1 C 102/2026

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: právnická osoba s., IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 311 564,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 232 449,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 232 449,89 Kč od 2. 6. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 79 114,36 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 161,45 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení vzniklým zákonnou sazbou ročně ve výši 189,55 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 308 725,25 Kč od 17. 7. 2025 do 1. 6. 2026 a z částky 76 275,36 Kč od 2. 6. 2026 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 308 725,25 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 748,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokátky, advokátky.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 311 564,25 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba., se sídlem adresa, IČ IČO (dále jen „Banka“), dne datum Smlouvu o úvěru č. hodnota, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 120 pravidelných měsíčních splátkách po 5 507,74 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 10,99 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 468 Kč a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaný úvěr v plné výši vyčerpal, avšak nesplácel jej dle smluvních podmínek řádně a včas. Poskytovatel úvěru proto přistoupil dne datum k zesplatnění úvěru. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na společnost právnická osoba., která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávky za žalovaným žalobkyni. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 308 725,25 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 161,45 Kč, z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 189,55 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 839,00 Kč. Žalovaný byla naposledy vyzván k zaplacení předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 12. 9. 2025. Před poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit na základě informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů a v rámci tohoto procesu nevyšla najevo žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Poskytovatel úvěru porovnával jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a k dispozici byla též data z mimořádného výpisu z běžného účtu. Žalovanému byla vyplacena částka 400 000 Kč a v průběhu trvání úvěrového vztahu uhradil 167 550,11 Kč.

2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného, který se z jednání neomluvil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně a navrhl, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání, jsou-li pro takovéto rozhodnutí splněny podmínky. Soud má za to, že ve věci nejsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a návrhu nevyhověl.

3. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba. na základě této smlouvy vedla pro žalovaného účet č. č. účtu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum a oznámení o akceptaci ze dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 400 000 Kč převodem na účet žalovaného č. účtu č. účtu a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve 120 anuitních splátkách počínaje 15. dnem měsíce následujícího po podání návrhu smlouvy o úvěru a dále počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž byly první splátkou uhrazeny pouze úroky ve výši 5 507,74 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,99 % p.a. Úvěr byl splatný nejdéle do 15. 4. 2031. Poplatky a sankce jsou doloženy ceníkem společnosti právnická osoba. Dle přehledu započtených splátek ze strany žalovaného uhradil žalovaný celkem 167 550,11 Kč.

4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vyplynulo zjištění, že poskytovatel úvěru společnost právnická osoba. postoupil pohledávku za žalovaným společnosti právnická osoba , která dle oznámení o postoupení ze dne datum pohledávku postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky je dále doloženo rámcovou postupní smlouvou. Soud proto vzal za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému.

5. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně pohledávky ze smlouvy zesplatnil ke dni 14. 1. 2025 s tím, že dlužná částka činí 322 447,25 Kč. Dopisem ze dne 12. 9. 2025 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzván k zaplacení plnění z úvěrové smlouvy do 7 dnů od odeslání výzvy.

6. Z listiny označené jako Údaje klienta bylo zjištěno, že žalovaný doložil občanský průkaz, prohlásil, že je daňovým rezidentem ČR. Z listiny označené jako Manuální vstup konsolidovaného blacklistu vyplývá, že poskytoval úvěru se zabýval schopností žalovaného úvěr splatit se závěrem „subjekt je v pořádku (nebyla nalezena negativní informace)“. Z návrhu smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný je mladší 65 let a není invalidní. Poskytovatel úvěru doložil též mimořádný výpis z účtu žalovaného, který pro žalovaného vedl. Z výpisu za období od 1.1.2000 do 6. 8. 2025, lze uzavřít, že poskytovatel úvěru vedl pro žalovaného účet a poskytnutí předmětného úvěru předcházelo poskytnutí jiného úvěru, přičemž z výpisu z účtu je patrno, že žalovaný opakovaně hradil sankce za opožděné splácení úvěru (např. datum, datum, datum, datum a další). Současně je z výpisu zřejmé, že hospodařil za pomoci jiných úvěrů (právnická osoba) a popis transakcí vede k závěru, že své příjmy užíval pro sázkové hry, což je patrno ze skutečnosti, že na účet docházely platby od společnosti právnická osoba disponující licencí na provoz internetového casina a od sázkové kanceláře právnická osoba Pokud jde o platby zasílané prostřednictvím platební brány Anonymizováno. z účtu žalovaného, jejich účel nelze zjistit a nelze z nich vyvodit žádný závěr o struktuře skutečných výdajů žalovaného. Z mimořádného výpisu z účtu tak lze učinit závěr především o výši příjmů žalovaného z jeho pracovního poměru, tak jak z nich vycházel poskytovatel úvěru.

7. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejichž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel se sice zabýval schopností žalovaného úvěr splatit, avšak toto prověřování se jeví jako spíše formální. Lze souhlasit s tím, že poskytovatel úvěru znal příjmy žalobce a některé jeho výdaje z pohybů na účtu, který pro něho vedl. Pokud jde o posouzení jeho výdajů sám však uvedl, že výdaje odhadl na základě historických dat z ČSÚ. Soud má za to, že pro odborné posouzení úvěruschopnosti je nutné zabývat se konkrétními výdaji žadatele o úvěr a tyto konkrétní údaje ověřit, a to jak pokud jde o výdaje na bydlení, energie atd., tak i případné výdaje na splácení jiných závazků žadatele. Po této stránce však nebyla úvěruschopnost prověřována. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný čerpal částku 400 000 Kč a uhradil částku 167 550,11 Kč. Výše bezdůvodného obohacení žalovaného tak činí 232 449,89 Kč a soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení této částky. Úroky z prodlení soud přiznal od 2. 6. 2026 ve vazbě na doručení žaloby soudem, když v řízení nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by žalovaný byl vyzýván před podáním žaloby k vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

8. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

9. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v této věci činí 62 326,48 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 12 463 Kč; odměně za právní zastoupení a náhradě režijních výloh právního zástupce žalobkyně za 4 úkony právní služby z tarifní hodnoty 232 449 Kč po 9 260 Kč (ust. § 6, 7 vyhl. 177/199 Sb., advokátní tarif,) za úkony právní služby sestávající z odměny právního zástupce za převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb), předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), sepsání žaloby ( § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), zastupování při jednání datum (ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a k nim příslušejících čtyř režijních paušálů v částce 450 Kč (4x450 Kč). Účelně vynaloženým nákladem řízení žalobkyně je i cestovné jejího zástupce k jednání soudu dne datum z adresa a zpět automobilem typ vozidla – za 158 km při spotřebě vozidla 9,8 l/100 km PHM Natural 95 a sazbě opotřebení 5,9 Kč/km ve výši 1 469,49 Kč (vyhl. č. 573/2025 Sb.). Na náhradě za ztrátu času na cestě přísluší žalobkyni náhrada ve výši 900 Kč za celkem 6 započatých půlhodin po 150 Kč. Žalobkyni rovněž náleží náhrada 21 % DPH ve výši 8 654 Kč, neboť její právní zástupce doložil, že je plátcem DPH. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka ve výši 391 172 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná pro částku 232 449,89 Kč a vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 18,85 % účelně vynaložených nákladů v částce 11 748,54 Kč. Účelně vynaložený náklad řízení soud neshledal v podání zástupce žalobkyně, kterým byla žaloba doplňována ze dne 24. 4. 2026, když z jeho obsahu vyplývá, že doplňovaná tvrzení byla žalobkyni známa již při podání žaloby a nic jí tak nebránilo tato učinit její součástí. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho písemného doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).