9 C 311/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 532 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 327 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 19. 9. 2019 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, o 5 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 19. 9. 2019 do zaplacení a o 200 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne 18. 6. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 532 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci řízení uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] na dobu neurčitou s pojistným, splatným čtvrtletně. Za období od 7. 8. 2019 do 17. 9. 2019, kdy byla smlouva ukončena, činí dlužné pojistné částku ve výši 331,64 Kč, kterou žalovaný nezaplatil, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne 24. 3. 2020.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 25. 6. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 10. 9. 2020 zrušen.

3. Žalobce dne 27. 11. 2020, doplnil svá neúplná a neurčitá skutková žalobní tvrzení tak, že poukázal na uzavřenou pojistnou smlouvu dne 7. 8. 2019 s tím že pojištění bylo sjednáno od 7. 8. 2019 na dobu neurčitou. Předmětem pojištění bylo vozidlo Volkswagen Golf 1,4, [registrační značka]. Žalovaný se zavázal platit roční pojistné ve výši 2 912 Kč ve čtvrtletních splátkách a neuhradil pojistné, splatné dne 7. 8. 2019. Žalovaný nezaplatil pojistné od 7. 8. 2019 do 17. 9. 2019 ve výši 332 Kč. Žalobce požaduje 200 Kč poplatek za výzvu k zaplacení dlužné částky. Pojistná smlouva zanikla 17. 9. 2019 z důvodu změny vlastníka předmětu pojištění, a to na základě výpovědi smlouvy žalovaného. O zániku pojistné smlouvy byl žalovaný informován v oznámení ze dne 27. 9. 2019. Žalobce poukázal na to, že žalovaný podepsal v pojistné smlouvě, že byl seznámen s administrativními poplatky dle Všeobecných pojistných podmínek.

4. Žalobce předložil k žalobě listinné důkazy, a to informac o zániku pojistné smlouvy ze dne 27. 9. 2019, pojistnou smlouvu o sdruženém pojištění vozidla ze dne 7. 8. 2019, výpověď pojistné smlouvy žalovaným ze dne 17. 9. 2019, předžalobní upomínku právní zástupkyně žalobce ze dne 24. 3. 2020, notářský zápis ze dne 21. 12. 2019, předžalobní upomínku žalobce ze dne 9. 11. 2019, všeobecné pojistné podmínky pro pojištění vozidel bez podpisu žalovaného, sazebník administrativních poplatků platným od 1. 1. 2019 bez podpisu žalovaného.

5. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

6. Podle § 2765 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění; pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného zájmu dozvěděl.

7. Podle § 2782 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

8. Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé.

9. Podle § 2783 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy.

10. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.

11. Podle § 2804 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.

12. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

15. Podle § 2 nařízení vlády České republiky [číslo] kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

17. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k žalobě a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

18. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 7. 8. 2019 pojistnou smlouvu o sdruženém pojištění vozidla žalovaného, když pojistnou smlouvou bylo sjednáno pojištění odpovědnosti žalovaného z provozu vozidla Volkswagen Golf 1,4, [registrační značka]. Žalovaný se zavázal platit žalobci roční pojistné ve výši 2 912 Kč, které bylo splatné ve čtvrtletních splátkách po 728 Kč. Žalovaný dne 17. 9. 2019 doručil žalobci výpověď pojistné smlouvy, ve které uvedl, že došlo ke změně vlastníka vozidla, což dokládá technickým průkazem. Žalobce na výpověď pojistné smlouvy reagoval písemně informací o zániku pojistné smlouvy ze dne 27. 9. 2019, ve které sdělil žalovanému, že pojištění, sjednaná pojistnou smlouvou, zanikají dnem 17. 9. 2019. V tomto dopise byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužného pojistného ve výši 332 Kč do 11. 10. 2019.

19. Žalovaný byl dopisem žalobce ze dne 9. 11. 2019, označeným jako předžalobní upomínka, vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 532 Kč do 24. 12. 2019 s upozorněním, že jinak se obrátí s vymáháním této částky na příslušný soud.

20. Žalovaný byl vyzván v předžalobní upomínce právní zástupkyně žalobce ze dne 24. 3. 2020 k zaplacení dlužné částky 2 000,64 Kč nejpozději do 8. 4. 2020 s upozorněním, že v opačném případě se žalobce s vymáháním dlužné částky obrátí na příslušný soud.

21. Soud při rozhodování o podané žalobě vycházel z dvoustranného právního jednání účastníků řízení, tedy z pojistné smlouvy uzavřené dne 7. 8. 2019. Podle této smlouvy se žalovaný zavázal platit žalobci od 7. 8. 2019 roční pojistné ve výši 2 912 Kč, přičemž toto pojistné nezaplatil až do zániku pojištění, k němuž došlo dne 17. 9. 2019. Žalovaný tak měl vozidlo pojištěno žalobcem po dobu celkem 41 dnů, avšak za dobu trvání pojištění odpovědnosti za újmu, způsobenou provozem svého osobního motorového vozidla, žalobci nezaplatil žádnou částku. Žalovaný se zavázal platit roční pojistné ve výši 2 912 Kč, takže při 365 dnech každého kalendářního roku připadá na každý den trvání pojištění částka ve výši 7, 9780821 Kč a za celkem 41 dnů trvání pojištění tak činí dlužné pojistné částku, po zaokrouhlení, ve výši 327 Kč.

22. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 327 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. S ohledem na to, že dlužné pojistné činí 327 Kč, musela být žaloba částečně, pro částku 5 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19. 9. 2019 do zaplacení, zamítnuta tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

24. Žalobce se rovněž domáhal zaplacení poplatku za upomínku o zaplacení dlužného pojistného s odkazem na Všeobecné pojistné podmínky s tím, že žalovaný v pojistné smlouvě potvrdil svým vlastnoručním podpisem, že se s těmito pojistnými podmínkami, před podpisem smlouvy, seznámil.

25. Soud prvého stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby ve zbytku žalované pohledávky, o 200 Kč. Soud rozhodoval v souladu s názorem Ústavního soudu České republiky vyjádřeného v jeho usnesení I. ÚS 3512/2011, kdy tento dovodil, že, mimo jiné obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit, sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Obchodní podmínky mohou být sestaveny některou ze smluvních stran nebo i třetím subjektem, tato praxe je výslovně upravena ve vztazích řídících se § 273 obchodního zákoníku, kdy oproti tomu občanský zákoník takovou explicitní úpravu neosahuje. Tuto praxi lze dovodit zejména z principu autonomie vůle stran a z toho odvozené zásady smluvní volnosti, která je jedním z vůdčích principů závazkového práva, uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti dle § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Za takové ustanovení se považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit. Základním předpokladem přijetí všeobecných obchodních podmínek oblátem je zahrnutí těchto všeobecných obchodních podmínek do návrhu, k tomu může dojít několika způsoby. Prvním způsobem je zopakování celého jejich textu například ve formuláři smlouvy, má-li se závaznost obchodních podmínek pro daný právní vztah odvíjet od souhlasu smluvních stran, pouhý odkaz na obchodní podmínky ve smlouvě nestačí, musí k němu přistoupit seznámení s jejich obsahem. Obchodní podmínky, na které smlouva odkazuje a jež jsou k ní připojeny nebo jsou smluvním stranám známy, nemusí být samostatně podepisovány účastníky smluvního vztahu, v pochybnostech však musí ten, kdo se jich dovolává prokázat, že byly ke smlouvě připojeny, nebo že byly druhé straně známy. K těmto závěrům dospěl i Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 24. 2. 1998 ve věci vedené pod sp. zn. 5 Cmo 318/97 anebo Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 3. 6. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. 32 Cdo 3183/2012. Samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzuli pro uplatnění obchodních podmínek sám o sobě nepostačuje, nýbrž je třeba, aby zároveň byl i naplněn druhý předpoklad, tedy známost smluvních podmínek či jejich přiložení. Důkazní břemeno prokázání naplnění uvedených předpokladů přitom leží na osobě, která se ustanovení obchodních podmínek dovolává.

26. Povinností pojistitele seznámit pojištěného s všeobecnými, zvláštními i doplňkovými pojistnými podmínkami, se zabýval i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017. Uvedený soud dospěl k závěru, že pokud § 4 odst. 4 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Z toho, že pojistník byl informován o možnosti kdykoliv nahlédnout do pojistných podmínek, resp. že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele, neplyne, že byl prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami.

27. Soud vycházel dále z toho, že Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 27. února 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, jednoznačně uvedl, že pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost, vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Sdělení místa, kde se s pojistnými podmínkami může pojistník seznámit, nesvědčí o tom, že byl pojistník s pojistnými podmínkami (tj. s jejich obsahem) prokazatelně seznámen, nýbrž pouze o tom, že byl pojistník seznámen s místem, kde se pojistné podmínky nachází.

28. V dané věci žalobce neprokázal, že žalovaný byl seznámen se všeobecnými pojistnými podmínkami, když žádnou listinu o výši poplatků – paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 200 Kč soudu nepředložil s podpisem žalovaného. Jen na základě takové listiny by žalobce byl oprávněn po žalovaném požadovat tvrzenou částku 200 Kč. Z pojistné smlouvy, předložené žalobcem a podepsané žalovaným, nemohl žalovaný zjistit výši konkrétních poplatků, které bude muset žalobci platit s ohledem na uzavřenou pojistnou smlouvu ze dne 7. 8. 2019 v případě, že nezaplatí sjednané a zároveň splatné pojistné.

29. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle § 142 odst. 2, o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že jde o tzv. bagatelní pohledávku, kdy žalobce neměl ve věci plný úspěch, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.