9 C 80/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 001,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci: a) částku ve výši 1 709,78 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 30. 10. 2019 zaplacení, b) částku ve výši 1 491,97 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 12. 2. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku o 10 800 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal na 11. 9. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 14 001,75 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13. 8. 2019, na základě které dodával do odběrného místa specifikovaného v žalobě elektřinu žalované pro potřebu její domácnosti. Spotřebu vyúčtoval fakturou splatnou dne 29. 10. 2019 na částku ve výši 1 709,78 Kč a rovněž opravnou fakturou splatnou dne 11. 2. 2020 na částku ve výši 1 591,97 Kč, ze které žalobce bez bližšího odůvodnění odečetl částku 100 Kč a domáhá se žalobou zaplacení částky ve výši 1.491,97 Kč. Žalobce poukázal na platební morálku žalované, která nezaplatila první fakturu splatnou dne 29. 10. 2019 a dále zálohy na spotřebu elektrické energie. Žalobce se domáhá smluvní pokuty 10 800 Kč s tím, že tvrdí, že smluvní strany si ve smlouvě sjednali, že pokud zákazník opakovaně poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý měsíc trvání smlouvy. Žalobce tvrdí, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců od data 2. 9. 2019 s možností automatické prolongace smlouvy. Proto žalobce vyúčtoval za měsíce od prosince 2019 do března 2022, tedy za celkem 27 měsíců, kdy dle žalobce smlouva mezi účastníky byla sjednána částku 100 Kč měsíčně a celkem se tedy domáhá smluvní pokuty 10 800 Kč. Žalobce poukázal na to, že pro neplacení vyúčtovaných částek ukončil dodávku elektřiny dne 12. 12. 2019, o čemž byla žalovaná informována upomínkou ze dne 15. 11. 2019.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 1. 10. 2020, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 16. 2. 2021 zrušen.

3. Žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13. 8. 2019, informací pro zákazníka – spotřebitele k návrhu smlouvy/dodatku o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13. 8. 2019, fakturou splatnou 29. 10. 2019 na částku ve výši 1 709,78 Kč, plánem záloh a plateb na budoucí období od 15. 10. 2019 do 15. 1. 2021, vyúčtováním smluvní pokuty ve výši 10 800 Kč splatné dne 23. 12. 2019, oznámením o přerušení dodávky ze dne 15. 11. 2019, poštovním podacím archem žalobce ze dne 15. 11. 2019, opravným vyúčtováním na částku 1 591,97 Kč splatnou dne 11. 2. 2020, vyúčtováním splatným dne 27. 1. 2020 na částku 1 762,13 Kč, odstoupením žalobce od smlouvy ze dne 5. 1. 2020, poštovním podacím archem žalobce ze dne 7. 1. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 21. 2. 2020, poštovním podacím archem žalobce ze dne 21. 2. 2020.

5. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 3028, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 1746 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, dle něhož zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv.

7. Strany si mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

8. Podle § 2079 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

9. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

10. Podle § 96 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona se smlouvy, upravené tímto zákonem, v ostatním řídí právní úpravou závazků a úpravou smluvních typů jim nejbližší, podle občanského nebo obchodního zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného.

11. Podle § 50 odst. 1,2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.

12. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze 13. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.

14. Podle § 2048 občanského zákoníku, dle něhož, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 2051 občanského zákoníku nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

16. Podle § 2052 občanského zákoníku ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

17. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

20. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

22. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

23. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 13. 8. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro domácnost žalované v odběrném místě situovaném na adrese [adresa] Smlouva byla sjednána s účinností od 2. 9. 2019 a nebyla sjednána na dobu určitou. V této smlouvě v ostatním ujednání je uvedeno, že zákazník je povinen poskytnout žalobci součinnost k zahájení dodávky na základě uzavřené smlouvy, nečinit právní ani jiná jednání bránící v plnění takového závazku, včetně provedení změny dodavatelé. V případě porušení této povinnosti je zákazník povinen zaplatit pokut 1 000 Kč pro kategorii domácnost. Pokud zákazník učiní úkon směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou tím, že vícekrát poruší kteroukoliv platební povinnost, způsobí tím žalobci nemožnost dodávky, pak žalobce je oprávněn účtovat zákazníkovi pokutu ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky až do konce sjednané doby trvání smlouvy.

