9 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30.192 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 31.522 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.277,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.422,36 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 11.437,06 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 12.069,62 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.128,20 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal dne 12. 11. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 31.522,01 Kč s příslušenstvím, když na základě výzvy soudu k doplnění žaloby, žalobce dne 2. 6. 2021 vzal žalobu částečně zpět pro částku 1.330,97 Kč. Tato částka představovala část kapitalizovaného úroku ve výši 838,66 Kč a část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 492,31 Kč, když usnesením ze dne 16. 6. 2021 č. j. 9 C 8/2021-55, které nabylo právní moci dne 20. 7. 2021, bylo řízení částečně o 1.330,97 Kč zastaveno.

2. Žalobu odůvodnil uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 s účinností ke dni 8. 7. 2020 s původním věřitelem, [právnická osoba], [IČO]. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 22. 9. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr v hotovosti ve výši 20.000 Kč. Žalovaný obdržel předpis splátek úvěru s tím, že se zavázal zaplatit úrok v pevné výši 1.925 Kč. Dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 8.000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1.447 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkovou částku 36.372 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2.598 Kč. Žalovaný byl povinen uhradit tuto částku, k jejímuž zaplacení se zavázal nejpozději dne 22. 11. 2017. Žalovaný se zavázal platit roční úrok ve výši 15 %, jakožto i zákonný úrok z prodlení pro případ, že nebude sjednané úvěrové splátky splácet včas a v dohodnuté výši.

3. Žalobce v původní žalobě vymezil dlužnou jistinu na částku 11.437,06 Kč, dlužné úhrady za služby na částku 7.952,39 Kč a smluvní pokutu na částku 11.500 Kč.

4. V doplnění žaloby na výzvu soudu, doručené dne 2. 6. 2021, kdy vzal žalobu částečně pro částku 1.330,90 Kč zpět, jasně vysvětlil, že žalovaný po uzavření smlouvy zaplatil celkem jednotlivé splátky v době od 22. 9. 2016 do 21. 11. 2018 v různých částkách, celkem tak uhradil 16.350 Kč. Žalobce přesně vymezil, jakým způsobem jednotlivé, žalovaným zaplacené částky, započetl na jistinu, úrok, na náklady na vyhodnocení úvěru, na úhradu za poskytnutí úvěru a na inkasní poplatek s tím, že vymezil, že každá splátka byla mezi původním věřitelem a žalovaným sjednána na 22. den v každém kalendářním měsíci, počínajíc 22. 9. 2016. Žalovaný zůstal dlužit po zaplacení částky ve výši 16.350 Kč na jistině 11.437,06 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 632,56 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 4.403,76 Kč, na nákladech za vyhodnocení úvěru 796,26 Kč, na inkasním poplatku 2.752,37 Kč, na smluvní pokutě 11.500 Kč. Tuto smluvní pokutu žalobce zcela přesně specifikoval denní sazbou 0,1 % z dlužných splátek za dobu od 23. 1. 2017 do 17. 12. 2018. Dále žalobce vysvětlil a propočetl kapitalizovaný úrok, který po žalovaném požaduje ve sjednané výši 15 % ročně z jistiny 11.437,06 Kč za dobu od 23. 11. 2017 do 20. 5. 2020, jakožto i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 12.069,62 Kč, která představuje dlužnou jistinu 11.437,06 Kč a pevně sjednaný dlužný úrok 632,56 Kč za období od 23. 11. 2017 do 20. 5. 2020.

5. Žalobce připojil k žalobě listinné důkazy, a to potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020, oznámení o provedení příkazu k úhradě částky za postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, smlouvu o postoupení pohledávek podepsanou postupitelem dne 18. 6. 2020 a žalobcem dne 24. 6. 2020, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě právního zástupce žalobce ze dne 27. 10. 2020, smlouvu o úvěru ze dne 22. 9. 2016, přílohu č. 1 ke smlouvě o úvěru s předpisem sjednaných splátek, přehled o jednotlivých platbách žalovaného na zaplacení úvěru, seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020, výpis z obchodního rejstříku žalobce, podací lístek právního zástupce žalobce ze dne 27. 10. 2020, dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek podepsaný účastníky této smlouvy dne 13. 7. 2020.

6. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

8. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle § 1879 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

16. Podle § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

17. Podle § 122, odst.1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze 18. a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, 19. b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo 20. c) smluvní pokutu.

21. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

22. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč dle zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

26. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

28. Po zhodnocení listinných důkazů připojených k žalobě a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

29. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že žalobce uzavřel s původním věřitelem žalovaného, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 účinnou ke dni 8. 7. 2020.

