9 C 299/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 490 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 17. 6. 2018 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 119 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 7. 4. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 2 490 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek dne 14. 8. 2019 se [právnická osoba], [IČO] Smlouva o půjčce byla uzavřena se [právnická osoba], [IČO]. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 17. 5. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen 16. 6. 2018. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet a dosud nebyl zaplacen. Žalobce se domáhá jistiny úvěru 2 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 490 Kč. Žalobce popsal uzavření smlouvy prostřednictvím webové stránky původního věřitele a poukázal na to, že úvěr nebyl zaplacen ani na základě upomínky k úhradě dlužné částky.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 8. 6. 2020, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne 3. 9. 2020 zrušen.

3. Žalobce připojil k žalobě listinné důkazy, a to podací lístek ze dne 18. 11. 2019, potvrzení [právnická osoba], ze dne 20. 1. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2019, předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne 18. 11. 2019 a úvěrovou smlouvu [číslo].

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

5. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle § 1879 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

15. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

17. Podle § 1841 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

18. Podle § 1842 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

19. S ohledem na to, že smlouva mezi účastníky tohoto řízení byla uzavřena tzv. distančním způsobem, soud prvého stupně má zato, že je namístě uvést, že z důvodové zprávy k § 1841 a k § 1842 novely občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., vyplývá, že pokud jde o tzv. distanční smlouvu, pak tento zákon upravuje těmito ustanoveními zákona, každou smlouvu, uzavřenou mezi spotřebitelem a profesionálem v rámci organizovaného systému prodeje nebo poskytování služeb na dálku bez současné fyzické přítomnosti obou smluvních stran výlučným použitím jedné nebo několika technik komunikace na dálku až do okamžiku uzavření smlouvy a včetně tohoto okamžiku.

20. Zvláštní ochrana náleží spotřebiteli, je-li s ním uzavírána smlouva za použití prostředků komunikace na dálku a je-li s ním uzavřena smlouva mimo obchodní prostory. V navržených ustanoveních jde o provedení té části směrnice 2011 /83/ o právech spotřebitelů, která zakotvuje ochranu spotřebitele shodnou pro oba dva způsoby uzavírání smluv.

21. Teorie i praxe označují smlouvy uzavírané za použití prostředků komunikace na dálku jako smlouvy distanční. Z toho důvodu se v novele občanského zákoníku, zvolil takový název, který vystihuje, že jde o ustanovení o smlouvách uzavíraných distančním způsobem.

22. Prostředky ochrany spotřebitele, spočívají v povinnosti podnikatele, sdělit spotřebiteli další předsmluvní informace nad rámec informací stanovených v § 1811 odst.

2. Zákon též stanoví některé sankce spojené s tím, že informace nebyly spotřebiteli sděleny. V souladu se směrnicí 2011 /83/ o právech spotřebitelů se jedná o nemožnost požadovat po spotřebiteli daně a náklady, které nejsou zahrnuty do ceny, pokud o nich podnikatel spotřebitele neinformoval, a o možnosti prodloužení lhůty pro odstoupení, nebyl-li spotřebitel o právu na odstoupení poučen.

23. Dalším prostředkem je nezměnitelnost předsmluvních informací. Uzavřená smlouva musí být v souladu s těmito údaji. Údaje se mohou odlišovat jen na základě výslovného ujednání smluvních stran, jinak se za obsah smlouvy považuje údaj pro spotřebitele příznivější.

24. Úprava § 1841, občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., provádí ustanovení směrnice 2002 /65/ o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku, zejména tedy pokud jde o poskytování bankovních služeb, úvěrových služeb a služeb platební povahy, investičních služeb a pojišťovacích služeb.

25. Ustanovení 1841 až 1851, občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., se použijí na smlouvy o finančních službách uzavřené distančním způsobem, tedy za použití prostředků dálkové komunikace - např. uzavřené na základě návrhu smlouvy rozšiřovaného formou letáku nebo inzerátu, nebo uzavřené na základě faxové nebo telefonické nabídky, s využitím internetu apod. Účelem této právní úpravy je zajistit ochranu spotřebitele - zajistit jeho informovanost, poskytnout mu možnost obrany před nevyžádanými službami, založit mu právo ve stanovené lhůtě od smlouvy odstoupit a další. Problematika smluv uzavíraných distančním způsobem a jejich právní úpravy souvisí s rozvojem tzv. e-commerce a vyžaduje ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany. Návrh stanovuje podnikateli jako silnější smluvní straně některé povinnosti (zejména povinnost spotřebiteli před uzavřením smlouvy sdělit a po uzavření smlouvy potvrdit určité údaje) a spotřebiteli se zakládají zvláštní práva, mezi nimiž má zásadní význam právo odstoupit od smlouvy.