24. Žalovaná podepsala dne 13. 8. 2019 informaci pro zákazníka – spotřebitele, k návrhu smlouvy/dodatku o sdružených službách dodávky elektřiny, když v samotném závěru této informace je uveden údaj spočívající v tom, že tento dokument není sám o sobě nabídkou na uzavření smlouvy/dodatku. V základní charakteristice produktu je uvedeno, že jde o smlouvu na dobu určitou s délkou trvání 30 měsíců od data účinnosti smlouvy/dodatku od termínu zahájení dodávky ze strany žalobce s automatickým prodloužením smlouvy o 24 měsíců.

25. Žalobce vyúčtoval žalované spotřebu elektrické energie v období od 2. 9. 2019 do 8. 10. 2019 fakturou splatnou dne 29. 10. 2019 na částku ve výši 1 709,78 Kč.

26. Žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 15. 11. 2019, odeslaným v tento den na České poště stát podniku, k doručení žalované jako doporučené psaní, že žalovaná dluží žalobci celkovou částku 2 709,78 Kč s tím, že tuto částku je povinna zaplatit do 22. 11. 2019. Tímto zaplacením se vyhne přerušení dodávky elektřiny ze strany žalobce a ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny.

27. Žalobce vyúčtoval žalované spotřebu elektrické energie za období od 9. 10. 2019 do 12. 12. 2019 fakturou splatnou dne 27. 1. 2020 na částku ve výši 1 762,13 Kč, která však byla opravena další fakturou, opravným vyúčtováním dodávky elektřiny na částku ve výši 1 591,97 Kč, když částka byla splatná 11. 2. 2020.

28. Žalobce dopisem ze dne 5. 1. 2020 sdělil žalované, že tato neuhradila pohledávky, které byli vůči žalobci splatné a že tedy žalobce tímto odstupuje od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] Smlouva zanikne dnem doručení tohoto odstoupení zákazníkovi s tím, že důvodem odstoupení je opakované porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy žalovanou. Tento dopis byl žalobcem předán doručovacího orgánu České poště s.p. k doručení žalované jako doporučené psaní dne 7. 1. 2020.

29. Žalobce dopisem ze dne 21. 2. 2020 vyzval žalovanou v předžalobní upomínce k zaplacení celkové částky ve výši 14 101,75 Kč.

30. Žalobce se žalobou domáhá úhrady celkem dvou částek za spotřebu elektrické energie žalované v odběrném místě [obec], [ulice a číslo].

31. Žalobce se domáhá zaplacení částky za spotřebu elektrické energie žalovanou v období od 2. 9. 2019 do 8. 10. 2019 ve výši 1 709,78 Kč a za další fakturační období od 9. 10. 2019 do 12. 12. 2019 ve výši 1 491,97 Kč, ačkoliv ve faktuře splatné dne 11. 2. 2020 vyúčtoval částku ve výši 1.591,97 Kč. Žalovaná proti vymezené spotřebě elektrické energie nevznesla u žalobce žádné námitky. Žádné námitky proti požadovaným částkám žalovaná neuvedla ani v řízení před soudem, takže soud dospěl k jednoznačnému závěru o tom, že žalobce se právem po žalované domáhá zaplacení celkové částky ve výši 3 201,75 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení počítaným vždy od prvního dne následujícího po splatnosti shora uvedených částek. Žalovaná neprokázala, že tyto částky žalobci zaplatila, takže soud proto z těchto důvodů žalobě vyhověl, tak jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

32. Žalobce se v žalobě domáhal zaplacení smluvní pokuty za 27 měsíců účtované 400 Kč měsíčně, a to od prosince 2019 do března 2019. Žalobce tvrdil, že se účastníci řízení dohodli ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny na trvání smlouvy 30 měsíců od data účinnosti smlouvy. Toto skutkové žalobní tvrzení je v rozporu s obsahem smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, neboť smlouva byla účastníky řízení podepsána dne 13. 8. 2019, a účinnou se stala od 2. 9. 2019. Ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny nebyla sjednána účastníky řízení doba trvání smlouvy, takže z tohoto důvodu má soud důvodně za prokázáno, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.

33. Žalobce pouze předložil žalované informace pro zákazníka – spotřebitele k návrhu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. V těchto informacích je výslovně uvedena délka trvání smlouvy na dobu určitou 30 měsíců bez prodloužení s možností automatického prodloužení smlouvy o 24 měsíců. V této informaci však nebyla mezi účastníky řízení sjednána jakákoliv smluvní pokuta a v závěru informace je výslovně žalobcem uvedeno, že tento dokument není sám o sobě nabídkou na uzavření smlouvy. Z tohoto zásadního důvodu, podle názoru soudu I. stupně, se žalobce nemůže po žalované oprávněně domáhat požadované smluvní pokuty v celkové výši 10 800 Kč. Bylo na žalobci, že pro opakované nezaplacení faktur žalovanou, se rozhodl odstoupit od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, což žalované oznámil dopisem ze dne 5. 1. 2020, který byl žalované doručován prostřednictvím České pošty s. p., když zásilka byla žalobcem podána k doručení žalované jako doporučené psaní dne 7. 1. 2020. Žalobce měl nepochybně právo na toto právní jednání, neboť žalovaná nesplnila svůj závazek ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13. 8. 2019 a neplatila žalobci žádné částky za úhradu vyúčtované spotřeby elektrické energie v období od 2. 9. 2019 do 12. 12. 2019.