30. Na základě této smlouvy přešla do vlastnictví žalobce pohledávka za žalovaným ve výši 30.192 Kč s příslušenstvím.

31. Původní věřitel uzavřel dne 22. 9. 2016 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr v hotovosti ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok ve výši 1.925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 8.000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.447 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkovou částku ve výši 36.372 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2.598 Kč. Žalovaný se zavázal pro případ prodlení s jednotlivými splátkami zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení, když smluvní pokuta byla splatná dnem následujícím po dni prodlení. Žalovaný se rovněž zavázal v případě prodlení se zaplacením celé dlužné částky zaplatit původnímu věřiteli při úvěru, který byl sjednán na 14 měsíců 15 % roční úrok z dlužné částky, jakožto i zákonný úrok z prodlení z dlužných částek. Žalovaný tuto smlouvu podepsal a přílohou této smlouvy byl i předpis 14 měsíčních splátek se specifikací úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku s tím, že žalovaný byl původním věřitelem seznámen s tím, jakým způsobem a na jaké konkrétní účely, bude započtena každá měsíční splátka, kterou žalovaný zaplatí ve výši 2.598 Kč.

32. Žalovaný splácel splátky nepravidelně a v jiných částkách než v dohodnutých měsíčních splátkách po 2.598 Kč, takže žalovaný za dobu od 22. 9. 2016 do 21. 11. 2018 zaplatil celkovou částku ve výši 16.350 Kč.

33. Původní věřitel písemně dopisem ze dne 24. 7. 2020 sdělil žalovanému, že dlužná pohledávka z úvěru, která činila ke dni 20. 5. 2020 částku 40.052 Kč, byla převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2020 na žalobce.

34. Žalovaný ke dni podání žaloby tedy dlužil žalobci na nesplacené jistině částku ve výši 11.437,06 Kč, dále pak 15 % úrok z dlužné jistiny od 22. 11. 2017 do podání žaloby, když žalobce požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 632,56 Kč. Žalobce se rovněž domáhá částky, dosud žalovaným nezaplacené, na úhradě za poskytnutí úvěru ve výši 4.403,76 Kč a částky na vyhodnoceném úvěru, kterou žalovaný rovněž nezaplatil, a to částky 796,26 Kč. Žalovaný dluží na inkasním poplatku částku 2.752,37 Kč a na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalovaný právnímu předchůdci žalobce a žalobci nezaplatil v době od 23. 1. 2017 do 17. 2. 2018 ve výši 11.500 Kč. Žalovaný dluží kapitalizovaný úrok ve výši 15 % z jistiny 11.437,06 Kč za dobu od 23. 11. 2017 do 20. 5. 2020 ve výši 4.277,15 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z dlužné částky, a to z jistiny ve výši 11.437,06 Kč a z pevně sjednaného úroku ve výši 632,56 Kč za období od 23. 11. 2017 do 20. 5. 2020 ve výši 2.422,36 Kč.

35. Ve smlouvě o úvěru, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou.

36. V souladu se shora uvedeným ustanovením § 122, odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., rozhodoval o nákladech a smluvní pokutě při prodlení dlužníka se splácením spotřebitelského úvěru, jak NS ČR, tak Ústavní soud ČR.

37. Civilní kolegium Nejvyššího soudu České republiky, ve svém stanovisku, sp.zn. Cpjn 203/2013, ze dne 23.4.2014, zaujalo názor, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje výčet činností, za něž je poplatek sjednán a že na ujednání o poplatku, se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, které v rozporu s požadavkem dobré víry, znamenají k újmě spotřebitele, značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rovněž uvedl, že je nerozhodné, zda předmětný poplatek, kryje též náklady na vnitřní činnost úvěrového věřitele, zda úvěrový věřitel poskytl úvěrovému dlužníku konkrétní protiplnění, nebo zda správu úvěru vykonává převážně ve svém zájmu a že na správě úvěru má zájem nejen sám věřitel, ale rovněž spotřebitel.

38. Obdobně i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu, sp. zn. III. ÚS 3725/13, ze dne 10. 4. 2014, neshledal poplatek za sjednání úvěru protiústavním, když obecný soud dospěl k závěru, že jde o běžný paušální poplatek, hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a že není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti, byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany. Konstatoval, že smyslem ochrany spotřebitele je zejména chránit spotřebitele před skrytým ujednáním, přičemž je potřeba respektovat smluvní volnost stran. Na základě tohoto názoru, tedy soud přiznal žalobci právo na zaplacení poplatku za správu úvěru.

39. Tyto závěry je, podle názoru soudu, možno aplikovat i ohledně, takzvaného poplatku za hotovostní inkaso splátek, který je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady původního věřitele, související s výběrem každé jednotlivé splátky, s řádnou péčí o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele.

40. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 30.192 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

42. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 30.192 Kč částku 2.340 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 7.020 Kč.

43. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé a za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 7.920 Kč.

44. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 1.663,20 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 1.545 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 11.128,20 Kč.