9 C 333/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 300 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně, od 3. 5. 2017 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 119 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce podal dne 29. 6. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 2 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu řádně odůvodnil účastnickou smlouvou [číslo] uzavřenou dne 28. 11. 2016, která obsahovala rovněž uzavřenou kupní smlouvu. Na základě kupní smlouvy žalovaný zakoupil od žalobce koncové zařízení, IMEI [číslo], typu LTE modem [typ zařízení] [anonymizováno] černé barvy, když část kupní ceny žalovaný zaplatil při podpisu smlouvy a zbylou část ve výši 2 300 Kč měl žalovaný uhradit formou 23 pravidelných měsíčních splátek ve výši 100 Kč. Žalovaný splátky nesplácel, takže žalobce je zesplatnil co do výše 2 200 Kč a rovněž vyúčtoval žalovanému další splátku ve výši 100 Kč. Žalovaný byl o zaplacení žalované pohledávky písemně upomínán.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 9. 7. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 22. 9. 2020 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

3. Soud provedl důkaz vyúčtováním služeb ze dne 13. 1. 2017 a ze dne 18. 4. 2017, účastnickou smlouvou ze dne 2. 11. 2016, předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobce ze dne 23. 4. 2020, potvrzením o podání písemnosti právní zástupkyně žalobce ze dne 23. 4. 2020.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2079 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

5. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

6. Podle § 2080 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., je kupní cena ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení.

7. Podle § 2118 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

8. Podle § 2120 odst. 1 odst. 2 odst. 3 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., je-li kupující v prodlení s převzetím věci nebo s placením kupní ceny, uchová prodávající věc, může-li s ní nakládat, pro kupujícího, způsobem přiměřeným okolnostem.

9. Převzal-li kupující věc, kterou zamýšlí odmítnout, uchová jí způsobem přiměřeným okolnostem.

10. Kdo uchová věc pro druhou stranu, může jí zadržet, dokud mu druhá strana neuhradí účelně vynaložené náklady spojené s uchováním věci.

11. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

14. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

16. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

17. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 28. 11. 2016 účastnickou smlouvu se zákaznickým [číslo]. Součástí této smlouvy byla rovněž uzavřená kupní smlouva, jejímž předmětem bylo zařízení LTE modem [typ zařízení] [anonymizováno] černé barvy, IMEI [číslo], kdy kupní cena byla dohodnuta na částku ve výši 2 301 Kč. Žalovaný v den podpisu kupní smlouvy zaplatil částku ve výši 1 Kč a zbývající nedoplatek kupní ceny ve výši 2 300 Kč se zavázal žalobci splácet v celkem 23 měsíčních splátkách po 100 Kč.

18. Žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou ze dne 13. 1. 2017, splatnou dne 31. 1. 2017, splátku na úhradu sjednané kupní smlouvy ve výši 100 Kč, když tuto částku žalovaný ve lhůtě splatnosti nezaplatil. Žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou ze dne 18. 4. 2017, splatnou dne 2. 5. 2017 nedoplatek sjednané kupní ceny za zakoupené zařízení, ve výši 2 200 Kč. Žalovaný ani tuto částku ve lhůtě splatnosti nezaplatil. Právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovaného v předžalobní upomínce ze dne 23. 4. 2020 k úhradě žalované pohledávky s upozorněním, že v opačném případě se žalobce s vymáháním částky obrátí na příslušný soud. Právní zástupkyně žalobce odeslala předžalobní upomínku žalovanému jako doporučené psaní dne 23. 4. 2020.

19. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 2 300 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

21. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty od 1 000 Kč do 5 000 Kč částku 1 000 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 3 000 Kč.

22. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 3 900 Kč.

23. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 819 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 5 119 Kč.

24. Soud prvního stupně rozhodoval o výši odměny advokáta, podle § 14b odst. 1vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč – 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč – 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč – 500 Kč.