34. Na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 800 Kč však žalobce nemá podle názoru soudu I. stupně žádný právní nárok, i kdyby soud vycházel z informace pro zákazníka – spotřebitele, kterou žalovaná podepsala dne 13. 8. 2019. Tato informace neobsahuje žádné z ujednání účastníků o smluvní pokutě tak, aby žalovaná byla zcela zřetelně žalobcem informována o tom, že v případě, že nesplní 2x nebo vícekrát svoji platební povinnost, je povinna zaplatit žalobci za celkovou dobu trvání smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny do domácnosti žalované smluvní pokutu ve výši 400 Kč měsíčně. Nejde o žádnou smlouvu sjednanou mezi účastníky řízení, když žalobce v závěru sám dokonce zdůrazňuje, že tento dokument není nabídkou na uzavření smlouvy.

35. Ke smluvní pokutě, která by případně byla žalobcem sjednána se žalovanou ve smlouvě o dodávce elektřiny žalovanou, a která by byla sjednána na dobu určitou, soud považuje za vhodné poukázat v této souvislosti na zveřejněnou judikaturu Nejvyššího soudu České republice k dané problematice.

36. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2575/2010 dospěl k závěru, že vznik smluvní pokuty nelze vázat na zánik závazku - na výkon práva odstoupit od smlouvy. Ustanovení § 544 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ SOZ“), které je kogentní povahy, umožňuje sjednání smluvní pokuty pouze pro případ porušení smluvní povinnosti. Odstoupení od smlouvy, ať již ze zákona nebo na základě ujednání účastníků, nemůže být porušením smluvní povinnosti. Proto strana, která jednostranným úkonem platně od smlouvy odstoupila, neporušila žádnou smluvní povinnost, nýbrž pouze vykonala právo, které jí podle smlouvy náleželo.

37. V rozsudku sp. zn. 23 Cdo 3894/2015 pak Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že kumulativní vázanost povinnosti platit smluvní pokutu na porušení smluvní povinnosti i na následné odstoupení od smlouvy představující výkon práva brání tomu, aby na smluvní pokutu bylo pohlíženo tak, jak si zákon (konkrétně § 544 SOZ) žádá, tedy jako na sankci za porušení povinnosti; takové její sjednání nemůže obstát jako platné.

38. Za situace, kdy smluvní ujednání, o nějž žalobkyně opírá svůj nárok na smluvní pokutu v celkové výši 10 800 Kč, výslovně spojuje tento nárok s právním jednáním (odstoupením od smlouvy) vyvěrajícím z volného uvážení žalobkyně, dospěl odvolací soud, při vědomí na danou problematiku použitelné judikatury Nejvyššího soudu ČR, k závěru, že tomuto nároku nelze poskytnou soudní ochranu pro rozpor se zákonem (§ 580 OZ, § 588 OZ). Kumulativní vázanost povinnosti platit smluvní pokutu na porušení smluvní povinnosti žalovanou, pak na tomto závěru ničeho nemění, neboť si lze zajisté představit i situaci, kdy žalobkyně smlouvu s neplatícím smluvním partnerem prostě nevypoví. Jakkoli se jeví racionální argumentace žalobkyně, spočívající v nutnosti zajištění potřebné distribuční kapacity, nelze již akceptovat její názor, že nárok na smluvní pokutu vzniká žalobkyni okamžikem, kdy žalovaná opakovaně (i přes upozornění) neplnila své platební povinnosti, neboť takovému závěru výklad shora uvedeného smluvního ujednání neskýtá oporu.

39. Soud ze všech těchto důvodů žalobu ve zbytku o smluvní pokutě ve výši 10 800 Kč zamítl tak, jak je to uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, dle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

41. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 14 001,75 Kč, když úspěch měl pouze co do částky 3 201,75 Kč s příslušenstvím. Žalobce měl tedy úspěch pouze ve výši 23 % žalované částky a jeho neúspěch ve věci činil 77 % z žalované částky. Rozdíl mezi úspěchem žalobce a jeho neúspěchem je tedy záporný, takže proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.