9 C 83/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem JUDr. Helenou Koniorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9.908 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9.908 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 15. 2. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal dne 21. 9. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 9.908 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel dne 21. 12. 2018 se žalovaným smlouvu o úvěru ve výši 10.908 Kč skládající se z půjčené částky 6.000 Kč a z kapitalizovaného úroku 4.908 Kč. Žalovaný měl týdně splácet částku 182 Kč a první splátka měla být uhrazena do 7. dne od podpisu smlouvy. Žalovaný na úhradu zaplatil pouze 1.000 Kč, žalobce tak tuto částku započetl na následující týdenní splátky s tím, že žalovaným byl v prodlení ke dni 15. 2. 2020, a proto požaduje po žalovaném od tohoto data zákonný úrok z prodlení z žalované částky.

2. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 13. 10. 2020, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 10. 2. 2021 zrušen.

3. Žalobce připojil k žalobě listinné důkazy, a to podací arch o odeslání upomínky žalovanému dne 14. 4. 2020, smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 12. 2018, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 12. 2018, evidenční kartu klienta, splátkový kalendář s přehledem o soupisu týdenních splátek s vyznačenou splátkou, kterou žalovaný zaplatil v prvním týdnu roku 2018 a předžalobní upomínku.

4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

5. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle § 122, odst.1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze: a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

11. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč dle zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

15. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

17. Po zhodnocení listinných důkazů připojených k žalobě a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

18. Soud I. stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že účastníci řízení uzavřeli dne 21. 12. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný obdržel v hotovosti úvěr ve výši 6.000 Kč. Tento úvěr poskytl žalobce žalovanému jako úvěr bezúčelový a žalovaný se zavázal úvěr splácet po dobu 60 týdnů v hotovostních týdenních splátkách po 181,80 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobci poskytnutý úvěr ve výši 6.000 Kč se sjednaným pevným úrokem vyčísleným ve smlouvě na částku ve výši 1.188 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 1.800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.920 Kč. Žalovaný se tedy zavázal celkem žalobci zaplatit částku ve výši 10.908 Kč s tím, že z této částky zaplatil v prvním týdnu roku 2018 splátku v celkové výši 1.000 Kč. Žalobce tuto splátku žalovanému započítal na sjednané týdenní splátky s tím, že žalovaný se do prodlení se splátkami úvěru dostal ke dni 14. 2. 2020, když od té doby již nezaplatil na úhradu sjednané částky žádnou splátku. Žalovaný byl předžalobní výzvou žalobce vyzván k zaplacení nedoplatku sjednaného úvěru vypočteného ke dni 14. 4. 2020 na částku ve výši 9.908 Kč. Žalobce odeslal předžalobní výzvu žalovanému doporučenou zásilkou dne 14. 4. 2020.

19. Ve smlouvě o úvěru, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou.

20. V souladu se shora uvedeným ustanovením § 122, odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., rozhodoval o nákladech a smluvní pokutě při prodlení dlužníka se splácením spotřebitelského úvěru, jak NS ČR, tak Ústavní soud ČR.

21. Civilní kolegium Nejvyššího soudu České republiky, ve svém stanovisku, sp.zn. Cpjn 203/2013, ze dne 23.4.2014, zaujalo názor, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje výčet činností, za něž je poplatek sjednán a že na ujednání o poplatku, se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, které v rozporu s požadavkem dobré víry, znamenají k újmě spotřebitele, značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rovněž uvedl, že je nerozhodné, zda předmětný poplatek, kryje též náklady na vnitřní činnost úvěrového věřitele, zda úvěrový věřitel poskytl úvěrovému dlužníku konkrétní protiplnění, nebo zda správu úvěru vykonává převážně ve svém zájmu a že na správě úvěru má zájem nejen sám věřitel, ale rovněž spotřebitel.

22. Obdobně i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu, sp. zn. III. ÚS 3725/13, ze dne 10. 4. 2014, neshledal poplatek za sjednání úvěru protiústavním, když obecný soud dospěl k závěru, že jde o běžný paušální poplatek, hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a že není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti, byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany. Konstatoval, že smyslem ochrany spotřebitele je zejména chránit spotřebitele před skrytým ujednáním, přičemž je potřeba respektovat smluvní volnost stran. Na základě tohoto názoru, tedy soud přiznal žalobci právo na zaplacení poplatku za správu úvěru.

23. Tyto závěry je, podle názoru soudu, možno aplikovat i ohledně, takzvaného poplatku za hotovostní inkaso splátek, který je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady původního věřitele, související s výběrem každé jednotlivé splátky, s řádnou péčí o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele.

24. Soud tedy proto rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci všechny sjednané částky, který jsou specifikovány ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne 21. 12. 2018 a žalovaný byl tedy uznán povinen zaplatit sjednané poplatky za poskytnutý úvěr a sjednaný pevný úrok vyčíslený na částku 1.188 Kč.

25. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobci zaplatil částku 9.908 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

27. Žalobce zaplatil za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 400 Kč, tak proto soud musel ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodnout o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci tento jím shora uvedený náklad tohoto řízení.