1 C 121/2026

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 150 920,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 413 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 84 413 Kč od 8. 7. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 44 173,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 26 068,08 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 126 856,59 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 646,23 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 128 586,59 Kč od 13. 1. 2026 do 7. 7. 2026 a z částky 44 173,59 Kč od 8. 7. 2026 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 762,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 762,71 Kč od 8. 7. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba o zaplacení částky 9 571 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 917,24 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 20 447,71 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 625,12 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 333,71 Kč od 13. 1. 2026 do 7. 7. 2026 a z částky 9 571 Kč od 8. 7. 2026 do zaplacení se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 920,30 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota a dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, jejichž součástí byly úvěrové podmínky. Podle žalobkyně byly před uzavřením obou smluv splněny zákonné podmínky pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, včetně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ta měla být zjišťována zejména prostřednictvím údajů z registrů klientských informací, výpočtem tzv. MLS a využitím interních scoringových a statistických modelů. Žalobkyně uvedla, že žalovanému byl na základě uvedených smluv poskytnut revolvingový úvěr, který byl oprávněn opakovaně čerpat až do výše sjednaného úvěrového rámce. Ze smlouvy č. hodnota žalovaný podle tvrzení žalobkyně vyčerpal celkem 130 923 Kč, přičemž na úhradu dluhu zaplatil 46 510 Kč. Ze smlouvy č. hodnota měl žalovaný vyčerpat celkem 68 569 Kč a na splátkách uhradit 55 806,29 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný porušil svou povinnost splácet poskytnuté úvěry řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek, a vznikly tak podmínky sjednané ve smlouvách a úvěrových podmínkách pro zesplatnění obou úvěrů. Oba úvěry proto byly zesplatněny ke dni 30. 9. 2025. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě celého dluhu výzvami ke splacení celého úvěru a poté i předžalobní výzvou podle § 142a o. s. ř., na které však nereagoval. Ke dni podání žaloby žalobkyně evidovala ze smlouvy č. hodnota pohledávku ve výši 128 586,59 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 126 856,59 Kč, nákladů na vymáhání 730 Kč a smluvních pokut 1 000 Kč. Současně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 26 068,08 Kč, smluvního úroku z částky 126 856,59 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 646,23 Kč a zákonného úroku z prodlení od 13. 1. 2026 do zaplacení. Ze smlouvy č. hodnota žalobkyně uplatnila pohledávku ve výši 22 333,71 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 20 447,71 Kč, poplatků 156 Kč, nákladů na vymáhání 730 Kč a smluvních pokut 1 000 Kč. Dále požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 2 917,24 Kč, smluvní úrok z částky 20 447,71 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 625,12 Kč a zákonný úrok z prodlení od 13. 1. 2026 do zaplacení. Žalobkyně se proto domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí obě uplatněné pohledávky s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení.

2. Návrhu žalobkyně bylo v celém rozsahu vyhověno elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného a byl proto zrušen. Ve věci bylo poté nařízeno jednání na den 12. 8. 2026, k němuž se dostavila zástupkyně žalobkyně. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání k jednání bylo doručeno dne 7. 7. 2026 uložením na adresu jeho bydliště uvedenou v evidenci obyvatel. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, neboť zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila. Zástupkyně žalobkyně navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Soud však tomuto návrhu nevyhověl, když má za to, že pro takové rozhodnutí nejsou ve věci splněny podmínky.

