9 C 60/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 690 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 690 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 31. 12. 2019 o zaplacení to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal na předepsaném formuláři návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým ale ve věci nebylo rozhodnuto. V žalobě uvedl, že dne 12. 11. 2018 došlo mezi žalobcem a žalovanou k uzavření smlouvy o zápůjčce. Na tomto základě půjčil žalované částku 8 690 Kč, kterou měla splatit nejpozději do konce roku 2019. Dne 18. 11. 2018 žalovaná svůj dluh uznala a zavázala se, že jej do konce roku splatí, ačkoliv žádnou částku nesplatila.

2. Žalobce předložil k důkazu předžalobní výzvu ze dne 23. 1. 2021, uznávací prohlášení žalované ze dne 18. 11. 2018, dodejku svědčící o převzetí předžalobní výzvy žalobce žalované dne 28. 1. 2021.

3. Žalovaná se písemně ve lhůtě stanovené soudem k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí bylo usnesení ze dne 29. března 2021 č. j. 9 C 69/2021-12, o výzvě k vyjádření se k podané žalobě doručeno do vlastních rukou dne 8. 4. 2021.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

5. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle § 2999 odst. 1, odst. 2, odst. 3 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

7. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

10. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízen 12. Po zhodnocení listinných důkazů připojených k žalobě a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Soud prvého stupně vycházel ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že žalovaná písemně dne 18. 11. 2018 podepsala žalobci, že dne 12. 11. 2018 obdržela finanční hotovost 8 690 Kč od [celé jméno žalobce] na zaplacení balíčku, tuto půjčku mu bude postupně splácet každý měsíc. Nejpozdější termín splacení ustanovila do konce roku 2019. Potvrzujícím dokladem bude buď převod na bankovní účet, nebo osobní předání hotovosti stvrzené podpisem na tento dokument s datem a výší částky.

14. Žalobce v předžalobní výzvě ze dne 23. 1. 2021 uvedl, že uzavřel se žalovanou dne 12. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce v hodnotě 8 690 Kč s tím, že žalobce poukázal, že žalovaná v uvedený den dlužnou částku uznala, k zaplacení však nedošlo, takže proto byla žalovaná vyzvána, aby nejpozději do 15 dnů od doručení této výzvy uvedenou částku žalobci zaplatila.

15. Tento dopis byl odeslán jako doporučené psaní prostřednictvím České pošty s. p., podací číslo [anonymizováno] a z dodejky, založené na čl. 6 soudního spisu vyplývá, že žalovaná tuto zásilku převzala do vlastních rukou dne 28. 1. 2021.

16. Žalobce v žalobě tvrdil, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o zápůjčce, avšak po právní stránce soud nepřisvědčil správnosti uvedenému tvrzení žalobce. Je sice pravdou, že dle § 2390 a následujících občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. lze uzavřít smlouvu i ústně avšak podle § 2393 odst. 1 odst. 2 citovaného zákona, neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů.

17. Žalobce nevypověděl tvrzenou smlouvu o zápůjčce neboť v předžalobní výzvě ze dne 23. 1. 2021 sepsané a podepsané [jméno] [příjmení] není uvedena žádná zmínka o tom, že žalobce tímto vypovídá sjednanou smlouvu o zápůjčce uzavřenou se žalovanou.

18. Soud však dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná podepsala dne 18. 11. 2018 potvrzení žalobci o tom, že od jmenovaného obdržela hotovost 8 690 Kč a zavázala se tuto částku žalobci vrátit nejpozději do konce roku 2019, proto tedy soud žalobě vyhověl. Avšak věc právně posoudil odlišně od tvrzeného žalobcova názoru na právní posouzení věci v podané žalobě. Žalovaná se nepochybně na účet žalobce obohatila o částku 8 690 Kč, takže je povinna žalobci tuto částku nepochybně vrátit do jeho dispozice. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit nejpozději 31. 12. 2019, takže proto soud ve výroku I. žalobě vyhověl i ve vztahu k požadavku žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 690 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení. Soud zdůrazňuje, že při rozhodování o této věci vycházel výhradně z těch listinných důkazů, které žalobce připojil k podané žalobě a které jsou zcela nepochybně známy v celém jejich rozsahu i žalované. Žalovaná podepsala uznání dluhu žalobci písemně dne 18. 11. 2018 a převzala rovněž žalobní výzvu žalobce dne 28. 1. 2021.

19. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 8 690 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

21. Žalobce zaplatil za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, měl ve věci plný úspěch, takže proto soud žalované ve výroku II. tohoto rozsudku uložil povinnost vrátit žalobci tento jím, účelně vynaložený náklad tohoto soudního řízení.