druhé strany v jiné ulici. Nikdy nemluvila s nikým, kdo by jí říkal, že mu vadí zápach a hluk z nemovitosti žalovaného. Občas vnímá kokrhání kohouta z nemovitosti žalovaného, ale nevadí jí to. Žádný zápach z nemovitosti žalovaného necítí.

21. Svědkyně [celé jméno svědkyně], narozena [datum], byla vyslechnuta soudem u jednání, konaného dne 10. 3. 2020 a rovněž po poučení soudu, podle § 126 o. s. ř. uvedla, že poučení porozuměla a že vypovídat bude. Sdělila, že ví o tom, že pan [celé jméno žalovaného] má nějaká zvířata, sama na dvojdomek, je to zhruba na té straně, jak má dům paní, co zde byla před ní. Mezi jejím domem a nemovitosti žalovaného je asi tak 15 m zahrada. Když má otevřené okno, tak nic nevnímá. [obec] byly vždy vesnice, je zvyklá na zvuky, které jsou tam obvyklé.

22. Svědkyně [celé jméno svědkyně], [datum narození], starostka [územní celek], byla vyslechnuta u jednání před soudem dne 11. 5. 2020, kde po výslovném poučení podle § 126 o. s. ř. uvedla, že poučení porozuměla a že bude vypovídat. Před jednáním se spojila s tajemníkem, který jí našel předvolání pana [celé jméno žalovaného] z dubna 2014, za účelem podání vysvětlení v reakci na stížnost žalobců. Uvedla, že stížnost postoupili k vyřízení městu [obec], protože neměli přestupkovou komisi. V dubnu 2017 nereagovali na žádnou stížnost a neměli žádnou regulaci chovu živočichů v obci. Tímto způsobem také odpověděli doktoru [celé jméno svědka] na jeho dotaz a rovněž tímto způsobem odpověděli na dotaz soudu. Do dnešního dne jí žádná stížnost na chov živočichů na pozemku žalovaného od žádného spoluobčana nepřišla. [obec] je malé městečko, které má asi 2 500 obyvatel. Byla to vesnice a teprve v roce 1997 byl obci vrácen status města, které ale má stále charakter vesnice. Chovají se tam slepice, kohouti, husy, perličky, koně, dříve i prasátka. Nebydlí poblíž nemovitosti účastníků, ale někdy chodívá kolem a nic jí tam nezaujalo. Asi 10 rodin tam chová slepice, kohouty a živočichy, o kterých se již zmiňovala. Vyhlášku nevydali z toho důvodu, že neevidují žádnou stížnost na chov těchto živočichů. Nejsou jí známy žádné jiné spory mezi jinými sousedy v [obec] na téma zápachu a hluku na ulici [ulice]. Poblíž ulice, kde bydlí pan [celé jméno žalobce], je již známo, že je chováno asi 50 kusů exotického ptactva. Na uvedené ulici jsou postaveny i nové vilky, po roce 1990 a přesto si žádný ze sousedů na takový chov ptactva nestěžoval. Zřejmě je to neruší. Je to něco takového, jako například když vám od sousedů štěká pes nebo se v bazénu koupou děti, které křičí.

23. U jednání před soudem, konaným dne 11. 5. 2020, byl vyslechnut jako svědek [celé jméno svědka], narozen [datum], který byl rovněž soudem poučen podle § 126 o. s. ř. a uvedl, že poučení porozuměl a že bude vypovídat. Uvedl, že od roku 1990 byl členem rady a nyní je místostarostou obce. Proto ví, že v roce 2014 tam byla stížnost, která byla postoupena městu [obec]. Shodou okolností je téměř sousedem účastníků, neboť bydlí v [příjmení] ulici ve staré vile. Vidí ze třetího patra až na její zahradu, a právě tam směřují i okna z jeho ložnice. Když má v noci otevřené okno, tak si vůbec nepamatuje na to, že by slyšel hluk ptáků, který by ho rušil. Spíše ho probudí štěkot psa. Ví o tom, že to nejsou jediné slepice, které jsou v obci chovány. Kromě pana [celé jméno žalovaného] je mu známo, že jsou tam umístěny asi 3 venkovní klece s exotickým ptactvem u jiného občana, někdo tam chová prasata a spousta lidí tam chová drůbež. Nevydali žádnou vyhlášku o zákazu chovu zvířat. Ve staré části obce s rodinnými domy se lidé vzájemně tolerují co do zápachu chovajících zvířat, a také v souvislosti s jejich křikem. Okna z jeho ložnice k voliérám, umístěným na pozemku žalovaného, jsou vzdálena asi 50-80 m a není mezi tím umístěna žádná stavba. Zápach zvířat nepozoroval nikdy a uvedl, že v obci je o kus dále situováno zemědělské družstvo, ze kterého se občas při teplém počasí, line zápach chovaných zvířat.

24. Soud prvého stupně věc znovu právně posoudil podle § 1013, odst. 1, občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož, vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

25. Další zákonnou povinností soudu je vylíčit v odůvodnění rozhodnutí, jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Proto tedy soud uvádí, že na základě právního posouzení věci a všech výsledků provedeného dokazování, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

26. Žalovaný je výlučným vlastníkem nemovitostí, zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], okres [okres], k. ú. [obec], a to stavební parcely [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], zbořeniště, a parcely [číslo] ostatní plocha, jiná plocha o výměře [výměra] Tyto nemovitosti bezprostředně souvisí s nemovitosti ve vlastnictví žalobců, které jsou zapsány na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [obec], okres [okres], kdy žalobci jsou vlastníky stavební parcely [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jejíž součástí je stavba domu [adresa], ulice [ulice], když tyto nemovitosti žalobci vlastní ve společném jmění manželů. 27. [stát. instituce] sdělil žalobcům v dopise, ze dne 24. 4. 2014, ve věci stížnosti na rušení nočního klidu a obtěžování zvířaty, které chová v jejich sousedství [celé jméno žalovaného], že dne 23. 4. 2014 se jmenovaný dostavil na městský úřad k projednání stížnosti. Byl seznámen s dopisem žalobců, který vzal na vědomí.

28. Krajský hygienická stanice Ústeckého kraje dopisem, ze dne 28. 3. 2017, odeslaným na adresu žalobce [celé jméno žalobce], se vyjádřila k obtěžujícímu hluku a pachu z chovu exotického ptactva chovaného žalovaným tak, že v létě 2016 žalobce osobně konzultoval tuto problematiku na jejich územním pracovišti v [obec]. Bylo mu sděleno, že orgány ochrany veřejného zdraví nemají způsobnost k dozoru nad hlasovými projevy zvířat, protože podle § 30 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, se hlasové projevy zvířat nepovažují za hluk, který může být škodlivý pro zdraví, a jehož imisní hygienický limit by stanovil prováděcí předpis. U tohoto hluku převažuje faktor obecného obtěžování, který nelze kvalifikovat a nelze pro jeho regulaci použít limity hluku, uvedené v nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Na základě výše citovaného by tudíž nebylo smysluplné provádět měření hluku. Z hlediska problematiky pachu nepřísluší orgánům ochrany veřejného zdraví zasahovat do záležitostí, které jsou podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v kompetenci příslušných orgánů ochrany ovzduší. 29. [stát. instituce] v dopise, ze dne 19. 4. 2017, sdělil právnímu zástupci žalovaného, že na jejich městském úřadě neregistrují, vyjma žalobců, jinou stížnost na hluk a zápach z pozemku pana [celé jméno žalovaného] [státní instituce] nemá svými právními předpisy nijak regulován chov žádných živočichů.