3. Soud ve věci provedl důkaz úplným výpisem z OR žalobkyně (č.l. 19-24), úvěrovou smlouvou č. hodnota (č.l.25-26, úvěrovou smlouvou č. hodnota (č.l. 27-29), kartou klienta ke smlouvě hodnota (č.l. 30), úvěrovou zprávou ke hodnota (č.l. 31-33), úvěrová zpráva (č.l. 34-36), kartou klienta ke smlouvě č. hodnota (č.l. 37), ověřením bonity klienta (č.l. 38-39, č.l. 40-41), výpisem čerpání splátek a úhrad – úvěr hodnota (č.l. 42), výpisem čerpání splátek a úhrad – úvěr hodnota (č.l.43-45), úvěrovými podmínkami společnosti právnická osoba (č.l. 46-54), oznámením o zesplatnění úvěru č. hodnota ze dne datum( č.l. 55), pošt. podacím archem (č.l. 56), oznámením o zesplatnění úvěru č. hodnota z datum (č.l. 57), poštovním podacím arch (č.l. 58), předžalobní výzvou k plnění 22. 10. 2025 (č.l. 59), poštovním podacím archem (č.l. 60), přehledem pohybů na účtu žalovaného od 20. 11. 2023 do 28. 2. 2024 (č.l. 68 – 82).

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota a navazujícího splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému dne datum revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 130 000 Kč, přičemž žalovaný bezprostředně po uzavření smlouvy vyčerpal částku 100 000 Kč a dne datum další částky 30 000 Kč a 923 Kč převodem na svůj bankovní účet. Při sjednání úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnancem společnosti právnická osoba., jeho čistý měsíční příjem činí hodnota Kč, příjem ostatních členů domácnosti hodnota Kč, výdaje na bydlení hodnota Kč, splátky jiných úvěrů hodnota Kč a ostatní výdaje hodnota Kč. Ze splátkového kalendáře dále vyplývá, že žalovaný od března 2024 do května 2025 pravidelně hradil sjednané měsíční splátky ve výši hodnota Kč, resp. hodnota Kč. K prodlení se dostal se splátkou splatnou dne datum, po které následovala další neuhrazená plnění, účtování nákladů spojených s vymáháním a smluvních pokut a následné zesplatnění úvěru dne datum. Z přehledu bylo zjištěno, že celkem vyčerpaná částka činila 130 923 Kč a uhrazeno bylo 46 510 Kč.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota uzavřené dne datum soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností Jméno žalobkyně. smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 33 889 Kč. Předmětem financování byl nákup zboží, zejména mobilního telefonu typ zboží, v celkové ceně 33 889 Kč. První čerpání úvěru bylo sjednáno ve stejné výši a mělo být poskytnuto přímo ve prospěch prodejce zboží. Soud dále zjistil, že účastníci současně sjednali splátkový program „typ půjčky“, v jehož rámci měl žalovaný uhradit poskytnuté prostředky v 36 měsíčních splátkách po 1092 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne datum. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 10,10 % a RPSN ve výši 10,6 %. Celková částka splatná spotřebitelem byla stanovena na 39 312 Kč. Z údajů obsažených ve smlouvě soud zjistil, že žalovaný při jejím uzavření uvedl čistý měsíční příjem ve výši hodnota Kč, náklady na bydlení ve výši hodnota Kč měsíčně, ostatní výdaje ve výši hodnota Kč měsíčně a neuvedl žádné splátky jiných úvěrů. Jako zaměstnavatele označil společnost právnická osoba., u níž měl být zaměstnán od července 2023. Součástí smlouvy bylo prohlášení žalovaného o správnosti a pravdivosti poskytnutých údajů, převzetí úvěrových podmínek a standardních předsmluvních informací. Ze smlouvy dále plyne, že k úvěru nebylo sjednáno pojištění schopnosti splácet. Ze splátkového kalendáře dále vyplývá, že žalovaný od února 2024 do května 2025 pravidelně hradil sjednané měsíční splátky. K prodlení se dostal se splátkou splatnou dne datum, po které následovala další neuhrazená plnění, účtování nákladů spojených s vymáháním a smluvních pokut a následné zesplatnění úvěru dne datum.

