9 C 50/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 072,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 7 072,01 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 141,17 Kč od 3. 8. 2017 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 934 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce 1. Žalobce podal dne 28. 7. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 7 072,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna.

2. Právní předchůdce žalobce uzavřel dne 2. 6. 2016 se žalovanou smlouvu o úvěru a to o spotřebitelském neúčelovém hotovostním úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tento úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, s poplatkem za vyhodnocení úvěru, s poplatkem za sjednání úvěru a s inkasním poplatkem tedy celkem částku ve výši 27 272 Kč. Žalovaná byla povinna zaplatit úvěr ve 14 splátkách s tím, že poslední splátka byla splatná 2. 8. 2017. Úvěr byl poskytnut žalované dne 2. 6. 2016. Žalobce vyčíslil jistinu jakožto i příslušenství a poplatky, které jsou součástí jeho žalobního požadavku.

3. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl ale elektronickým platebním rozkazem ze dne 18. 11. 2020, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 3. 2. 2021 zrušen.

4. Žalobce připojil k podané žalobě listinné důkazy, a to předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne 26. 2. 2020, smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne 11. 12. 2019, uloženou v elektronickém spise soudu, žádost žalované o úvěr ze dne 1. 6. 2016, kopii občanského průkazu žalované, smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 2. 6. 2016 a podací lístek právního zástupce žalobce ze dne 26. 2. 2016.

5. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

6. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

7. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle § 1879 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 122, odst.1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

14. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč dle zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

18. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

20. Po zhodnocení listinných důkazů připojených k žalobě a právní posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

21. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že žalobce uzavřel dne 11. 12. 2019. Původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o postoupení pohledávek na základě které přešla do vlastnictví žalobce pohledávka za žalovanou ve výši 7 072,01 Kč s příslušenstvím. Tato pohledávka vznikla tím, že původní věřitel akceptoval žádost žalované, ale o poskytnutí úvěru ze dne 1. 6. 2017.

22. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 2. 6. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalované hotovostní bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, když podpisem úvěrové smlouvy žalovaná potvrdila převzetí úvěrované částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit tento úvěr původnímu věřiteli a rovněž se zavázala za poskytnutý úvěr zaplatit původnímu věřiteli úrok stanovený v pevné výši na částku 1 444 Kč, dále zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, zaplatit poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1 078 Kč a zaplatit poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 3 750 Kč. Žalovaná se v úvěrové smlouvě zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč Smlouva o úvěru tak byla sjednána na celkem 14 měsíců a žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela. Žalovaná ke dni podání žaloby dlužila na nesplacené jistině částku ve výši 4 141,17 Kč, dále dlužila nesplacený úrok ve výši 121,96 Kč, na poplatku za vyhodnocení úvěru dlužila 281,25 Kč a na poplatku za sjednání úvěru dlužila 1 555,46 Kč. Žalovaná rovněž nezaplatila na celkem sjednaném inkasních poplatků za hotovostní splátky úvěru částku ve výši 972,17 Kč.

23. Žalovaná byla předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 26. 2. 2020 vyzvána k zaplacení žalované částky s tím, že dopis byl právním zástupcem žalobce podán na České poště s.p., k doručení žalované dne 26. 2. 2020 jako doporučené psaní.

24. Ve smlouvě o úvěru, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou.

25. V souladu se shora uvedeným ustanovením § 122, odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., rozhodoval o nákladech a smluvní pokutě při prodlení dlužníka se splácením spotřebitelského úvěru, jak NS ČR, tak Ústavní soud ČR.

26. Civilní kolegium Nejvyššího soudu České republiky, ve svém stanovisku, sp. zn. Cpjn 203/2013, ze dne 23.4.2014, zaujalo názor, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje výčet činností, za něž je poplatek sjednán a že na ujednání o poplatku, se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, které v rozporu s požadavkem dobré víry, znamenají k újmě spotřebitele, značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rovněž uvedl, že je nerozhodné, zda předmětný poplatek, kryje též náklady na vnitřní činnost úvěrového věřitele, zda úvěrový věřitel poskytl úvěrovému dlužníku konkrétní protiplnění, nebo zda správu úvěru vykonává převážně ve svém zájmu a že na správě úvěru má zájem nejen sám věřitel, ale rovněž spotřebitel.

27. Obdobně i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu, sp. zn. III. ÚS 3725/13, ze dne 10. 4. 2014, neshledal poplatek za sjednání úvěru protiústavním, když obecný soud dospěl k závěru, že jde o běžný paušální poplatek, hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a že není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti, byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany. Konstatoval, že smyslem ochrany spotřebitele je zejména chránit spotřebitele před skrytým ujednáním, přičemž je potřeba respektovat smluvní volnost stran. Na základě tohoto názoru, tedy soud přiznal žalobci právo na zaplacení poplatku za správu úvěru.

28. Tyto závěry je, podle názoru soudu, možno aplikovat i ohledně, takzvaného poplatku za hotovostní inkaso splátek, který je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady původního věřitele, související s výběrem každé jednotlivé splátky, s řádnou péčí o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele.

29. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 7 072,01 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

31. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty od 5 000 Kč do 10 000 Kč částku 1 500 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 4 500 Kč.

32. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 5 400 Kč.

33. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 1 134 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 6 934 Kč.