30. Městský úřad Bohušovice nad Ohří dopisem, ze dne 4. 5. 2017, sdělil soudu, že město nevydalo žádné nařízení či opatření, které zakazuje chov kohoutů, slepic a exotického ptactva na k. ú. [obec]. 31. [jméno] a [jméno] [celé jméno svědka], bytem [adresa svědka, svědkyně a svědka], dopisem ze dne 21. 5. 2017, sdělili právnímu zástupci žalovaného, že sousedské vztahy [celé jméno žalovaného] jsou jeho soukromou záležitostí. Sami s ním žádné sousedské spory nemají a ani o žádných sporech nejsou informováni s tím, že se jimi nehodlají zabývat.

32. Okresní soud v Litoměřicích sepsal úřední záznam, ze dne 13. července 2017, když provedl v tento den místní ohledání domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec] z venkovní části, a to za chodníku a vyhotovil situační orientační náčrtek této nemovitosti, jakožto i nemovitosti ve vlastnictví žalovaného. Dne 13. července 2017 kolem 11:00 hod. bylo z ulice slyšet zpět ptactva a nebylo slyšet žádné zvukové projevy kohouta anebo kohoutů. Soud oslovil sousedku, z bytového domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], která se představila jako [jméno] [příjmení] a sdělila, že v nočních hodinách, s ohledem na malé dítě, bývá často vzhůru a v letních měsících mívá dokořán otevřené okno. V nočních hodinách neslyší žádné zvuky žádného ptactva ani kohoutů.

33. Dne 18. 4. 2017 písemně, právnímu zástupci žalovaného, sdělila [celé jméno svědkyně], bytem [adresa svědkyně a svědka], že na jejím pozemku není cítit žádný zápach, a že není obtěžována žádným hlukem, zvuky slepic, kohoutů a exotického ptactva. Nikdy si nebyla stěžovat na městském úřadu ani na jiném orgánu.

34. Dopisem ze dne 2. 5. 2017, sdělila [celé jméno svědkyně], bytem [adresa svědka a svědkyně], právnímu zástupci žalovaného, že zvuky ptáků slyší, ale nevadí ji, zápach k nim nedoléhá a nic jí tedy neobtěžuje. Nebyla si stěžovat na městském úřadě. Často jí obtěžuje, když pan [celé jméno žalovaného] zatápí, nepříjemný kouř zahltí celé okolí a byla by ráda, kdy s tím mohl něco udělat, pokud je to možné.

35. Znalec, [titul] [jméno] [příjmení], z oboru ekonomika, ceny a odhady drobného zvířectva, lovné zvěře, v kynologii a chovatelských potřeb, v oboru lesní hospodářství, myslivost, lovná zvěře, v oboru sport – provozování kynologie v oboru zemědělství, zemědělská odvětví různá, drůbežnictví a drobní zvířectvo, chovatelské potřeby, vypracoval dne 15. 10. 2017, znalecký posudek se závěrem, že papoušci, kohouti chovaní na pozemku žalovaného nejsou příliš hlasití, nechají se přirovnat k volně žijícím ptákům, špačkům, drozdům, sojkám, kosům a dalším. Přesto doporučuje večer po 21 hodině je zavírat a ráno kolem sedmé hodiny je vypouštět. Ve svém posudku popsal, stavy a druhy zvířat podle sdělení chovatele s tím, že dne 3. 10. 2017, byl přítomen na pozemku žalovaného za přítomnosti chovatele, [celé jméno svědka]. Dle jeho sdělení předmětná zvířata jsou ustájena na poměrně malém dvorečku. Ve voliérách a dalších ustájovacích prostorách bylo sucho a čisto. Hnojiště není v areálu. Částečně hlučný byl papoušek nádherný, jeden pár, a hlasití byli Agapornis Fischer a Agapornis růžohrdlý. Snad lze přirovnat k volně žijícím ptákům špačkům, kosům, a jiným podobným. Alexandr malý, dva páry, jsou dle chovatele trvale zavřené. Korely se hlasově podobají špačkům. Andulky se podobají vrabčímu cvrlikání. Ostatní drobotina, včetně Holoubků diamantových, si povídá téměř neslyšitelně. Králíci jsou němí. Slepice jsou bez velkých hlasitých projevů. Papoušci na člověka většinou nereagují.

36. Znalecký posudek provedený znaleckým ústavem, [znalecký ústav] [anonymizováno 7 slov] [obec], [anonymizováno 5 slov], byl vyhotoven dne 23. července 2018, když zástupci tohoto znaleckého ústavu, vyjmenovaní na straně dvě tohoto posudku, se osobně dostavili na místo samé dne 11. 7. 2018. Provedli zjištění hluku a pachu mezi 9:45 hodin až 10:20 hodin. V době posuzování hluku a pachu byla venkovní teplota +18 °C. Bylo po dešti s vyšší vlhkostí vzduchu, což způsobuje uvolňování plynů a tím možnost snadnějšího záchytu plynů (pachů). Během celého posuzování nebyl zaznamenán vítr. Proudění vzduchu, tedy vítr, může ovlivňovat odvádění plynů a může dojít ke snižování zápachu. Znalecký ústav konstatuje, že koncentrace zápašných plynů v prostředí byly snadno detekovatelné. Rychlost vzduchu může ovlivnit vedení zvuku a může mít vliv na hluk. V čase posuzování bylo bezvětří a v okolí nebyly žádné zdroje, mající vliv na zjišťování hluku. Hodnocen byl pouze přirozený hluk z okolí a zvuky vydávané ptactvem. Zástupci znaleckého ústavu osobně navštívili nemovitosti účastníků řízení, kdy popisují stav s uvedením, že exotické ptactvo žalovaného na parcele 668 je rozděleno do tří venkovních voliér. Dvě voliéry mají v zadní části zděnou část voliéry. Ve voliérách zástupci znaleckého ústavu viděli kakariky, Papoušky nádherné, korely, andulky, zebřičky, a křepelky v různém počtu v jednotlivých voliérách. Žalovaný uváděl zástupcům ústavu, že ptáci jsou na noc zavíráni. Za přítomnosti zástupců znaleckého ústavu byli ptáci jak venku tak uvnitř. Ve voliérách bylo malé množství trusu. Žalovaný sdělil, že [křestní jméno žalovaného] [celé jméno žalovaného] trus odklízí každé dva týdny. Během pobytu zástupců znaleckého ústavu byly klimatické podmínky příznivé pro zjištění i malého množství pachu, ale žádný pach nebyl jimi zjištěn. Hluk ptactva také nebyl nijak intenzivní a nepřevyšoval zvuky volně žijícího ptactva. Jediné intenzivní zvukové projevy byly zaznamenány u kohouta. Frekvence těchto projevů nebyla nad normálem typickým pro daný druh a denní dobu. Přesto je pravděpodobné, že frekvence kohoutího kokrhání je v ranních hodinách častější, než zaznamenali. Další možné zdroje pachu v přímém okolí mohou být venkovní dřevěné WC na pozemku přes ulici, parcela [číslo] zapsaná na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], vzdálené asi pět metrů od pozemku [příjmení], sběrný dvůr, vzdálený od pozemku [příjmení] asi 20 metrů. Během pobytu zástupců znaleckého ústavu nebyl z těchto zdrojů žádný zápach zaznamenán.

