1 C 104/2022

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 32 612,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 6. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč, poplatku ve výši 5 387,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 106,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 176,50 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 17 000 Kč od 19. 12. 2020 do 5. 6. 2021 a z částky 14 000 Kč od 6. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně dne [datum] uplatnila u soudu vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 32 612,80 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce [číslo] dne [datum], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli úvěr 17 000 Kč, a dále částku 13 895 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 4 166 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 29 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 5 984 Kč a nákladů za komfortní splácení ve výši 3 745 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 18ti měsíčních splátkách po 1 717 Kč Poslední splátka byla stanovena na 6. 12. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a od podpisu smlouvy do postoupení pohledávek neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje zaplatit úrok ve výši 29 % ročně z nesplacené jistiny 17 000 Kč od [datum] do zaplacení, úrok prodlení v zákonné výši od 19. 12. 2018 do zaplacení, nesplacený sjednaný poplatek ve výši 12 537,30 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 žalobkyni. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitel“), uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V této smlouvě se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku 6 000 Kč a dále poplatky ve výši 4 617 Kč, kdy tato částka představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměnu za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 1 408 Kč Tyto částky byl žalovaný zavázán zaplatit ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný však nehradil své závazky z této smlouvy řádně a včas a do postoupení pohledávky zaplatil ve prospěch jistiny úvěru částku 2 924,50 Kč a ve prospěch poplatku 1 955,39 Kč. Po postoupení pohledávky uhradil dalších 5 000 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 3 075,50 Kč jako jistiny dluhu, kapitalizovaný úrok vzniklý sazbou 29 % p.a. ve výši 720,63 Kč z aktuální jistiny od 3. 1. 2020 do 27. 8. 2021, kapitalizované zákonné úroky z prodlení z aktuální jistiny ve výši 183 Kč vzniklé zákonnou sazbou v době od 23. 6. 2018 do 27. 8. 2021. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplatit úrok ve výši 29 % p.a. a úrok z prodlení v zákonné výši za dobu od 28. 8. 2021 do zaplacení.

2. V průběhu řízení soud rozhodl usnesením č.j. 1 C 104/2022-70 ze dne 17. 8. 2022 (PM dne 5. 10. 2022) o neschválení soudního smíru, podle kterého žalovaný uznal pohledávky žalobkyně a zavázal se zaplatit žalobkyni částku 29 537,30 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 18. 12. 2020 ve výši 3 106,75 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ke dni 18. 12. 2020 ve výši 5 176,50 Kč, řádný úrok ve výši 29 % ročně z částky 17 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a dále částku ve výši 3 075,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 27. 8. 2021 ve výši 183 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ke dni 27. 8. 2021 ve výši 420,63 Kč, řádný úrok ve výši 29 % ročně z částky 3 075,50 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 075,50 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 14 164,80 Kč v měsíčních splátkách po 6 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného nezjišťoval, neboť se sice jeho schopností úvěr splatit zabýval, ale šlo o postup pouze formální, při němž se soustředil na příjmy žalovaného, avšak zcela rezignoval pokud jde o otázku zkoumání a ověření faktických výdajů žalovaného a to jak pokud jde o úvěr poskytnutý dle smlouvy ze dne [datum] tak i pokud jde o úvěr poskytnutý na základě smlouvy ze dne [datum]. Soud proto shledal předložený smír rozporným s hmotným právem, konkrétně § 86 odst. 1 a § 122 odst. 2, odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a předložený smír účastníků neschválil, neboť shledal uzavřené smlouvy neplatnými v důsledku porušení povinností, které právnímu předchůdci žalobkyně ukládá ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., když shledal, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému jako spotřebiteli v obou případech spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 10. 2022.

3. Podáním ze dne 9. 9. 2022 podaným do datové schránky dne 13. 9. 2022 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět na navrhla, aby bylo řízení v rozsahu zpětvzetí zastaveno s tím, že žalovaný po podání žaloby uhradil žalobkyni částku 12 000 Kč. Soud poté usnesením č.j. 1 C 104/2022-79 ze dne 18. 10. 2022 řízení částečně zastavil co do částky 12 000 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 16. 11. 2022. Žalobkyně uvedla, že uhrazené platby započetla ve prospěch poplatku ve výši 7 149,46 Kč jako nároku ze smlouvy [číslo] pokud jde o nároky ze smlouvy [číslo] započetla uhrazenou částku částečně ve prospěch jistiny ve výši 3 075,50 Kč, 183 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vzniklý do 27. 2. 2021, 720,63 Kč jako kapitalizovaný úrok do 27. 2. 2021, úrok ve výši 29 % ročně z částky 3 075,50 Kč od 28. 2. 2021 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 3 075,50 Kč od 28. 2. 2021 do zaplacení. Žalobkyně nadále trvala na zaplacení jistiny ve výši 17 000 Kč, poplatku ve výši 5 387,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vzniklého do 18. 12. 2020 ve výši 3 106,75 Kč, kapitalizovaného úroku vzniklého do 18. 12. 2020 ve výši 5 176,50 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 17 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 3, února 2023, k němuž se dostavil zástupce žalobkyně. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil a soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] dne [datum], soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 30 895 Kč, jež představuje částku 17 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 4 166 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 29 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 5 984 Kč a nákladů za komfortní splácení ve výši 3 745 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 717 Kč Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 29 % p.a. jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. V případě prodlení se zaplacením je zákazník dle čl. 6 smlouvy zavázán k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, náhradě škody a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu. Dle č.l. 9 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. prodloužené o udělené splátkové prázdniny. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z tabulky umoření a předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný ve prospěch pohledávek z této smlouvy neuhradil ničeho.