6. Z karet klienta společnosti Jméno žalobkyně. bylo zjištěno, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím úvěrů společností Jméno žalobkyně. dne datum smlouvou o revolvingovém úvěru č. hodnota s úvěrovým rámcem 33 889 Kč a dne datum smlouvou o revolvingovém úvěru č. hodnota s úvěrovým rámcem 131 000 Kč sdělil žalobkyni údaje o svých osobních, majetkových a finančních poměrech. Při sjednání úvěru ze dne datum žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, je zaměstnán s měsíčním příjmem hodnota Kč, nemá další příjmy domácnosti a měsíční výdaje domácnosti činí hodnota Kč. Při sjednání úvěru dne datum uvedl měsíční příjem hodnota Kč, příjem ostatních členů domácnosti hodnota Kč a měsíční výdaje domácnosti hodnota Kč. Z karet klienta dále vyplynulo, že před uzavřením obou smluv provedla společnost právnická osoba ověření bonity žalovaného prostřednictvím registrů NRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí (CEE), JAP_PŮJČKA a ověřila platnost občanského průkazu prostřednictvím MVČR. Výsledky prověření byly ve všech případech evidovány jako „OK“, resp. „ověřeno“.

7. Z předložených úvěrových zpráv bylo zjištěno, že žalovaný měl v registrech evidovánu historii několika krátkodobých osobních úvěrů z roku 2020, které byly ukončeny bez prodlení a bez evidovaných nedoplatků. U všech těchto závazků byl vykázán počet nesplacených splátek po splatnosti 0 a nebyly zaznamenány žádné negativní platební události. Z úvěrové zprávy vyhotovené po uzavření smlouvy ze dne datum bylo dále zjištěno, že ke dni jejího pořízení byl evidován existující revolvingový úvěr (kreditní karta) společnosti právnická osoba s úvěrovým rámcem 33 889 Kč a zůstatkem jistiny ve stejné výši. Současně byla zaznamenána jedna odmítnutá žádost o osobní úvěr ve výši 150 000 Kč podaná dne datum.

8. Z předloženého přehledu pohybů na bankovním účtu žalovaného soud zjistil, že na účet byly v rozhodném období připisovány finanční prostředky z více zdrojů, zejména od společností právnická osoba a dalších osob. Současně výpis zachycuje běžnou platební aktivitu žalovaného, spočívající v úhradách běžných životních potřeb, výběrech hotovosti a splátkách závazků. Listina proto svědčí o tom, že žalovaný disponoval pravidelnými příjmy a účet vykazoval standardní transakční historii, kterou bylo možné využít při posouzení jeho úvěruschopnosti. Na druhou stranu z výpisu nevyplývá pravidelný měsíční příjem ve výši hodnota Kč ani příjem dalšího člena domácnosti ve výši hodnota Kč, s nimiž věřitel pracoval při výpočtu MLS. Z předloženého výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že žalovaný v rozhodném období disponoval pravidelnými příjmy z pracovní či obdobné výdělečné činnosti a současně uskutečňoval běžné výdaje související zejména s nákupem potravin, stravováním, dopravou, digitálními službami a výběry hotovosti. Z výpisu je rovněž patrná úhrada závazku vůči společnosti právnická osoba. Naopak z této listiny nelze zjistit, že by žalovaný pravidelně hradil nájemné či zálohy na energie, ani ověřit výši nákladů na bydlení, se kterou věřitel pracoval při výpočtu bonity. Výpis proto poskytuje obraz o běžném hospodaření žalovaného a částečně dokládá jeho příjmovou situaci, neumožňuje však ověřit všechny údaje použité věřitelem při posouzení úvěruschopnosti. Z výpisu z bankovního účtu vyplývá, že žalovanému byly v lednu a únoru 2024 na účet pravidelně připisovány příjmy zejména od společnosti právnická osoba, které v jednotlivých měsících dosahovaly částek přesahujících hodnota Kč. Vedle toho žalovaný přijímal další platby od různých právnických i fyzických osob. Celkový objem příchozích plateb činil v lednu 2024 přibližně hodnota Kč a v únoru 2024 přibližně hodnota Kč.

