9 C 365/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul . jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 21. 3. 2017 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 119 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 19. 5. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 16. 12. 2019 se zahraniční obchodní společností se sídlem v [země], je žalobce oprávněn požadovat po žalovaném nárokovanou částku. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 16. 2. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytl úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit 20. 3. 2017. Úvěr byl poskytnut žalovanému na jeho účet číslo [bankovní účet]. Žalovaný úvěrovanou částku nevrátil, a to ani přesto, že byl o její zaplacení písemně upomínán.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 4. 9. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne 20. 11. 2020 zrušen.

3. Žalobce předložil k žalobě listinné důkazy, a to smlouvu o úvěru ze dne 16. 2. 2017, standardní informace o spotřebitelské úvěru, výpis z počítačového systému původního věřitele, podací lístek ze dne 22. 1. 2020 právního zástupce žalobce, potvrzení o provedené platbě ze dne 16. 2. 2017, smlouvu o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi žalobcem a zahraniční obchodní společností se sídlem v Německu, oznámení ze dne 22. 1. 2020 o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2020.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

5. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle § 1879 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

15. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

17. Podle § 1841 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

18. Podle § 1842 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

19. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku, z. č. 89/2012 Sb., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, z. č. 89/2012 Sb., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

21. Po zhodnocení listinných důkazů připojených k žalobě a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

22. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že původní věřitel žalovaného, [právnická osoba], zapsaná v zahraničním obchodním rejstříku s registračním číslem [anonymizováno], se sídlem na [země], uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek s [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem v [město] a žalobce právě s touto zahraniční obchodní společností, se sídlem v [město], uzavřel následně dne 20. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se stal vlastníkem pohledávky za žalovaným ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím.

23. Pohledávka vznikla tím, že původní věřitel, [právnická osoba], registrační číslo [anonymizováno], se sídlem na [země], uzavřela dne 16. 2. 2017 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, který byl poskytnut bezhotovostně, a jednalo se o úvěr neúčelový. Částka ve výši 2 000 Kč byla převedena původním věřitelem žalovanému na jeho účet a žalovaný se zavázal úvěr vrátit nejpozději do 18. 3. 2017.

24. Původní věřitel převedl částku 2 000 Kč na účet žalovaného číslo [bankovní účet] dne 16. 2. 2017, jak to bylo prokázáno potvrzením o provedené platbě ze dne 16. 2. 2017 Smlouva o úvěru byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

25. Předchozí věřitel oznámil žalovanému dopisem ze dne 22. 1. 2020, že pohledávka ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím, byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, postoupena na žalobce a žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky do 3 dnů od převzetí tohoto oznámení.

26. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného v předžalobní upomínce ze dne 22. 1. 2020 k zaplacení žalované pohledávky s tím, že tento dopis odeslal právní zástupce žalobce žalovanému dne 22. 1. 2020 jako doporučené psaní.

27. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 2 000 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

29. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty od 1 000 Kč do 5 000 Kč částku 1 000 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 3 000 Kč.

30. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 3 900 Kč.

31. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 819 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 5 119 Kč.

32. Soud prvního stupně rozhodoval o výši odměny advokáta, podle § 14b odst. 1vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč – 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč – 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč – 500 Kč.

33. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se v souladu s ust. § 1 odst. 2 advokátního tarifu za použití § 151 odst. 2 o. s. ř. určí odměna za zastupování advokátem v zásadě podle sazby mimosmluvní odměny stanovené v ust. § 7 advokátního tarifu. V řízeních zahájených počínaje 1. 7. 2014 (čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.), která splňují předpoklady stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, se však odměna za zastupování určí„ sníženou“ sazbou. Jedním z obligatorních předpokladů pro určení snížené sazby odměny je skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.„ Ustálený vzor“ návrhu na zahájení řízení s „ formulářovou žalobou“, byl jakožto pojem vtažen do českého právního prostředí Ústavním soudem. Přijetí vyhlášky č. 120/2014 Sb., která nově vložila do advokátního tarifu ust. § 14b, bylo zjevně z hlediska věcného i časového ovlivněno právě judikaturou Ústavního soudu. Ten v nálezu, ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, zveřejněném na jeho webových stránkách, k pojmu formulářová žaloba uvedl, že se„ zpravidla bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej "odhalí" i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby“. Vymezení pojmu„ formulářová žaloba“ Ústavním soudem, bylo inspirací pro zákonodárce v okamžiku, kdy vymezoval předpoklady pro určení snížené sazby odměny, podle § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu poté, co Ústavní soud nálezem dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (vyhlášen pod č. 116/2013 Sb.), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., kterou se určovaly paušální sazby odměny za zastupování advokátem pro celé řízení v jednom stupni.

34. Pro formulářové žaloby je typické, že jsou podávány opakovaně stejným žalobcem. I ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu vyžaduje, aby šlo o návrhy„ opakovaně podávané týmž žalobcem“. Právě uvedená opakovanost, vedla jistě Ústavní soud a zřejmě i zákonodárce k závěru, že sepsání návrhu v takových případech, je spíše administrativním úkonem, než provedení úkonu právní služby, a proto výše odměny přiznané za takový úkon, musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění, které je předmětem řízení, jako v případě sazby odměny podle § 7 advokátního tarifu.

35. Pro soudy prvního stupně je složité ověřit četnost případů, ve kterých stejný žalobce podává opakovaně návrhy na zahájení řízení, za použití ustáleného vzoru. Vymezení předpokladů v ustanovení § 14b advokátního tarifu totiž nebrání, aby návrhy byly podávány u obecných soudů na území celé České republiky. Neexistence jednotné databáze podaných návrhů na zahájení řízení v České republice je důsledkem, že soudy musí při své rozhodovací praxi vycházet v zásadě pouze z věcí projednávaných u nich samotných. Četnost případů, ve kterých byl u tohoto senátu, podán žalobcem návrh na zahájení řízení na stejném vzoru, ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané, soud prvého stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci nejde o skutkově obdobné věci.

36. Skutkovou obdobnost, ve smyslu § 14b advokátního tarifu, je nezbytné vykládat stejně, jak to učinil Ústavní soud v případě obsahového vymezení formulářových žalob. Musí jít o takové skutkové vymezení nároku, jenž se bude jen v minimální míře odlišovat od jiných návrhů na zahájení řízení podaných stejným žalobcem. Právě tato minimální míra odlišností činí, ze sepsání návrhu na zahájení řízení, pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší, než obvyklá, odměna za úkon právní služby. Byť jde ve všech návrzích žalobce o vymáhání obdobného plnění, tak vymezení skutkových tvrzení v návrhu vystihuje individualitu každého případu. V návrzích je zohledněna skutečnost, že s každým žalovaným subjektem byla uzavřena smlouva v jiný den, na jinou částku, s jinými termíny splatnosti částek, s jinými daty prodlení osob porušujících uzavřenou smlouvu se žalobcem a s jinými nároky v odlišné výši. Přesné vymezení těchto rozhodujících skutečností je základem pro úspěch žalobce ve věci. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud v citovaném nálezu rozhodoval ve věci dlužného přepravného za osobní přepravu v městské hromadné dopravě, kde obsah skutkových tvrzení nebyl nikterak přizpůsoben konkrétnímu případu a jednotlivé žaloby se od sebe odlišovaly pouze změnou v osobě žalovaného. A o takový případ v projednávané věci nejde. Protože v této právní věci nejde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech, tak soud prvého stupně přiznal úspěšnému žalobci odměnu advokáta, podle § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky, č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši uvedené shora v odůvodnění tohoto rozsudku.

37. K tomuto závěru, dospěl soud prvního stupně, na základě názorů Městského soudu v Praze, tedy soudu vyššího stupně, např. ve věcech vedených pod sp. zn. 93 Co 681/2014, 91 Co 7/2015.