9 C 367/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 21 568 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinná zaplatit žalobci částku ve výši 21 568 Kč s 7,05% úrokem z prodlení ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, se 7,05% úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, se 7,05% úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, se 7,05% úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, se 7,05% úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, se 7,5% úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s 8% úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s 8,75% úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s 9% úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, s 10% úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 2021 do 22. 3. 2021 a od 23. 3. 2021 do zaplacení, s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 8 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky, vyhlášené ve Věstníku České národní banky, platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 133,50 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 4. 5. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 21 568 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, účinnou ke dni 1. 7. 2015 a další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 O postoupení pohledávek byla žalovaná písemně informována dopisy ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 17. 9. 2018. Žalovaná uzavřela s původním věřitelem, společností právnická osoba, IČO, dne 20. 3. 2007 smlouvu o půjčce. Původní věřitel tak poskytl žalované v hotovosti částku 24 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli tuto částku spolu se souhrnným poplatkem 16 704 Kč, a to v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 768 Kč. Žalovaná však zaplatila na úhradu dlužné částky pouze 19 136 Kč, když tato částka byla započtena na zaplacení souhrnného poplatku ve výši 16 704 Kč a ve zbytku pak na zaplacení jistiny, takže žalované zbývá zaplatit žalobci nedoplatek jistiny ve výši 21 568 Kč. Žalovaná byla o úhradu této částky písemně vyzývána.

2. Soud žalobě vyhověl v celém rozsahu elektronickým platebním rozkazem ze dne 21. 7. 2020, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne 20. 11. 2020 zrušen.

3. Žalobce připojil k podané žalobě listinné důkazy, a to oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018, smlouvu o půjčce ze dne 20. 3. 2007, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, podací archy ze dne 19. 9. 2018, 24. 7. 2015, 12. 3. 2020, výzvu právního zástupce žalobce před podáním žaloby ze dne 11. 3. 2020 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 3028, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. Podle § 3028, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 497 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 502, odst. 1, odst. 2 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.

8. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není-li stanovena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

9. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., se touto částí zákona bez ohledu na povahu účastníků řídí závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru, podle § 497 obchodního zákoníku.

10. Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obch. zákoníku dohodou, podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštní právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhézních smlouvách a jiná ustanovení, směřující k ochraně spotřebitele, je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinnosti z těchto vztahů podle občanského zákoníku.

11. Podle § 517 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., má žalobce vedle práva na zaplacení dlužné pohledávky také právo na úrok z prodlení. Výše příslušenství pohledávky žalobce s účinností od 1. 7. 2013, je stanovena nařízením vlády ČR č. 180/2013 Sb. ze dne 26. 6. 2013, dle něhož podle čl. 1 v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle Občanského zákoníku, je uvedeno nové ustanovení § 1, dle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Toto ustanovení nabylo účinnosti dnem 1. července 2013.

12. Podle § 524 a následujících občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka, postoupit písemnou smlouvou jinému, když s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

13. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k žalobě a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

14. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívající v tom, že původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela dne 19. 6. 2015 s přechodných věřitelem, právnická osoba anonymizováno dne 19. 6. 2015 smlouvu o postoupení pohledávek, účinnou ke dni 1. 7. 2015, když tento přechodný věřitel pak uzavřel se žalobcem další smlouvu o postoupení pohledávek dne 24. 8. 2018, účinnou od 24. 8. 2018 O postoupení žalované pohledávky byla žalovaná písemně informována dopisy ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 17. 9. 2018.

15. Na základě shora označených smluv o postoupení pohledávek se žalobce stal vlastníkem žalované pohledávky ve výši 21 568 Kč s příslušenstvím.

16. Pohledávka vznikla tím, že původní věřitel právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne 20. 3. 2007 smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 24 000 Kč, když tuto finanční částku žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit svému věřiteli půjčený finanční obnos ve výši 24 000 Kč, jakožto i souhrnný poplatek ve výši 16 704 Kč. Žalovaná se zavázala tyto částky splácet v hotovosti v celkem 53 týdenních splátkách po 768 Kč. Žalovaná zaplatila celkem na úhradu dlužné částky částku 19 136 Kč, která byla započtena na úhradu dlužného souhrnného poplatku a na část jistiny úvěru, když žalobce se domáhá po žalované nedoplatku jistiny ve výši 21 560 Kč s příslušenstvím.

17. Žalovaná byla písemnou výzvou právního zástupce žalobce, před podáním žaloby, ze dne 11. 3. 2020 vyzvána k zaplacení žalované pohledávky, nejpozději do 20. 3. 2020 s tím, že žalobce sdělil žalované, že v opačném případě se obrátí s vymáháním dlužné částky na příslušný soud.

18. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 21 568 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

20. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty od 10 000 Kč do 30 000 Kč částku 300 Kč, tedy za dva a půl úkonu advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za jednoduchou výzvu k plnění, ½ úkonu (§ 11 odst. 2 písm. h) citované vyhlášky), celkem tedy částku 750 Kč.

21. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb., a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za jednoduchou výzvu k plnění, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 300 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 1 050 Kč.

22. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 220,50 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 863 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 2 133,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.