1 C 150/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl soudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A., sídlo zapsaná ve Vnitrostátním soudním rejstříku, sč. zápisu hodnota, a identifikačním číslem - hodnota, jednající v České republice prostřednictvím Jméno žalobkyně A sídlem sídlo zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 50 294 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 294 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 13. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ročně z částky 50 294 Kč od 7. 1. 2025 do 12. 6. 2025, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 7. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 212,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21 392,44 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 035,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem právnická osoba, advokáta.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 50 294 Kč s příslušenstvím, s tím, že nárok uplatňuje na základě smlouvy o povoleném přečerpání účtu do výše 50 000 Kč číslo hodnota, kterou s žalovaným uzavřela dne datum. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně úvěr v podobě povoleného přečerpání ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Čerpání úvěru bylo poskytnuto na běžném účtu žalovaného vedeném u žalobkyně na základě smlouvy o vedení účtu. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splatit, a to na základě jeho žádosti ze dne datum a údajů o příjmech, výdajích, závazcích a dalších informací uvedených žalovaným. Žalobkyně vycházela z údaje žalovaného o příjmu ve výši hodnota Kč, což bylo kontrolována na základě příchozích transakcí na účet žalovaného č. č. účtu vedeného u žalobkyně. Z tohoto dokladu byl zjištěn příjem žalovaného ve výši hodnota Kč v měsících předcházejících poskytnutí úvěru. Žalovaný uvedl, že má nulové výdaje a žalobkyně proto stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení v částce 3 860 Kč. Kontrola byla provedena též v interním blacklistu, registru neplatných a odcizených dokladů, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Shledala poté, že žalovaný je schopen úvěr splácet, když maximální zatížení žalovaného pro novou splátku bylo stanoveno na částku ve výši hodnota Kč a splátka nového úvěru činila 1 500 Kč. Do října 2022 žalovaný využíval povolené přečerpání úvěru a současně měsíčně připisoval ve prospěch svého běžného účtu určenou částku v průměrné výši ¼ z povoleného limitu. Poté však své povinnosti přestal plnit a byl proto opakovaně upomínán k obnovení plateb. Dlužné částky však neuhradil, což vedlo k odstoupení žalobkyně od smlouvy. Poslední částečná úhrada byla provedena žalovaným dne 23. 10. 2023. Dluh žalovaného činí 50 294 Kč, a žalobkyně žádá úrok ve výši 18,9 % z částky 50 000 Kč od 22. 1. 2024 a úrok z prodlení z částky 50 294 Kč od 22. 1. 2024 do zaplacení, když část úroku a úroku z prodlení za vymezené období žalobkyně kapitalizovala.

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného a byl proto zrušen. K jednání nařízenému na den datum se nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil a svoji neúčast nijak neomluvil, ač mu byl předvolání k jednání doručeno vyvěšením (ust. § 50m o.s.ř.) dne 12. 6. 2025. Soud proto ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když vycházel z důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci považoval za postačující.

