9 C 36/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 38.659,30 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o 38.659,30 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne 1. 9. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 38.659 Kč s příslušenství. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je uveden jako advokát, zapsaný v České advokátní komoře, [titul] [jméno] [příjmení], avšak pravdivost údaje o tom, že jmenovaná advokátka je oprávněna a povinna zastupovat žalobce v tomto řízení, nebyla prokázána řádnou plnou mocí udělenou žalobcem uvedené advokátce.

2. V příloze k podané žalobě byla připojena plná moc žalobce, který zmocňuje [titul] [jméno] [jméno], advokáta, se sídlem [adresa], aby tento advokát zastupoval žalobce ve všech věcech s tím, že zmocnitel vzal na vědomí, že zmocněný advokát je oprávněn dále zmocnit jiného advokáta, a to [titul] [jméno] [příjmení]. [příjmení] moc žalobce udělená právnímu zástupci, [titul] [jméno] [příjmení], advokátovi, dne 1. 7. 2020, zahrnuje pouze substituční plnou moc [titul] [jméno] [jméno], advokáta, udělenou [titul] [jméno] [příjmení], advokátce. Proto soud v průběhu celého soudního řízení jednal se žalobcem prostřednictvím zvoleného právního zástupce, [titul] [jméno] [jméno], advokáta, kterému v souladu s § 50b odst. 1 o.s.ř., zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, také doručoval veškeré písemnosti.

3. Žalobce v žalobě uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 29. 6. 2018 se společností [právnická osoba], [IČO]. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 22. 12. 2010 smlouvu o sporožirovém účtu č. [bankovní účet]. V žalobě je výslovně uvedeno, že poté došlo k uzavření rámcové smlouvy, jejímž podpisem došlo též k uzavření smlouvy o účtu a smlouvy o kontokorentním úvěru, když den uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru ani smlouvy rámcové, není v žalobě uveden. Žalobce žalobu odůvodnil rovněž tím, že původní věřitel umožnil žalovanému čerpat úvěr až do výše 30.000 Kč, který měl být splacen dle smlouvy o kontokorentu, nejpozději do jednoho roku od odčerpání. Žalovaný úvěr z poskytnuté výši 35.074,75 Kč čerpal na svém sporožirovém účtu, avšak do data splatnosti úvěr nesplatil, a přečerpal nad povolený záporný zůstatek. Žalovaný byl věřitelem o zaplacení upomínán a došlo k výpovědi smlouvy o účtu a souvisejících dohod dopisem ze dne 1. 2. 2018. Žalobce vymezil, že dlužná pohledávka se skládá z jistiny úvěru ve výši 35.074,75 Kč, z nesplacených řádných úroků z úvěru ve výši 2.362,40 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 660,80 Kč. Žalobce požaduje z částky 38.659,30 Kč také smluvní úroky ve výši 15,90 % p.a. z jistiny ve výši 35.074,75 Kč ode dne následujícího po výpovědi smlouvy, tj. ode dne 2. 2. 2018 do zaplacení, avšak tento požadavek žalobce není obsahem žalobního petitu. Žalobce se v žalobním petitu domáhá zákonného úroku z prodlení ze žalované částky ve výši 8,5 % ročně od 2. 2. 2018 do zaplacení.

4. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 25. 11. 2020 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

5. Usnesením ze dne 13. 4. 2021 č.j. 9 C 36/2021-45, které bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 16. 4. 2021, soud vyzval žalobce, aby doplnil svá skutková žalobní tvrzení tak, že uvede konkrétní den, kdy žalovaný vyčerpal kontokorentní úvěr ve výši 35.074,75 Kč, dále byl vyzván ke sdělení, zda žalovaný zaplatil jakoukoliv splátku na úhradu úvěru, dále, aby uvedl údaj o uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru, o sjednaných splátkách, a aby uvedl rozhodující skutečnosti o tvrzených smluvních úrokách z úvěru ve výši 15,90 % p.a. z jistiny úvěru a zejména, aby žalobce předložil ke všem, soudem požadovaným, doplňujícím skutkovým žalobním tvrzením listinné důkazy, včetně smlouvy o kontokorentním úvěru.

