9 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10.920 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 7.000 Kč od 11. 10. 2017 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.479,20 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 13. 8. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 10 920 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne 15. 9. 2016 úvěrovou smlouvu s původním dlužníkem, když část jeho závodu byla převedena následně ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]. Žalobce uzavřel dne 11. 12. 2019 se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Původní věřitel poskytl žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 11 830 Kč ve 13ti splátkách. Žalovaná úvěr obdržela dne 15. 9. 2016, avšak dluh nesplácela řádně a včas.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 4. 9. 2020, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 25. 11. 2020 zrušen a věc byla převedena do sporného řízení.

3. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 4. 2021 č.j. [číslo jednací] byl žalobce vyzván k doplnění chybějících žalobních tvrzení a k předložení listinných důkazů, prokazujících oprávněnost žalovaného nároku.

4. Žalobce dne 28. 5. 2021 žalobu doplnil tak, že žalovaná v době platnosti smlouvy hradila ve splátkách původnímu věřiteli a zaplatila celkem 1 120 Kč. Žalovaná pohledávka sestává z neuhrazené jistiny úvěru po lhůtě splatnosti ve výši 7 000 Kč, neuhrazený úrok z úvěru ve výši 1 591 Kč, když úrok byl ve smlouvě dohodnout na dobu 13 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou 25,85 p.a. Celkem byl sjednán úrok ve výši 1 960 Kč.

5. Žalovaná pohledávka dále sestává z neuhrazeného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2.329 Kč. Žalobce, vysvětlil, že dne 10. 10. 2017 byla žalovaná pohledávka, konkrétně jistina splatná, takže proto ode dne následujícího, tedy od 11. 10. 2017 požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč.

6. Žalobce soudu předložil listinné důkazy, a to: úplný výpis z obchodního rejstříku původního věřitele, smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO] ze dne 11. 12. 2019, smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 15. 9. 2016, souhlas se zpracováním osobních údajů bez data s podpisem žalované, rozhodčí smlouvu ze dne 15. 9. 2016, předpis splátek ke smlouvě o úvěru uzavřené se žalovanou na dobu 13 měsíců, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 9. 2016, čestné prohlášení žalované ze dne 15. 9. 2016, podklady pro posouzení bonity žalované, předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne 26. 2. 2020, podací lístek právního zástupce žalobce ze dne 26. 2. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020, přílohu ke smlouvě o postoupení pohledávek, výpis o splátkách dlužného úvěru žalovanou.

7. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

8. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

9. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

13. Podle § 1971 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., věřitel má právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení.

14. Podle § 1879 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

19. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

21. Po zhodnocení listinných důkazů předložených žalobcem soudu a na základě právního posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

22. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba], [IČO] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], když posledně uvedená společnost je zapsána v obchodním rejstříku, vedeným Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo]. 23. [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalobcem dne. 11. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla do vlastnictví žalobce pohledávka za žalovanou ve výši 10 920 Kč s příslušenství.

24. Tato pohledávka vznikla tím, že žalovaná dne 15. 9. 2016 uzavřela s původním věřitelem, [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované spotřebitelský úvěr, a to úvěr bezúčelový, hotovostní, v celkové výši 7 000 Kč na dobu určitou, a to do splatnosti poslední 13. měsíční splátky. Úvěr byl poskytnout za úplatu, a to za administrativní poplatek ve výši 3 % z jistiny a dále za úroky ve výši 25,85 % ročně, takže žalovaná se zavázala ve smlouvě o úvěru vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 7 000 Kč, jakožto i celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 5.040 Kč, takže se celkem zavázala vrátit původnímu věřiteli částku ve výši 12 040 Kč v celkem 13ti měsíčních splátkách po 910 Kč. První splátka byla splatná 30. den po uzavření této smlouvy. Žalovaná podpisem úvěrové smlouvy potvrdila příjem úvěru v hotovosti ve výši 7 000 Kč.

25. Žalovaná zaplatila na úhradu dlužné částky v hotovosti dne 15. 9. 2016 částku ve výši 210 Kč a dne 15. 9. 2016 částku ve výši 910 Kč, takže celkem na úhradu dlužné částky zaplatila původnímu věřiteli částku ve výši 1 120 Kč.

26. Původní věřitel připojil ke smlouvě o úvěru předpis splátek ke smlouvě o úvěru, který žalovaná rovněž podepsala. 27. [právnická osoba], [IČO] oznámila žalované dopisem ze dne 6. 2. 2020, že pohledávka, která je předmětem tohoto soudního řízení, byla postoupena na žalobce s tím, že žalovaná byla vyzvána, aby žalobci zaplatila dlužnou částku na účet, specifikovaný v tomto dopise.