37. Soud provedl i další z úkolů, uložených mu nadřízeným soudem a tudíž dne 2. 9. 2020, realizoval místní šetření, o kterém byl sepsán protokol, č. j. [číslo jednací], kdy prohlídka místa samého byla zahájena v 10 hodin. U místního šetření byli přítomni za žalobce [celé jméno žalobce], narozen [datum] a jeho právní zástupce, v substituci [titul] [jméno] [příjmení], advokátka, jakožto i žalovaný a jeho právní zástupce, [titul] [jméno] [celé jméno svědka], advokát. Soud nejprve v protokolu popsal místní situaci nemovitostí všech účastníků řízení. Tedy to, že za vraty v nemovitosti žalovaného je situován malý dvorek, čelně od vstupu jsou umístěny voliéry v neznámém počtu holubů, kteří nevydávali žádné zvuky a nevykazovali žádný zápach. Vlevo ze dvorku, za nízkou brankou, je umístěn další malý dvorek a za drátěným plotem jsou voliéry s drobnými ptáky. V době přítomnosti soudu bylo ve voliérách umístěno celkem 6 kusů papoušků, a to 2 kusy žlutých papoušků s tím, že zbývající 4 kusy papoušků byly skryty v zadní části voliéry, takže jejich barva nemohla být zaznamenána. Papoušci nevydávali žádné zvuky. Dále na dvorku nemovitosti žalovaného se pohybovalo asi 20 kusů slepic a 1 kohout, který za přítomnosti soudu 1 x až 5 x zakokrhal. Kokrhání bylo slyšet ve dvorku žalobců. Soud ohledal i dvorek nemovitosti ve vlastnictví žalobců s rodinným domem a zjistil, že do dvorku jsou situovány celkem 4 okna a jedno střešní okno. Z tohoto protokolu vyplývá, že uvedené údaje byly nadiktovány a tudíž následně písemně zaznamenány na základě osobních vjemů soudkyně.

38. Na základě výslovného příkazu nadřízeného soudu v jeho usnesení, ze dne 7. 3. 2019, č. j. [číslo jednací], Okresní soud v Litoměřicích, usnesením ze dne 10. 3. 2020, uložil [zdravotní ústav] [anonymizována čtyři slova] [obec] [anonymizováno 7 slov], [obec], aby ve lhůtě do 30 dnů od doručení tohoto usnesení zjistil míru hluku a pachu, vznikající chovem ptactva na pozemku, stavební parcela [číslo] dále na stavební parcele [číslo] zapsaných na LV [číslo] pro k. ú. [územní celek], kdy syn žalovaného chová asi 100 kusů ptactva, a to 8 druhů. Dále uložil Odbornému ústavu, aby uvedl, zda hluk a zápach z takto chovaných ptáků, kohoutů a slepic je hlukem nad míru stanovenou příslušnými právními normami, a zda tento případně zjištěný hluk zápach proniká na stavební parcelu [číslo] zapsanou na LV [číslo] pro k. ú. [obec].

39. Okresní soud v Litoměřicích totiž na portále [webová adresa] nedohledal žádný znalecký ústav.

40. Zdravotní ústav se sídlem v [obec], ze dne 5. 6. 2020, předložil posudek, ve kterém zopakoval úkoly, uložené ústavu soudem. V posudku je uvedeno, že zasílají protokol [číslo] o měření hluku v mimopracovním prostředí ze dne 3. 6. 2020.

41. Protokol ze dne 3. 6. 2020, založený na čísle listu 307 až 313 soudního spisu, obsahuje údaje, zjištěné Zdravotnickým ústavem v [obec], uložené mu soudem. Z tohoto protokolu vyplývají skutková zjištění, spočívající v tom, že Zdravotnický ústav v [obec] provedl dne 26. 5. 2020, v době mezi 4 hodiny 20 minut do 6 hodin 20 minut v místě, [obec], [ulice a číslo], měření, kdy stav chovu k datu měření byl představován 2 kohouty a 13 slepicemi, Antverpským vousáčem křepelčím, dvěma papoušky, Alexandrem malým a dvěma papoušky Kakariki rudočelými. Zdravotnický ústav v [obec] uvedl, že měření a hodnocení provedl mimo jiné i podle nařízení vlády číslo 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů. Měření bylo provedeno v ranní době, protože nejhlučnější hlasové projevy ptactva nastávají po probuzení a současně rozhodný čas pro hodnocení v noční době, do 6 hodin ráno, je 1 hodina. Z pohledu žalobců dochází k největšímu rušení buzením ve spánku. V denní době od 6:00 hodin do 22:00 hodin je zpěv ptactva náhodný a v průběhu noční doby jsou kohouti a slepice zavřeni v kurníku – voliéře, která má plná záda směrem k rodinnému domu [adresa], zatímco směrem opačným je otevřená s pletivem. V ranní době dochází k otevření kurníku a kohouti a slepice se pohybují volně po obou parcelách. Papoušci jsou 24 hodin uzavřeni ve voliérách, otevřených směrem k rodinnému domu [adresa] a na pozemku, parcele stavební [číslo] je též voliéra s holuby, jejichž hlasové projevy jsou přibližně konstantní. V hlasových projevech papoušků převažuje Alexandr malý, Kakariki rudočelý se projevuje občas a jeho zvuk je často překryt jiným zvukem. Není proto uvažován zvlášť. Měření bylo provedeno, ve shodě s účastníky modelově, od 4 hodin 35 minut do 6:00 hodin, kde první hodinu 4 hodiny 35 minut do 5 hodin 35 minut byli kohouti a slepice zavřeni v kurníku – voliéře a v 5 hodin 35 minut vypuštěni do volného prostranství na obou parcelách. Porovnáním těchto dvou intervalů je možné posoudit oba stavy, jak pro noční, tak i pro denní dobu. Podrobně jsou popsány podmínky a výsledky měření, včetně tabulek a grafů, s tím, že výsledné hodnoty hluku z chovu ptactva překračují hygienický limit v chráněném venkovním prostoru staveb pro noční dobu. Výsledné hodnoty hluku z chovu ptactva pro denní dobu nebyly posuzovány, neboť hlasové projevy jsou méně četné a rozhodná doba je 8 hodin. Překročení hygienického limitu pro denní dobu je tedy méně pravděpodobné. Z hladin expozice zvuku jednoho průměrného kokrhání zavřeného kohouta je 58 dB, lze vypočítat, že k dosažení hygienického limitu v chráněném venkovním prostoru staveb pro noční dobu je 35 dB. V místě šetření by byl počet kokrhání kohoutů 18, reálný počet kokrhání během jedné hodiny byl 46. Z hlediska expozice zvuku jednoho průměrného kokrhání volného kohouta je 67,1 dB, lze tedy vypočítat, že k dosažení hygienického limitu v chráněném venkovním prostoru staveb pro noční dobu 35 dB, v místě měření by byl počet kokrhání kohoutů 2, reálný počet kokrhání během jedné hodiny byl 46.

