9 C 74/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12.380 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12.380 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 8.000 Kč od 27. 6. 2018 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.479,20 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 2. 9. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 12.380 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že původní věřitel [právnická osoba], byl ke dni 28. 9. 2018 částečně převeden ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]. Žalobce uzavřel s uvedenou společností [právnická osoba], [IČO] dne 11. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný uzavřel s původním věřitelem dne 26. 5. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 8.000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se celkem zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 13.520 Kč. Žalovaný nesplácel sjednané úvěrové splátky.

2. Na základě usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 6. 2021 byl žalovaný ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. vyzván, aby opravil a doplnil žalobu o skutková žalobní tvrzení způsobem, popsaným v žalobě. Proto tedy žalobce dne 18. 6. 2021 vysvětlil, že žalovaný v době platnosti smlouvy, hradil ve splátkách původnímu věřiteli celkem částku 1.460 Kč a doposud dluží nezaplacenou jistinu 8.000 Kč, neuhrazený úrok z úvěru ve výši 1.717,60 Kč dle článku II. úvěrové smlouvy. Dále žalobce tvrdí, že žalovaný nezaplatil poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1.428,80 Kč a neuhrazený inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1.233,60 Kč. Žalobce vysvětlil důvod i výši jednotlivých poplatků, k jejichž zaplacení se žalovaný v úvěrové smlouvě zavázal.

3. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 22. 9. 2020, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 22. 2. 2021 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018, smlouvou o úvěru ze dne 26. 5. 2017, předpisem splátek ke smlouvě o úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 5. 2017, finanční analýzou ze dne 26. 5. 2017, čestným prohlášením ze dne 26. 5. 2017, žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 26. 5. 2017, dohodou o provedení práce žalovaným ze dne 7. 1. 2017, smlouvou o nájmu bytu žalovaným ze dne 2. 7. 2015, podacím lístkem právního zástupce žalobce ze dne 26. 2. 2020, předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 26. 2. 2020, seznamem postupovaných pohledávek, potvrzením o expedici obyčejných zásilek ze dne 13. 2. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 a výpisem z počítačového systému původního věřitele o splátkách zaplacených žalovaným na úhradu dlužného úvěru.

5. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

6. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

7. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle § 1879 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 122, odst.1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

14. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

15. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč dle zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

19. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

21. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

22. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že firma [právnická osoba], [IČO], byla částečně ke dni 28. 9. 2018 převedena ve prospěch firmy [právnická osoba], [IČO], přičemž šlo o původního věřitele žalovaného na základě úvěrové smlouvy, uzavřené dne 26. 5. 2017. Žalobce následně uzavřel s firmou [právnická osoba], [IČO], dne 11. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla převedena do vlastnictví žalobce pohledávka za žalovaným ve výši 12.380 Kč s příslušenstvím. Žalovaný byl dopisem firmy [právnická osoba], ze dne 6. 2. 2020 informován, že pohledávka vyčíslená ke dni 11. 12. 2019 na částku ve výši 19.047 Kč, byla převedena do vlastnictví žalobce a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve prospěch žalobce.

23. Žalovaný uzavřel dne 26. 5. 2017 s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému hotovostní úvěr ve výši 8.000 Kč, když tuto částku žalovaný převzal při podpisu úvěrové smlouvy, což stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Žalovaný se v úvěrové smlouvě nezavázal zaplatit původnímu věřiteli poskytnutou jistinu ve výši 8.000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 5.840 Kč, takže se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkovou částku ve výši 13.840 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1.040 Kč Smluvní strany se dohodly, že dlužník zaplatí poplatek za uzavření smlouvy ve výši 320 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 1.760 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1.520 Kč. Úvěr byl poskytnut za úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 25,85 % ročně u úvěrů na 13 měsíců, který byl mezi účastníky úvěrové smlouvy dne 26. 5. 2017 sjednán. Žalovaný obdržel při podpisu úvěrové smlouvy předpis splátek k úvěrové smlouvě, který rovněž podepsal.

24. Právní zástupce žalobce v předžalobní výzvě ze dne 26. 2. 2020 vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky s upozorněním, že v opačném případě, se žalobce bude vymáhání částky domáhat prostřednictvím příslušného soudu.

25. Původní věřitel zaznamenal ve svém počítačovém systému splátky žalovaného, který tento zaplatil v hotovosti dne 26. 5. 2017 jednak ve výši 320 Kč, jednak ve výši 1.040 Kč a dne 6. 6. 2017 ve výši 100 Kč. Žalovaný tedy nezaplatil na jistině úvěru po lhůtě splatnosti částku ve výši 8.000 Kč, dále sjednaný úrok z úvěru ve výši 1.717,60 Kč, neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1.428,80 Kč a nezaplacený poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1.233,60 Kč.

26. Ve smlouvě o úvěru, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou.

27. V souladu se shora uvedeným ustanovením § 122, odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., rozhodoval o nákladech a smluvní pokutě při prodlení dlužníka se splácením spotřebitelského úvěru, jak NS ČR, tak Ústavní soud ČR.

28. Civilní kolegium Nejvyššího soudu České republiky, ve svém stanovisku, sp.zn. Cpjn 203/2013, ze dne 23.4.2014, zaujalo názor, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje výčet činností, za něž je poplatek sjednán a že na ujednání o poplatku, se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, které v rozporu s požadavkem dobré víry, znamenají k újmě spotřebitele, značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rovněž uvedl, že je nerozhodné, zda předmětný poplatek, kryje též náklady na vnitřní činnost úvěrového věřitele, zda úvěrový věřitel poskytl úvěrovému dlužníku konkrétní protiplnění, nebo zda správu úvěru vykonává převážně ve svém zájmu a že na správě úvěru má zájem nejen sám věřitel, ale rovněž spotřebitel.

29. Obdobně i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu, sp. zn. III. ÚS 3725/13, ze dne 10. 4. 2014, neshledal poplatek za sjednání úvěru protiústavním, když obecný soud dospěl k závěru, že jde o běžný paušální poplatek, hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a že není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti, byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany. Konstatoval, že smyslem ochrany spotřebitele je zejména chránit spotřebitele před skrytým ujednáním, přičemž je potřeba respektovat smluvní volnost stran. Na základě tohoto názoru, tedy soud přiznal žalobci právo na zaplacení poplatku za správu úvěru.

30. Tyto závěry je, podle názoru soudu, možno aplikovat i ohledně, takzvaného poplatku za hotovostní inkaso splátek, který je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady původního věřitele, související s výběrem každé jednotlivé splátky, s řádnou péčí o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele.

31. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 12.380 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

33. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 12.380 Kč částku 1.540 Kč (s tím, že součástí celkem žalované částky 12.380 Kč je vyčíslený úrok ve výši 1.717,60 Kč, tedy příslušenství pohledávky, k němuž soud při stanovení výše odměny advokáta nepřihlíží, neboť není žalováno jako samostatný nárok), tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 4.620 Kč.

34. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 5.520 Kč.

35. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 1.159,20 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 800 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 7.479,20 Kč.