3. Soud ve věci provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a to transakční historií, výpisem z OR žalobkyně, smlouvou o vedení účtu z datum, žádostí o zřízení účtu posouzením úvěruschopnosti žalovaného, podmínkami žalobkyně pro přečerpání účtu, sazebníkem poplatků, smlouvou o přečerpání ze datum, žádostí o kontokorent, upomínkami a předžalobní výzvou zástupce žalobkyně. Z listinných důkazů, které soud hodnotil samostatně i ve vzájemné souvislosti po skutkové stránce uzavřel, že žalovaný a žalobkyně sjednali, na žádost žalovaného, dne datum smlouvu, na jejímž základě žalobkyně vedla pro žalovaného účet specifikovaný v potvrzení o o zřízení účtu. Smlouvou ze dne datum sjednali účastníci k žádosti žalovaného smlouvu o povoleném přečerpání k účtu, který žalobkyně pro žalovaného vedla – právnická osoba č. č. účtu. Žalobkyně se zavázala poskytnout klientovi peněžní prostředky až do výše 50 000 Kč, a to formou zvláštního úvěru. Žalovaný se zavázal úvěrový limit nepřekročit a splatit povolené přečerpání a příslušenství dle sjednaných podmínek. Povolené přečerpání bylo úročeno úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně. Práva povinnosti ve smlouvě výslovně neupravené se řídí všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a ceny služeb a úrokové sazby jsou uvedeny v sazebníku bankovních poplatků a úrokovém lístku žalobkyně. V žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání uvedl žalovaný, že pracuje jako OSVČ, jeho příjmy činí hodnota Kč měsíčně, bydlí v nájemním bytě a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dle přehledu čerpání z bankovního účtu žalovaného byla od datum připsána částka 1 329 252,36 Kč a vyčerpána byla částka 1 389 228,67 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru zjistil soud z úvěrové zprávy žalobkyně a jejích příloh, že žalobkyně hodnotila příjem žalovaného částkou hodnota Kč za poslední tři měsíce, zabývala se jinými úvěry žalovaného a shledala, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Dle upomínky ze dne datum, byl úvěr zesplatněn pro porušení smluvních povinností ze strany žalovaného ke dni následujícímu po marném uplynutí sedmidenní lhůty k uhrazení dluhu žalovaného.

4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalovaného, avšak z předložených listin a vyjádření je patrno, že toto prověření bylo spíše formální. Pokud jde o příjem žalovaného poskytovatel úvěru vycházel z údajů žalovaného a jeho informace ověřoval z pohybů na účtu, který pro něho vedl. Z vyjádření žalovaného je však patrno, že jeho příjmy pocházely z podnikatelské činnosti, kdy je třeba brát v úvahu též náklady vynakládané na dosažení příjmů a závěr o výši příjmu tak lze učinit až na základě daňového přiznání podnikatele. Rovněž pokud jde o výdaje žalovaného včetně výdajů na bydlení, nevěnovala žalobkyně před poskytnutím úvěru skutečným výdajům žalovaného pozornost a vycházela z modelu vytvořeného za použití údajů statistiky, popř. normativních nákladů. V řízení nebyly předložený žádné doklady, z nichž by bylo možno ověřit údaje, z kterých předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházel. Soud má proto za to, že žalobkyně v této věci úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a soud jí proto nemohl poskytnout poučení dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy o tom, jak zjišťovala a jaké zjistila informace ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a jak zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a jaké konkrétní informace zjistila a soud proto uzavřela, že žalobkyně v tomto směru neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Pokud původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet, je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení vzal soud za prokázané z přehledu čerpání a úhrad žalovaného, že žalovaný za dobu trvání smlouvy postupně čerpal částku 1 389 228,67 Kč a uhradil částku 1 329 252,36 Kč. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta 1 389 228,67 Kč a uhradil částku 1 329 252,36 Kč, soud shledal na jeho straně bezdůvodné obohacení ve výši uplatněného nároku žalobkyně, tj. co do částky 50 294 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl.

9. Soud též přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, když vycházel z data doručení žaloby žalovanému soudem dne 12. 6. 2025 a uzavřel že počínaje dnem 13. 6. 2025 je žalovaný s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v této věci činí 14 680,70 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 012 Kč; odměně za právní zastoupení a náhradě režijních výloh právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby z tarifní hodnoty 50 294 Kč po 3 140 Kč (ust. § 6, § 7 vyhl. 177/199 Sb., advokátní tarif,) za úkony právní služby sestávající z odměny právního zástupce za převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb), předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), sepsání žaloby ( § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.) a k nim příslušejících dvou režijních paušálů v částce 600 Kč ( 2 x 300 Kč) a 1 režijního paušálu po 450 Kč ve vztahu k úkonu uskutečněnému po 1. 1. 2025 (podání žaloby) dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni uskutečnění každého úkonu. Žalobkyni rovněž náleží náhrada 21 % DPH ve výši 2 198,70 Kč, neboť její právní zástupce doložil, že je plátcem DPH. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka ve výši 78 898 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná pro částku 50 294 Kč a vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 27,49 % účelně vynaložených nákladů v částce 4 035,72 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

11. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.