9 C 293/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 145 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 905 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 12. 6. 2019 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, o 40 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 12. 6. 2019 do zaplacení a 200 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne 6. 5. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 3 145 Kč s příslušenstvím, jejíž znění neobsahovalo jasná skutková žalobní tvrzení. Žaloba obsahovala naprosto neurčité údaje, spočívající v poukazu na notářský zápis ze dne 21. 12. 2019 a k věci samé pak bylo uvedeno, že žalobce uzavřel se žalovaným pojistnou smlouvu, označenou číslem, na dobu neurčitou, za období od 20. 2. 2019 do 10. 6. 2019 dluží 2 945,20 Kč. Poukázal, že žalovaný částku nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky, a že součástí žalované částky poplatek ve výši 200 Kč.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 13. 7. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže bylo usnesením soudu ze dne 1. 9. 2020 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání. Právní zástupkyně žalobce obdržela předvolání k nařízenému jednání dne 16. 10. 2020 a ihned poté, dne 19. 10. 2020, doplnila neurčitá žalobní tvrzení tak, že poukázala na pojistnou smlouvu, uzavřenou účastníky dne 7. 11. 2018 s počátkem pojištění ke dni 20. 11. 2018 s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Předmětem pojištění bylo vozidlo [typ vozidla] [anonymizováno], [registrační značka]. Žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 2 388 Kč splatné ve čtvrtletních splátkách, řádně v tomto podání specifikovanými jak co do výše, tak co do splatnosti. Roční pojistné činilo 9 552 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné 20. 2. 2019, takže žalobce přesně specifikoval, z čeho sestává žalovaná pohledávka, když uvedl, že tato se skládá z nezaplaceného pojistného, vymezeného na částku 2 945 Kč a z poplatků za upomínání 200 Kč. Žalobce řádně poukázal na upomínku s upozorněním, že pokud žalovaný nezaplatí dlužné pojistné ve stanovené lhůtě, tak jeho pojištění zanikne a rovněž poukázal na přípis žalobce, ve kterém byl žalovaný informován o zániku pojištění. Žalobce tedy vymezil, že žalovaný neplatil pojistné od 20. 2. 2019 do 10. 6. 2019.

3. Soud provedl důkaz výzvou žalobce k zaplacení dlužného pojistného ze dne 20. 4. 2019, předžalobní upomínkou žalobce žalovanému ze dne 27. 7. 2019, předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobce ze dne 11. 12. 2019 a 20. 4. 2020, notářským zápisem ze dne 21. 12. 2019, pojistnou smlouvou ze dne 7. 11. 2018, všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění vozidel bez podpisu žalovaného, sazebníkem poplatků bez podpisu žalovaného.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

5. Podle § 2765 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění; pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného zájmu dozvěděl.

6. Podle § 2782 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

7. Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé.

8. Podle § 2783 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy.

9. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.

10. Podle § 2804 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.

11. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

14. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

16. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

17. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 7. 11. 2018 pojistnou smlouvu s počátkem pojištění od 20. 11. 2018 na dobu neurčitou. Předmětem pojistné smlouvy bylo pojištění odpovědnosti žalovaného z provozu vozidla [typ vozidla] [anonymizováno], [registrační značka], když účastníci řízení se dohodli na roční pojistném ve výši 9 552 Kč a žalovaný se zavázal platit toto pojistné ve čtvrtletních splátkách po 2 388 Kč.

18. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 20. 2. 2019, takže proto žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 20. 4. 2019 k zaplacení dlužného nedoplatku pojistného ve výši 2 388 Kč, což byla čtvrtletní splátka pojistného, sjednaná pojistné smlouvě ze dne 7. 11. 2018 a aktuálních nákladů na upomínání ve výši 50 Kč. Žalovaný byl informován o tom, že pokud tato částka nebude zaplacena do 10. 6. 2019, tak pojištění žalovaného u žalobce zanikne. Žalobce písemně informoval žalovaného o zániku pojistné smlouvy dopisem ze dne 22. 6. 2019, ve kterém sdělil žalovanému, že jeho pojištění zaniká 10. 6. 2019 a vyzval žalovaného k zaplacení dluhu na pojistném ve výši 2 945 Kč do 6. 7. 2019. Žalobce pak dalším dopisem, a to předžalobní upomínkou ze dne 27. 7. 2019, vyzval žalovaného k zaplacení částky 3 145 Kč do 10. 9. 2019 s upozorněním, že jinak přistoupí k vymáhání pohledávky soudní cestou. Právní zástupkyně žalobce ve dvou předžalobních upomínkách, a to ze dne 11. 12. 2019 a 20. 4. 2020 vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky s upozorněním na vymáhání částky prostřednictvím příslušného soudu.

19. Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění vozidel a sazebník poplatků, které žalobce k důkazu soudu předložil, nejsou podepsány žalovaným.