25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se v souladu s ust. § 1 odst. 2 advokátního tarifu za použití § 151, odst. 2 o. s. ř. určí odměna za zastupování advokátem v zásadě podle sazby mimosmluvní odměny stanovené v ust. § 7 advokátního tarifu. V řízeních zahájených počínaje 1. 7. 2014 (čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.), která splňují předpoklady stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, se však odměna za zastupování určí„ sníženou“ sazbou. Jedním z obligatorních předpokladů pro určení snížené sazby odměny je skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.„ Ustálený vzor“ návrhu na zahájení řízení s „ formulářovou žalobou“, byl jakožto pojem vtažen do českého právního prostředí Ústavním soudem. Přijetí vyhlášky č. 120/2014 Sb., která nově vložila do advokátního tarifu ust. § 14b, bylo zjevně z hlediska věcného i časového ovlivněno právě judikaturou Ústavního soudu. Ten v nálezu, ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, zveřejněném na jeho webových stránkách, k pojmu formulářová žaloba uvedl, že se„ zpravidla bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej "odhalí" i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby“. Vymezení pojmu„ formulářová žaloba“ Ústavním soudem, bylo inspirací pro zákonodárce v okamžiku, kdy vymezoval předpoklady pro určení snížené sazby odměny, podle § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu poté, co Ústavní soud nálezem dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (vyhlášen pod č. 116/2013 Sb.), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., kterou se určovaly paušální sazby odměny za zastupování advokátem pro celé řízení v jednom stupni.

26. Pro formulářové žaloby je typické, že jsou podávány opakovaně stejným žalobcem. I ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu vyžaduje, aby šlo o návrhy„ opakovaně podávané týmž žalobcem“. Právě uvedená opakovanost, vedla jistě Ústavní soud a zřejmě i zákonodárce k závěru, že sepsání návrhu v takových případech, je spíše administrativním úkonem, než provedení úkonu právní služby, a proto výše odměny přiznané za takový úkon, musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění, které je předmětem řízení, jako v případě sazby odměny podle § 7 advokátního tarifu.

27. Pro soudy prvního stupně je složité ověřit četnost případů, ve kterých stejný žalobce podává opakovaně návrhy na zahájení řízení, za použití ustáleného vzoru. Vymezení předpokladů v ustanovení § 14b advokátního tarifu totiž nebrání, aby návrhy byly podávány u obecných soudů na území celé České republiky. Neexistence jednotné databáze podaných návrhů na zahájení řízení v České republice je důsledkem, že soudy musí při své rozhodovací praxi vycházet v zásadě pouze z věcí projednávaných u nich samotných. Četnost případů, ve kterých byl u tohoto senátu, podán žalobcem návrh na zahájení řízení na stejném vzoru, ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané, soud prvého stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci nejde o skutkově obdobné věci.

28. Skutkovou obdobnost, ve smyslu § 14b advokátního tarifu, je nezbytné vykládat stejně, jak to učinil Ústavní soud v případě obsahového vymezení formulářových žalob. Musí jít o takové skutkové vymezení nároku, jenž se bude jen v minimální míře odlišovat od jiných návrhů na zahájení řízení podaných stejným žalobcem. Právě tato minimální míra odlišností činí, ze sepsání návrhu na zahájení řízení, pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší, než obvyklá, odměna za úkon právní služby. Byť jde ve všech návrzích žalobce o vymáhání obdobného plnění, tak vymezení skutkových tvrzení v návrhu vystihuje individualitu každého případu. V návrzích je zohledněna skutečnost, že s každým žalovaným subjektem byla uzavřena smlouva v jiný den, na jinou částku, s jinými termíny splatnosti částek, s jinými daty prodlení osob porušujících uzavřenou smlouvu se žalobcem a s jinými nároky v odlišné výši. Přesné vymezení těchto rozhodujících skutečností je základem pro úspěch žalobce ve věci. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud v citovaném nálezu rozhodoval ve věci dlužného přepravného za osobní přepravu v městské hromadné dopravě, kde obsah skutkových tvrzení nebyl nikterak přizpůsoben konkrétnímu případu a jednotlivé žaloby se od sebe odlišovaly pouze změnou v osobě žalovaného. A o takový případ v projednávané věci nejde. Protože v této právní věci nejde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech, tak soud prvého stupně přiznal úspěšnému žalobci odměnu advokáta, podle § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky, č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši uvedené shora v odůvodnění tohoto rozsudku.

29. K tomuto závěru, dospěl soud prvního stupně, na základě názorů Městského soudu v Praze, tedy soudu vyššího stupně, např. ve věcech vedených pod sp. zn. 93 Co 681/2014, 91 Co 7/2015.