9 C 64/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci manžela: osobní údaje manžela a manželky: osobní údaje manželky zastoupena titul jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa o rozvod manželství

I. Manželství účastníků uzavřené dne 1. 7. 1972 před bývalým [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [obec], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel podal dne 15. 3. 2021 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti manželce o rozvod manželství. Žalobu odůvodnil údajem o uzavření manželství, které trvá 48 let. V manželství se narodil účastníkům syn, který v době podání žaloby byl již zletilý. Manželka má z předchozího manželství tři zletilé děti. Průběh manželství popsal tak, že od roku 2011 odpůrkyně žila v mileneckém vztahu a v roce 2017 vztah ukončila a vrátila se domů. Od té doby je soužití čistě formální. Manželka se k němu nechová hezky, je na něj vulgární, uráží ho, nadávám mu, nutí ho udělat domácí práce ponižujícím způsobem. Účastníci spolu nedokáží vycházet, žijí v oddělených místnostech a každá konfrontace končí křikem a nadávky. Soužití přináší manželovi nepohodlí a stres, takže se rozhodl takový život ukončit.

2. Manželka podala dne 6. 5. 2021 k žalobě o rozvod své vyjádření, ve kterém uvedla, že není pravda to, co manžel uvádí v návrhu na rozvod. Poukázala na manželovu žárlivost po celý život, kdy kvůli tomu vznikaly, mezi nimi problémy. Manžel ji napadal z nevěry, např. když jezdila k lékařům. Na toto si již zvykla. Naopak poukázala na manželův mimomanželský poměr, který mu tolerovala, nic mu nevyčítala. Milenka však manžela opustila a od té doby jejich problémy se začaly jen zhoršovat. Ve vyjádření tvrdila, že to je naopak manžel, který je k ní vulgární, hrubý až zlý, uráží ji, když se vrátí z návštěvy u rodin svých dětí. Situaci vyřešila tak, že s manželem vůbec nekomunikuje. Není pravdou, že manžela vulgárně uráží a nadává mu. Konfliktní situace vždy vyprovokuje manžel.

3. Soud nařídil ústní jednání ve věci samé, u které vyslechl účastníky řízení.

4. Manžel poukázal na skutečnosti, které jsou uvedeny v žalobě a které mají být součástí jeho účastnické výpovědi před soudem. Dále dodal, že není pravdou, že porušil manželskou věrnost, že byl žárlivý a že manželku napadal z nevěry. Na manželku nebyl hrubý.

5. Intimní soužití manželé ukončili tak, že spolu nežijí po této stránce 9 let. Žijí v jednom bytě, ale od roku 2011 je jejich soužití čistě formální, manželé žijí v oddělených místnostech a situace mezi, co do vztahů, je naprosto konfliktní a neúnosná. Manžel setrval na rozvodu.

6. Manželka poukázala na skutečnosti uvedené ve vyjádření k žalobě o rozvod manželství a potvrdila, že vztahy mezi manžely, jsou velmi vyhrocené již po dlouhou dobu. Zdůraznila, že manžel se k ní chová hrubým a urážlivým způsobem, takže spolu vůbec nekomunikují. Potvrdila, že spolu intimně nežijí po dobu asi 9 let, žijí v oddělených místnostech a k ukončení normálního obvyklého manželského života došlo někdy v roce 2011. K žalobě o rozvod se připojila.

7. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 757 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, dle něhož připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud: a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle, než šest měsíců nežijí b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu.

8. Dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.

9. Podle § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

10. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jejich právním posouzením dospěl soud k závěru, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství.

11. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 1. 7. 1972 manželství před bývalým [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [obec]. U manžela šlo o manželství prvé, u manželky šlo o manželství druhé, neboť sňatek uzavírala jako rozvedená. Za trvání manželství se účastníkům narodilo jedno dítě, a to syn, který ke dni podání žaloby je již zletilý.

12. Soud prvého stupně zjistil existenci rozvratu manželství účastníků, když na základě jejich shodných tvrzení dospěl k závěru, že příčinou rozvratu manželství byly jejich dlouhodobé neshody ve všech oblastech manželského života, které způsobily vzájemné odcizení, neúctu, v důsledku čehož v roce 2017 manželé přestali vést obvyklý manželský život. Manželé sice bydlí v jednom bytě, který společně užívají, avšak žijí v oddělených místnostech a každý z manželů si vede svůj způsob života, jakožto i trávení volného času. Mezi účastníky vznikaly vzájemné konfliktní situace, kdy oba manželé uváděli, že je to právě ten druhý z manželů, který konflikty vyvolává. Oba manželé tvrdili, že druhý z manželů porušil za trvání manželství manželskou věrnost, avšak ani jednomu z manželů se nepodařilo prokázat porušení manželské věrnosti druhým manželem, proto tedy soud nepovažuje tvrzení manželů o manželské nevěře za prokázané. Ze shodných tvrzení obou účastníků řízení vzal však soud za prokázané, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, když nelze očekávat jeho obnovení, proto tedy manželství účastníků bylo rozvedeno tak, jak je to uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

13. Podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.