9 C 330/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 950 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 20. 6. 2019 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 19. 5. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky 1 950 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná byla dne 20. 5. 2019 ošetřena a pobývala v protialkoholní záchytné stanici [obec], která je provozována žalobcem. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt ji byl vystaven daňový doklad ze dne 20. 5. 2019 znějící na částku 1 950 Kč se splatností dne 19. 6. 2019. Žalovaná tento dluh písemně uznala, co do důvodu a výše dne 20. 5. 2019, ale ani na základě upomínky dluh nezaplatila.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 21. 7. 2020, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 9. 2020 zrušen.

3. Žalobce připojil k podané žalobě listinné důkazy, a to fakturu ze dne 20. 5. 2019, splatnou 19. 6. 2019 na částku ve výši 1 950 Kč, písemné uznání dluhu žalovanou ze dne 20. 5. 2019, předžalobní upomínku právního zástupce žalobce ze dne 30. 3. 2020 a podací lístek právního zástupce žalobce ze dne 30. 3. 2020.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1721 občanského zákoníku, dle něhož ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

5. Podle § 1722 občanského zákoníku plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový.

6. Podle § 1723 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

7. Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky, vznikající na základě jiných právních skutečností.

8. Podle § 1746 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv.

9. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

10. Podle § 1755 občanského zákoníku, vzdá-li se strana všeobecně námitek proti platnosti smlouvy, nepřihlíží se k tomu.

11. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1973 občanského zákoníku dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

14. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

16. Po právním posouzení věci a důkazů, připojených žalobcem k podané žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

17. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že žalovaná pobývala na protialkoholní záchytné stanici, provozované žalobcem na adrese [adresa], kde byla také ošetřena. Za tento pobyt a ošetření žalobce vystavil žalované fakturu ze dne 20. 5. 2019, splatnou dne 19. 6. 2019 na částku ve výši 1 950 Kč. Žalovaná písemně dne 20. 5. 2019 uznala tuto částku jako dluh žalobci a zavázala se dluh zaplatit do 30 dnů od podpisu uznávacího prohlášení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, takže byla v předžalobní upomínce právního zástupce žalobce ze dne 30. 3. 2020 vyzvána, aby dlužnou částku zaplatila do 10 dnů od doručení této výzvy. Žalovaná na upomínku nereagovala.

18. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 1 950 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

20. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částku 200 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1, písm. d) citované vyhlášky, celkem tedy částku 600 Kč.

21. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 900 Kč.

22. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 189 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 1 489 Kč.