42. Hodnocení je problematické z důvodu vyloučení hodnocení hlasových projevů zvířat ze zákona, náhodnosti a relativní krátkodobosti hlasových projevů zvířat a překročení hygienického limitu i u volně žijících zvířat viz hlasové projevy zpěvného ptactva a hrdliček. Za vhodnější měřítko lze považovat relativní zvuk z chovu ptactva vůči volně žijícím zvířatům v přírodě. Zdravotnictví ústav v [obec] poukázal na stížnosti žalobců ohledně papoušků a kohoutů, nikoliv holubů, kdy hlasové projevy papoušků a kohoutů označili jako velmi hlasité, tónové a rušivé, zatímco projevy holubů jsou konstantní, méně hlasité, netónové, na úrovni volně žijícího ptactva. Běžný zvuk volně žijícího ptactva je 50 dB, vzdálených běžných kohoutů je 43,2 dB, zvuk papoušků je 55,9 až 57,6 dB, zavřených kohoutů je 55,3 dB, volně se pohybujících kohoutů je 64,4 dB. Maximální hodnoty volně žijícího ptactva je 61,7 dB, vzdálených běžných kohoutů je 53,3 dB, zvuk papoušků je 71,4 a 71,7 dB, zavřených kohoutů je 69,2 dB a volně se pohybujících kohoutů je 77,6 dB. Na hlukové situaci v lokalitě se podílí zesílení zvuku vlivem dvorkového efektu, hranici pozemků tvoří zdi, od kterých se zvuk zdrojů uvnitř pozemku odráží a zesiluje. V závěru odborného vyjádření Znaleckého ústavu v [obec] je uvedeno, že zvuk papoušků je o 6-10 decibelů větší, zavřených kohoutů o 5 až 7,5 dB větší, volně se pohybujících kohoutů od 14-16 decibelů větší. Zdravotnický ústav uvedl, že hlasové projevy zvířat nelze omezit, je však možné přijmout jím doporučená, konkrétní protihluková opatření, čímž by došlo ke značnému, Zdravotnickým ústavem v [obec] specifikovanému, snížení hluku projevů kohoutů a dalších živočichů, chovaných v nemovitostech žalovaného. Zatímco chov exotického ptactva nelze považovat za běžnou situaci, chov běžných kohoutů je běžnou situací v zástavbě vesnického typu. Omezování chovu běžných kohoutů výše uvedeným kritériem se nejeví jako rozumné.

43. Po opětovném právním posouzení věci a zhodnocení výsledků provedeného dokazování, soud znovu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

44. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze shora uvedených skutkových zjištění a zejména pak z výslovných pokynů nadřízeného soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 7. 3. 2019, č. j. [číslo jednací], které si velmi pečlivě a opakovaně prostudoval, aby si pokyny správně vyložil a zejména je všechny beze zbytku splnil.

45. Nadřízený soud poukázal na to, že soud prvého stupně je povinen zjistit, mimo jiné, místní poměry, protože nelze vyloučit, že tyto budou hovořit ve prospěch zachování chovu exotického ptactva a domácího kuru, nicméně je třeba zjistit a posoudit i míru obtěžování žalovanými imisemi. Nadřízený soud poukázal na limity hluku, které stanoví veřejné právo v hygienických předpisech, s odkazem na vyhlášku č. 148/2006 Sb., kdy posouzení míry hluku je otázku odbornou, k nimž okresní soud nemá odborné znalosti, takže se neobejde bez znaleckého posudku či odborného vyjádření.

46. Tento pokyn nadřízeného soudu soud prvého stupně splnil tím, že dne 7. 6. 2019 zjišťoval na portále www.justice.cz v evidenci znalců a tlumočníků, znalce pro měření a hodnocení hluku ve všech krajích. V tento den zjistil, že tomuto dotazu neodpovídá žádný dokument, což vyplývá z čísla listu 234 a 235 soudního spisu.

47. Proto ve stejný den zjišťoval seznam ústavů, kvalifikovaných pro znaleckou činnost, a to ve všech krajích v rozsahu znaleckého oprávnění měření hodnoty hluku. Zjistil, že dotazu neodpovídá žádný dokument, což vyplývá z listin založených na čísle listu 234 až 237 soudního spisu.

48. Aby soud dostál své zákonné povinnosti a splnil závazný pokyn odvolacího soudu, tak dne 10. 3. 2020, telefonicky kontaktoval pana [jméno] [příjmení], ze [právnická osoba] s. r. o. [obec], která vypracovala konzultaci pro Znalecký ústav, veterinární a farmaceutickou univerzitu [obec], a která je založena ve znaleckém posudku označeného znaleckého ústavu na čísle listu 180. Dotazovaný zástupce společnosti sdělil soudu, že zvuk zvířat je měřitelnou veličinou, ale nelze ji objektivně vyhodnotit. Odkázal na závěry vyjádření ze dne 18. 7. 2018. Doporučil soudu, aby se obrátil na [titul] [jméno] nebo [titul] [příjmení] z [státní instituce] [anonymizována dvě slova], zabývající se měřením hluku v mimopracovním prostředí, kdy kontakty soud může zjistit na webových stránkách Zdravotního ústavu [obec]. Proto soud svým usnesením ze dne 10. 3. 2020, po konzultaci s pracovníkem uvedeného zdravotního ústavu, [titul] [jméno] [příjmení], svým usnesením uložil zdravotnímu ústavu, se sídlem v [obec], splnění povinností, v tomto usnesení specifikovaných.

49. Zdravotní ústav se sídlem v [obec], dne 3. 4. 2020 sdělil soudu, že pokud jde o měření pachových látek, toto provádí Zdravotní ústav se sídlem v [obec] pouze na průmyslových zdrojích. V současnosti není v ČR platná žádná právní úprava, která by řešila postupy měření na hranicích pozemku, od roku 2006 neexistují rovněž žádné zákonné limity pro pachové látky. Z těchto důvodů nelze měřením pachových látek zjistit, zda zápach z chování ptáků proniká na stavební parcelu [číslo] zapsanou na LV [číslo] pro k. ú. [obec], tedy na pozemek ve vlastnictví žalobců. Zdravotnický ústav, tedy nemohl výzvě, ke zjištění pronikání pachů na pozemek, vyhovět.

