9 C 69/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17.100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8.000 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od 14. 11. 2018 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, o 9.100 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od 14. 11. 2018 do zaplacení z částky ve výši 2.600 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne 20. 8. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 17.100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 11. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které byly zaslány žalovanému na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek 2.600 Kč, který byl splatný spolu s jistinou dne 30. 11. 2018 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobce, tedy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobce se domáhá účelně vynaložených nákladů za pět písemných výzev, z toho dvě v měsíci listopadu zasílaných žalovanému po jednom kalendářním týdnu a dále z toho tři v měsíci prosinci zasílaných žalovanému vždy každý týden v tomto měsíci, ve výši 2.500 Kč. Žalobce se rovněž domáhá smluvní pokuty 4.000 Kč.

2. Žalobce připojil k žalobě listinné důkazy, a to smlouvu o zápůjčce ze dne 11. 10. 2018, definici základních pojmů uvedených ve Všeobecných obchodních podmínkách žalobce ze dne 11. 10. 2018, pokusy o smír – upomínky ze dne 20. 11. 2018, 27. 11. 2018, 4. 12. 2018, 13. 12. 2018, 28. 12. 2018, výzvu k úhradě právní zástupkyně žalobce ze dne 20. 4. 2020, podací lístek žalobce ze dne 20. 4. 2020 a na základě výslovné výzvy soudu výpis z běžného účtu ze dne 30. 10. 2018.

3. Účastníci byli usnesením soudu ze dne 3. 6. 2021 č.j. [číslo jednací] vyzváni, aby se ve lhůtě do pěti dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaný obdržel usnesení soudu dne 24. 6. 2021 a právní zástupkyně žalobce obdržela uvedené usnesení soudu dne 10. 6. 2021 Ani jeden z účastníků nesdělil soudu, že trvá na projednání věci před soudem, takže oba účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud věc rozhodl bez nařízení ústního jednání. Pro tento postup jsou splněny všechny procesní podmínky, neboť soud při svém rozhodování měl k dispozici všechny listinné důkazy připojené k žalobě a listinný důkaz, který si sám od žalobce vyžádal. Soud při tomto postupu vycházel ze závazného názoru uvedeného v komentáři k § 115a o. s. ř., zákona č. 99/1964 Sb., v platném znění, jakožto i ze shodného názoru Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeného mj. v zásadním rozhodnutí, a to v rozsudku ze dne 11. 4. 2006 ve věci vedené pod sp. zn. 21 Cdo 1696/2005.

4. Ze shora specifikovaného rozhodnutí vyplývá závěr, že k projednání věci samé není třeba ve smyslu § 115a o. s. ř. nařídit u soudu prvního stupně jednání, jen jestliže účastníci řízení prostřednictvím jimi předložených listinných důkazů a svých shodných tvrzení unesli břemena tvrzení a důkazní a jestliže podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci samé byl těmito důkazy, popřípadě shodnými tvrzeními účastníků, zjištěný skutkový stav věci.

5. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil.

6. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2999 odst. 1, odst. 2, odst. 3 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

9. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

12. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

14. Po zhodnocení listinných důkazů připojených k žalobě a vyžádaných soudem, jakožto i po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 11. 10. 2018, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 8.000 Kč. Žalobce se zavázal, že peněžní částku poskytne převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] nejpozději do dvou dnů od účinnosti této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.600 Kč a tyto částky splatit nejpozději do 10. 11. 2018. Roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 2969 % a celková částka splatná žalovaným byla žalobcem vypočtena na 10.600 Kč. V případě prodlení s vrácením finančních prostředků žalobce upozornil písemně žalovaného na své oprávnění požadovat smluvní pokutu ve výši 15 % zápůjčky a poplatku. V případě prodlení klienta splněním jeho závazku se žalovaný zavázal platit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, jakožto i zákonný úrok z prodlení, který činí 8,05 % ročně. Za každou písemnou upomínku – výzvu k úhradě se žalovaný zavázal zaplatit žalobci 500 Kč.

16. Ve všeobecných obchodních podmínkách žalobce jsou definovány pojmy, včetně zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.

17. Upomínkami ze dne 20. 11. 2018, 27. 11. 2018, 4. 12. 2018, 13. 12. 2018, 28. 12. 2018 byl žalovaný celkem 5 x v průběhu 1,5 měsíce vyzván k zaplacení částky, která v poslední upomínce činila 15.900 Kč. Ve všech těchto upomínkách žalobce poukazuje na smlouvu o úvěru ze dne 14. 10. 2018 a vyzývá žalovaného k zaplacení částek v těchto upomínkách specifikovaných. Ani jedna upomínka neobsahuje oznámení žalobce žalovanému o výpovědi smlouvy o zápůjčce. Obdobně pak je to i v textu upomínky právní zástupkyně žalobce ze dne 20. 4. 2020, ve kterém právní zástupkyně neuvádí, že jménem žalobce vypovídá smlouvu o zápůjčce. Právní zástupkyně poukazuje pouze na smlouvu uzavřenou 14. 10. 2018 a vyzývá žalovaného k zaplacení částky 15.900 Kč do tří dnů na bankovní účet v upomínce specifikovaný. Dále byl žalovaný upozorněn na to, že v případě nezaplacení uvedené částky, se žalobce bude domáhat zaplacení částky 15.900 Kč prostřednictvím příslušného soudu.

18. Ve výpisu z běžného účtu žalobce ze dne 31. 10. 2018, číslo účtu [bankovní účet], je odepsána dne 15. 10. 2018 částka ve výši 8.000 Kč s poznámkou jména a příjmení žalovaného a s poznámkou, že tato částka byla převedena ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. Tento účet je specifikován ve smlouvě o zápůjčce sjednané prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 11. 10. 2018 a je označen jako účet žalovaného dlužníka.

19. Soud prvého stupně tedy věc právně posoudil jako bezdůvodné obohacení, neboť podle § 2394 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jen jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Dále pak podle § 2393 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy.

20. Žalobce, jak již uvedeno shora v odůvodnění tohoto rozsudku, smlouvu o zápůjčce ani nevypověděl a ani od této smlouvy neodstoupil, a to i přesto, že celkem 5 x v průběhu 1,5 měsíce upomínal žalovaného dopisy ze dne 20. 11. 2018, 27. 11. 2018, 4. 12. 2018, 13. 12. 2018, a 28. 12. 2018 o zaplacení dlužné částky, byť v různých výších, než-li ve výši, která je předmětem tohoto řízení. Právní zástupkyně žalobce v předžalobní výzvě ze dne 20. 4. 2020 rovněž žalovanému nesdělila, že žalobce odstupuje od smlouvy o zápůjčce a rovněž mu nesdělila ani to že, případně vypovídá smlouvu o zápůjčce. Proto tedy soud nemohl věc posoudit podle §§ 2390, 2391 odst. 1, 2392 odst. 1, 2393 odst. 1, 2, a 2394 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb.

21. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 8.000 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb., dle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Žalobce se žalobou domáhal celkové částky ve výši 17.100 Kč s příslušenstvím, avšak úspěch měl ve věci nižší než 50 %, neboť žalovaný byl soudem uznán povinným zaplatit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 8.000 Kč s příslušenstvím. Odečtením úspěchu od neúspěchu ve věci by rozdíl byl mínusový ve prospěch žalobce, žalovaný nebyl ve věci zastoupen advokátem, žádné náklady řízení mu nevznikly, takže proto soud o nákladech rozhodl tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.