1 C 142/2026

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 104 100,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 851 Kč s úrokem z prodlení ve výši ve výši 11,5 % ročně z částky 36 851 Kč od 23. 6. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 67 249,36 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení vzniklým zákonnou sazbou ve výši 2 690,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 379,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 39 179,64 Kč od 22. 10. 2025 do 22. 6. 2026, a z částky 2 328,64 Kč od 23. 6. 2026 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 39 179,64 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne datum žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 104 100,36 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČ IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota dne datum. Dle smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 48 392 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 38 564 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 328 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 4 210 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 29. 3. 2025. Celkem byla smlouvou zavázána k zaplacení částky 88 392 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 3 149 Kč a žalobkyně jako postupník požaduje po žalované zaplacení částky 104 100,36 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 39 179,64 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 44 920,72 Kč, smluvní pokutu 20 000 Kč, kapitalizované úroky žádá ve výši 4 379,96 Kč a požaduje též úrok z prodlení počínaje od 31.3.2025 do zaplacení. Úrok z úvěru žádá ve výši 12 % ročně z částky 39 179,64 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, když se žalované dotázal na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a sdělení informace ověřil z dokladů vyžádaných od žalované. Vycházel pak z informací, které jsou obsahem zákaznické karty z datum a to z jejího příjmu hodnota Kč měsíčně a výdajů v odhadované výši hodnota Kč měsíčně. Na tomto základě dospěl k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. Aktivní legitimaci žalobkyně v tomto řízení odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností právnická osoba dne datum, seznamu postoupených pohledávek včetně pohledávky za žalovanou a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum. Naposledy byla žalovaná vyzvána k p lnění předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 16. 1. 2026.

2. K jednání nařízenému na den datum se dostavil zástupce žalobkyně. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač jí bylo předvolání k jednání doručeno na adresu jejího bydliště uvedenou v evidenci obyvatel uložením 22. 6. 2026. Svoji neúčast nijak neomluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované na základě důkazů tvořících obsah spisu dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř..

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 48 392 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 86 % ročně), odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč (odpuštěno), za službu komfortního splácení ve výši 8 328 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 4 210 Kč. Z bilance smlouvy – tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 3 149 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum a seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky za žalovanou žalobkyni a dopisem ze dne datum oznámil postoupení pohledávek žalované a současně ji vyzval k uhrazení dlužných částek do 10. dnů od data doručení tohoto dopisu. Dopisem ze dne 16. 1. 2026 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře „Zákaznická karta“ podepsaného žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni datum zaměstnána jako prodavačka u společnosti právnická osoba s příjmem ve výši hodnota Kč. Uvedla ostatní příjmy ve výši hodnota Kč. Celkem uvedla příjmy ve výši hodnota Kč. Splátky externích závazků činily 0 Kč a interní splátky hodnota Kč. Odhadem byly stanoveny výdaje žalované částkou hodnota Kč. Tvrzené údaje byly ověřeny výplatními páskami za měsíce duben a květen 2023 a pracovní smlouvou. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že příjem žalované v měsíci dubnu 2023 činil hodnota Kč a v měsíci květnu 2023 částku hodnota Kč.

5. Soud má po právní stránce za to, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou v obou případech uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva o spotřebitelském úvěru, na kterou se vztahuje, zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalované především z údajů, které mu žalovaná sdělila jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích. Soustředil se na ověření jeho příjmů, ale z žádného předloženého důkazu nevyplývá, že by došlo k ověření faktických výdajů žalované. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. K důkazu žalobkyně předložila formulář – Kartu zákazníka, kterou žalovaná podepsala datum. Z předloženého formuláře lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru formálně zabýval, avšak věnoval pozornost pouze příjmům žalované byť ani ty nejsou důsledně ověřovány, ale spokojil se s odhadem jejich výdajů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani po poučení dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., nedoplnila tvrzení a neoznačila důkazy k prokázání toho, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalované před uzavřením smlouvy shledal soud, že se nepodařilo žalobkyni řádné ověřené úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně před poskytnutím úvěru prokázat. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).

6. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované byla ve smlouvě uvedená finanční hotovost vyplacena. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila ve prospěch pohledávek ze smlouvy částku 3 149 Kč a byla jí poskytnuta částka 40 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 36 851 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud.

7. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to počínaje dnem 23. 6. 2026, tj. ve vazbě na doručení žaloby soudem, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení jinou dřívější výzvou. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při započtení příslušenství tak byl v řízení převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.