50. Zdravotnický ústav však vyhověl a soudu a změřil hluk v mimopracovním prostředí dne 26. 5. 2020, v brzkých ranních hodinách, tedy v době od 4 hodiny 20 minut do 6 hodin 20 minut v místě měření a kterým byla nemovitost, situovaná v [obec], [ulice a číslo]. Měření provedl [titul] [jméno] [příjmení]. Z tohoto protokolu mimo jiné vyplývá závěr, že výsledné hodnoty hluku z chovu ptactva žalovaného v jeho nemovitostech překračují hygienický limit v chráněném venkovním prostoru staveb pro noční dobu. Zdravotní ústav se sídlem v [obec] však poukázal na problematické hodnocení z důvodu vyloučení hodnocení hlasových projevů zvířat ze zákona, náhodnosti a relativní krátkodobosti hlasových projevů zvířat a překročení hygienického limitu i u volně žijících zvířat, viz hlasové projevy zpěvného ptactva a hrdliček. V závěru jsou uvedeny konečné hodnoty hluku a Zdravotnický ústav [obec] uvedl v jeho odborném vyjádření, že obecně tedy lze konstatovat, že zvuk vzdálených běžných kohoutů je menší než zvuk volně žijícího ptactva, a proto žalobcům nevadí. Zvuk papoušků je o 6-10 decibelů větší, zavřených kohoutů o 5 až 7,5 decibelu větší a volně se pohybujících kohoutů o 14-16 decibelů větší. V závěru rovněž poukázal na to, že hlasové projevy zvířat nelze omezit, je však možné přijmout protihluková opatření spočívající v tom, že kohouty lze vypouštět do volného prostranství až po šesté hodině ranní, ideálně v době, dohodnuté mezi účastníky řízení, kurník – voliéru pro chov antverpského vousáče křepelčího uzavřít a zvýšit její neprůzvučnost o cca 7,5 dB, u voliér pro chov papoušků, Alexandr malý, zvýšit neprůzvučnost o cca 10 decibelů, zatímco chov exotického ptactva nelze, podle Zdravotnického ústavu v [obec], považovat za běžnou situaci, chov běžných kohoutů je běžnou situací v zástavbě vesnického typu a omezování chovu běžných kohoutů se nejeví jako rozumné.

51. Soud prvého stupně tedy tímto jediným možným způsobem realizoval příkaz nadřízeného soudu, a to odborným vyjádřením Zdravotního ústavu se sídlem v [obec] ze dne 3. 6. 2020.

52. Rovněž splnil další pokyn nadřízeného soudu a provedl dne 2. 9. 2020 místní šetření, ze kterého bylo zjištěno soudem, že v tento den je umístěn ve dvorních prostorách nemovitosti žalovaného pouze 1 malý kohout, který v době šetření a zakokrhal 1 x až 5 x. Dále tam bylo umístěno neznámé množství holubů, kteří nevydávali žádné zvuky. Na místě samém bylo 6 kusů papoušků, kteří nevydávali žádné zvuky. Na dvorku bylo umístěno 20 kusů slepic, které nevydávaly žádné zvuky. Dvorek s voliérami byl uklizen a nebyl z tohoto místa šířen do okolí vůbec žádný zápach.

53. Soud prvého stupně na základě výslovného pokynu odvolacího soudu se zaměřil na zjištění skutečností, týkajících se místních poměrů, z hlediska přiměřenosti žalovaných imisí. Soud provedl všechny navržené důkazy, a to výslechy svědků.

54. Soud proto vyslechl starostku [územní celek] a místostarostu uvedené obce. Starostka obce, svědkyně [celé jméno svědkyně], narozena [datum], poukázala na to, že obec nevydala žádnou vyhlášku ohledně regulace chovu živočichů v obci, protože kromě stížnosti žalobců na žalovaného v dubnu 2014 si žádný občan z obce nestěžoval na hluk a zápach z chovaných živočichů v obci. Jde o obec, která byla dříve vesnicí, a v roce 1997 jí byl vrácen status města. Stále však má charakter vesnice. V této obci se chovají slepice, kohouti, husy, perličky, koně, výjimečně prasátka a může se tak jednat asi od 10 rodin, které chov těchto živočichů provozují. Nikdo ze sousedů si nestěžoval na chov živočichů v nemovitosti žalovaného. Někdy chodívá kolem nemovitosti žalobců a žalovaného, ale nikdy ji tam nic nezaujalo.

55. Obdobně se vyjádřil i místostarosta [územní celek], [celé jméno svědka], narozen [datum], který byl informován o stížnosti žalobců na žalovaného v roce 2014. Poukázal na to, že nikdo jiný si na chov živočichů v obci nestěžoval. Rovněž uvedl, že bydlí v bezprostřední blízkosti účastníků, neboť bydlí v [obec] ulici ve staré vile. Ze třetího patra vidí na jejich zahradu, kam směřují okna z jeho ložnice. Když mají v noci otevřené okno, tak si vůbec nepamatuje na to, že by slyšel hluk ptáků, který by je rušil. Spíše je z nočního spánku vyruší štěkot psa. Poukázal na to, že kromě pana [celé jméno žalovaného] tam chovají živočichy i jiní občané, jsou tam umístěny tři venkovní klece s exotickým ptactvem u jiného občana, někdo tam chová prasata a spousta lidí tam chová drůbež. Někdy v roce 1993 řešili stížnost na hluk kohouta a uvedl, že se shodli na tom, že možnost obce zakázat tento chov není dána a žádnou vyhlášku nevydali. Ve staré části obce s rodinnými domy se lidé vzájemně tolerují co do zápachu chovajících zvířat a jejich křiku. Svědkova okna z ložnice k voliérám, umístěným na pozemku žalovaného, jsou vzdálena asi 50-80 m a není mezi nimi umístěna žádná stavba. Žádný zápach zvířat ze sousedství nepozoroval, pouze poukázal na zemědělské družstvo v blízkosti, ze kterého se občas při teplém počasí line zápach z chovaných zvířat.

56. Z výsledků těchto svědeckých výpovědí vyplývá, že [územní celek] má status města, avšak stále jde fakticky o vesnici, ve které mnoho občanů chová slepice, kohouty, husy, perličky, koně, prasata, exotické ptactvo, takže soud dospěl k závěru, že chování takového ptactva, jaké chová žalovaný ve svých nemovitostech, je v místě, a to v [obec], zcela obvyklé místním poměrům.

