9 C 356/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 200 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 15. 1. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 692 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 5. 8. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 4 200 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobu odůvodnil uzavřením smlouvy o pojištění motorového vozidla Volkswagen Golf, [registrační značka] dne 13. 5. 2019, když tímto dnem došlo k počátku pojištění. Žalovaná se zavázala platit roční pojistné 10 016 Kč ve čtvrtletních splátkách s tím, že první splátka byla uhrazena 28. 5. 2019. Žalovaná nezaplatila další splátku pojistného, takže byla písemně, dopisem ze dne 27. 11. 2019, vyzvána k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zániku pojištění. K zániku pojištění došlo 14. 1. 2020 a žalovaná nezaplatila žalovanou pohledávku ani na základě upomínání právního zástupce žalobce.

3. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 13. 8. 2020, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže bylo usnesením soudu ze dne 23. 10. 2020 zrušen.

4. Žalobce připojil k žalobě listinné důkazy, a to o přehled o platbě pojistného, předžalobní upomínku právního zástupce žalobce ze dne 16. 4. 2020, poštovní podací arch ze dne 20. 4. 2020, návrh pojistné smlouvy ze dne 13. 5. 2019, upozornění na neuhrazené pojistné ze dne 27. 11. 2019, oznámení o ukončení pojištění ze dne 17. 1. 2020.

5. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

6. Podle § 2765 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění; pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného zájmu dozvěděl.

7. Podle § 2782 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

8. Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé.

9. Podle § 2783 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy.

10. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.

11. Podle § 2804 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.

12. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

15. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

17. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k žalobě a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

18. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 13. 5. 2019 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění újmy za škodu způsobenou provozem osobního vozidla Volkswagen Golf, [registrační značka]. Pojistná smlouva byla sjednána od 13. 5. 2019 na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala platit žalobci roční pojistné ve výši 10 016 Kč ve čtvrtletních splátkách.

19. Žalovaná zaplatila pouze první pojistné dne 28. 5. 2019, což bylo zjištěno a prokázáno z výpisu účtu žalobce ze dne 28. 5. 2019, když na jeho účet byla připsána částka 2 504 Kč.

20. Žalovaná již následně nezaplatila další splátku pojistného, která byla splatná dle sjednané pojistné smlouvy dne 13. 5. 2019.

21. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 27. 11. 2019 k zaplacení dlužného pojistného ve výši 5 008 Kč, nejpozději do 13. 1. 2020 s upozorněním, že v opačném případě dne 14. 1. 2020 pojištění zanikne.

22. Žalobce sdělil žalované dopisem ze dne 17. 1. 2020, že s ohledem na nezaplacení pojistného pojištění zaniklo ke dni 14. 1. 2020. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou v předžalobní upomínce ze dne 16. 4. 2020 k zaplacení žalované částky s tím, že v opačném případě se žalobce obrátí s vymáháním dlužné částky na příslušný soud.

23. Soud při rozhodování o nároku žalobce vycházel z dvoustranného právního jednání účastníků řízení, ze kterého vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 13. 5. 2019 pojistnou smlouvu s počátkem pojištění od 13. 5. 2019 na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala po celou dobu trvání pojištění platit žalobci roční pojistné ve výši 10 016 Kč, když nezaplatila pojistné, splatné na další čtvrtletí kalendářního roku 2019, které bylo splatné dne 13. 5. 2019.

24. Při roční sazbě pojistného na částku 10 016 Kč a při 365 kalendářních dnech, každého kalendářního roku, tak připadá na každý týden trvání pojištění vozidla žalované částka ve výši 27, 441095 Kč, takže žalobce pojistil vozidlo žalované po dobu neplacení pojistného, tedy po dobu od 13. 5. 2019 do zániku pojištění, tedy do dne 14. 1. 2020. Žalovaná měla své vozidlo žalobcem pojištěno po dobu celkem 153 kalendářních dnů, takže dluží nepochybně žalobci na pojistném částku ve výši 4 198,48 Kč, kterou žalobce zaokrouhlil na částku ve výši 4 200 Kč.

25. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 4 200 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

27. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty od 1 000 Kč do 5 000 Kč částku 1 000 Kč, tedy za čtyři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky) a za účast u jednání před soudem (§ 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhlášky) celkem tedy částku 4 000 Kč.

28. Dále soud přiznal čtyři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a dále za účast u jednání před soudem, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 1 200 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 5 200 Kč.

29. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 1 092 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 6 692 Kč.

30. Soud prvního stupně rozhodoval o výši odměny advokáta, podle § 14b odst. 1vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč – 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč – 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč – 500 Kč.

31. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se v souladu s ust. § 1 odst. 2 advokátního tarifu za použití § 151 odst. 2 o. s. ř. určí odměna za zastupování advokátem v zásadě podle sazby mimosmluvní odměny stanovené v ust. § 7 advokátního tarifu. V řízeních zahájených počínaje 1. 7. 2014 (čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.), která splňují předpoklady stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, se však odměna za zastupování určí„ sníženou“ sazbou. Jedním z obligatorních předpokladů pro určení snížené sazby odměny je skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.„ Ustálený vzor“ návrhu na zahájení řízení s „ formulářovou žalobou“, byl jakožto pojem vtažen do českého právního prostředí Ústavním soudem. Přijetí vyhlášky č. 120/2014 Sb., která nově vložila do advokátního tarifu ust. § 14b, bylo zjevně z hlediska věcného i časového ovlivněno právě judikaturou Ústavního soudu. Ten v nálezu, ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, zveřejněném na jeho webových stránkách, k pojmu formulářová žaloba uvedl, že se„ zpravidla bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej "odhalí" i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby“. Vymezení pojmu„ formulářová žaloba“ Ústavním soudem, bylo inspirací pro zákonodárce v okamžiku, kdy vymezoval předpoklady pro určení snížené sazby odměny, podle § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu poté, co Ústavní soud nálezem dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (vyhlášen pod č. 116/2013 Sb.), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., kterou se určovaly paušální sazby odměny za zastupování advokátem pro celé řízení v jednom stupni.

32. Pro formulářové žaloby je typické, že jsou podávány opakovaně stejným žalobcem. I ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu vyžaduje, aby šlo o návrhy„ opakovaně podávané týmž žalobcem“. Právě uvedená opakovanost, vedla jistě Ústavní soud a zřejmě i zákonodárce k závěru, že sepsání návrhu v takových případech, je spíše administrativním úkonem, než provedení úkonu právní služby, a proto výše odměny přiznané za takový úkon, musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění, které je předmětem řízení, jako v případě sazby odměny podle § 7 advokátního tarifu.

33. Pro soudy prvního stupně je složité ověřit četnost případů, ve kterých stejný žalobce podává opakovaně návrhy na zahájení řízení, za použití ustáleného vzoru. Vymezení předpokladů v ustanovení § 14b advokátního tarifu totiž nebrání, aby návrhy byly podávány u obecných soudů na území celé České republiky. Neexistence jednotné databáze podaných návrhů na zahájení řízení v České republice je důsledkem, že soudy musí při své rozhodovací praxi vycházet v zásadě pouze z věcí projednávaných u nich samotných. Četnost případů, ve kterých byl u tohoto senátu, podán žalobcem návrh na zahájení řízení na stejném vzoru, ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané, soud prvého stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci nejde o skutkově obdobné věci.

34. Skutkovou obdobnost, ve smyslu § 14b advokátního tarifu, je nezbytné vykládat stejně, jak to učinil Ústavní soud v případě obsahového vymezení formulářových žalob. Musí jít o takové skutkové vymezení nároku, jenž se bude jen v minimální míře odlišovat od jiných návrhů na zahájení řízení podaných stejným žalobcem. Právě tato minimální míra odlišností činí, ze sepsání návrhu na zahájení řízení, pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší, než obvyklá, odměna za úkon právní služby. Byť jde ve všech návrzích žalobce o vymáhání obdobného plnění, tak vymezení skutkových tvrzení v návrhu vystihuje individualitu každého případu. V návrzích je zohledněna skutečnost, že s každým žalovaným subjektem byla uzavřena smlouva v jiný den, na jinou částku, s jinými termíny splatnosti částek, s jinými daty prodlení osob porušujících uzavřenou smlouvu se žalobcem a s jinými nároky v odlišné výši. Přesné vymezení těchto rozhodujících skutečností je základem pro úspěch žalobce ve věci. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud v citovaném nálezu rozhodoval ve věci dlužného přepravného za osobní přepravu v městské hromadné dopravě, kde obsah skutkových tvrzení nebyl nikterak přizpůsoben konkrétnímu případu a jednotlivé žaloby se od sebe odlišovaly pouze změnou v osobě žalovaného. A o takový případ v projednávané věci nejde. Protože v této právní věci nejde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech, tak soud prvého stupně přiznal úspěšnému žalobci odměnu advokáta, podle § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky, č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši uvedené shora v odůvodnění tohoto rozsudku.

35. K tomuto závěru, dospěl soud prvního stupně, na základě názorů Městského soudu v Praze, tedy soudu vyššího stupně, např. ve věcech vedených pod sp. zn. 93 Co 681/2014, 91 Co 7/2015.