6. Ze smlouvy o zápůjčce dne [datum] [číslo] bylo zjištěno, že touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V této smlouvě se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku 6 000 Kč a dále poplatky ve výši 4 617 Kč, kdy tato částka představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměnu za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 1 408 Kč Tyto částky byl žalovaný zavázán zaplatit ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 29 % p.a. jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, náhradě škody a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 6 smlouvy. Dle č.l. 9 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. prodloužené o udělené splátkové prázdniny. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z tabulky umoření a předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný ve prospěch pohledávek splátky hradil do 15. 6. 2018 a celkem zaplatil 4 736 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem ze dne 6.1.2021 oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 21.5.2021 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným z 6. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán a své příjmy vyčíslil částkou 20 493 Kč, své výdaje odhadl částkou 3 000 Kč měsíčně. Jím uvedené údaje byly ověřeny právním předchůdcem žalobkyně výplatními páskami a pracovní smlouvou. Dle údajů uvedených v zákaznické kartě podepsané žalovaným dne 21. 2. 2018, byl žalovaný zaměstnán s příjmem ve výši 20 493 Kč a své výdaje odhadl částkou 4 200 Kč. Jím uvedené údaje byly ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek.

8. Z dokladů o úhradách uskutečněných po postoupení pohledávky soud zjistil, že žalobkyni bylo zaplaceno dne 16. 6. 2021 3 000 Kč, dne 27. 8. 2021 2 000 Kč, dne 26. 5. 2022 částka 6 000 Kč a dne 27. 6. 2022 částka 6 000 Kč. Všechny tyto platby byly označeny variabilním symbolem [číslo].

9. Na základě provedených důkazů soud uzavřel po skutkové stránce, že právní předchůdce žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného nezjišťoval, neboť se sice jeho schopností úvěr splatit zabýval, ale šlo o postup pouze formální, při němž se soustředil na příjmy žalovaného, avšak zcela rezignoval pokud jde o otázku zkoumání a ověření faktických výdajů žalovaného a to jak pokud jde o úvěr poskytnutý dle smlouvy ze dne [datum] tak i pokud jde o úvěr poskytnutý na základě smlouvy ze dne [datum]. Soud proto shledal uzavřené smlouvy neplatnými v důsledku porušení povinností, které právnímu předchůdci žalobkyně ukládá ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., když shledal, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému jako spotřebiteli v obou případech spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18, přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. S ohledem na závěr o porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně řádně posoudit schopnost žalovaného jako spotřebitele poskytnutý úvěr splatit, který soud na základě v řízení provedených důkazů učinil, soud posoudil uplatněný nárok žalobkyně podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. o bezdůvodném obohacení. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému ve smlouvě uvedená finanční hotovost byla poskytnuta. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla původním věřitelem poskytnuta celkem částka ve výši 6 000 Kč podle smlouvy označené [číslo] ze dne [datum]. Z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalovaný uhradil ve prospěch této pohledávky do dne 19. 11. 2018 částku 4 879,89 Kč. Kromě toho žalobkyně započetla ve prospěch pohledávek z této smlouvy úhrady poskytnuté žalovaným dne 16. 6. 2021 ve výši 3 000 Kč a dne 27. 8. 2021 ve výši 2 000 Kč. Soud má za to, že žalobkyně účinně započetla platbu dlužníka ze dne 16. 6. 2021 ve výši 3 000 Kč. Soud shledal, že tímto zaniklo bezdůvodné obohacení vzniklé žalovanému vyplacením částky 6 000 Kč v celém rozsahu. Pokud však jde o ostatní dlužníkem poskytnuté platby, je třeba vycházet ze znění ust. § 1933 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 7. 2021. Dle tohoto ustanovení, je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Protože v daném případě dlužník své platby označil variabilním symbolem, který je číslem smlouvy ze dne [datum], a určil tak závazek, v jehož prospěch plní, shledal soud, že žalobkyně nemohla platby uskutečněné po 1. 7. 2021 účinně započíst ve prospěch jiné své pohledávky za žalovaným. Pokud jde o pohledávku vzniklou vyplacením částky 17 000 Kč převzaté žalovaným dne 6. 6. 2018 od právního předchůdce žalobkyně, soud proto určil výši bezdůvodného obohacení žalovaného ke dni rozhodování soudu ve výši 3 000 Kč, když vycházel ze zjištění, že žalovaný po podání žaloby zaplatil žalobkyni částku 14 000 Kč (2 000 + 6 000 + 6000 Kč). Důsledně tomu ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.

12. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. a uplynutí lhůty k plnění dle výzvy právního zástupce žalobkyně. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podacím lístkem bylo prokázáno, že výzva právního zástupce žalobkyně byla odeslána dne 24. 5. 2021. Má se za to, že doručena byla 27. 5. 2021, přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena do 5. 6. 2021. Lze tak uzavřít, že ke dni 6. 6. 2021 byl žalovaný s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 56 488 Kč (s přihlédnutím k úroku a úroku z prodlení) přičemž důvodně před soudem byla uplatněna částka 17 000 Kč a úrok z prodlení z částky 3 000 Kč od 6. 6. 2021 do zaplacení (s přihlédnutím k tomu, že ke zpětvzetí žaloby do částky 12 000 Kč došlo v důsledku úhrady žalovaného poskytnuté po zahájení tohoto řízení a žalovaný z procesního hlediska zastavení řízení v této části zavinil). Za této situace byl v řízení převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

14. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.