20. Při svém rozhodování o podané žalobě soud vycházel z listinných důkazů, předložených žalobcem soudu, a to především z dvoustranného právního jednání účastníků, které je obsahem pojistné smlouvy ze dne 7. 11. 2018. Žalovaný se v této smlouvě zavázal platit žalobci roční pojistné ve výši 9 552 Kč, takže při 365 kalendářních dnech každého kalendářního roku připadá tak na každý den trvání pojištění částka ve výši 26, 169863 Kč. Žalovaný neplatil pojistné v období od 20. 2. 2019 do 10. 6. 2019, tedy po dobu 111 dnů, ačkoliv jeho vozidlo bylo žalobcem pojištěno, takže za toto období má žalobce nárok na dlužné pojistné ve výši 2 904,85 Kč, zaokrouhleně, tedy na částku ve výši 2 905 Kč.

21. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 2 905 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. Soud pak musel žalobu pro částku 40 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 12. 6. 2019 do zaplacení zamítnout, neboť nejde o částku, která je dlužným pojistným, jak toto žalobce nesprávně tvrdí v opraveném podání své právní zástupkyně, doručeném soudu dne 19. 10. 2020. Žalobce se dále domáhá zaplacení poplatku ve výši 200 Kč. Soud o této zbývající části žalobního nároku rozhodoval v souladu s názorem Ústavního soudu České republiky vyjádřeného v jeho usnesení I. ÚS 3512/2011, kdy tento dovodil, že, mimo jiné obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit, sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Obchodní podmínky mohou být sestaveny některou ze smluvních stran nebo i třetím subjektem, tato praxe je výslovně upravena ve vztazích řídících se § 273 obchodního zákoníku, kdy oproti tomu občanský zákoník takovou explicitní úpravu neosahuje. Tuto praxi lze dovodit zejména z principu autonomie vůle stran a z toho odvozené zásady smluvní volnosti, která je jedním z vůdčích principů závazkového práva, uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti dle § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Za takové ustanovení se považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit. Základním předpokladem přijetí všeobecných obchodních podmínek oblátem je zahrnutí těchto všeobecných obchodních podmínek do návrhu, k tomu může dojít několika způsoby. Prvním způsobem je zopakování celého jejich textu například ve formuláři smlouvy, má-li se závaznost obchodních podmínek pro daný právní vztah odvíjet od souhlasu smluvních stran, pouhý odkaz na obchodní podmínky ve smlouvě nestačí, musí k němu přistoupit seznámení s jejich obsahem. Obchodní podmínky, na které smlouva odkazuje a jež jsou k ní připojeny nebo jsou smluvním stranám známy, nemusí být samostatně podepisovány účastníky smluvního vztahu, v pochybnostech však musí ten, kdo se jich dovolává prokázat, že byly ke smlouvě připojeny, nebo že byly druhé straně známy. K těmto závěrům dospěl i Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 24. 2. 1998 ve věci vedené pod sp. zn. 5 Cmo 318/97 anebo Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 3. 6. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. 32 Cdo 3183/2012. Samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzuli pro uplatnění obchodních podmínek sám o sobě nepostačuje, nýbrž je třeba, aby zároveň byl i naplněn druhý předpoklad, tedy známost smluvních podmínek či jejich přiložení. Důkazní břemeno prokázání naplnění uvedených předpokladů přitom leží na osobě, která se ustanovení obchodních podmínek dovolává.

23. Povinností pojistitele seznámit pojištěného s všeobecnými, zvláštními i doplňkovými pojistnými podmínkami, se zabýval i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017. Uvedený soud dospěl k závěru, že pokud § 4 odst. 4 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Z toho, že pojistník byl informován o možnosti kdykoliv nahlédnout do pojistných podmínek, resp. že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele, neplyne, že byl prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami.

24. Soud vycházel dále z toho, že Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 27. února 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, jednoznačně uvedl, že pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost, vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Sdělení místa, kde se s pojistnými podmínkami může pojistník seznámit, nesvědčí o tom, že byl pojistník s pojistnými podmínkami (tj. s jejich obsahem) prokazatelně seznámen, nýbrž pouze o tom, že byl pojistník seznámen s místem, kde se pojistné podmínky nachází.

25. V dané věci žalobce neprokázal, že žalovaný byl seznámen se všeobecnými pojistnými podmínkami, když žádnou listinu o výši poplatků – paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 200 Kč soudu nepředložil s podpisem žalovaného. Jen na základě takové listiny by žalobce byl oprávněn po žalovaném požadovat tvrzenou částku 200 Kč. Z pojistné smlouvy, předložené žalobcem a podepsané žalovaným, nemohl žalovaný zjistit výši konkrétních poplatků, které bude muset žalobci platit s ohledem na uzavřenou pojistnou smlouvu ze dne 7. 11. 2018 v případě, že nezaplatí sjednané a zároveň splatné pojistné.

26. Proto tedy soud žalobu ve zbytku žalobního nároku zamítl tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle § 142 odst. 2, o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že jde o tzv. bagatelní pohledávku, kdy žalobce neměl ve věci plný úspěch, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.