26. Spotřebitel má právo kdykoli za trvání závazku požadovat po podnikateli poskytnutí stanovených informací v tištěné podobě i právo měnit prostředek komunikace na dálku, pokud to neodporuje povaze poskytované finanční služby.

27. Zákonná úprava zajišťuje spotřebiteli při uzavírání smluv o finančních službách distančním způsobem co největší informovanost. Poskytuje mu tak příležitost k uváženému rozhodnutí a dává mu možnost od uvedených smluv bez uvedení důvodu a bez sankce odstoupit ve lhůtě čtrnácti dnů a jedná-li se o životní pojištění, pak ve lhůtě třiceti dnů. Po dobu, kdy tato lhůta běží, nesmí podnikatel spotřebiteli finanční služby poskytovat, ledaže by o to spotřebitel sám požádal. Poskytne-li podnikatel spotřebiteli klamavé údaje, bude mít spotřebitel právo odstoupit od smlouvy v subjektivní tříměsíční lhůtě. Právo odstoupit od smlouvy nemá spotřebitel v případech, kdy cena finanční služby závisí na výkyvech finančních trhů, které podnikatel nemůže ovlivnit. Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, je podnikatel oprávněn požadovat po spotřebiteli zaplacení jen za službu již uskutečněnou a jen v přiměřeném rozsahu - úplata tedy zejména nesmí být taková, aby nahrazovala smluvní pokutu nebo jinou sankci za odstoupení od smlouvy. Dojde-li k odstoupení od smlouvy, vrátí si strany navzájem plnění, která si předtím případně poskytly. Jedná se o veškerá plnění, která si strany poskytly na základě jejich závazkového vztahu. K tomu se stanovuje třicetidenní lhůta.

28. Zákon chrání spotřebitele před nevyžádanými službami. Při poskytnutí takových služeb spotřebiteli nevzniknou žádné povinnosti, zvláště ne povinnost za služby zaplatit.

29. Poskytovatelem služby je jakákoli fyzická nebo právnická osoba, veřejnoprávní nebo soukromá, která je v rámci své obchodní nebo profesní činnosti smluvním poskytovatelem služeb na základě smluv uzavřených na dálku.

30. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku, z. č. 89/2012 Sb., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

31. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, z. č. 89/2012 Sb., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

32. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

33. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že žalobce uzavřel dne 14. 8. 2019 se [právnická osoba], [IČO], smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla do vlastnictví žalobce pohledávka za žalovanou ve výši 2 490 Kč s příslušenstvím. Pohledávka vznikla tím, že původní věřitel, [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které poskytl žalované bezúčelový hotovostí úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit tento úvěr spolu s poplatkem ve výši 490 Kč, takže se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkovou částku ve výši 2 490 Kč s tím, že základní doba splatnosti byla sjednána na 30 dnů a datum splatnosti je ve smlouvě vyznačen datem 16. 6. 2018. Účastníci této smlouvy se rovněž dohodli na tom, že původní věřitel zašle úvěr na účet žalované číslo [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] Žalovaná úvěr nesplatila ve lhůtě splatnosti, ačkoliv jí částka ve výši 2 000 Kč byla připsána na její účet. 34. [právnická osoba] písemně dne 24. 1 2020 potvrdila, že dne 17. 5. 2018 byla provedena platba majitele účtu [právnická osoba] na bankovní účet příjemce [bankovní účet] ve výši 2 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila a [právnická osoba] písemně dopisem ze dne 18. 11. 2019 oznámila žalované, že pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalovaná byla vyzvána, aby platbu dlužné částky provedla na bankovní účet v dopise specifikovaný, a to nejpozději do 3 pracovních dnů od obdržení tohoto dopisu. Právní zástupce žalobce v předžalobní výzvě k úhradě ze dne 18. 11. 2019 vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky a nákladů právního zastoupení do 3 dnů s upozorněním, že v opačném případě se žalobce obrátí s vymáháním dlužné částky na příslušný soud.

35. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 2 490 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

37. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty od 1 000 Kč do 5 000 Kč částku 1 000 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 3 000 Kč.

38. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 3 900 Kč.

39. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 819 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 5 119 Kč.

40. Soud prvního stupně rozhodoval o výši odměny advokáta, podle § 14b odst. 1vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč – 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč – 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč – 500 Kč.

41. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se v souladu s ust. § 1 odst. 2 advokátního tarifu za použití § 151 odst. 2 o. s. ř. určí odměna za zastupování advokátem v zásadě podle sazby mimosmluvní odměny stanovené v ust. § 7 advokátního tarifu. V řízeních zahájených počínaje 1. 7. 2014 (čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.), která splňují předpoklady stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, se však odměna za zastupování určí„ sníženou“ sazbou. Jedním z obligatorních předpokladů pro určení snížené sazby odměny je skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.„ Ustálený vzor“ návrhu na zahájení řízení s „ formulářovou žalobou“, byl jakožto pojem vtažen do českého právního prostředí Ústavním soudem. Přijetí vyhlášky č. 120/2014 Sb., která nově vložila do advokátního tarifu ust. § 14b, bylo zjevně z hlediska věcného i časového ovlivněno právě judikaturou Ústavního soudu. Ten v nálezu, ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, zveřejněném na jeho webových stránkách, k pojmu formulářová žaloba uvedl, že se„ zpravidla bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej "odhalí" i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby“. Vymezení pojmu„ formulářová žaloba“ Ústavním soudem, bylo inspirací pro zákonodárce v okamžiku, kdy vymezoval předpoklady pro určení snížené sazby odměny, podle § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu poté, co Ústavní soud nálezem dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (vyhlášen pod č. 116/2013 Sb.), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., kterou se určovaly paušální sazby odměny za zastupování advokátem pro celé řízení v jednom stupni.

42. Pro formulářové žaloby je typické, že jsou podávány opakovaně stejným žalobcem. I ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu vyžaduje, aby šlo o návrhy„ opakovaně podávané týmž žalobcem“. Právě uvedená opakovanost, vedla jistě Ústavní soud a zřejmě i zákonodárce k závěru, že sepsání návrhu v takových případech, je spíše administrativním úkonem, než provedení úkonu právní služby, a proto výše odměny přiznané za takový úkon, musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění, které je předmětem řízení, jako v případě sazby odměny podle § 7 advokátního tarifu.

43. Pro soudy prvního stupně je složité ověřit četnost případů, ve kterých stejný žalobce podává opakovaně návrhy na zahájení řízení, za použití ustáleného vzoru. Vymezení předpokladů v ustanovení § 14b advokátního tarifu totiž nebrání, aby návrhy byly podávány u obecných soudů na území celé České republiky. Neexistence jednotné databáze podaných návrhů na zahájení řízení v České republice je důsledkem, že soudy musí při své rozhodovací praxi vycházet v zásadě pouze z věcí projednávaných u nich samotných. Četnost případů, ve kterých byl u tohoto senátu, podán žalobcem návrh na zahájení řízení na stejném vzoru, ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané, soud prvého stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci nejde o skutkově obdobné věci. 44. [příjmení] obdobnost, ve smyslu § 14b advokátního tarifu, je nezbytné vykládat stejně, jak to učinil Ústavní soud v případě obsahového vymezení formulářových žalob. Musí jít o takové skutkové vymezení nároku, jenž se bude jen v minimální míře odlišovat od jiných návrhů na zahájení řízení podaných stejným žalobcem. Právě tato minimální míra odlišností činí, ze sepsání návrhu na zahájení řízení, pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší, než obvyklá, odměna za úkon právní služby. Byť jde ve všech návrzích žalobce o vymáhání obdobného plnění, tak vymezení skutkových tvrzení v návrhu vystihuje individualitu každého případu. V návrzích je zohledněna skutečnost, že s každým žalovaným subjektem byla uzavřena smlouva v jiný den, na jinou částku, s jinými termíny splatnosti částek, s jinými daty prodlení osob porušujících uzavřenou smlouvu se žalobcem a s jinými nároky v odlišné výši. Přesné vymezení těchto rozhodujících skutečností je základem pro úspěch žalobce ve věci. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud v citovaném nálezu rozhodoval ve věci dlužného přepravného za osobní přepravu v městské hromadné dopravě, kde obsah skutkových tvrzení nebyl nikterak přizpůsoben konkrétnímu případu a jednotlivé žaloby se od sebe odlišovaly pouze změnou v osobě žalovaného. A o takový případ v projednávané věci nejde. Protože v této právní věci nejde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech, tak soud prvého stupně přiznal úspěšnému žalobci odměnu advokáta, podle § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky, č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši uvedené shora v odůvodnění tohoto rozsudku.

45. K tomuto závěru, dospěl soud prvního stupně, na základě názorů Městského soudu v Praze, tedy soudu vyššího stupně, např. ve věcech vedených pod sp. zn. 93 Co 681/2014, 91 Co 7/2015.