57. Soud hodnotí výpovědi shora uvedených svědků ve vztahu k žalovaným imisím tak, že ani blízký soused účastníků tohoto řízení, svědek [celé jméno svědka], ač okna jeho ložnice směřují do dvorku žalovaného, nejsou oddělena jakoukoliv stavbou a jsou vzdálena asi 50-80 m, tak svědek neslyší v nočních hodinách žádné zvuky ptactva ani kohoutů či jiného drobného zvířectva a necítí z dvorku žalovaného žádný zápach.

58. Soud hodnotí tyto svědecké výpovědi shora uvedené jako naprosto objektivní, protože ani jeden ze shora vyslechnutých svědků nemá ani k jednomu z účastníků vůbec žádný blízký vztah a nelze tedy dovodit závěr o tom, že by tito svědkové měli zájem některou ze stran tohoto sporného řízení, poškodit svými svědeckými údaji.

59. Místní poměry a přiměřenost žalovaných imisí soud zjišťoval i výpovědí dalších svědků, [celé jméno svědka], narozeného [datum], [celé jméno svědkyně], narozené dne [datum], [celé jméno svědkyně], narozené dne [datum], svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně], narozené dne [datum], když všichni tito svědkové se vyjádřili zcela shodně s údaji, které uváděli svědkyně [celé jméno svědkyně] a svědek [celé jméno svědka]. Všichni tito svědkové poukázali na to, že v obci [obec] je chováno drobné ptactvo, domácí zvířectvo několika rodinami, takže tento chov je charakteristický pro místní poměry v uvedené obci.

60. Svědek [celé jméno svědka], že bydlí v rodinném domě, umístěném na stejné straně chodníku, jako jsou nemovitosti účastníků, když vedle pozemku žalovaného má umístěnou garáž a hned vedle je dům, ve které svědek bydlí. Žádné kohouty ani ptáky neslyší a necítí žádný zápach. Svědkyně [celé jméno svědkyně] se nemohla blíže vyjádřit k žalovaným imisím, protože bydlí úplně mimo nemovitosti účastníků. Uvedla však, že kohouty nebo hluk ptactva slyší od úplně jiných sousedů a ne od žalovaného.

61. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že jí nevadí kokrhání kohouta, protože bydlí na vesnici a bere to tak, že to patří ke koloritu venkova. Nedokázala uvést, zda slyší exotické ptactvo z nemovitosti žalovaného anebo z další nedaleké nemovitosti, kde také někdo chová ptactvo. Potvrdila, že zápach necítí. Slýchává kokrhání kohouta z nemovitosti žalovaného, ale také slýchává i kokrhání dalšího kohouta z jiné nemovitosti.

62. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že ví o nějakých zvířatech v nemovitosti žalovaného, kdy mezi její nemovitostí a nemovitostí žalovaného je asi 15 m zahrada. Když má otevřené okno, tak nic nevnímá. Zcela shodně s výpovědí shora uvedených svědků poukázala na to, že [obec] byly vždy vesnice, takže je zvyklá na zvuky, které jsou tam obvyklé. Občas vnímá kokrhání kohouta z nemovitosti žalovaného, ale nevadí jí to. Žádný zápach necítí.

63. Soud hodnotí i tyto, shora uvedené výpovědi svědků jako věrohodné. Každý z vyslechnutých svědků vypovídal spontánně, neváhal s odpovědí na položené otázky a nemá k účastníkům žádný vztah, kvůli němuž by chtěl někoho z účastníků poškodit nebo účastníka naopak preferovat.

64. Soud prvého stupně tedy, po splnění všech pokynů nadřízeného, Krajského soudu v Ústí nad Labem, v jeho usnesení, ze dne 7. 3. 2019, č. j. [číslo jednací], při svém rozhodování vycházel ze shora uvedených skutkových závěrů, realizovaných ve svém rozsudku ze dne 27. 11. 2018 a dále z těch, které jsou shora uvedeny v tomto rozhodnutí. Soud shora označené, nově provedené důkazy po vydání zrušujícího usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, vyhodnotil a opětovně musel vycházet z toho (jak je i dlouhodobě judikováno Nejvyšším soudem České republiky a komentováno v příslušných ustanoveních občanského zákoníku), že rozhodování o imisích a ochrany proti imisím se lze dovolat jedině tehdy, pokud jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání pozemku. Otázkou, zda jde o podstatnou imisi, je třeba posuzovat podle místních zvyklostí. Jinak se musí posuzovat účinek chovu hospodářských zvířat ve městě a jinak se tento účinek musí posuzovat na venkově.

65. Soud, tedy při svém rozhodování opětovně přihlížel k poměrům existujícím v [obec], kdy všichni vyslechnutí svědkové, včetně starostky obce a místostarosty uvedené obce, poukazovali na běžný chov ptactva, slepic, kohoutů, dalšího domácího zvířectva, včetně koní a prasat. Kromě žalobců si nikdo na žalovaného nikdy nestěžoval ohledně imisí, spočívajících ve stížnostech na hluk živočichů anebo na jejich zápach.

66. Přesto, že Zdravotní ústav se sídlem v [obec] zjistil ve svém odborném vyjádření ze dne 3. 6. 2020, po měření hodnoty hluku z chovu ptactva na pozemku žalovaného, že tyto hodnoty překračují hygienický limit v chráněném venkovním prostoru staveb pro noční dobu, tak, podle názoru soudu prvého stupně, ani z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět. Soud totiž přihlédl rovněž k závěrům Zdravotního ústavu se sídlem v [obec], který poukázal na problematické hodnocení, protože je vyloučeno hodnocení hlasových projevů zvířat ze zákona. Zdravotnický ústav rovněž poukázal na možnost snížení hluku kohoutů i papoušků tak, že žalovaný bude kohouty vypouštět do volného prostranství až po šesté hodině ranní, voliéru pro chov antverpského vousáče křepelčího uzavře a zvýší její lepší neprůzvučnost o cca 7,5 decibelu a obdobně tak může učinit u voliér pro chov papoušků, Alexandra malého, kdy lze zvýšit neprůzvučnost voliéry asi o 10 dB.

67. Žalobci ve svém posledním podání právního zástupce, doručeném dne 14. 9. 2020, právě poukazovali na závěry tohoto odborného vyjádření Zdravotnického ústavu v [obec] a na to, že hlučnost přesahuje několik decibelů u kohoutů a papoušků.

68. V této souvislosti soud poukazuje na vlastní prohlídku nemovitostí účastníků a tudíž i dvorku žalovaného, kde dne 2. 9. 2020 byl již umístěn 1 kohout, 6 kusů papoušků, několik kusů slepic, několik kusů holubů, když kromě kohouta žádný z těchto živočichů nevydával žádné zvuky a kohout zakokrhal asi 1 x až 5x. Ze dvorku žalovaného nebyl cítit žádný zápach.