9. Dopisem ze dne 30. 9. 2025 žalobkyně oba úvěry zesplatnila.

10. V posuzovaném případě na základě provedených důkazů, soud po skutkové stránce uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru, jejichž právní režim se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, též z databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně před uzavřením obou úvěrových smluv provedla kontrolu příslušných registrů, ověřila platnost osobních dokladů žalovaného a vycházela z údajů, které jí žalovaný při sjednání úvěrů poskytl. Současně si opatřila výpis z bankovního účtu žalovaného. Soud však dospěl k závěru, že takto zjištěné podklady nebyly dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z předložených listin totiž nevyplývá, jakým způsobem žalobkyně ověřila příjem ostatních členů domácnosti ve výši hodnota Kč, se kterým pracovala při posouzení úvěruschopnosti v souvislosti se smlouvou uzavřenou dne datum. Stejně tak nebylo prokázáno, jak byly ověřeny náklady na bydlení a další pravidelné výdaje, které žalobkyně zahrnula do svého výpočtu. Přitom právě tyto údaje mají zásadní význam pro posouzení schopnosti spotřebitele dostát svým závazkům. Ani z předloženého výpisu z bankovního účtu nevyplývá existence stabilního čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši hodnota Kč, kterou žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti zohlednila. Výpis sice dokládá existenci pravidelných příjmů žalovaného a běžný provoz jeho účtu, neumožňuje však spolehlivě ověřit všechny rozhodné údaje, z nichž žalobkyně při posuzování jeho úvěruschopnosti vycházela. Soud v této souvislosti přihlédl rovněž k závěrům judikatury Nejvyššího soudu, podle níž odborná péče při posouzení úvěruschopnosti předpokládá, že věřitel údaje sdělené spotřebitelem nejen získá, ale také přiměřeným způsobem ověří. Poskytovatel úvěru je přitom povinen zkoumat nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje a celkovou ekonomickou situaci. Soud proto uzavřel, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podklady, z nichž při posouzení vycházela, nebyly dostatečné k tomu, aby bylo možno učinit kvalifikovaný závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného oba úvěry řádně splácet. Následkem porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 tohoto zákona neplatnost smlouvy. K této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, zejména rozsudek ve věci C679/18, podle něhož je vnitrostátní soud povinen z moci úřední přezkoumat splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem pro případ jejího porušení.

11. Soud není vázán právní kvalifikací nároku uplatněnou účastníky řízení a je povinen podřadit zjištěný skutkový stav příslušným hmotněprávním normám. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na základě obou posuzovaných smluv finanční prostředky čerpal. Přijal-li plnění na základě neplatné smlouvy, vznikla mu povinnost vydat získaný majetkový prospěch podle ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení.

12. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, je třeba vzájemná plnění zúčtovat.

13. Ze smlouvy č. hodnota ze dne datum žalovaný vyčerpal celkem 130 923 Kč, přičemž na splátkách a úhradách poskytl žalobkyni částku 46 510 Kč. Na jeho straně proto vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 84 413 Kč. Na základě smlouvy č. hodnota ze dne datum žalovaný vyčerpal celkem 68 569 Kč a uhradil částku 55 806,29 Kč. Na jeho straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 12 762,71 Kč.

14. Při stanovení rozsahu bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž je v případě vzájemných peněžitých plnění poskytnutých na základě neplatného právního jednání třeba provést jejich vzájemné zúčtování bez ohledu na to, zda některý z účastníků uplatnil samostatný nárok nebo provedl započtení. Jelikož neplatná smlouva nezakládá platný závazkový vztah, nemohly být žalobkyni přiznány smluvní úroky, smluvní pokuty ani další plnění odvozená od smluvních ujednání. Žalobkyni proto náleží pouze vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi poskytnutým a vráceným plněním.

15. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částek 84 413 Kč a 12 762,71 Kč od 8. 7. 2026, tedy ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl před tímto datem vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Ve zbývající části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. S přihlédnutím k tomu, že žalobkyně uspěla pouze v omezeném rozsahu žalobou uplatněných nároků a neuspěla ve stěžejní otázce platnosti úvěrových smluv, zatímco žalovaný byl úspěšný ve významné části sporu, dospěl soud k závěru, že úspěch a neúspěch účastníků jsou v zásadě vyrovnané. Proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.