6. Žalobci byla stanovena lhůta do 15 dnů od doručení tohoto usnesení s poučením, že pokud neodstraní nedostatky soudem specifikované, pak je žalobce upozorněn na možnost neunesení důkazního břemene a na možnost zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

7. Žalobce na výzvu soudu nereagoval, takže byl dalším usnesením ze dne 11. 5. 2021 vyzván ke splnění všech povinností, uložených žalobci v usnesení soudu ze dne 13. 4. 2021, č.j. 9C 36/2021-45, a to do 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Toto usnesení soudu bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 13. 5. 2021 a žalobce ani na toto usnesení nereagoval.

8. Proto soud v dalším usnesení ze dne 9. 6. 2021, č. j. 9C 36/2021-52, které bylo právnímu zástupci a žalobce doručeno dne 10. 6. 2021, byl vyzván, aby ve lhůtě do pěti dnů od doručení tohoto usnesení sdělil, zda trvá na podané žalobě s ohledem na nepředložení důkazů vyžádaných soudem. Žalobce opět ani na tuto výzvu nereagoval.

9. Soud provedl důkaz smlouvou o osobním účtu [bankovní ústav] [anonymizováno] ze dne 22. 12. 2010, poslední výzvou před podáním žaloby z výpovědí smlouvy o účtu ze dne 1. 2. 2018, předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 21. 5. 2020, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [bankovní ústav], která smlouvu podepsala dne 29. 6. 2018 a žalobcem, který smlouvu podepsal dne 28. 6. 2018 včetně seznamu postupovaných pohledávek, podacím lístkem právního zástupce žalobce ze dne 21. 5. 2020, výpisem z účtu č. [bankovní účet] majitele, [celé jméno žalovaného], za dobu od 1. 1. 2017 do 31. 5. 2017, oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2018.

10. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

11. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

12. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Podle § 1971 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., věřitel má právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení.

17. Podle § 1879 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

22. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

24. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

25. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že žalobce podepsal dne 28. 6. 2018 s [právnická osoba], [IČO] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou [bankovní ústav] podepsala dne 29. 6. 2018. Přílohou této smlouvy o postoupení pohledávek byl mj. seznam postupovaných pohledávek, ve kterém je označen žalovaný s pohledávkou, která je předmětem tohoto řízení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a právním předchůdcem žalobce, se stal žalobce vlastníkem pohledávky za žalovaným ve výši 38.659,30 Kč s příslušenstvím.

26. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 22. 12. 2010 smlouvu o osobním účtu [bankovní ústav] [anonymizováno], na základě které se banka zavázala zřídit ode dne 22. 12. 2010, majiteli účtu, [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], osobní účet, kterému přidělila č. [bankovní účet]. Účet bude veden v korunách českých. Účastníci se dohodli na povinnosti banky zasílat žalovanému čtvrtletní tištěný výpis z účtu. Tento skutkový závěr vyplývá ze smlouvy o osobním účtu [bankovní ústav] [anonymizováno] uzavřeném [bankovní ústav], [IČO] a žalovaným dne 22. 12. 2010.

27. Právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 1. 2. 2018 vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 35.266,62 Kč s upozorněním, že tato částka byla dne 1. 2. 2018 ze sporožirového účtu převedena na evidenční účet pohledávek. Žalovaný byl vyzván, aby neprodleně převodem nebo v hotovosti na účet č. [bankovní účet] dlužnou částku zaplatil s tím, že v opačném případě ji bude vymáhat soudní cestou. V tomto dopise je uvedeno, že ke dni doručení této výzvy [bankovní ústav], [IČO], tedy právní předchůdce žalobce, odstupuje od dohody o vydání a používání osobních karet, které byly zablokovány. Tuto výzvu nechť žalovaný považuje za výpověď smlouvy o sporožirovém účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem. Tento skutkový závěr vyplývá z dopisu [bankovní ústav], [IČO] ze dne 1. 2. 2018.