69. Soud v této souvislosti poukazuje rovněž na to, že žalovaný si po podání žaloby, musel uvědomit vážný problém, spočívající v množství chovaného ptactva a drobného zvířectva, vyvolávajícího sousedský konflikt. Sod dospěl k takovému závěru i s ohledem na to, že pověření pracovníci, znaleckého ústavu, soudem ustanoveného, se dostavili osobně do nemovitostí účastníků řízení dne 11. 7. 2018. Pracovníci znaleckého ústavu ve svém posudku, na čísle listu 178 soudního spisu uvedli, že viděli 3 venkovní voliéry a tam byli umístěni ptáci, Kakariki, papoušci nádherní, korely, andulky, zebřičky, křepelky. Zaznamenali intenzivní zvukové projevy u kohouta, takže i v té době, kdy bylo provedeno šetření, a to 11. 7. 2018, již žalovaný nechoval velké množství kohoutů, ale choval pouze jednoho kohouta. Pracovníci znaleckého ústavu poukázali na to, že frekvence těchto projevů nebyla nad normálem typickým pro daný druh a denní dobu. Přesto je pravděpodobné, že frekvence kohoutího kokrhání je v ranních hodinách častější než sami zaznamenali s tím, že další možné zdroje hluku v přímém okolí nezaznamenali.

70. Po shora uvedeném datu tedy žalovaný, nepochybně ve snaze zmírnit neshody se žalobci ohledně chovu živočichů, snížil počet chovu na množství ptáků a živočichů, jak soud zjistil dne 2. 9. 2020 a jak je to zaznamenáno i v protokolu o místním šetření, č. j. [číslo jednací].

71. Podle názoru soudu, hluk jednoho kohouta, který byl zaznamenán při místním šetření dne 2. 9. 2020, je přiměřený místním poměrům a je soudem posuzován, s ohledem na všechny okolnosti případu, a to z objektivních hledisek. Znovu soud připomíná, že objektivní hlediska byla zjištěna z výpovědi všech svědků, shora specifikovaných a s ohledem na to, že [obec] jsou vlastně vesnicí, kde chov kohouta je realizován několika rodinami. Okolnost, že žalovaný chová jednoho kohouta, který nepochybně v brzký ranních hodinách kokrhá, tak taková okolnost není natolik závažnou, že by ji bylo možno považovat za imisi, pro kterou je možno žalobě vyhovět.

72. Žalobcům se nepodařilo prokázat, že jsou z pozemku žalovaného obtěžováni takovým hlukem a pachem, nad míru přiměřenou místním poměrům.

73. Žalobci ještě poukazují na to, že soud by měl jejich žalobě vyhovět také z toho důvodu, že hrozí nebezpečí opakování chování žalovaného, kdy v budoucnu může zvýšit chov exotického ptactva, které je znovu bude obtěžovat nad míru obvyklou místním poměrům. Žalobci však neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, pro které by soud mohl připustit takové nebezpečí. Naopak žalobci sami poukazovali na to, že v době před podáním žaloby, žalovaný choval na svém pozemku daleko větší množství exotického ptactva a dalších živočichů, když po podání této žaloby, jak sám žalovaný uváděl u soudu, toto množství snížil. Následně pak samotní žalobci poukazují i na výslech svědka, syna žalovaného, který rovněž uváděl, že poté, co přišel dopis od soudu, tak hlasité ptáky zrušil a prodal je. Koupil jenom drobot, co vůbec nekřičí. Za situace, kdy žalobci nepředložili soudu jediný relevantní důkaz, svědčící pro to, že po pravomocném skončení tohoto řízení žalovaný znovu a ve velkém rozsahu obnoví chov ptactva, kohoutů, případně i dalších živočichů a to do takové míry, že tito budou obtěžovat žalobce svým hlukem a zápachem, nelze ani z tohoto, preventivního důvodu, žalobě vyhovět. Ze všech shora uvedených důvodů soud tedy opětovně žalobu žalobců zamítnul jako nedůvodnou tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

74. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

75. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 1, vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., v platném znění, za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 10 000 Kč částku 1 500 Kč, tedy za 13 úkonů advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za 2 x písemné vyjádření ve věci samé ze dne 9. 4. 2017 a ze dne 23. 12. 2018 – vyjádření k odvolání žalobců (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za účast u jednání před soudem dne 10. 4. 2017, 4. 9. 2017, 20. 2. 2018, 27. 11. 2018, 8. 7. 2019, 15. 10. 2019, 10. 3. 2020, 11. 5. 2020, u místního šetření 2. 9. 2020, u ústního jednání 30. 11. 2020 (§ 11 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky), celkem tedy částku 19 500 Kč.

76. Dále soud přiznal 13 režijních paušálů ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemné vyjádření ve věci samé – 2 x, ze dne 9. 4. 2017 a ze dne 23. 12. 2018, za účast u jednání před soudem v den 10. 4. 2017, 4. 9. 2017, 20. 2. 2018, 27. 11. 2018, 8. 7. 2019, 15. 10. 2019, 10. 3. 2020, 11. 5. 2020, u místního šetření 2. 9. 2020, u ústního jednání 30. 11. 2020, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 3 900 Kč. Soud tedy přiznal žalovanému za odměnu advokáta a režijní paušály částku 23 400 Kč.

77. Soud přiznal také podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění novely č. 276/2006 Sb. náhradu za promeškaný čas advokáta, stráveným jízdou z Prahy k Okresnímu soudu v Litoměřicích a zpět do sídla advokáta, ke všem ústním jednáním u soudu a k místnímu šetření, konanému 2. 9. 2020, za každou započatou půlhodinu 100 Kč, celkem za 40 půlhodin strávených na cestě, částku ve výši 4 000 Kč.

78. Soud přiznal jízdné advokáta podle § 7 zák. č. 119/92 Sb. o cestovních náhradách a to základní náhradu za používání silničních motorových vozidel za každý km jízdy (amortizace vozu), která činí ve spojení s § 1 písm. b vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí č. 440/2016 Sb. 3,90 Kč za každý ujetý km, takže za celkem ujetých 142 km činí tato náhrada 553,80 Kč a to za zastoupení ujednání před soudem.

79. Soud přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty podle shora citovaného ustanovení zákona ve spojení s § 4 vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí č. 440/ 2016, a to náhradu za benzín natural 95, částku 29,50 Kč za 1 litr benzínu, za zastoupení před soudem jednak v den 10. 4. 2017 a jednak v den 4. 9. 2017.

80. Právní zástupce žalovaného prokázal, že k jízdě k ústnímu jednání konanému ve dnech 10. 4. 2017 a 4. 9. 2017 použil služební motorové vozidlo Honda City, registrační značky xLineBr [registrační značka] [číslo], s průměrnou spotřebou 6,16 litry benzínu natural 95 na 100 ujetých km, takže za celkem ujetých 142 km spotřeboval 8, 7472 litrů benzínu natural 95, když za jeden litr požadoval částku 29,50 Kč, a to za jízdu ke zdejšímu soudu, soud tedy přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty ve výši 258, 0424 Kč a náhradu za amortizaci vozu ve výši 553,80 Kč, jízdné advokáta celkem zaokrouhleně 812 Kč, tuto částku soud přiznal žalovanému za zastoupení jeho právním zástupcem u jednání konaných 10. 4. 2017 a 4. 9. 2017, takže přiznal celkem jízdné advokáta ve výši 1 624 Kč.