28. Právní zástupce žalobce v předžalobní výzvě ze dne 26. 2. 2020 vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky s tím, že v dopise jasně vyznačil, že jde o předžalobní výzvu žalované. Tento dopis byl právním zástupcem žalobce odeslán žalované dne 26. 2. 2020 jako doporučené psaní prostřednictvím České pošty s. p.

29. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 10.920 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

31. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10.920 Kč částku 1 540 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 4 620 Kč.

32. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 5 520 Kč.

33. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 1.159,20 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 800 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 7 479,20 Kč.

34. Podle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 v platném znění, odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

35. Podle komentáře občanského soudního řádu I., II., první vydání rok 2009, strana 1607, novela občanského soudního řádu, provedená zákonem číslo 30/2000 Sb., prolomila dosavadní (dosud bezvýjimečnou) zásadu přípustnosti odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a v § 202 odst. 2 vyloučila možnost odvolání v tzv. bagatelních věcech. Učinila tak proto, že se jedná o tak málo významné věci, v nichž – jak se uvádí v důvodové zprávě k zákonu č. 30/2000 Sb. – ke správnému a spravedlivému rozhodnutí postačuje řízení v jediném stupni, přičemž přezkoumání takových rozhodnutí odvolacím soudem, by představovalo jen průtah v uspokojení oprávněných pohledávek věřitelů. Další novela občanského soudního řádu provedená zákonem číslo 7/2009 Sb., zvýšila s účinností od 1. 7. 2009 částku, která určuje tzv. bagatelní věci. Z tohoto komentáře dále vyplývá, že pro přípustnost odvolání podle § 202 odst. 2 o.s.ř. není významné, v jakém rozsahu soud prvního stupně žalobě vyhověl, popř. že žalobu na zaplacení plnění nepřevyšující o částku 10.000 Kč zcela zamítl; v tomto směru je rovněž rozhodný předmět řízení v době rozhodování soudu prvního stupně.

36. Z tohoto komentáře, jakožto i z komentáře k § 202 odst. 2 o.s.ř., uveřejněného v ASPI vyplývá, že rozhodným pro posouzení přípustnosti odvolání je výše plnění v době rozhodování soudu prvního stupně, tedy částka, kterou žalobce požadoval zaplatit v době, kdy soud prvního stupně vyhlásil svůj rozsudek.

37. V dané věci je předmětem řízení částka, kterou žalovaná dluží na nesplacené jistině, tedy částka ve výši 7 000 Kč a rovněž částka ve výši 2 329 Kč na nesplatném poplatku za vyhodnocení úvěru, takže žalobce učinil předmětem tohoto řízení dlužnou pohledávku za žalovanou ve výši 9 329 Kč, což je částka nižší, než 10 000 Kč.

38. Žalobce se rovněž domáhá příslušenství k žalované jistině úvěru 7 000 Kč, když příslušenství vymezil tak, že uvedl, že žalovaná dluží neuhrazený úrok z úvěru ve výši 1 591 Kč s tím, že ve vztahu k možnosti podat odvolání proti rozsudku soudu I. stupně pro pohledávku nižší než 10 000 Kč, se k příslušenství, v této věci, tedy k částce 1 591 Kč, nepřihlíží.

39. Částka ve výši 9.329 Kč je tedy, jak ze shora označených komentářů občanského soudního řádu vyplývá, rozhodující pro posouzení možnosti odvolání proti tomuto rozhodnutí Okresního soudu v Litoměřicích Tyto komentáře rovněž odkazují na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2013, č.j. 15 Co 898/2012, jakožto i na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, č.j. 11 Co 716/2001, R 45/02.

40. Soud prvého stupně zdůrazňuje, že v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ze dne 25.1.2013, č.j. 15 Co 898/2012–115 je doslovně uvedeno, že podle § 202 odst. 2 o.s.ř. není odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. Rozhodným pro posouzení přípustnosti odvolání je výše plnění v době rozhodování soudu prvního stupně, tj. částka, jejíhož zaplacení se žalobce domáhal v době, kdy soud prvního stupně vyhlásil svůj rozsudek. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře odkázala na srovnání s např. občanským soudním řádem II., komentářem, autorů Drápal/ Bureš a kol., vydaným nakladatelstvím C. H. Beck v edici Velké komentáře, první vydání 2009 strana 1606. S ohledem na všechny tyto skutečnosti, dospěl tedy soud prvého stupně k závěru o nepřípustnosti odvolání proti tomuto rozhodnutí zdejšího soudu, jak je to uvedeno v poučení o odvolání v závěru tohoto rozhodnutí.