28. Právní zástupce žalobce v písemné výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2020 podané na České poště, s. p. k doručení žalovanému, jako doporučené psaní, dne 21. 5. 2020 vyzval žalovaného k zaplacení částky 38.659,30 Kč do tří dnů a k zaplacení dosavadních nákladů na právní zastoupení. Žalovaný byl upozorněn, že v opačném případě se žalobce obrátí s vymáháním částky na soud. Tento skutkový závěr vyplývá z výzvy k úhradě před podáním žaloby právního zástupce žalobce ze dne 21. 5. 2020 a z podacího lístku právního zástupce žalobce ze dne 21. 5. 2020.

29. Ve výpise z osobního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2017 do 31. 1. 2017 je evidován počáteční zůstatek na tomto účtu - 30.601,20 Kč, kdy celkem přišlo + 35.767 Kč a konečný zůstatek vykazoval mínusovou částku 30.743,74 Kč za uvedené období. Na tomto výpisu je uvedena poznámka„ kontokorent – povolené přečerpání účtu se sjednanou výší 30.000 Kč“, s vyčerpanou částkou 30.000 Kč a se splatností k datu 11. 1. 2018. Tento skutkový závěr vyplývá z výpisu z osobního účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2017 do 30. 1. 2017.

30. Ve výpise z osobního účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 2. 2017 do 31. 5. 2017 jsou uvedeny poznámky o kontokorentu – povoleném čerpání účtu, sjednaná výše kontokorentu 30.000 Kč, vyčerpaná částka 30.000 Kč, splatnost k datu 11. 1. 2018. Na těchto účtech jsou evidovány veškeré připsané a odepisované částky [bankovní ústav] žalovanému. Tento skutkový závěr vyplývá z výpisů z osobního účtu č. [bankovní účet] za dobu od 1. 2. 2017 do 31. 5. 2017.

31. Právní předchůdce žalobce, [bankovní ústav], [IČO] písemně dopisem ze dne 19. 7. 2018 oznámila žalovanému, že celková dlužná částka 38.659,30 Kč byla postoupena na žalobce. Tento skutkový závěr vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2018 [bankovní ústav] žalovanému.

32. Žalobce v podané žalobě tvrdil, že poté, co byla uzavřena smlouva o sporožirovém účtu mezi [bankovní ústav] a žalovaným dne 22. 12. 2010, došlo k uzavření rámcové smlouvy, jejímž podpisem došlo též k uzavření smlouvy o účtu a smlouvy o kontokorentním úvěru. Podle této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až 30.000 Kč a úvěr přečerpal, takže na základě toho žalovaný dlužil na nesplaceném úvěru tvrzenou částku 35.074,75 Kč, kterou měl splatit do jednoho roku od čerpání úvěru.

33. Ani jedno z těchto skutkových žalobních tvrzení, která jsou naprosto rozhodující pro posouzení oprávněnosti žalobce požadovat po žalovaném částku, která je předmětem tohoto řízení, žalobce neprokázal listinnými důkazy. Žalobce byl soudem opakovaně písemně vyzýván k předložení smlouvy o kontokorentním úvěru, aby tak bylo prokázáno, kdy konkrétně byla taková úvěrová smlouva mezi účastníky řízení uzavřena a v jaké výši byl kontokorentní úvěr mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vůbec sjednán. Žalobce tedy v průběhu celého řízení neprokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru. Obdobně pak žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že žalovaný ke dni podání žaloby dluží na nesplacené jistině kontokorentního úvěru částku ve výši 35.074,75 Kč, řádné nesplacené úroky z úvěru ve výši 2.362,40 Kč, nezaplacené zákonné úroky z prodlení ve výši 660,80 Kč, neboť k těmto tvrzením nepředložil žádný listinný důkaz, ačkoliv byl o tento důkaz soudem opakovaně v průběhu tohoto řízení vyzýván za účelem posouzení oprávněnosti žalobcova nároku požadovat po žalovaném žalovanou pohledávku i příslušenstvím.