81. Soud přiznal jízdné advokáta podle § 7 zák. č. 119/92 Sb. o cestovních náhradách a to základní náhradu za používání silničních motorových vozidel za každý km jízdy (amortizace vozu), která činí ve spojení s § 1 písm. b vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí č. 463/2017 Sb. 4 Kč za každý ujetý km, takže za celkem ujetých 142 km činí tato náhrada 568 Kč, a to za zastoupení ujednání před soudem.

82. Soud přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty podle shora citovaného ustanovení zákona ve spojení s § 4 vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí [číslo] 2017, a to náhradu za benzín natural 95, částku 30,50 Kč za 1 litr benzínu.

83. Právní zástupce žalovaného prokázal, že k jízdě použil služební motorové vozidlo Honda City, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 6,16 litry benzínu natural 95 na 100 ujetých km, takže za celkem ujetých 142 km spotřeboval 8, 7472 litrů benzínu natural 95, když za jeden litr požadoval částku 30,50 Kč, a to za jízdu ke zdejšímu soudu, soud tedy přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty ve výši 266, 7896 Kč a náhradu za amortizaci vozu ve výši 568 Kč, jízdné advokáta zaokrouhleně celkem 835 Kč soud tuto částku na jízdném přiznal žalovanému za jeho zastoupení u jednání před soudem ve dnech 20. 2. 2018 a 27. 11. 2018, takže přiznal celkem jízdné advokáta ve výši 1 670 Kč.

84. Soud přiznal jízdné advokáta podle § 7 zákona č. 119/92 Sb. o cestovních náhradách, a to základní náhradu za používání silničních motorových vozidel za každý km jízdy (amortizace vozu), která činí ve spojení s § 1 písm. b vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí č. 333/2018 Sb. 4,10 Kč za každý ujetý km, takže za celkem ujetých 142 km činí tato náhrada 582,20 Kč, a to za zastoupení u jednání před soudem.

85. Soud přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty podle shora citovaného ustanovení zákona ve spojení s § 4 vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí [číslo] to náhradu za benzín Natural 95, částku 33,10 Kč za 1 litr benzínu.

86. Právní zástupce žalovaného prokázal, že k jízdě použil služební motorové vozidlo Honda City, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 6,16 litry benzínu Natural 95 na 100 ujetých km, takže za celkem ujetých 142 km spotřeboval 8, 7472 litrů benzínu Natural 95, když za jeden litr požadoval částku 33,10 Kč, a to za jízdu ke zdejšímu soudu, soud tedy přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty ve výši 289, 53232 Kč a náhradu za amortizaci vozu ve výši 582,20 Kč, jízdné advokáta zaokrouhleně ve výši 872 Kč. Toto jízdné přiznal žalovanému za zastoupení jeho advokátem u jednání před soudem dne 8. 7. 2019 a 15. 10. 2019, takže za celkem tyto jízdy z Prahy do Litoměřic a zpět soud přiznal jízdné advokáta ve výši 1 744 Kč.

87. Soud přiznal jízdné advokáta podle § 7 zák. č. 119/92 Sb. o cestovních náhradách a to základní náhradu za používání silničních motorových vozidel za každý km jízdy (amortizace vozu), která činí ve spojení s § 1 písm. b vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí č. 358/2019 Sb. 4,20 Kč za každý ujetý km, takže za celkem ujetých 142 km činí tato náhrada 596,40 Kč, a to za zastoupení ujednání před soudem.

88. Soud přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty podle shora citovaného ustanovení zákona ve spojení s § 4 vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí č. 358/ 2019, a to náhradu za benzín Natural 95, částku 32 Kč za 1 litr benzínu.

89. Právní zástupce žalovaného prokázal, že k jízdě použil služební motorové vozidlo Honda City, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 6,16 litry benzínu Natural 95 na 100 ujetých km, takže za celkem ujetých 142 km spotřeboval 8, 7472 litrů benzínu Natural 95, když za jeden litr požadoval částku 32 Kč, a to za jízdu ke zdejšímu soudu, soud tedy přiznal náhradu za spotřebované pohonné hmoty ve výši 279, 9104 Kč a náhradu za amortizaci vozu ve výši 596,40 Kč, jízdné advokáta zaokrouhleně celkem 876 Kč. Toto jízdné soud přiznal vždy za jízdu právního zástupce žalovaného z Prahy do Litoměřic a zpět za zastoupení žalovaného u jednání před soudem, konaných dne 10. 3. 2020, 11. 5. 2020, za účast u místního šetření dne 2. 9. 2020 a za zastoupení u jednání před soudem dne 30. 11. 2020 Celkem tedy přiznal jízdné advokáta ve výši 3 504 Kč.

90. Soud tedy úspěšnému žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 35 942 Kč tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

91. Podle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platili, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození do soudních poplatků.

92. U žalobců nejsou žádné předpoklady pro osvobození do soudních poplatků. Žalobci zaplatili zálohu na znalečné ve výši 15 000 Kč, jak to vyplývá ze záznamu o složení ze dne 27. 3. 2018, založeném na čísle listu 137 soudního spisu, kdy na účet zdejšího soudu dne 26. 3. 2018 byla doručena platba žalobců jako záloha na vypracování znaleckého posudku.

93. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 8. 2018, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 15. 9. 2018, bylo přiznáno znaleckému ústavu znalečné ve výši 17 305 Kč, a platebním poukazem č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o výplatě znalečného v celkové výši 17 305 Kč tak, že ze zálohy žalobců bylo znaleckému ústavu vyplaceno 15 000 Kč a z rozpočtových prostředků státu pak bylo doplaceno znalečné ve výši 2 305 Kč. Žalobci neměli ve věci úspěch, takže proto byli soudem uznáni povinnými ve výroku III. tohoto rozsudku, aby společně a nerozdílně zaplatili České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích nedoplatek znalečného ve výši 2 305 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

94. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 14. 7. 2020, soud přiznal Zdravotnímu ústavu se sídlem v [obec] náklady za vypracování jeho odborného posudku v celkové výši 17 726 Kč. Z platebního poukazu zdejšího soudu, ze dne 22. 7. 2020, vyplývá, že soud zaplatil z rozpočtových prostředků státu Zdravotnickému ústavu v [obec] shora uvedenou částku, neboť platební poukaz byl předán účtárně k proplacení a tato uvedenou částku zaplatila označenému ústavu dne 30. 7. 2020. Protože žalobci neměli ve věci plný úspěch, tak jim soud musel uložit ve výroku IV. tohoto rozsudku povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích, částku ve výši 17 726 Kč a celkem, tedy byli žalobci uznáni povinnými zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích, částku ve výši 20 031 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.