34. Součástí smluvních ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ve smlouvě o osobním účtu, uzavřené dne 22. 12. 2010 není žádné ujednání o poskytnutí jakéhokoliv úvěru původním věřitelem žalovanému.

35. Žalobce ani neprokázal, že žalovanému bylo doručeno odstoupení [bankovní ústav], [IČO], od dohody o vydání a používání platebních karet a o výpovědi smlouvy o sporožirovém účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem. Žalobce totiž ani na výzvu soudu nepředložil listinný důkaz o tom, že byla žalovanému doručena poslední výzva před podáním žaloby a výpověď smlouvy o účtu, odstoupení od dohody o vydání a používání platebních karet ze dne 1. 2. 2018.

36. Právní předchůdce žalobce v dopise ze dne 1. 2. 2018 ani neuvádí, že odstupuje nebo vypovídá jakoukoliv smlouvu o kontokorentním úvěru, anebo rámcovou smlouvu o kontokorentním úvěru. Ani z tohoto dopisu tedy nelze vzít za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena jakákoliv smlouva o úvěru. Smlouvu o úvěru lze sice uzavřít i ústně, avšak za takové situace je na žalobci, aby prokázal, že došlo k ústně uzavřené smlouvě o kontokorentním úvěru. Žalovaný se k věci nevyjádřil a písemně nepotvrdil pravdivost tvrzení žalobce o tom, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru.

37. Žalobce předložil výpisy z osobního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od 1. 1. 2017 do 31. 5. 2017, když v každém z těchto měsíčních výpisů je vždy poznámka o kontokorentu – povoleném čerpání úvěru. V těchto výpisech je uvedeno, že sjednaná výše činila 30.000 Kč, vyčerpaná částka byla 30.000 Kč a částka byla splatná k datu 11. 1. 2018. Žalobce však nepředložil k důkazu žádný listinný důkaz prokazující, že po 31. 5. 2017 žalovaný právnímu předchůdci žalobce nezaplatil vůbec žádnou částku na úhradu žalobcem tvrzeného kontokorentního úvěru. Právní předchůdce žalobce teprve dopisem ze dne 1. 2. 2018 písemně odstoupil od dohody o vydání a používání platebních karet a vypověděl smlouvu o sporožirovém účtu. Žalobce však k důkazu nepředložil výpisy z osobního účtu žalovaného [číslo] za dobu od 1. 6. 2017 do 31. 1. 2018. Z listinných důkazů předložených žalobcem soudu, soud nemohl vzít za prokázané, že žalovaná částka je bezdůvodným obohacením žalovaného na účet žalobce, protože z výpisů z osobního účtu žalovaného za dobu od 1. 1. 2017 do 31. 5. 2017 nelze spolehlivě učinit takový závěr. Účet žalovaného v uvedeném období od 1. 1. 2017 do 31. 5. 2017 sice vykazoval mínusové zůstatky, avšak na tento účet byla připisována mzda žalovaného od [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 33.767 Kč, ve výši 14.429 Kč, ve výši 18.753 Kč, ve výši 16.376 Kč a ve výši 26.100 Kč za uvedené období, vždy na počátku každého kalendářního měsíce za dobu od 1. 1. 2017 do 31. 5. 2017. Z uvedených výpisů z osobního účtu žalovaného vůbec nevyplývá, kdy a v jakých konkrétních částkách žalovaný čerpal žalobcem tvrzený kontokorentní úvěr, takže soud nemohl žalobcův nárok právně vyhodnotit ani jako bezdůvodné obohacení. Proto tedy žaloba musela být v celém rozsahu zamítnuta tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

39. Žalobce neměl ve věci plný úspěch, žalovaný nebyl zastoupen advokátem, takže žalovanému nevznikly žádné náklady tohoto řízení, a proto tedy soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.